Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek)
Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50316/jama-a-kyvadlo-a-jin.jpg
4
2366
2366
Soubor 34 Poeových povídek sestavený a přeložený Josefem Schwarzem představuje směs výborných a chronicky známých, ale i méně známých a žel i méně povedených povídek tohoto dnes již klasika a jednoho za zakladatelů jak detektivky tak i hororu. Nechybí ani ukázka autorova černého humoru.Nepřehlédnutelný je medailonek Martina Hilského Povídkář Poe.... celý text
Přidat komentář
Kniha mi ležela v knihovně dlouhých 37 let. Pár povídek opravdu stálo za to...Jen mě tak u čtení napadlo v jakém "rozpoložení" a náladě pan Poe povídky psal.
Jámu a kyvadlo jsem si zamilovala na první přečtení už ve 13-ti letech. A od té doby přečtena spousta dalších knih a povídek od tohoto fantastického spisovatele. Díky němu jsem objevila velkou řadu autorů kteří se jím inspirovali a učarovali mne.
Jak již bylo několikrát zmíněno, některé povídky vynikající, jiné slabší, ale najde se i pár, které nutí k zamyšlení.
Opravdu bych nechtěl vědět v jakém byl rozpoložení mysli a co se Edgarovi honilo hlavou když povídky tvořil. Celkově solidní standard. 85%
Pěkné povídky na pomezí hororu a dramatu. Některé jsou výborné, jiné takový průměr, takže 4* jsou tak akorát.
Měla jsem poněkud odlišná očekávání a z toho důvodu mě sbírka povídek zklamala. Některé povídky se nesly v duchu tajemné až děsivé atmosféry, ale hororů je v tomto díle pomálu. V knize se mísí různé žánry - některé příběhy jsou zajímavé (ne však strašidelné) a u některých jsem úplně nepochopila, co tím autor chtěl říci (nebo mne prostě dané téma nebavilo). Vybrané povídky stojí za přečtení, ale celkový dojem je slabý.
Jáma a kyvadlo, bohatá sbírka výborných povídek, které vás vyděsí, pobaví, rozesmějí, dojmou, poučí a přimějí k zamyšlení. Na první polovinu 19.století je to hodně široký záběr témat. Zajímalo by mě, zda tehdejší vážení čtenáři dokázali ocenit literární genialitu autorových próz nebo z nich měli noční můry?
Výbor toho nejlepšího z povídkové tvorby klasika hrůzostrašné, ale i dobrodružné a detektivní literatury. Sbírka obsahuje vše, co povídkáře Poea proslavilo. Většinu už jsem v různých výběrech četl, přesto jsem se neubránil pocitům mrazení, úžasu a místy šoku z geniálně vypointovaných příběhů. Samozřejmě ne všechno už u dnešního čtenáře projde bez lehkého úsměvu, ba i mimovolného povzdechnutí, však jde přece o letité vykopávky. Jen kdyby takových vykopávek bylo víc. Poklady. Vykopané poklady to jsou. Povídky plné šílenství, opiových snů, nelidských vražd a přitom hutné atmosféry, která vtáhne a obklopí. Je to prostě jízda. Ponurá, pomalá, přesto však nezbytně končící pod pláštěm rudé smrti, který vše bezútěšně zakryje.
Četla jsem pouze pár povídek, ale i tak můžu říci, že mezitím co nějaké povídky byly opravdu skvostné (ať už opravdu hororové, nebo geniálně vymyšlené), tak naopak některé z nich byly zase trochu slabší. :)
Zaujímavý začiatok, pomerne nudná stredná pasáž a uponáhľaný zjednodušený koniec, to je charakteristika takmer každej Poeho poviedky. Okrem Maelstromu a Usherovcov ma to moc nebavilo, asi je 200 ročný odstup od vydania predsa len veľa. Chudák Poe to zjavne nemal v hlave v poriadku, väčšina príbehov sa točí okolo smrti alebo strachu z pochovania zaživa.
Pěkně sestavená sbírka, v níž lze najít jak povídky skvělé až fenomenální, tak i povídky průměrné až slabé. Dobrý vhled do Poeovy tvorby.
Literární dílo, které mě zavedlo zpět do studentských let. Edgar Allan Poe, americký básník, prozaik a esejista, byl na svou dobu, první polovina 19. století, zjevem osobitým i literárním. Jeho pohnutý osobní život (on to nebyl žádný andílek) nepochybně ovlivnil i jeho tvorbu, mnohdy jednoduše komerční, jindy ryze osobitou. Povídky nejsou mým nejoblíbenější literárním žánrem, k vypiontování vybraných fenoménů ale často poslouží lépe než román. Po těch letech a bez obdivných brýlí na očích ale musím naznat, že Poe nalezl své následovníky a ti přerostli svého mistra… Zvolený ústřední motiv této knihy povídek – zdánlivá smrt a její dopady na ty, jež jí zapříčinili nebo nerozpoznali – je zpracován formou morbidního, hororového humoru mnohdy se sci-fi prvky, nejednou však s použitím laciné až nepochopitelné zkratky. Hororová atmosféra se pak často vytrácela zadními vrátky, takže hrůzostrašné ani děsivé povídky určitě nejsou. Naproti tomu detektivní příběhy mě navýsost zaujaly, jako bych viděla předobraz Sherlocka Holmese. I když vyšetřovací metody a jejich úroveň také odpovídají době života Poe/a. Kyvadlo nezklame. Příšerný mučící nástroj, když na to přijde! Pro mě snad nejlepší povídka je Zlatý brouk.
Výborná zbierka s výborným prekladom pána Schwarza, obsahujúca poviedky, ktoré neohlodal ani zub času. Poe bol pravý hororový mág, ktorý čerpal z márnivosti ľudí okolo seba a zo svojich strastí, ktoré ho ničili a samotnú investíciu si vybral až po jeho smrti jeho fanúšik.
Dobré čtení které člověk těžko odkládá. Některé příběhy jsem četl už několikrát ale pořád mě baví. Určitě se někdy ke knize znovu vrátím, je to prostě klasika.
Klasika E.A. Poa. Osobně nemám rád krátké povídky, takže mě tato kniha příliš nezaujala. Nicméně pár povídek bylo zajímavých. Klasika Jáma a kyvadlo, Na slovíčko s mumií, černý kocour, maska červené smrti aj Naopak se mi některé příliš nelibily jako Ďábel ve zvonici, Pád do Malstromu, Muž davu ... Je asi dobré si tuto knihu alespoň jednou za život přečíst, ale rozhodně ji do své knihovny nezařadím.
Tohle bylo hodně špatný.
Zub času ohlodal dílo tohohle autora tolik, že z něj pro současného čtenáře nic nezbylo.
Poe je celosvětová, obří a nedotknutelná literární ikona, uctívaná generacemi fanoušků. Proto se ani nedivím záplavě nadšených komentářů a absolutních hodnocení - lidé mají tendenci papouškovat názor silné většiny, držící se neotřesitelného statusu podobných ikon. Svůj vlastní názor si proto neudělají, nebo ho alespoň neprezentují, aby nevypadali hloupě. A v případě, že toho nemají mnoho načteno, tak si dokonce kolem onoho díla vytvoří iluzi sebeklamu na základě obecného mínění a jsou poté přesvědčeni, že čtou něco velkolepého. I když jim to smrdí exkrementem.
Chápu autorův historický přínos literatuře. Jeho styl byl v měřítku doby unikátní a šokující. Ale já to čtu v roce 2021. A číst si o tom, jak námořníci plují po moři, a dostanou se do víru, kde se jeden utopí, není zápletka. Je to strohá zkazka. A nebo několikastránkové suché líčení cesty balonem. Bez zápletky, atmosféry a děje. Pokud jsou tyto a další prázdné povídky pro vás "geniální dílo", je s vámi něco špatně.
Naštěstí není tak zle celou dobu. Je zde i pár dobrých, promyšlených povídek, s originálním a značně obskurním námětem, které autor očividně pečlivě a do detailu promýšlel, jako třeba Vraždy v ulici Morgue a další dva, tři exempláře s ikonickými nápady, jako třeba "Jáma a Kyadlo", či "Zrádné srdce".
Bohužel, těch dobrých povídek je zde tak málo, že to ani na podprůměrné hodnocení nedá. Zbytek působí už jen jako nehotové drafty, nebo se jedná přímo o špatný brak.
Víše zmíněný zbytek je "meh", kdy povídky nemají pointu a jsou jen o tom, že někdo někde někoho zazdil nebo pohřbil zaživa, avšak s neklidnou, ponurou atmosférou, která nepostrádá jistou originalitu a kterou zde musím ocenit - to v tom lepším případě. V těch ostatních případech se jedná doslova o prázdné nic.
Celkové resumé je za mě lepší jedna hvězda, téměř horší dvě...
posloucháno jako audiokniha, kterou nemluvil Milan Neděla, a musím říct, že to pro mě bylo lepší, než když bych to musela číst :)
Hlavní výhodou tohoto souboru povídek je, že ukazuje Poa v jeho mnohostrannosti - vedle hororových, psychothrillerových, thrillerových a detektivních povídek se najdou i očekávané sci fi a fantasy a méně známé prudce ironické, satirické a komediální. Minimálně dvě třetiny příběhů jsou napsané mistrovsky - ale některé mi přece jen připadaly spíš načrtnuté než vytříbené (bez Eirose s Charmionem, Nikdy se s čertem nesázej o hlavu či Von Kempelenových objevů bych se obešla). Na druhou stranu, Tisící druhý Šeherezádin příběh jsem neznala a velmi potěšil... Takže díky za tu opulentnost, užije si i ten, kdo typického Poa nemusí (10. místo mezi nejčtenějšími horory taky o něčem svědčí). A Bornovy ilustrace jsou úžasné.
Štítky knihy
vraždy moře a oceány povídky smrt pověsti poklady zrada svědomí úvahy a zamyšlení ďábel, satan hororové povídky nadpřirozené jevy
Část díla
- Anděl pitvornosti / Anděl nevšednosti 1844
- Berenice 1835
- Černý kocour / Černá kočka 1843
- Ďábel ve zvonici 1839
- Démon zvrácenosti / Démon perversity 1845
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Jako první setkání s autorem jsem si nemohl vybrat nic jednoduchého a rovnou jsem se vrhl po hlavě do takhle hezky rozsáhlého díla. Tato sbírka vám nabídne všelijaké téma. Bavíme se o úvahách, vraždách, tajemstvích, komedii, pokladech, mukách a hlavně o lidské zvrácenosti a vztazích.
Moc jsem od toho neočekával, jelikož si uvědomuji fakt, že se jedná o díla více než 200 let stará a jedná se o prvopočátky žánru, na který se dneska jen navazuje.
Většina povídek začíná (většinou) dlouhým a ne moc záživným uvedení do děje (dle mě), někdy se jedná i o vědecké úvahy či výtahy, a až následně začíná samotný děj. Což se mi moc nelíbilo a odrazovalo mě to do čtení. Poe také má sklon vše realisticky popisovat (klidně i přes stránku), což není pro mě a celkem to ovlivnilo mé hodnocení.
Co autorovi nemohu vytknout, je jeho ohromná fantazie. Ať jednotlivé zápletky, či tajemství, nebo samotné pragnostiky o budoucnosti lidstva či jeho konci a hlavně jeho zvrácenosti. U některých povídek si raději nechci představovat, v jakém rozpoložení se nacházel.
Dále má sbírka výhodu v tom, že opravdu každý si něco najde a odnese si s sebou po přečtení.
Sice bylo celkem těžké tuto sbírku jednohlasně ohodnotit, ale dle mě si zaslouží 3*.