Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213900/bmid_kafka-na-pobrezi-1oO-213900.jpg
4
2639
2639
Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy. Párkrát se mu zdá, že matku zahlédl, ale je to mýlka.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2010
,
Odeon
Originální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ, 2002
více info...
Přidat komentář
Murakami se mi vždy trefí do noty. Norské dřevo mě dojímalo a od Kafky jsem se nemohla odtrhnout. Všechny příběhy se mi líbily a jejich nenápadné a pozvolné prolnutí je dokonalé. Na knize se mi také líbí, že každý čtenář si jí může vyložit a pochopit po svém...
Mám bujnou a bohatou fantazii, která si tuto četbu vyloženě užívala. Pro mě asi nejlepší Murakamiho výtvor.
Pro mě vrchol autorovy tvorby a zároveň nejoblíbenější Murakamiho román, na druhou stranu však šok pro ty, kteří mají zkušenosti pouze s autorovou realistickou tvorbou a nebo s knížkami, kterými se tajemno a fantaskno jen mihne.
V Kafkovi na pobřeží autor podobně jako před léty v Konci světa proplétá dvě dějové linie, které se přibližně do poloviny knihy jeví jako naprosto nesouvisející. Patnáctiletý klučina prchá od otce na nejjižnější z velkých japonských ostrovů – Šikoku, kde se dostává do knihovny (typická autorova postava; muž nebo chlapec, osamělý introvert s pocity ztráty, žijící ve svém světě knih a hudby), o několik stovek kilometrů severněji zase šedesátiletý dědeček hledá kočičku. Záhadné. Toť k ději románu.
Haruki Murakami je minimalista. I v takto rozsáhlém románu si vystačí s několika postavami. Nějak zvlášť nespěchají, mnohdy ani neví, co chtějí. Klid, klid, klid. Mnohé si musí čtenář domyslet sám, spousta myšlenek je podána pouze v náznacích. Vlastně je to taková hra, snová a sureálná. Autor samotný je jakoby 'nad dějem‘, jen tahá nitky, které nechává volně působit a tím nenuceně posouvá děj kupředu. Nevnucuje své názory, postřehy, svou filozifii, nedrží čtenáře za ručičku. Nejspíš to není četba pro všechny, sníte-li však rádi a rádi si vykládáte věci po svém, je zřejmě pro vás. Jedná se o monumentální, jedinečné, tajemné a jen těžko uchopitelné dílo, jehož četba je zážitkem na hodně dlouho.
Jedna z knih, po jejichž přečtení vás obklopí TICHO.
Mně by úplně stačil pan Nakata. Na celou knihu. To je vtipné, zábavné. Příběh toho kluka považuji za podstatně slabší.
S tímto dílem jsem měla kapku problém - vadilo mi, že nedokážu odlišit to, co se odehrává v realitě a co jsou jen výplody fantazie jednotlivých postav. Možná to byl účel knihy... JInak to ale bylo velmi čtivé a kniha měla spád.
Najdi v sobě kousek, který sám považuješ za zbytečný. Vezmi ho a pořádně se zaposlouchej. Ten kousek ti bude hrát a ty hudbu uvidíš. Ucítíš a vnímat ji budeš. Pak poznáš co se ukrývá na místě, které je možná důležité.
Nádherná kniha. Murakami zde prakticky zužitkovává své dosavadní zkušenosti se psaním. Kniha je plná náznaků a hádanek, které si čtenář už musí domyslet sám. Dva paralelní příběhy, (první z teskní reality a druhý fantaskně ujetý), dvou odlišných hlavních postav, které se však nikdy nesetkají i když na výslednici neuprosného konce se podílí stejnou měrou. Hned po Wonderlandu druhý Murakamiho masterpiece.
Kafka na pobřeží je svým pojetím velice originální dílo, snad jsem nikdy nečetl natolik provázaný a propletený příběh. Mísí se zde tajemno, metafyzika, vědomí, nevědomí, neurčitost, sny... I přes tento "zmatek" však dílo neztrácí jakousi kompaktnost, ucelenost. Jednoduše je to velmi záhadná kniha, kde velkou úlohu v příběhu hraje sám čtenář knihy, a to mně bavilo.
Po dočtení ani nemám slov, jak jsem unešená. Tato kniha mě prostě "dostala". Na každou další kapitolu jsem se těšila jako dítě na čokoládu. Nejvíc mě dostalo, když se v příběhu postupně objevily věci, které mám ráda a na kterých si "ujíždím". Pan Nakata - to se prostě musí přečíst. A i když ji dočtete, tak už vás nepustí.
Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale určitě si koupím výtisk do svého osobního vlastnictví.
Je to pohlucující. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, nadchlo mě to. A kdo váhá, ať se hlavně nelekne rozsahu - ono se to přečte skoro samo, ani nebudete vědět jak.
Murakamiho styl psaní mi vážně dokonale sedí. Příběh Kafky na pobřeží je jedinečný a kouzelný, místy mi připomínal Gaimana, některé věci mi ale vadily. Především samoúčelné putování pana Nakaty. Nevím kam, půjdu, ale ono se to za chvíli ukáže. Stejně tak věci kolem dvou výstředních postaviček (získání vchodového kamene a další), díky kterým mi chvílemi připadalo, že děj začíná spadat do žánru pohádky. Škoda těhle věcí, protože jinak to mohl být vynikající román se slušnou dávkou mystiky a hloubky.
Kafka sa mi páčila, ale na môj vkus tých nezodpovedaných otázok zostalo príliš...preto iba 4*, ale inak atmosféra kniha senzačná :-)
Murakami ho mám velmi rád. Bohužel, zážitek z této knihy mi byl pokažen naší zlínskou knihovnou, která jediný volný svazek vedla v salátovém vydání. Knihu takového druhu si myslím stojí za to jednou za čas pořádně svázat a vyspravit. ,Tehdy napoprvé jsem ji dočetl asi do půle, než jsem ztratil trpělivost a knihu se stížností vrátil. Když se mi dostala do rukou podruhé (tentokrát již v lepším stavu), měl jsem tendenci těch víc jak 200 již jednou přečtených stránek přeskakovat a tím byl můj zážitek zkažen podruhé. Věřím, že někdy za deset, patnáct let si tu knihu přečtu v důstojném vydání, celou od začátku až do konce. Věřím, že za to stojí!
Je neuvěřitelné, jak je celá zápletka, veškeré skutečnosti v knížce dokonale propletené, pospojované. Chvílemi jsem přemýšlela, o co tam vlastně jde, než mi to postupně začalo docházet a zapadat do sebe. Prvky fantasy bych na těch místech, kde se nacházejí, nečekala, ale nakonec tam docela sedly. Je to docela silný příběh.
Příběh Kafky Tamury, který jsem si přečetl, nechal mé myšlenky a pocity uvězněné v huňatém chomáči melancholie. Pětsetšedesát stránek, které zapůsobí velice silně, s větší dávkou emocí a pravým murakamikovským nádechem vás krásně pohltí. Děj knihy byl zajímavě vymyšlený, znovu se mi zde líbily detaily, které dokáže Haruki vystihnout a konec, jaký je s velikou parádou zakončený. Ovšem, jak někdy bývá, vnímal jsem i slabší chvilky, které byly někdy zbytečné. Dílo to je opravdu vynikající, ne nejlepší (Konec světa & Hard-boiled Wonderland a Norské dřevo řadím opravdu mezi jedničky Murakamiho tvorby) a všem milovníkům zvláštních příběhů tohoto spisovatele, mohu s další radostí knihu doporučit.
Po spíš "střízlivym a nohama na zemi stojícím" Norském dřevu je to trochu šlupa, atmosféru to má ale přinejmenším stejně silnou a všechny ty podivnosti jako mluvící kočky, pan Nakata, vchodovej kámen a živý ne/sny, který mě zpočátku trochu vyděsily mě postupně pohlcovaly. Způsob jakým se ty příběhy postupně sbíhaly k sobě....krása. Občas jsem některý myšlenky nepochopila a přišly mi tak nějak nedokončený...možná záměr, možná plácání do vody...to ví asi jenom Murakami.
krasna kniha, lahko sa cita, k niektorým castiam knihy som bola nutena sa vracat , nie preto, že som im nepochopila, ale preto, že mali myslienku, niečim ma zaujali, myslim, že najlepsie dielo od murakamiho co som doteraz precitala,
kto to necital, vrelo odporucam
Rozpaky, rozpaky, rozpaky, nechci tu psát to, co bylo napsáno v dosud zveřejněných komentářích, mám pocit, že v každém z nich najdu něco z toho, co ve mě tato kniha evokovala...
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Toto je první kniha, kterou jsem od Murakamiho přečetla. Nejeprve jsem byla trochu zmatená z nadpřirozena, ale celkem rychle jsem se do děje vžila a jakž takž si ho urovnala v hlavně. Nepopírám, že u konce to byl pro mne celkem mazec a musela jsem dlouho přemýšlet a utvářet si vlastní názor, ale to se mi moc líbilo! Určitě si tato kniha žádá brzké repeté, při němž si možná uvědomím další rovinu propojení, o které sem dosud neměla ani potuchy.