Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213900/bmid_kafka-na-pobrezi-1oO-213900.jpg
4
2609
2609
Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy. Párkrát se mu zdá, že matku zahlédl, ale je to mýlka.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2010
,
Odeon
Originální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ, 2002
více info...
Přidat komentář
Kniha je úplně jiný žánr než jsem zvyklá, ale rozhodně mě nezklamala. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Výborná....velmi čtivá, tajemná, dojemná s hlubokou myšlenkou, spíše myšlenkami.
Podle mne zatím Murakamiho nej dílo.
Ať už kvůli panu Nakatovi nebo kvůli nesympatickému mladému rádobycool Kafkovi, kterému ale nejde nepřát, aby se dostal dál a hloub a aby ho příběh úplně zabalil do svého kokonu událostí a vjemů. Kniha, která vám dá tolik, že vás reálně posune v životě, pokud jí to umožníte (musíte se taky nechat zabalit do stejného kokonu spolu s Kafkou Tamurou, což může být pro někoho nepříjemné.) Pro mě Murakamiho nejlepší titul.
Kafka na pobřeží je bezesporu kniha knih, která však ne každému sedne. Murakamiho pojetí surrealismu je opravdu výborné, občas je složitý a jindy zase tak strašně jednoduchý, ovšem někdy až tak, že se samotným surrealismem nemá až tolik společného, ale působí jako obyčejná "pohádka." Naštěstí to není až tak často a mám pocit, že to dílu spíše škodí - právě tyto pasáže občas dost nudí.
Celkově je to však příběh, u kterého člověk může konečně ocenit jak originalitu, tak i zpracování a hlavně samotného autora a jeho fantazii. V porovnání s Norským dřevem (které mnozí považují za jasnou jedničku) musím zdůraznit hlavně propracované postavy, které často překvapí, ale i svět a nadpřirozené prvky. Celkově je pak dojem z knihy mnohem lepší než u Norského dřeva. Ano, pokud člověk nevyžaduje čistý realismus, potom je volba jasná.
A nouze není ani o zajímavé myšlenky a postřehy, které jsou v knize velmi dobře zakomponovány a na rozdíl od jiných autor nepůsobí jako pěst na oko. Některé jsou jasné, u jiných se člověk musí zamyslet a vyložit si je podle svého.
Tahle kniha má vše, co by kvalitní dnešní četba měla obsahovat.
Z môjho pohľadu – naj-HOT murakamiovský úlet a zároveň ukážkovo zvládnutý magický realizmus. Moje dojmy by som zhrnula do jednej neformálnej vety: „pán spisovateľ sa tentokrát vážne „vyřádil!“ :-). Abstrakcie, fantastično, metafory, mýty, nadprirodzené vlastnosti pridelené zvieratám i ľuďom, symboly, hádanky... A zasa raz tá opantávajúca atmosféra! Silný pocit, že všetko je tu čudné – postavy, prostredie, okolnosti, zápletky a vlastne i samotná kniha. Zdá sa, že v knihe je možné všetko (alebo nič nie je nemožné?). Postavy sú alegoricky prepojené s postavami z antickej mytológie, literatúry (Franza Kafku evokuje už samotný názov), dejové roviny sa striedajú v čase, sny sa miešajú s realitou, sny sa nevysvetliteľne stávajú realitou...
Inakosť a uletenosť sú jednoducho autorovi vlastné rovnako ako vtákom krídla. Bez nich by jeho Kafka na pobřeží nevzlietla. Aby tento vzlet ukočíroval a nenabral závratných výšin, Murakami používa svoju osvedčenú a čitateľsky veľmi obľúbenú „poistku“ – do deja zakomponováva odkazy na západoeurópske hudobné a literárne diela, autorov, filozofov, nezabúda na občasné pošteklenie chuťových pohárikov opismi delikates z japonskej kuchyne, nechýba kontakt s otvorenou sexualitou a jeho povestná kontroverznosť. Používa ich ako hromozvod, ktorým svoje imaginárne výboje odvádza do nižších, prízemnejších a pozemskejších sfér a ktoré zároveň identifikujú jeho jednoznačnú rozpoznateľnosť. Bez spomínaných „osobných vkladov“ by to jednoducho nebol on.
Nič nie je jasné, celý čas sa môžeme len domnievať, kam asi kto smeruje a ako sa vyvinie jeho „karma“, pretože osudy postáv sa krok za krokom profilujú cez hmlu indícií, náznakov, snov, symbolov. Až na konci si čitateľ môže overiť, či boli jeho hypotézy správne a do akej miery sa s ním spisovateľ len zahrával, či vsádzal na jeho zmysel pre imagináciu. Ako sám Murakami hovorí: „Kafka na pobřeží obsahuje mnoho hádanek, ale žádná řešení. Namísto toho se hádanky kombinují a skrze jejich interakci se vytváří i možnosti pro jejich řešení. A to bude pro každého čtenáře jiné“.
Velmi dobrá kniha, patří ke skvělým Murakamiho dílům a rozhodně ji mohu jen chválit.
Hodně zvláštní kniha.. mám trochu rozporuplné pocity.. konec na mě dost přepálený.. proto 4*
Môžem niektorú z Murakamiho kníh odporúčať na prvé miesto? Dlhé roky bolo mojim obľúbencom Nórske drevo, a potom som si prečítala Kafku na pobreží. Alegórie mi učarovali, dej ma vtiahol a ja som sa do tej knihy zamilovala...
Docela často jsem při čtení přemýšlel, jestli mě ty autorovi alegorie baví nebo štvou. Ale bylo to fajn čtení...
Podľa mňa lepšie, než zbožňované Nórske drevo. Kopec zaujímavých postáv. Kopec otázok na zamyslenie.
Velmi jemná hranice mezi realitou a fantazií. Postavy jsou moc milé. Líbí se mi odkaz na Kafku ve smyslu Proměny.
Když uvidíte nejdrsnějšího patnáctiletého kluka na světě sedět na pobřeží, je jisté, že o tom musíte napsat román. Ale pak ho spalte. A nebo ho vydejte. Třeba z něj vyjde něco tak krásně zvláštně magicky realistického, jako je tenhle Kafka na pobřeží. A třeba taky nebudete používat květnatá slova a rozkřídlená, pompézní slovní spojení, ale třeba taky zapůsobíte úplně něčím jiným a třeba vás za to taky budou lidé opěvovat. Třeba jako já Murakamiho teď.
Vždycky jsem se považovala za čtenáře, který dokáže v knize odkrývat různé vrstvy a většinou chápe myšlenku, kterou chtěl autor vyjádřit. U této knihy, pokud se oprostím čistě od dějové linie, si nejsem jistá, jestli jsem pochopila alespoň polovinu. Kafka na pobřeží je kniha, kterou si s odstupem času „budu muset“ přečíst znovu, nyní mám ohledně ní velmi rozporuplné pocity. Už během četby jsem měla chvíle, kdy mě strašně bavila, ale také chvíle, kdy mě neskutečně „otravovala“. Ale rozhodně to není kniha, u které bych do týdne zapomněla, že jsem ji četla…něco ve vás zanechá.
„Osud je občas jako menší písečná bouře, co bez ustání mění svůj směr. Ty se jí snažíš utéct, a tak změníš směr. Ale jakmile to uděláš, bouře změní směr s tebou. Zkusíš to ještě jednou, ale výsledek je stejný. Ať to zkoušíš kolikrát chceš, pořád se to opakuje, jakoby to s tebou sama smrtka tancovala svůj zlověstný tanec před úsvitem. Protože ta bouře není něco, co k tobě jen tak přišlo odněkud zdaleka. Ta bouře totiž, to jsi ty sám. Máš ji v sobě. A proto jediné co ti nakonec zbude, je zamířit přímo do ní, zacpat si pevně oči i uši, aby se ti do nich nedostal písek, a krok za krokem se snažit projít na druhou stranu. V té bouři neexistuje slunce, ani měsíc, ani směr, a někdy ani normální čas. Jen písek, bílý a drobný jako z přelámaných kostí, co víří vysoko na obloze. Představ si takovou bouři.“
Hned po Norském dřevu nejlepší Murakamiho kniha. Líbilo se mi dokonalé vykreslení hlavních postav a jejich charakterů a taky lehké fantastično. Kafka mi dlouho zůstával v hlavě.
Wow. Asi by stačilo toto jedno slovo jako hodnocení Kafky na pobřeží. Ale nedá mi to a podělím se o více dojmů. Už během prvních 50 stran jsem tušil, že čtu něco výjimečného. Po 200 stranách jsem věděl, že je to jedna z nejlepších a nejzajímavějších knih, co jsem zatím v životě četl. Míst, kdy jsem přestal číst, zvedl hlavu a přemýšlel o myšlence, kterou jsem právě přečetl, bylo nepočítaně. Stejně tak míst, kdy jsem strašně toužil mít v ruce tužku a větu nebo celý odstavec si podtrhnout (a tuhle potřebu jsem ještě nikdy u žádné knížky nepocítil). Další pro mě zajímavá věc - během čtení každé jedné stránky jsem strašně intenzivně chtěl Kafku na pobřeží půjčit všem lidem, které znám, aby si to taky přečetli. A konečně úplně poslední věc - kdysi jsem slyšel zábavný aforismus, že mluvit o hudbě je jako tančit o architektuře. Pan Murakami je první člověk, jehož odstavce popisující hudbu jsem úplně hltal a přikyvoval...
Fakt napínavej a místy hodně zábavnej příběh o "nejdrsnějším patnáctiletým klukovi na světě" ... "řekl Kluk, co se mu říká Vrána". Líbila se mi pestrost postav - roztomile prostý pan Nakata, co si dokáže povídat s kočičkami a když jde na velkou, nestydí se říct to pořádně nahlas:) filozoficky založený pan Óšimo, který přečetl snad všechny knihy v Kómurově knihovně a nebo záhadná slečna Saeki, které ztracená láska dočista vzala chuť k životu..
Knihu jsem četla v patnácti a hodně mi změnila smýšlení a pohled na svět. Stojí mi na poličce a čeká na další přečtení a jsem zvědavá, jak ji budu vnímat s odstupem několika let.
Tak trochu kombinace Bulgakovovy "Mistr a Marketka" a kafkova "Zamku"....ale dej je pravdu napinavy a nuti cloveka vzdy otocit na dalsi stranku....
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus převtělování World Fantasy Award (cena)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Báječné, báječné, báječné. Přečtěte si a pochopíte.