Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213900/bmid_kafka-na-pobrezi-1oO-213900.jpg
4
2609
2609
Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy. Párkrát se mu zdá, že matku zahlédl, ale je to mýlka.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2010
,
Odeon
Originální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ, 2002
více info...
Přidat komentář
Tak, jak bych měl začít...
toto je moje čtvrtá kniha od Murakamiho... Momentálně nečtu nic jiného jen jednu knihu za druhou... Právě od pana Murakamiho.
Tato kniha je trošku odlišná od těch, které jsem měl zatím čest číst. Je v ní hodně záhad. Ve vzduch, nebo bych měl spíše říct na stránkách je hodně hádanek, a záhad. A jak zde již mnozí psali. Na mnoho z nich nedostanete odpověď. Zkrátka si musíte domyslet. Jak to asi bylo myšleno...
Ze začátku se mi nelíbil příběh, kde vystupoval pan Nakata. Možná právě proto jsem se s prvníma 150 stránkama nemohl spoutat a četl jsme je asi dva týdny. Ale hned po 100-150 stránce jsem začal hltat jednu stránku za druhou a na mysli prakticky nic jiného, než-li to, kdy budu moci pokračovat ve čtení.
Murakami je opravdu umělec a jeho popisy a záhady musí ocenit každý čtenář. I když ne každy ho bude číst dál. Každy musí ocenit Murakamiho styl. Alespoň já si to myslím.
Příběh je psán velice hezky a tempo je přívětivé. To že jsem se nedokázal začíst od začátku do jednoho příběhu nemůže v žádným případě ovlivnit mé hodnocení. Příběh je psán tak jak jsem očekával. Murakami mě opět mile překvapil.
Pane Murakami, mohu jen a jen děkovat, že jsem na vás před půl rokem narazil. Nikdy bych neřekl, že budu hltat jednu knihu za druhou a ke všemu od jednoho autora.
Takže, kdo se chystáte číst Kafku na pobřeží. Přeji vám hezký zážitek.
Zatím se mějte :)
Já si myslím, že Harukiho romány musí přijít ke svému čtenáři ve správný čas. Pokud čas není správný, ani porozumění knize správné nebude. A pro někoho správný čas nenastane nikdy. Můžete je číst znovu a znovu a podle toho, v jaké životní etapě se právě nacházíte, najdete tam vždy něco jiného a nového. To nejsou obyčejné příběhy, jsou zkrátka neobyčejné a nabízejí především otázky. Jste-li naladěn na stejnou vlnu jako autor, nebudete chtít, aby písmenka či slova byla nějak jinak uspořádána, abyste se mohli pobavit nebo snáze chápat. Prostě láska bez podmínek... Když se dívám na výčet knih autora, zjišťuji, že jsem jich četla docela dost. Splývají mi dohromady a zůstává mi jen takové to buddhistické přesvědčení, že život je strast, avšak touha po poznání pravdy a po svobodě je věčná...
O hvězdičku méně kvůli kočičí hororové kapitole. Trošku těžší čtení, ale jsem z ní nadšená.
Uf, celkem zvláštní. Začátek se mi moc líbil, jelikož byl ještě relativně normální. Problém nastává zhruba v druhé polovině, kdy se hlavně Kavka dává do svých úvah, což mě celkem nudilo. Pak pro mě byl problém spousta otevřených situací, kdy nevíte, proč se to stalo, jakou to má souvislost apod. a interpretace takových událostí je čistě na vás. Tak jako tak, je to ale po jazykové stránce bohatá kniha a autor zřejmě umí, ale na můj vkus je to příliš jiné a otevřené.
Váhám, zda jít do další knihy od tohoto tvůrce.
Tato kniha byla první, kterou jsem od Murakamiho četl, a svou první stránkou mě ihned vtáhla do děje a už nepustila. Román je rozdělen na dvě zdánlivě na sobě nezávislé dějové linie. Dva příběhy. Dva hlavní hrdinové. Každý je úplně jiný, i jejich příběhy jsou naprosto rozdílné. Postupně se však začíná vynořovat jejich vzájemná souvislost. Oba příběhy v sobě mají svá tajemství, k jejichž odhalení se čtenář více či méně přibližuje, tak aby nakonec zjistil, že to největší tajemství si nechal autor pro sebe. Murakami ve čtenáři otevírá Pandořinu skříňku jeho vlastních myšlenek a jejich působení na okolní svět, a předkládá mu k úvaze otázku odpovědnosti za to, co si myslíme.
Murakami, Murakami. Pohltil mě neskutečně a touhle knihou si mě získal. Úvahy k zamyšlení a pěkně prolínající se příběh. Rozhodně není pro každého konzumního čtenáře.
Myslím, že čitateľmi už táto kniha bola skvelo zhrnutá a nemám k tomu čo dodať, bol to intenzívny zážitok.
Btw, nemôžem si pomôcť ale plukovníka Sandersa som si predstavoval ako herca J. De Vita :)
Pro mě asi nejlepší Murakamiho kniha. Prostě naprosto úžasné čtení, které mě chytlo. Příběh je posazen na intelektuální rovině a zároveň na podivných věcech. Chvilku přemýšlíte, chvíli relaxujete. Paráda.
Murakami je mistr postřehů a drobných epizod. Už jsem se o tom zmínila u 1Q84. Jeho knihy jsou jimi tak přeplněné, že samotný příběh ustupuje tak trochu do pozadí. Ne, nevadí mi to, mám ty jeho filosofické úvahy a analogie moc ráda, jen si prostě myslím, že to jeho původní téma je rozmělněno. Navíc mi tento příběh přišel ještě více rozvláčný a v závěru jakoby záměrně nastavovaný.
Mou oblíbenou postavou se stal pan Óšima. Právě jeho ústy pronáší Murakami všeobecná moudra i vtipné sarkasmy:
"Člověk si osud nevybírá, osud si vybírá člověka. V řecké tragédii je tohle úplně základní pohled na svět. Lidi nezavlečou do tragické situace jejich nedostatky, ale právě jejich přednosti. Jen se podívej na Sofoklova Oidipa. Toho nepřivede do neštěstí nějaká lenost nebo hloupost, ale hlavně jeho odvaha a poctivost. V tom je ta nevyhnutelná ironie osudu."
"Pokud vás tolik trápí problémy společných dámských a pánských toalet, doporučil bych vám osobně návštěvu společnosti Boeing v Seattlu, kterou bych být vámi důrazně popoháněl ve věci záchodků v Jumbo letech. Ty jsou opravdu mnohem větší než naše malá knihovna, nehledě na množství lidí, které jimi cestuje, a, pokud vím, používají se v nich toalety vždy výhradně společné."
A pokud si chcete představit píseň slečny Saeky, tady je: https://www.youtube.com/watch?v=7iM2z8O-j8Q
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. První od Murakamiho a od té doby čtu téměř všechny jeho knihy. Můj oblíbenec :-D
Ufff....
Po třech dílech 1Q84 už jsem sáhla po tomto autorovi zcela záměrně a jsem za to ráda. Tenhle autor je můj šálek kávy. Stejně jako je v jeho románech spousta tajemství a nedovysvětlených věcí, tak ani já nedokážu přesně definovat, proč tyto knihy tolik rezonují s mou duší a srdcem. Navíc jsem si všimla velmi zvláštní věci - tohle je jediný autor, jehož knihy čtu POMALU. Velice pomalu. Obvykle knihy hltám rychle, obzvlášť ty pro mne poutavé, a pomalu mně číst nikdy nebavilo. Ovšem Murakamiho si vychutnávám tak, jako třeba gurmáni nejvytříbenější pochoutku nebo angličtí džentlmeni sklenku staré skotské whisky (tedy alespoň tuším, že to tak bude - coby takřka abstinent :-)). Ne proto, že by se četl těžce, ne proto, že by nebavil. Prostě proto, že je to Murakami. jeho slova mne okouzlila, takřka cítím na jazyku jejich chuť, vůni a vnímám jejich barvu.
Kniha je nádhernou kombinací fantazie, temnoty duše a jejich hloubek, moudrosti, humoru a napětí. Luxusní je třeba přirovnání Boha k fotbalovému rozhodčímu v trenýrkách s píšťalkou :-)) Úžasný je Hošino, jeho myšlení a postupná přeměna. Někdy se (nejen) při čtení této knihy cítím právě jako Hošino - s naivním úžasem objevuji nové a nové věci a tak nějak zcela samozřejmě je přijímám do života.
A také poprvé mi ani nějak nevadí, ba naopak - vnímám to velmi pozitivně - že i po skončení knihy zůstává spousta věcí otevřená, nezodpovězená a tajemná....
Ačkoliv nesnáším sci-fi a tu knihu jsem nepochopila, dávám 5 hvězdiček.To je prostě Murakami.
Po Norském dřevě je to druhá knížka, kterou jsem od Murakamiho četl, a rozhodně není poslední. Velmi se mi líbilo jak je kniha napsaná a jakým způsobem nám autor představuje postavy(pan Óšima, slečna Saeki či samotný Kafka). Zaujala mě jakým lehkým způsobem autor vypráví dvě naprosto odlišné dějové linie, které v průběhu dojímají,gradují a místy jsou tak napínavé, že jsem od nich nemohl odtrhnout oči a musel jsem a vlastně jsem chtěl číst dál a dál. Byl jsem spokojený, že nám autor nedal na všechno odpověď a taky se mi dost líbilo, že Kafkova linie je dost podobná s pověstí o Oidipovy, nebo výstupy Johnny Walkera a plukovníka Sanderse. Kniha je velmi dobře napsaná a má výborné postavy, které dokážou zaujmout a jejich příběh nás bude zajímat.
tato kniha se mi po přečtení ještě musela trochu " uležet "
Netvrdím že jsem pochopil všechny metafory,asi to tak má být...alespoň je nad čím přemýšlet. A za přemýšlení rozhodně stojí....
Murakami nepíše vůbec špatně. Kafka se četl dobře a jednoduše, jen mi prostě žádná z postav nepřirostla k srdci a kniha mě nějak výrazně nezasáhla. Možná alespoň pan Óšima pro mě byl nejzajímavější postavou. Úmyslně jsem si před přečtením nezjišťovala, o čem vlastně kniha bude, aby mi spoiler nezkazil dojem, takže jsem byla překvapena sci-fi nádechem (i když teď vím, že Murakami sci-fi nepoužil poprvé). Nakonec mi to vlastně ani nevadilo.
Po přečtení kniha v člověku zanechá hodně nezodpovězených otázek, ocenila bych na některé znát odpovědi, i když to bylo Murakamiho záměrem.
Nejvíc se mi líbily části kolem událostí učitelky s dětmi na výletě a jejich pozdější prošetřování.
Moje prvé Murakamiho dielo. Zvláštny, exotický magický realizmus.
Čítalo sa to dobre, Murakami vie, ako udržať čitateľovu pozornosť. Závery kapitol v štýle "A v noci som uvidel ducha" však pokladám za prvoplánové a neoriginálne. Skutočne dobrý autor by mal podľa mňa prísť na zaujímavejší spôsob, ako donútiť čitateľa knižku nezavrieť a čítať ďalej.
Tešil som sa na Japonsko. Murakami mi ho poskytol mierou vrchovatou. Ale bola to len akási light verzia Japonska, predtrávená pre žalúdok západného čitateľa cez jeho kultúrne známe barličky. Prakticky jediné originálne Japonsko som našiel v jedálnom lístku postáv, ktorý autor vcelku vtipne uvádza zakaždým, keď ktokoľvek z hrdinov usadne k stolu.
Prvky magického realizmu, ktorými sa dielo hemží boli často fakt skvelé a pre mňa nové, no občas (hovoriace mačky) až príliš ošúchané. V jeden moment, mohlo to byť kúsok po strane 500, som mal toho všetkého už vážne vyše hlavy...
V každom prípade som rád, že som sa mohol zoznámiť s týmto snáď najúspešnejším súčasným spisovateľom. Ak budem mať raz náladu a chuť na polotovarové suši z bratislavskej donáškovej služby, určite si k nemu nejakú Murakamiho knižku znova otvorím.
Ze začátku jsem si chvíli říkala...no, nevím, jestli se mi to bude líbit....a čím déle jsem četla, tím víc se mi to líbilo. Kniha rozhodně stála za to, i když jí pro mě do plného počtu něco chybí. Je kontroverzní, surrealistická, zvláštní. Mé oblíbené postavy: pan Nakata(toho si budu pamatovat hodně dlouho), a pan Óšima.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus převtělování World Fantasy Award (cena)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Skvělá kniha, která má spoustu záhad, které dávají smysl v každém směru. Murakami nezklamal.