Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213900/bmid_kafka-na-pobrezi-1oO-213900.jpg
4
2609
2609
Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy. Párkrát se mu zdá, že matku zahlédl, ale je to mýlka.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2010
,
Odeon
Originální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ, 2002
více info...
Přidat komentář
"Člověk už se pomalu nenamáha cokoliv sem napsat, pane Okuro. Nevadí vám, když vám tak budu říkat, že?"
...
"Tolik komentářů vychvalující tuto knihu a tento by byl jen další. Nejsem dobrý ve vyjadřování svých myšlenek a už vůbec ne spisovatel, ale mužu říct, že to bylo výborné čtení."
...
"Tak hezký den, pane Okuro. Mám hodně práce."
Ten příběh patnáctiletého kluka, který uteče z domova, je docela zajímavý, čtivě napsaný, obsahuje i napínavé momenty, ale po přečtení ve mně zůstal pocit, který vůbec nemám rád: Co tím chtěl autor říci? Murakami zde nadhodil nějaké myšlenky, ale co s nimi, když mně osobně přišly jen jako berle pro podepření celého příběhu, aby se mu to celé nesesypalo jako domeček z karet. Na takovéhle hry já autorům neskáču. Nicméně nenudil jsem se, to je fakt a uvidím, co bude v nějaké jeho další knize.
Kniha, která nejde popsat pár větami... Musíte si ji zkrátka přečíst a věřím, že nebudete litovat... Každý si v ní může něco najít...
Naprosto pohlcená příběhem jsem dočítala poslední stránky. Číst tuto knihu nebylo vůbec jednoduché, význam vět, souvislosti ... dějové zvraty ... překvapivé pointy ... nakonec se musíme smířit s tím, že v příběhu je možné téměř vše a každý, kdo si ho přečte si z něj může odnést něco naprosto odlišného. Příběh je úžasnou kombinací fantasy, místy až hororu, erotických scén, a pak také (možná trochu překvapivě, protože jde o japonského autora) odkazů k západní filozofii (ale také evropské vážné hudbě).
Jak říká pan Óšima, náš svět je samá metafora.
" ... na světě existuje něco, čemu se říká ironie osudu. ... v řecké tragédii je to úplně základní pohled na svět ... hlavní úlohu přitom nesehrají slabé stránky hrdiny, ale naopak ty lepší. ... Lidi nezavlečou do tragické situace jejich nedostatky, ale právě jejich přednosti. Jen se podívej na Sofoklova krále Oidipa, toho nepřivede do neštěstí nějaká lenost, nebo hloupost, ale hlavně jeho odvaha a poctivost. V tom je právě ta nevyhnutelná ironie osudu."
Po přečtení prvních deseti stránek jsem věděl, že mě od Murakamiho čeká opět opravdová literární lahůdka. Díky jeho Norskému dřevu mě již nezaskočilo, že má patnáctiletý kluk vnitřní hodnoty, myšlení a postoje zralého člověka. Celá kniha je vlastně alegorie plná metafor. Podkladem jsou ovšem reálné příběhy několika hrdinů, jejichž osudy se mají někde protínat. Některé se protnou, jiné ne. Některé se protnou dokonce za jakousi oponou reálného života (na onom světě?). Bavila mě mnohoznačnost významu událostí, kdy si každý musí ten správný nebo alespoň autorem zamýšlený dosadit. Koncepčně je kniha do první poloviny tvořena zápletkou a od počátku druhé poloviny se odehrává postupné rozuzlení. V druhé části jsem si připadal jako před téměř hmatatelnou myšlenkovou sítí, jejíž spletitost tvořenou z příčin a následků nejsem schopen pochopit. Když už jsem měl pocit, že niť vede jednoznačně od jednoho uzlíku ke druhému mně nadohled, ukázalo se, že vede k úplně jinému. Nakonec jsem si přeci jen udělal svoji představu o celkovém tvaru té sítě. Je mi ale jasné, že někdo jiný splete celou síť do úplně jiné a přitom rovněž celistvé a smysluplné struktury. Snad právě v tom spočívá velké kouzlo této krásné knihy. Rozvolněnost možných závěrů o roli jednotlivých postav vede podle mého k tomu, že někdo může mít opravdu slečnu Saeki za matku Kafky, což samozřejmě poněkud kazí dojem z dobrodružství o jeho spolknutém spermatu; jiný může pokládat pana Óšimu za člověka spolčeného s „oním světem“, pana Nakatu za Charóna nebo samotného Kafku za zesnulého přítele slečny Saeki. Bůh ví, jak je to správně….
Tak já se asi většiny čtenářstva dotknu, ale i když trochu chápu, co se jim na knize líbilo, pro mě to byla vcelku rozvleklá slátanina. Nápad víceméně dobrý, ale ty fantastické prvky, "přehnané" postavy (i když s jejich představováním si autor pohrál dobře) a penis či sex snad na každé stránce mě prostě netáhly. Bohužel jsem měla problém to dočíst, přiměly mě k tomu snad jen sympatie k jediné postavě - panu Nakatovi. Jestli tohle je nejlepší, co Murakami předvedl, po dalších knihách asi nesáhnu - a už vůbec ne v tom rozpoložení, v kterém jsem četla tuto knihu.
Murakami psát umí, což o to, ale tenhle příběh se mi táhl jak suchý rohlík a nemohl jsem se dočkat konce, abych si spravil chuť jinou knihou.
ačkoli se mi zdál zpočátku název knihy zajímavý i divný zároveň, nakonec Murakami vysvětlil jeho obsah. Moc jsem sympatizovala s panem Nakatou až do chvíle, či kapitoly (17), kdy se potkal s Džonym Wolkrem - tuhle kapitolu jsem přečetla letem světem, nedokázala jsem číst o tom co se tam dělo.
KLetba, kterou si sebou nesl Kafka bylaopředena mnoha tajemstvími, kterým ne úplně 100% věřím...Ach ten Murakami
knihu mohu vřele doporučit! Murakami je svůj, má podivné názvy svých děl ale obsah v nich je velmi krásný.
Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem poslední dobou četl. Už jen název, který se odvolává na Philippa Glasse a Franze Kafku (mé oblíbence). A pak už jen spousta nápadů, postav a dějů, které umožňují jakoukoli interpretaci. Já jsem si z toho vzal toho (Tamura), co hledá sebe sama a toho, co tvoří (Nakata) a chrání (Hošino) řád.
O čom sa nedá hovoriť o tom sa má mlčať . Dve, tri vety nemôžu vystihnúť atmosféru tejto knihy.
Dokonalost, prvních snad 400 stran jsem ani nedutala... pak pravda trochu zmatek, ale i přesto má příběh úžasnou atmosféru.. při scéně s omdlívajícími dětmi mi mrazilo a nemohla jsem ten obraz dloouho dostat z hlavy :) Vše tam tak perfektně sedne, plukovník Sanders nebo Džony Volkr? No, proč ne?
Když jsem vyprávěla děj, tak si okolí klepalo na hlavu- co že to je a proč tohle a proč tamto? Přitom já měla pocit naprostý samozřejmosti a divila se, čemu oni se tak diví :) inu, těžko popsatelný, to se prostě musí přečíst!
Asi nemám co bych knize vytkla. Sice bych si ji sama napřečetla, ale když už jsem ji dostala k narozeninám, tak jsem ji vyzkoušela a rozhodně nelituji. Místy jsem se hodně vcítila do postav, téměř každá z nich měla nějaký prvek, se kterým jsem se mohla ztotožnit. Rozhodně knížka, nad jejímž obsahem budu ještě nějakou dobu přemýšlet...
Byl jsem klukem,co mu říkali vrána,Ka(v)ka se jmenoval muj děda ... pro vás bez odpovědi,jde jen o mojí vzpomínku ? Někdy nedostanete na vše odpověd,ani v této knize :-)
Zkuste se zaposlouchat,když vítr fouká s listím ve větvích,věru jde o všední věc. Zkuste se jinak zaposlouchat,jako by to mělo být naposled. Vítr nejde nahmatat,uchopit,schovat si ho,ale cítíme ho,jak nás lechtá na tvář. Jako sny,které se nám zdají,stejně jako i Kafkovy. Víme,že tu jsou,jako ten vítr.
Zkuste poznat,třeba Pana Ošimu,co si vždycky začne točit s nějakou ze svých tužek,jež si s gumou na konci zlehka povihladí ofinu.
Zkuste Kafku na pobřeží,je zvláštní a moc fajn.
No, tak to byl mazec! Ještě teď asi 14 dní po přečtení se z toho vzpamatovávám. Můj první Murakami a hned taková síla! Nemá smysl opakovat, co zde již mnohem lépe popsali ostatní. Ale jsem naprosto uchvácen stylem psaní pana Murakamiho. A moc se mi stýská po slečně Saeki, panu Óšimovi, Kafkovi a panu Nakatovi. Mohlo to být klidně delší :o)). A už se těším, až se do toho začtu znovu...
Fantastická kniha, a to doslova :) Přečetla jsem jedním dechem, i když jsem se snažila, aby mi "vydržela" déle, nešlo se od knihy odtrhnout. Střídání lichých a sudých kapitol - příběhu Kafky Tamury a pana Nakaty, které spolu zpočátku moc nesouvisí, ale postupně se začnou prolínat, je skvělé. Líbí se mi, že všechny "hádanky" nejsou polopaticky vyřešeny a zůstává spousta prostoru pro čtenáře a jeho úvahy. Můžu doporučit, určitě se ke knize ještě vrátím
Jsem na rozpacích, jak ohodnotit. Kniha se čte výborně a udržuje čtenáře v napětí až do konce. Obsahuje mnoho poetických pasáží a nahlédnutí do japonské kultury a legend. Působivé jsou části vyjadřující netradičním způsobem lásku k hudbě a kultuře s řadou pozoruhodných myšlenek. Příběh nejprve kombinuje více linií vyprávění, které se postupně přibližují a střípky do sebe začínají zapadat...aby do sebe nakonec vlastně tak úplně nezapadly. A to je právě problém, který s touto knihou mám. Nevadí mi fantastické prvky, pokud jsou nakonec odhaleny jako součást nějakého logického celku a mají v příběhu smysl. Takto komplikovaný děj by měl vyústit v nějakou syntézu, to původně nejasné a nepochopitelné by se mělo postupně poskládat v jasný obraz. Tady se tomu tak nestalo, záhady zůstaly z větší části neobjasněny a mám tedy jako čtenář pocit, že je tam autor zařadil jen pro efekt...
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus převtělování World Fantasy Award (cena)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Masterpiece !