Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213900/bmid_kafka-na-pobrezi-1oO-213900.jpg
4
2634
2634
Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy. Párkrát se mu zdá, že matku zahlédl, ale je to mýlka.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2010
,
Odeon
Originální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ, 2002
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla v patnácti a hodně mi změnila smýšlení a pohled na svět. Stojí mi na poličce a čeká na další přečtení a jsem zvědavá, jak ji budu vnímat s odstupem několika let.
Tak trochu kombinace Bulgakovovy "Mistr a Marketka" a kafkova "Zamku"....ale dej je pravdu napinavy a nuti cloveka vzdy otocit na dalsi stranku....
Po ostatních Murakamiho realističtějších románech na mě tato fantaskní oidipovská odyssea v duchu prapodivného japonského magického realismu zapůsobila velmi zvláštními, smíšenými a nejasnými pocity. Z hlavy ji ještě nějakou chvíli nedostanu.
Pořád říkám, že nevím, jestli je opakující se Murakami můj oblíbený autor nebo ne, ale pak si vždycky uvědomím, že už jsem od něj přečetl pět knih:-)
Dějově možná i lepší než Norské dřevo a jsme obohaceni o magické detaily (především okolo pana Nakaty).
Na celkově velmi dobrém hodnocení se bohužel z mé strany musí podepsat ten ohavný "product placement", který je v knize všudypřítomný. Krásné vzpomínky na tuto knihu, které mi jistě v mysli vydrží ještě mnoho let, jsou tak trochu ušpiněny konkrétními značkami, které postavy kouřili, řídili, pili a dokonce s nimi i mluvili. Nevím jestli má něco takového pan Murakami zapotřebí, ale v dnešní literatuře se tomu asi bohužel nelze vyhnout, v dnešním komerčním světě se reklama zkrátka vecpe už úplně všude.
Kdo si tohoto zvládne nevšímat, knihu si zalíbí a bude zcela uchvácen.
Zatím asi nejlepší "Murakamovina", co jsem četla. :o) Líbilo se mi prolínání dvou příběhů, zajímavé postavy v čele s panem Nakatou, ale ani Hóšino, pan Óšima, slečna Saeki a samotný Kafka nezaostávají. Fantazie a fantastičnost, tajemství, napětí, humor. Příjemný koktejl na několik dobře strávených večerů.
"...V hlavě se mi všecko proplétá a mísí. Pomalu přestávám rozlišovat, co je a co naopak není," píše mimo jiné sám Murakami.
A na jiném místě v Kafce na pobřeží: "... i kdyby o tom člověk vykládal jak chtěl, slovně to stejně nikomu nevysvětlí. Ta pravá odpověď stojí docela mimo slova." "Přesně tak," souhlasí Sada. "Přesně tak to je. A co se slovama nevysvětlí, je nejlíp nevysvětlovat vůbec."
Tak by bylo možné charakterizovat i mé pocity bezprostředně po dočtení románu, chvílemi šlo o takřka mystický zážitek. Toulání se na pomezí snu a bdění, na hranici mezi zázrakem a každodenností, na hranici mezi životem a smrtí, mezi dobrem a zlem... Lahůdka, která mě zavedla do zcela nových - nejen literárních - světů.
DOPORUČUJI.
úryvek:
"Jean Jacques Rousseau klade vznik civilizace do okamžiku, kdy člověk vymyslel plot. Tomu říkám umění dívat se. Přesně tak, veškerá civilizace a kultura je produkt nesvobody, rozparcelované do ohrad."
Nemal som porovnávať s Nórskym drevom. Nemal som to robiť. Nevedel som si však pomôcť. Neustále som ho tam hľadal. Musím priznať, že som mal celkom problém prelúskať sa cez to. Netušil som, že Murakami píše okrem Nórskeho dreva hlavne magický realizmus. S odstupom však musím dať klobúk dole. Asi sa po čase pokúsim do knihy zakusnúť opäť. Tentokrát už budem vedieť do čoho idem a nachystám sa na to.:o)
Kafka na pobřeží je vlastně bezohledná a zlomyslná kniha! Ne snad dějem (pro někoho možná rozsahem), ale tím, že nechává čtenáře kulantně řečeno značně "perplex"; sám Murakami v oficiálním prohlášení uvedl, že Kafka na pobřeží obsahuje řadu hádanek, ke kterým ale záměrně nenabízí jediné řešení! Ba co víc, jednotlivé záhady se vrství a prolínají, čímž dávají čtenáři jakousi mlhavou představu o přijatelném vysvětlení, která bude ale každému přísně vlastní a nepřenositelná. Řekněme, že Murakami v Kafce na pobřeží napsal vlastně tolik verzí jedné knihy, kolik párů očí dočetlo do poslední stránky... Mnohá z líčení, událostí a symbolů, která se v knize vyskytují, vlastně nelze přesně či uspokojivě definovat, ale prostřednictvím asociací a myšlenkových mostů je lze alespoň váhavě umístit, viz octl se kupříkladu Kafka Tamura na onom světe vysílen a vyčerpán v hustém lese? Nebo bylo vše pouze výplodem jeho mysli - jednalo se o sen? či o deliriózní stav Tamurovo psychiky? A vlastně i v tomto bodě dosáhl Murakami uspěšně toho, čeho zamýšlel: dle jeho slov se totiž v knize jedná o setkání dvou rozdílných světů; vědomí a nevědomí; ve kterých většina z nás žije, jednou nohou na jedné straně pomezí a druhou na opačné...taková je představa života. Shrnuto, máte-li rádi jasně vykonstruovaný příběh odehrávající se v hranicích reality s přehledným rozuzlením - tak vraťte Kafku zpátky do poličky či regálu knihkupectví. Zajímavostí je, že japonský nakladatel ihned po prvním vydání Kafky na pobřeží motivoval čtenáře k zveřejnění otázek týkajících se knihy, patrně nečekal, že se mu poměrně v brzké době nashromáždí přes 8000 otázek, z nichž na více než 1200 osobně odpověděl sám autor, Haruki Murakami. Našince zahřeje na srdíčku poměrně výrazná česká stopa v knize, v podobě reference na literaturu Franze Kafky.
"A dál pokračovat ne jako položka v něčích kalkulacích, ale jen sám za sebe."
Protože odkaz Kafky je vtisknut do celého příběhu. Protože celý příběh, je svým způsobem absurdní, existenciální - je skutečný.
Přiznám se, že jsem knihu začala číst právě kvůli Kafkovi v názvu. Chtěla jsem vědět, co tím vlastně autor toužil říct. Toužil toho říct hodně a taky toho hodně řekl. A možná ještě víc neřekl, ale kdo umí číst, to na řádcích Kafky na pobřeží najde.
"Všem se nám jenom něco zdá," říká slečna Saeki.
všem, všem se nám něco zdá.
Můj život je jedna cela metafora. Po strávení času s touto knihou to tvořilo spojení až pekelné.
Výborná kniha. Přečetl jsem ji jedním dechem. Murakami umí jednu věc a to upoutat čtenáře. Doporučuji všem.
Opravdu zajímavá kniha a tak trochu i úlet :-). Nutí člověka pořád číst a přemýšlet o ději.
Miluju knihy Murakamiho a dalo by se říci, že už dlouho jsem nečetl nic, co by se mi četlo tak dobře a zároveň mě tak nadmíru bavilo. Pan Nakata jednoznačně jedna z nejzajimavějších literárních postav, které jsem zatím v knihách objevil. Ihned od samého počátku, kdy byly v knize vkládány zprávy o kolapsu dětí jsem se do kníhy zažral a nemohl se od ní odpoutat. Děj se sice místy nesmyslný, nedotažený a v závěru se z něj stává doslova paskvil, ale to vůbec nevadí. Murakamiho spisovatelské kvality to hravě předčí
Mnohem lepší než Norské dřevo, které pro mě bylo zklamáním. Ale i tak mi něco na Kafkovi vadilo. Nebo mi spíš něco dlouhodobě vadí na Murakamim. Pravděpodobně to, jak všude cpe ty sexuální scény, o menstruaci nemluvě, co s tim proboha pořád má? Nakonec mě nejvíc dostal příběh dědy Nakaty, to mělo sílu. Všechny ty symboly si ještě budu muset nějak přebrat.
Skvělá. Murakami opět nezklamal. Vždy mě pohltí jeho otevřený přístup, zajímavé myšlenky, nedokončené úvahy. V této knížce se mi líbilo propojení tvrdé reality s nadpřirozenem, které se vzájemně tak lehce proplétají.
Hlavním motivem stejně jako u většiny děl Franze Kafky je pocit vyřazenosti a izolovanosti v kontrastu s humorným a ironickým líčením. A také tragická a bezvýchodná ukončení příběhů.
Je zde vyřčeno mnoho otázek, na které si čtenář musí najít odpověď sám.
Ta kniha mě zaujala, donutila mě roztočit všechna kolečka v mozku. Ale ani plný výkon mi nepomohl, abych všechno pochopil. Nevadí, on to tak autor chtěl.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Fakt napínavej a místy hodně zábavnej příběh o "nejdrsnějším patnáctiletým klukovi na světě" ... "řekl Kluk, co se mu říká Vrána". Líbila se mi pestrost postav - roztomile prostý pan Nakata, co si dokáže povídat s kočičkami a když jde na velkou, nestydí se říct to pořádně nahlas:) filozoficky založený pan Óšimo, který přečetl snad všechny knihy v Kómurově knihovně a nebo záhadná slečna Saeki, které ztracená láska dočista vzala chuť k životu..