Kříďák
C. J. Tudor
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537020/bmid_kridak-6627dc2263a1f.jpg
4
2996
2996
Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně… Mysteriózní thriller Kříďák je tu – a nedá se před ním utéct. Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury… strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana – pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava – dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku – s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet. Kříďák, debut britské spisovatelky C. J. Tudor, vychází ve 40 zemích – jako kniha roku.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2019
,
Témbr
Originální název:
The Chalk Man, 2018
více info...
Přidat komentář
Na to, že to má být debut roku, jsem zklamaná. Za mě je to obyčejná detektivka, která nenadchne, ale ani neurazí. Hlavní hrdina mi sympatický nebyl. Některé události mi přišly odbyté, některé nevysvětlené. A hlavně mi vadilo, že autorka se kolikrát v něčem pitvala, ale pak to bylo k ničemu, žádné vysvětlení, nebo užitečný detail pro pokračující příběh. Třeba celá linie s Nicky byla hodně divná. A kdo sebral hlavu, to jsem si tipla hned na začátku knihy - správně. Škoda, nějak jsem od toho čekala podstatně víc.
Kniha byla fajn, nenudila jsem se, děj hezky plynul. Bohužel nějaké větší nadšení se nekoná. Můj vztah k postavám byl spíše povrchní, nedokázala jsem k nim pořádně přilnout. Děsně mě mrzelo, že Kříďák jako takový, tam vlastně skoro vůbec nebyl.
Pro mě byl Kříďák jednoznačně velké zklamání, které začalo už samotnou sazbou, která vypadá jako pro začínající čtenáře. (To by byl Kříďák tak miniaturní knížka, že ji museli roztáhnout alespoň opticky?)
Každopádně.. Nečetla jsem recenze, netušila jsem, že autorka je nazývána novodobým Kingem, prostě mě Kříďák zaujal samotnou obálkou a zajímavou anotací. Jenže jsem se vůbec nemohla dostat do děje, do atmosféry, věřit postavám, fandit jim, litovat je. Kříďák kolem mě proplul, aniž by zanechal hlubší stopu, přitom nápad, postavy, styl vyprávění, nespolehlivý vypravěč, překvapení na konci, to všechno mohlo (a mělo) nastartovat parádní jízdu. Ale u mě to v tomto případě nefungovalo, všechno se odvíjelo tak nějak ospale, jednotvárně a bez emocí, tempo bylo hodně pomalé, rádoby nenápadné náznaky příliš okaté, vypravěč nemastný neslaný (stejně jako ostatní postavy). Navíc ty křídy mi tam ve výsledku přišly vlastně úplně zbytečné. (Kříďák totiž vůbec není hybatelem děje a s příběhem souvisí spíš okrajově, byť autorka ho chápe jako jednu ze zásadních postav - nebo jsem nic nepochopila:-D)
Z mého pohledu není Kříďák žádný zázrak, ale úplně špatné to není. Takže autorce nejspíš ještě dám šanci, byť tato kniha mi v hlavě určitě nezůstane.
Mně se to líbilo :-) Prolínání minulosti se současností odhaluje skryté tajemství, které postupně vyplouvají na povrch :-) Jednu hvězdičku ubírám za nepříliš překvapivý závěr :-)
Tahle kniha pro mě byla jednou velké PÁNI. Přečetla jsem ji opravdu rychle a nikdy mě snad žádný thriller nevtáhl do děje tolik, jako tenhle. Je fakt, že jsem se občas v ději trochu ztrácela, ale jinak mě to moc bavilo a takový konec bych opravdu nečekala, moc mě to překvapilo!
Okolo tohoto dílka se všude dělalo hrozné halo, tak jsem si řekla, proč ne?
Kříďák jako takový není vůbec špatný, jen mi tam něco zkrátka chybělo.
Nadchlo mě však to, jak dej skákal z minulosti do přítomnosti a postupně nám odhaloval střípky toho, co se stalo. Takže jak jsem knihu četla, pomalu se mi vše skládalo dohromady.
Konec mě přesto překvapil, ať už vrah Kolotočenky, tak i sám hlavní hrdina.
Nu co, jako nejlepší knihu tohoto žánru bych ji neuvedla. Ale zlatá střední cesta... To je přesně to.
Tak nevím... Nakonec asi dobrý, ale je to takové skoro až smutné vyprávění o událostech, co se kdysi staly, prolíná se to do současného života ve kterém to pak vyústí. Asi z knihy nadšená úplně nejsem, ale přečíst se dala docela dobře. Bavila mne tak napůl. Ten ryk kolem ní mi přijde ale uměle vytvořený, zase tak dobré to není... Určitě nemám pocit, že bych chtěla sáhnout po další knížce, kterou by napsal...
Námět knihy je velice originální a líbil se mi, ale opět si myslím, že mohl být rozvinutější.
Postavy byly takové neutrální, nevybudovala jsem si k nim téměř žádný vztah. Výjimkou byl Eddie a pan Halloren. Ty dva jsem si naprosto zamilovala, každého v jiném smyslu.
Kniha je čtivá, autorčin styl psaní je příjemný a poměrně jednoduchý.
Od příběhu jsem ale čekala víc. Prvních 200 stran mi přišlo vyplýtvaných na seznamování s příběhem a uvedením do děje. Závěr mi přišel absurdní, předvídatelný a k smíchu.
Pokud hledáte opravdu dobrý thriller, Kříďáka bohužel nemůžu doporučit.
Obsahuje spoiler!! A budu hodněěě spoilerovat :-)
Dva lidé, kteří knihu četli (manžel a naše paní knihovnice) mě před přečtením této knihy varovali, že budu závěrem hodně překvapená. Byla jsem překvapená. O postavě vraha jsem vůbec neuvažovala vzhledem k danným okolnostem.
Atmosféra sklonku osmdesátých let (1986) se prolíná se současností (2016) v ospalém anglickém městečku Anderbury. Třicet let od zločinu zasáhne do životů spousty lidí z tohoto městečka a hlavně někdejších zhruba dvanáctiletých dětí. Téma interupcí, zneužívání (nejen dětí, ale i církevních funkcí) je aktuální asi i dnes.
"Pod nátěrem dospělosti, pod vrstvami zkušeností, které sbíráme s tím, jak léta stoicky mašírují vpřed, zůstáváme všichni dál dětmi s rozbitými koleny a usmrkanými nosy, dětmi, které potřebují rodiče...a své kamarády."
Jako hlavní postavu /i dle názvu knihy/ vnímám Kříďáka alias pana Hallorana. Ten je díky své vadě /ztráta pigmentu/ solí v očích některým obyvatelům městečka. Nejen jeho zvláštní zjev, ale i zakázaná láska dráždí obyvatele městečka.
Elisa nebo-li Kolotočenka zde hraje další z hlavních rolí, byť už vlastně posmrtně.
Hannah - kamarádka Kolotočenky je vlastně matka spolubydlící (Chloe) vypravěče knihy - Eddiho Adamse přezdívaného Příšerka.
Eddie nás provází lety 1986 - 2016. Jeho matka je lékařka a vedoucí projektu interupcí na klinice. Jeho otec je ne příliš úspěšný spisovatel (novinář), kterého v ranném věku postihla metla lidstva Alzheimerova choroba. Ediho barva křídy je oranžová (a spoileruji !!! samozřejmě bílá). A Eddiho matka, kterou nejvíce kritizoval a ubližoval jí (v r. 1986) , byla jedna z mála, která ho celá léta navštěvovala (a nenapíšu koho).
Nicky - dcera reverenda Martina, který zřejmě dceru mlátí, pije víno a káže vodu. A samozřejmě mnohem víc... Nicky používá křídu žluté barvy.
Mickey Cooper alias Dráťák používá křídu modrou a vždy má své zájmy nadřazené kamarádům. Hodně ho zlomí smrt jeho bratra a možná předurčí jeho další život a pozdější osud.
Sean Cooper - ten sice do party nepatří, ale má nakročeno ke dráze zločinu a ponižuje a šikanuje druhé. Skončí špatně...
David nebo-li Hop je tak trochu outsider, jeho matka uklízí. Používá zelenou křídu. Přijde o svého oblíbeného psa a za jeho smrtí je zcela někdo jiný, jemu blízký...
Gav či-li Špekoun pochází z honosnější rodiny a zdědí hospodu. Bohužel (jak je několikrát zmíněno v příběhu) karma se vrací a za své hříchy skončí ochrnutý od pasu dolů na vozíku. Prý za to může Mickey. Ale co provedl v dětinské nerozvážnosti Gav? Trápí se s tím celá léta. Barva jeho křídy je červená.
Debut autorky v podobě této knihy se mi líbil, děj se mi nezdál vůbec zamotaný ani překombinovaný (jak zde naznačovaly některé komentáře) a ta hlava nakonec, to rozuzlení bylo super!! Dávám plný počet hvězdiček a případně ubírat budu této autorce v jejím příštím díle. Kniha tak nějak popisuje naši generaci, přerod z bezstarosnosti do problémů dospívání a dospělosti. Spousta postav této knihy má špatný osud (nemusí to být ani zmiňovaná karma), stačí víra v roce 1986 a dnes. Je to propastný rozdíl, ale ani tehdejší představitelé víry ji nebrali zcela vážně a porušovali pravidla. A nejen oni, ale i policisté. Super, stojí minimálně za jedno přečtení. Příjemné zpestření předvánočního shonu.
A nakonec jsem si vzpomněla, co důležitého se stalo v roce 1986 v SSSR. I když tenkrát jsem coby malá holka lítala po lese a sbírala ty radioaktivní houby :-)
Přečteno: prosinec 2018
Ne, že by mě příběh strhl hned ze začátku (mohla za to i faktická chyba - Alice Cooper je zpěvák, nikoliv zpěvačka), ale o to víc jsem si užila následný spád událostí a od půlky knihy už jsem nebyla s to se odtrhnout. Úplný závěr byl možná trochu rychlejší, ale za to nad poslední kapitolou mi poklesla brada překvapením.
Velmi zajímavé čtění, nemohla jsem se odtrhnout....do poslední chvíle jsem nevěděla , kdo byl vrah....skvělé prolínání dějů, které udržuje čtenáře v napětí
Dost povedené na to, že se jedná o prvotinu. Začetla jsem se prakticky ihned a to mě nepustilo až do konce. Líbí se mi ten styl, že napřed je něco jen naznačeno, pak se o tom píše trochu víc v jiné časové rovině, posléze se dozvíte naplno, co se doopravdy stalo, ale nakonec je to stejně všechno úplně jinak.
Těším se na autorčiny další knihy.
Na začátek musím říct, že jsem čekala něco trochu jiného, hlavně bych počítala s větším zapojením křídových panáčků, kteří, no, tam byli spíš na okrasu. Ale jinak se mi kniha celkově dost líbila. Podoba k TO od Kinga je tam hlavně na začátku znát, parta dětí, zrzka se zlým otcem... ale postupně se příběh mění a odlišuje se. Styl psaní se také dost podobá Kingovi, za což jsem byla ráda. Postavy byly celkově super, ale Eddie mě občas dost rozčiloval. Jediné co mě zklamalo byl konec a celkové zakončení většiny postav. Po skončení jsem pořád měla spoustu nezodpovězených otázek, které by mi pomohli ten konec lépe pochopit.
Velice Kingovské, ale méně ukecané (což je pro mě plus). Knížka se mi hodně líbila, i když pointa mohla být vymyšlena trochu lépe..
Kniha se velmi dobře čte a děj plyne celkem rychle než člověk očekává. Obálka je to co vás zaujme jako první. Ale rozhodně musím dát velké Ale, i když sem si knížku užívala, po dvouch dnech neodtrhnutelného čtení, tak jsem se těšila na úžasný, mega překvapivý konec, který mě doslova dostane a já budu jen blbě koukat. Bohužel to se nestalo.... Byla jsem sice trošku překvapená ale tak nějak sem od celé té záhady čekala, že to prostě bude trošku jinak a všechno to bude dělat někdo jiný. Ale i tak rozhodně příjemné čtení.
I když jsem se přes začátek dostávala těžce, nějak mi zprvu nesedl styl psaní, po pár stránkách už mě to strhlo a velmi se mi to líbilo. Myslím, že stojí za to přečíst...
Štítky knihy
prvotina vraždy děti náboženství thrillery tajemství prolínání minulosti a současnosti přátelství z dětství
Jedna z mnoha slušných detektivek.