Kříďák
C. J. Tudor
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537020/bmid_kridak-6627dc2263a1f.jpg
4
2992
2992
Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně… Mysteriózní thriller Kříďák je tu – a nedá se před ním utéct. Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury… strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana – pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava – dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku – s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet. Kříďák, debut britské spisovatelky C. J. Tudor, vychází ve 40 zemích – jako kniha roku.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2019
,
Témbr
Originální název:
The Chalk Man, 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila, bylo to čtivé a napínavé. V knize se střídají kapitoly minulost s přítomností a každá končí tak, že prostě musíte číst dál. Příběh je plný zvratů, dávných tajemství a ten konec? No jsem z knihy nadšená!
Uh, nebylo to špatné, ale já v tom cítila jasnou inspiraci z Kingova "It". Ale ten kleptomanský závěr jsem nečekala.
Zpočátku velmi pozvolné až nudné, trochu záživnější byla druhá část. Ale moc mě kniha nenadchla.
(SPOILER)
3,5 ⭐
Na databázi mi chybí to půlhvězdičkové hodnocení. Protože dát Kříďákovi 3 ⭐ je málo, to by nebylo fér, ale 4 mi zase přijde moc
Začátek knihy mi připomínal Kingovo To - pětice dětí, kde nechybí ani zrzka s praštěným tátou. A příběh se odehrává před 30 lety a v současnosti. Tím ale podobnost naštěstí končí. Kladně hodnotím čtivost knížky. Hodně mě překvapila velikost písmen, za mě mohly být klidně o 1-2 body menší, ale to je drobnost na kterou jsem si zvykla.
Ve 2/3 knihy postupně odkrýváme, co se stalo v minulosti, takže napětí přichází hlavně v té poslední třetině. To mi ale nevadilo. Díky té čtivosti i tak děj docela svižně ubíhal. Ale ten závěr ....
SPOILER / Vážně se nás autorka snaží přesvědčit, že ten staroch s minimem pohybu měl tolik síly a na konci málem všechny dostal? Vždyť věkově mu muselo být kolem sedmdesátky :-O /
Plus tam tedy ještě bylo pár věcí, které mi nějak úplně neseděly. Asi mi chybělo víc vysvětlení.
Naprosto mě příběh pohltil. Moc se mi do čtení nechtělo, ozvlášť když byla knížka novinkou, nemám ráda moc vykřičené reklamy na cokoliv, ale když už jsem měla možnost, začetla jsem se. A rozhodně nelituji. Není to jen krimi, je to příběh, který začal v dětství několika přátel a jak už to tak chodí, před minulostí nikdo neuteče. I když jste tušili konec, či jste si poskládali jednotlivé nitky dřív, než jste se k nim dočetli, je to prostě bravurně napsané tak, že vás to chytne a už nepustí.
" V životě můžete některé věci změnit - svoji váhu, vzezření, dokonce i jméno -, ale pak jsou takové, na kterých žádné přání, snaha ani dřina nezmění vůbec nic. Právě tyhle věci nás utvářejí. Ne ty, které změnit můžeme, ale ty, které ne.
Ne. Nikdo není nikdy opravdu připravený na smrt. Na něco tak konečného. Jakožto lidské bytosti jsme zvyklí, že máme nad svým životem kontrolu. Že ho dokážeme do jisté míry prodloužit. Smrt ale neusmlouváš. Žádná závěrečná obhajoba. Žádné odvolání. Smrt je smrt, drží všechny trumfy. Jednou jí ošidit můžete, podruhé se jí však nevyvléknete."
Čtivý příběh, místy až moc brutální a koncentrace neštěstí, vražd a úmrtí až příliš nepravděpodobná. Nicméně napětí bylo pěkně stupňované a zvědavost mě poháněla ke čtení i ve chvílích, kdy jsem měla dělat něco úplně jiného :-)
Me osobne se Kridak libil. Kniha se cte velmi dobre, stridani roku je take popsane velice poutave a jakykoli bezne inteligentni clovek by se v tom nemel ztratit. Nejvice mne ale prekvapil zaver knihy. To co autorka napsala v posledni kapitole jsem pomalu precetl bez dechu, opravdu brilantni zaverecna kapitola! Jak jsem uz napsal, kniha je velmi poutava a ctiva. Jdu se vrhnout na dalsi knihu od teto autorky.
Mne se četla lehce, napsaná je poutavě. Některé pasáže jsou trošku šokující a zanechaly dojem.
Nejvíce mne zaujalo, jak autorka dokázala bravurně psát z pohledu muže. Chvílemi jsem zapomínala, že autorkou je žena a spíš se mi to hodilo k mužskému stylu. To musím obdivovat.
Nevím, chvilku pěkné, chvíle nuda, chvíle nezájem. Četlo se mi to to těžce, určitě si tuto knihu už nikdy nepřečtu. Hraní na city a... nerozumím, asi se někdo zbláznil
Střídání kapitol mi vyhovovalo, kniha se četla moc dobře, poutavé psaní. Postavy mi k srdci nijak nepřirostly. Na celkem dobře našlápnutou zápletku jsem byla velmi zklamaná z chabého závěru a rozuzlení. Škoda.
četla se moc dobře i když přeskakování dějů a “Změn” jmen bylo náročnější, zvlášt' proto že jsem musela dát zhruba ve 2/3 knihy na měsíc pauzu . Ale rychle jsem naskočila zpět do děje...
Toto pro mě nebyla detektivka. Něco mě na tom štvalo. Asi ten laxní přístup postav. Všechno bylo lážo plážo. Výjimečně mi vadilo i střídání minulosti s přítomností. Postavy nijaké, nedokázala jsem se vžít ani do jedné. Autorka se snažila napodobit styl nordic noir, ale se severskou krimi to nemělo co dělat. Nic, co by člověk nečetl někde jinde. Docela škoda, ale je vidět, že dobré PR dělá dneska "dobré" knihy.
Trochu mi vadilo množství tušení, vizí - snů předvádajících budoucnost apodobně, málo důkazů a hle vyřešený případ...trochu nepravděpodobné, ale zápletka dobrá.
Audiokniha.
Začátek vypadal opravdu slibně. Vasil Fridrich audioknihu namluvil skvěle a po první kapitole jsem byla nadšená a zvědavá, co se v knize bude dít dál. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, které se v kapitolách střídají. A možná právě to byl ten důvod, proč mě kniha velmi rychle přestala bavit. Příběh mi připadal hrozně roztříštěný, zamotaný a příšerně, ale opravdu příšerně překombinovaný. Obyčejné vyšetřování vraždy se začalo prolínat s mysteriózními a hororovými prvky, občas se tam objevila nějaká nechuťárna a některé scény byly tak drsné, až se mi z toho zvedal žaludek. Po čase už jsem jenom protáčela oči nad tím, jak tam autorka na sílu cpe další a další drastické momenty. Možná se snažila čtenáře šokovat, mně tím knihu vyloženě znechutila.
Kingovo "To" pro začátečníky. Včetně smrtí, podivných událostí, trochou nadpřirozena, společenských problémů, dětské klučičí party (s jednou zrzavou dívkou, Eddiem i Mikem) bojující se staršími kluky i základního rozdělení knihy do dvou časových linií. Jenže bez nějaké větší hloubky (ostatně +- 1000 vs. 300 stránek) zabředávání do společenských problémů (ve kterém se King vyžíval až patologicky), horroru, hnusu a nadpřirozena. Kniha je tak na detektivní thriller docela pohodovým odpočinkovým čtivem (resp. pro mě poslechem audioknihy velmi dobře načtené Vasilem Fridrichem), které jen občas naruší pasáže mysteriózna, hnusu či "Old Man Yells At Cloud", jak je ta současnost špatná a jakou záchranou je alkohol.
Pokud jde o (pro mě) základní princip detektivek, tedy pokusit se odhadnout, kdo za co může, ještě než to odhalí autor/ka, u Kříďáka to bohužel moc nefunguje. Kniha do nějakých svých 3/4 cíleně vynechává prakticky všechny náznaky, pak se najednou protrhne hráz a dramatické zvraty na konci kapitol (cliffhangery) se střídají jeden za druhým. Potěšila mě každopádně úplně poslední kapitola, já si říkal, že na to dojít musí :)
Hráli jsme šipkovanou, jako děti. Jaruška a Tomáš, starší párek z naší ulice pro nás vymýšleli úkoly a noční hry. Jako školačka si Jaruška pletla B a D a jako dospělá si pletla cizí muže a manžela tak dlouho, až to její muž nevydržel a najel do mostu. Nikdo tomu nevěřil, takový pěkný pár.
Každý má nějaké tajemství , nějakého kostlivce ve skrýši , něco k čemu se nedoznal. Tato kniha ve mě něco vyvolala, vzpomínku , něco co mohlo zůstat zasunuté. Křídou nakreslené šipky už dávno smazal déšt. Ale ne z mé paměti.
Dnes začnu číst Jámu a Ti druzí si chci koupit. Co mě čeká dál ?
Za mě velmi děsivý psychothriller, který místy svírá a zrychluje se tep. Na druhou stranu mně bylo líto chlapců, jaké mají myšlení, uvažování a ty nekonečné pomsty. Kniha je pro silné povahy, děj se střídá po kapitolách v roce 1986 a 2016, když si ve dvanácti myslí, že smrt je pouhá náhoda, ale po třiceti letech smrtící bumerang pokračuje....A další věc, každý má svou sbírku....
„Myslíme si, že chceme odpovědi. Ve skutečnosti ale chceme správné odpovědi. Lidská nátura. Klademe otázky v naději, že nám poskytnou pravdu, jakou chceme slyšet. Potíž je v tom, že pravdu si nevyberete. Pravda má tendenci být jednoduše pravdivá. Ve skutečnosti rozhodujete jen o tom, jestli jí budete věřit, nebo ne.“
Kříďák vás nutí znát pravdu, takže otáčíte stránku za stránkou, občas odhadnete, co přijde, jindy Tudor zasadí nečekaný úder. Mezi střídáním dvou časových rovin (víc mě bavila ta „dětská“) hádáte, o co tady sakra kráčí a kdo za tím stojí. Uděláte školáckou chybu a necháte se převézt autorkou? Nebo už je z vás zkušený detektiv?
Tahle prvotina vůbec není marná, má fajnovou obálku i minimum hluchých míst, není těžkopádná,... bohužel jí strašně moc ublížila mediální kampaň a nálepka, které automaticky zvedly nároky i očekávání. Jo, milovníci Kinga se musejí cítit celí dotčení. Ale mistrovi literární hrůzy to zřejmě nevadí, když sám na přebal uvedl: "Jestli máte rádi moje věci, tak tohle si zamilujete."
Takže tu máme příběh tak rozvětvený, s tolika událostmi, kdy na závěr (ze kterého bohužel nejsem nijak odvázaná) do sebe vše zapadne. A kdo má rád dávná tajemství, přijde si na své.
Štítky knihy
prvotina vraždy děti náboženství thrillery tajemství prolínání minulosti a současnosti přátelství z dětství
3,5 *. Vypadalo to na pouhé tři, ale konec události docela dobře srovnal, takže čtyři. Přesto některé události trochu nejasné a nedotažené, nicméně čtivost knížky ty 4 * potvrzuje.