Krutý měsíc
Jana Jašová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551730/bmid_kruty-mesic.jpg
4
348
348
Druhé covidové Velikonoce. Zemi svírají nejpřísnější epidemická pravidla včetně zákazu nočního vycházení. Přesto se Tamara uprostřed noci probudí v autě na lesní cestě. Je celá od krve a z posledních hodin si nic nepamatuje. Netuší, čí je ta krev, ani kam zmizel její čtrnáctiletý syn Ben. Vesnici v Lužických horách, kde trávila matka se synem sváteční víkend, posedne paranoia. Kam až vedou kořeny spletitého případu? A podaří se chlapce najít, než se po něm nadobro slehne zem? Jana Jašová si svou thrillerovou prvotinou Znič to jméno získala přízeň čtenářů i literární kritiky – byla nominována na ocenění Magnesia Litera za detektivku. V žánru pokračuje psychologicky propracovaným detektivním příběhem s prvky thrilleru.... celý text
Detektivky, krimi Thrillery Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Voxi
Interpreti: Zdeňka Žádníková Volencová , Lenka Krobotová
více info...
Přidat komentář
Tak tohle se moc povedlo. Všem doporučuji. Moje třetí kniha od paní spisovatelky a opět jsem nadšená.
Moc pěkná kniha, zase trochu jiná detektivka, čtivá, napínavá. Autorku zařazuji do oblíbených, a už sháním další.
Co skrývá dům na stráni. A co tají obyvatelky domu pod strání? Proč si Tamara nic nepamatuje? A kde je Ben? Kdo je vlastně Tamara? A co se kdysi před lety stalo v domě pod strání? V knize se střídá současnost a minulost a my se postupně dočítáme, kdo je kdo, a co se vlastně kdysi stalo. Do toho, hledáme Bena a Michala, Tamara si nemůže vzpomenout co se stalo a tak s ní rozplétáme složitý a dávný příběh, a že je zapletený až dost. Skvělá detektivka.
Nejsem čtenářem detektivních a kriminálních próz, tudíž nedokážu posoudit, nakolik je příběh v konvencích svého žánru novátorský a zdařilý, nicméně mám-li soudit na základě psychologie a jazyka postav či celkové promyšlenosti a uvěřitelnosti příběhu, jde myslím o kvalitně napsanou knihu. Všímám si, že řada čtenářů si tu všímá aspektu předvídatelnosti a vnímá jej jako negativum. Myslím, že to nebylo nijak neúnosné (samozřejmě tím, že kriminálky nečtu ani nesleduju, patřím k nezkušeným, naivním čtenářům, ale jednoznačnější kontury toho, co se vlastně dělo v okamžiku Tamařiny „nepaměti“, začíná podle mě čtenář tušit až relativně pozdě, třebaže tipovat lze pochopitelně už prakticky od začátku). Mimoto si myslím, že autorka s tím pracovala cíleně – jednak aby mohla postupně zpřesňovat, co se událo, a osvětlit motivaci a okolnosti, a jednak asi i pro jisté uspokojení čtenářů z toho, že leccos tuší, odhadují a kniha tedy jaksi lechtá jejich ego.
K četbě mě ovšem primárně nalákalo to, že je kniha zasazena do Lužických hor, které velmi dobře znám. Musím přiznat, že v tomto ohledu jsem byl zklamán. Chápu, že tam má autorka chalupu a snad se tedy nechce vystavovat všetečnosti, či dokonce nevraživosti místních, ale začíná mi čím dál víc vadit skrývání reálných dějišť pod smyšlené názvy (v současné české próze se to netýká zdaleka jen tohoto románu). Přijde mi to jako autorská zbabělost a zároveň i logická nedůslednost: Máme-li v knize reálná místa (Děčín, Rumburk, Nový Bor, Žitava), je nesmysl umístit vedle nich fiktivní Hvozdín a Rousínov (jen podotknu, že dle popisu v knize nemůže být totožný s poměrně malou osadou Rousínov u Svoru, tudíž je také smyšlený, navíc s velmi nešťastně, matoucně zvoleným jménem). Nechtěla-li autorka prozradit reálné názvy míst, mohla děj umístit do fiktivní nebo neurčité krajiny. Takto její próza zbytečně ztrácí na realističnosti (přitom o ni celou dobu usiluje), a bylo-li snahou znemožnit identifikaci letoviska, kde autorka chalupaří, popř. ponechat si prostor pro částečnou vlastní fantazii, není tento postup náležitě účelný – vždyť místní to asi beztak vědí, a pokud si k reálnému obrazu dané obce něco přimyslela, vadilo by to asi jen hnidopichům.
Obecně však platí, že se kniha čte velmi dobře, autorka dovede zaujmout, vystihnout povahu, řeč i atmosféru, jde tedy v rámci svého žánru jistě o kvalitnější počin.
Jaj, to jsem si zas dala. Dvě třetiny knihy na jeden zátah, spát jsem šla ve dvě ráno.
Krapet předvídatelné, ale mělo to spád, čtivé. Autorka se mi líbila už po minulé knize, teď mi potvrdila, že ji nemám v záložce "oblíbené" neoprávněně.
Mně se to líbilo. Dali se očekávat, jak to dopadne a kdo udělal co, ale i tak to bylo super počtení.
Od autorky jsem četla dvě knížky. A až tady u téhle jsem něco dokázala předvídat, ale po zkušenostech z předchozích knížek jsem pořád čekala nějakou boudu. A některé linky mi přijdou, že nebyly zodpovězeny.
Jsem spokojená, těším se na nějakou další knížku do této autorky.
Čtivá detektivka s dobrým vyprávěcím nápadem, kde se neustále střídají pohledy dvou hlavních postav. Poté, co se příběh rozjel, docházelo na momenty, kdy jsem se nemohl od čtení odpoutat. Příběh ale šlo předvídat, takže na konci nečekalo žádné skutečné překvapení. Škodila přílišná šablonovitost postav, které splňovaly veškerá očekávatelná klišé. Ve vypjatých momentech se občas příliš tlačilo na drsnost, což se míjelo účinkem a kniha zejména ke konci mohla působit až komediálně, tedy v černém tónu. Atmosféra většinu knihy fungovala, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že to nepůsobí moc česky, snad za to mohla jména postav. Celkově lepší průměr.
Asi jsem udělala chybu, že jsem tuto knihu četla hned po dočtení "Dravé zvěři napospas" (což bylo za mě naprosto brilantní). Zde se mi zdál děj snadno předvídatelný a už od první třetiny jsem věděla, jak to dopadne, takže poslední třetina už mě vlastně moc nebavila a vleklo se mi to. Ale co mi vadilo nejvíc, bylo pro mě naprosto nepochopitelné počínání obou hlavních protagonistek. Ani mi to vlastně nepřišlo uvěřitelné. Jinak paní Jašová píše moc hezky, krásně pracuje s gradací napětí.
Velice povedená kniha! Autorku jsem neznala a chválím. Není to klasická detektivka. Pomalu se odkrývající příběh, který je zasazený do covidové doby - skoro už na to člověk zapomněl, co to všechno přinášelo. Autorka vám nechá ochutnat tolik zajímavých a smutných životů. Moc povedené a to postupné, pomalé odhalování dodá knize tu správnou atmosféru a přispěje k pořádnému prosáknutí do vaší kůže. Doporučuji.
(SPOILER)
Paní Jašová je úžasná spisovatelka. Její styl vyprávění je jedinečný a poutavý, okamžitě čtenáře vtáhne do děje, který pěkně a nenáročně plyne. Jenže. Tentokrát mi vůbec nesedlo téma, ani střídání postav. Ani k jedné jsem necítila sympatie, nesouzněla jsem s jejich myšlenkami ani činy (spoiler: žena se probudí celá od krve, na kraji lesa, v autě, nic si nepamatuje, ale zjistí, že postrádá přítele a dítě, chybí jí vzpomínky, a to kvůli alkoholovému oknu. Jak to vyřešit? Co takhle zničit vše, co je podezřelé(a možná i důležité), nalívat si rum a zasouložit si s cizím chlapem v luxusním sídle zmizelého partnera?). Druhá žena zase řeší trauma z dospívání, kdy si vzalo život její dvojče...Nevyhneme se popisům jeho posledních okamžiků, rozpadu rodiny, pohnutému osudu...Žena se stará o nemocnou matku, která se neustále vrací do drásavé minulosti a procitá ze své pomatené mysli právě a jen v okamžicích, kdy je to pro děj žádoucí. Dál je tam postava postiženého chlapečka na vozíku. Pak vypluje na povrch minulost i přítomnost plná pedofilů, homosexuality a dětí, které (ač traumatizované) se chovají rozumněji, než všichni dospělí okolo. Policie nic nevyšetřuje, nikoho nehledá, svědkové ulehají s Covidem, jsou dementní, případně obojí dohromady. Možná se mi to jen trefilo do špatné nálady a hodnotím v komentáři všechno zbytečně přísně, ale já knížku ani nedočetla, protože už jsem se tím dějem prostě nechtěla dál týrat.
Poznámka na okraj: zbytečně moc vulgarit, sloveso "loupat" (po někom očima) mi zhruba po desátém použití začalo lézt krkem
Za mě je to za čtyři :) . Až na nelogičnost na konci se mi to četlo fakt výborně. Příběh měl celkem grády, pořád mě to nutilo číst dál. Každopádně pozornému čtenáři je již v průběhu čtení jasné o co jde a konec není úplným překvápkem.
Z knihy mám dobrý pocit, doporučuji.
Plně souhlasím s názorem, že první polovina knihy se dost vleče a že mohla být kratší. Jinak ale chválím zapletku i rozuzlení. Byla to moc fajn detektivka.
Čtivě napsaný detektivní příběh z doby covidu s trochou psychologie. Příběh je tajemný, člověk postupně začíná tušit, v čem je problém.
Výborný dojem mi kazí, že některé věci jsou nereálné a ponechány tak trochu stranou, bez vysvětlení, jen s nadějí, že to dobře dopadne... Trochu jako pohádka, kde to pro ty, kterým fandíme, dobře skončí. To ale nic nemění na dobrém dojmu z přečteé knihy.
Jedna z nejlepších detektivech, co jsem v poslední době četla. Snad jen dvě drobné výhrady, ale jinak opravdu doporučuji.
Nejlepší je neočekávat od knihy nic. Pak může jen velmi příjemně překvapit! Moje první seznámení s autorkou - na popud Chumelenice. Bavila jsem se.
Obrovská poklona paní autorce. Její styl mám moc ráda už dlouho, ale touhle knihou se definitivně zařadila mezi mé nejoblíbenější české spisovatelky.
Sice to není reálné, ale mohlo by.. pro mě čtivá, napínavá knížka. Nelogičnost některých pasáží mi dochází s odstupem, čtení bylo příjemné.
O tom, jak jedno hovado dá dohromady dvě sousedky...noo, začátek teda nic moc, přiznám se, že jsem chtěla knihu i odložit, pořád se nedalo začíst...ke konci už čtenář tuší, o co ve skutečnosti jde , chválím autorčin nápad , vše do sebe tak dobře zapadalo..ale kniha by mohla mít o 100 stránek méně...
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Velikonoce české detektivky a krimi Lužické hory Magnesia Litera koronavirus, covid-19 LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2022 |  Znič to jméno |
| 2023 | Krutý měsíc |
| 2024 | Srdcová desítka |
| 2024 | Dravé zvěři napospas |
| 2020 | Psí dny |
Napínavé, originální. I když za půlkou už si dáte dvě a dvě dohromady, přesto chcete vědět jak to skončí se všemi postavami. Velmi doporučuji.