Kuchyně a stůl našich předků
Zikmund Winter
Kulturněhistorická kniha přibližuje staročeskou kuchyni a přináší řadu zajímavých informací z domácností našich předků. Neobsahuje pouze návody a recepty pro dny všední a sváteční, ale popisuje například také to, jak má správná kuchařka vypadat a jak má být kuchyně vybavena. Dále nabízí pohled tehdejší lékařské vědy na některé suroviny a mnoho dalších detailů z kulinářského umění.... celý text
Přidat komentář
Ta to kniha byla opravdová lahůdka, psáno staročeštinou, Winter pojednává jak jedli naši předkové a nechybí mu smysl pro humor cituji: divná to jména bijí do očí , to nejprve přečet nadpis,, jelen nový z hovězího masa,, jelen z vola poměl jsem se radostí, že naučím svojí ženu metamorfose , kterak z vola dělati jelena. Ale chyba lávky, šidba to !!!! Jelena podle receptu Severynova a Bavorova dělá se tak, že sprostého vola nakrájíš do krve volské nebo slepičí, vsypeš všechno koření a pořádnou porci jalovcového chvůje. Tak poznáš kuchařko česká, že tvoje předkyně už před třemi sty lety uměli šidit jazyk našich otců. Hned jsem si vzpomněl na Babicu a jeho náhražky , nemáme - li smetanu , dáme bílý jogurt, nemáme - li telecí maso přidáme párky :-).-). Babice se dostal i do Slovníku hacknuté češtiny, babicovat znamená vařit z náhražek surovin, které sníží chuťovou a estetickou hodnotu pokrmu, například zaměnit hovězí svíčkovou za drůbeží párky :-):-) hospodě , kde tohle praktikují se říká babicárna. Knize 5 hvězd jak jinak.
Velmi zajímavá a zábavná kniha o historii stravování, našla jsem v ní spoustu informací o jídle, které jsem vůbec nevěděla, poučila jsem se i zasmála.
Mně se kniha moc líbila a přinesla mnoho nových zajímavých poznatků z kuchyně i z historie.
Skvěle zpracovaný pohled do historie gastronomie. Pan Zikmund Winter prostudoval veškeré historické prameny a vše ucelil do této zajímavé knihy.
Plný počet
Autorovy další knížky
| 1947 |  Mistr Kampanus |
| 1953 | Rozina sebranec |
| 1981 | Peklo |
| 1984 |  Nezbedný bakalář |
| 1949 | Žeň českého humoru |
„Ocas sprav za horka, ať stojí jako kolo...“
Citát z knihy
Tak nevím, nějak si to neumím představit...
Kniha nás provádí historií psaných kuchařek. Je to čtení zajímavé a poučné.
Našinec zná většinou jenom kaši bramborovou, krupičnou nebo ty „maximálně“ zdravé obilné. A co třeba tato: „Ošlejch oblup, zetři na pánvici, rozpusť vínem a bude dobrá šalše“. Pokud vám ošlejch nic neříká, tak jde o pórek.
Při sledování, jak vaří Jirka Bé někdy nechápeme ty geniální postupy a poměry. I ve starých kuchařkách se objevují věty, nad kterými je nutné se hluboce zamyslet. V této knize například najdete: „Vezmi švestek tak mnoho, až bude dost“. My na Moravě víme, že švestek prostě není nikdy dost. Možná někoho překvapí, kolik druhů koření naši předkové používali. Hlavně zázvor, šalvěj a šafrán. Na památku té poslední přísady se mnohým místům dosud říká Šafranice.
Velice zdařilá publikace!