Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena : úplné vydání
Karel Jaromír Erben
Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K. J. Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pohádky, a proto toužil doplnit Čelakovského „Ohlasy“ promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví (Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj.), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů (Štědrý den, Dceřina kletba). Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání (Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní: už v úvodní báji etymologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkyně čteme mj.: „Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly !“ ... „Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosti učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk !“. Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj.)... celý text
Přidat komentář
Tohle je prostě klasika. Četla jsem jako malá, soutěžila s jeho básněmi na recitaci (i vyhrála). Četla jsem na střední a jako dospělá už několikrát. Nesmrtelné básně, strašidelné, ale něco v nich prostě je a nutí k zamyšlení. Zapadnou do každé doby, když se nad tím zamyslíme..
Kytici jsem si zamilovala už jako malé dítě. Celou jsem jí přečetla na prvním stupni ZŠ. Vždy se k ní ráda vracím a části básní znám nazpaměť. Ta tajemná a děsuplná atmosféra, která vám nedá spát.
Málem jsem zapomněla, jak jsou básně v Kytici brutální. Naneštěstí tu jsou Míliny ilustrace.
Básnická sbírka Kytice z pověstí národních K. J. Erbena je jedním z pokladů naší národní kultury, která nás vedle Máchova Máje a Babičky od Boženy Němcové provází životem od školních let.
Erben uchvacuje vypravováním o zašlém světě pověr (Štědrý den), o nadpřirozených bytostech (Polednice, Vodník), o kouzelných předmětech (Zlatý kolovrat) a o harmonickém či problematickém soužití člověka s přírodou.
Mezi mé oblíbené balady patří Věštkyně, která předpovídá katastrofy, ale i znovu obnovenou slávu, která postihne český národ. Poučuje budoucí generace, jak se zachovat, aby byl český národ opět obnoven v plné původní kráse.
(...) Viděla jsem kostel nad Orlicí řekou,
slyšela jsem jeho zlatý zvon,
prv než upřímnost českou starověkou
rozerval lítých vášní shon.
Když pak utuchly v Čechách boží cnosti:
víra i láska s nadějí,
ukryl se kostel v země hlubokosti
a vody místo stápějí. (...)
A Svatební košile, ve které zoufalá dívka se modlí a žádá o svého milého a přitom se rouhá. Ten se jí sice vrátí, ale již nežije. Dívka je donucena zahodit věci, které jsou jí nejmilejší. Modlitební knížku, růženec i křížek po matičce. Nyní pochopí, že je mrtev a schová se do umrlčí komory. Dívku nakonec zachraňuje modlitba k Panně Marii.
(...) A byla cesta nížinou,
přes vody, luka, bažinou;
a po bažině, po sluji
modrá světélka laškují:
dvě řady, devět za sebou,
jako když s tělem k hrobu jdou;
a žabí havěď v potoce
pohřební píseň skřehoce. (...)
Neuvěřitelné vydání nakladatelství BVD.
Sběratelský kousek, na který jsem náležitě pyšná.
Karel Jaromír Erben patří k významným českým autorům naší minulosti. Toto je opravdu nádherné a bezesporu také velmi luxusní vydání české klasiky o jejíž kresby se postarala Míla Fürstová. Důležitou úlohu v Kytici mají právě ženy, které sehrávají svou úlohu matky a milenky. A jejich protivníkem jsou lidské vlastnosti, jako je pýcha, chamtivost, strach nebo láska. Zároveň podstatou každé z básní je vina a trest a vše dokresluje strašidelná atmosféra. Každá z jednotlivých básní na mě působí jinak. Některé, jako například Polednice, Vodník nebo Svatební košile mě děsí. Zlatý kolovrat mi připomíná pohádku, ze které se také inspiroval. Před lety jsem se ve škole učila úvodní část Vodníka, Kytice nebo Svatební košile a ony verše si dodnes pamatuji. Erbenovo pojetí a užití jednotlivých slov je snadno zapamatovatelné. A na to, že jednotlivé příběhy mají opravdu krátký rozsah tak vás zasáhnou obrovsky. Národní poklad, co víc dodat.
Erbenovy balady miluji, i když jinak moc poezii nemusím. Usekané ruce a nohy, siroty, zardoušené děti a zabitá nemluvňata - toť opravdu krásné náměty na řeč vázanou. Knihu jsem četla mockrát, některé balady umím zpaměti dodnes, u mě vede Polednice, Svatební košile a Vodník. Ale ty ostatní jsou také skvělé.
Kytici jsem samozřejmě četla už dávno a je to pro mě spíše horor než básně, ale má to své kouzlo minulosti. Sáhla jsem po ní znovu díky čtenářské výzvě a aby to nebylo jen opakování přečteného, zvolila jsem nové vydání s naprosto úžasnými ilustracemi Míly Furstové. To se opravdu povedlo.
Opět mi neseděla forma. Kdyby to nebylo psáno jako poezie, tak by to bylo přijatelnější. Nicméně některé básně jsou legendární, např. Svatební košile ve mě zanechala hluboký dojem. Filmové zpracování je pro mne lepší.
Líbila se mi Svatební košile, Polednice a Vodník se mi líbily méně a zbytek mě teda nijak nenadchl.
Jazykově naprosto úchvatné. Nenapadlo by mě, jak mohou být básně napínavé. Příběhově už trochu horší - ty básně byly docela děsivé. Ale to bylo možná tou dobou.
Kniha stará přes 150 let, a přesto není jen předmětem k uctívání či recitování.
Člověk bude asi provždy Erbenovým tajemným světem fascinován, přestože je tak krutý a neodpouštějící. Snad je to právě jeho ponurá spravedlnost, která nás přitahuje, snad neotřelá kombinace pohádky a hororu, snad ty dokonale vybroušené verše a jazyk, který hladí a konejší.
Nuž čo dodať, detom sa to pred spaním asi nečítalo. Ale niektoré básničky boli naozaj dobré. A na to že nečítam básne, sa mi kniha čítala úplne ľahko.
Neodolala jsem a koupila a znovu přečetla i novou ilustrovanou verzi... a váhala jsem, jestli přidat ve Výzvě do nadpřirozených bytostí nebo do ilustrací. Ty obrázky jsou tak úžasné, že vyhrály! A mezi námi, klidně jich mohlo být mnohem víc.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Část díla
- Dceřina kletba 1857
- Holoubek 1860
- Kytice 1855
- Lilie 1855
- Poklad 1854
Autorovy další knížky
2009 | Kytice |
2012 | Máj / Kytice |
2008 | Pohádky |
2016 | Komiksová Kytice |
1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Snad není školák, student, dospělák, jež by neznal verš z Polednice či Vodníka. Není to jen „povinná“ četba, protože Erben jako Pan spisovatel umí být děsivý, ponurý, ale i citlivý, soucitný. Označení klasika, základní kulturní dědictví, národní poklad – nelze u této knihy vynechat, ale proč se takovou stala? Je součástí lidského života….
Verše „Zemřela matka a do hrobu dána“ mne máma trpělivě učila jako dítě do školy, aby ten můj přednes nebyl odříkán stroze bez citů a když se verše změnily v reálný život bylo těch citů tolik, že by stačily na další baladu, ne jednu…..