Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena : úplné vydání
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252399/bmid_kytice-z-basni-karla-jaromira-erben-4gG-252399.jpg
4
9384
9384
Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K. J. Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pohádky, a proto toužil doplnit Čelakovského „Ohlasy“ promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví (Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj.), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů (Štědrý den, Dceřina kletba). Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání (Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní: už v úvodní báji etymologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkyně čteme mj.: „Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly !“ ... „Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosti učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk !“. Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj.)... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha nikdy neomrzí. Tohle by jsi měl přečíst každý... ke knize se neustále co rok vracím
Toto je kniha, kterou čtu skoro každý rok a stále mě baví a snad nikdy neomrzí
Kytici jsem objevila už na základní škole a dodnes patří mezi mé nejoblíbenější knihy. I když jsem balady četla snad milionkrát, nikdy mě neomrzely. Skladby jsou mnohdy tak děsivé, že mi ne jednou běhal mráz po zádech.
Ač nejsem milovníkem veršovaných slov, v případě Káji Erbena je nutné udělat výjimku a uznat, že jeho hororově laděné balady mají hloubku a kvalitu a dotýkají se v podobenstvích běžných lidských trápení - Vodník, Svatební košile, Záhořovo lože. Některé zase tolik povedené nejsou, ale jako celek to vidím na solidních 65 %
Čtenářská výzva se protnula s dárkem od Ježíška. Kytice s ilustracemi od Míly Fürstové.
Kolikrát se nám v běžných knížkách nedaří začíst a děj se vleče. Erben nejenže nás neochudil o děj, ale ještě si vyhrál s veršovanou podobou. Mrazení, gradovaní napětí, poučení. Klobou dolů! Mojí nejoblíbenější básní sbírky je Svatební košile.
Nepřísluší se mi hodnotit dílo nesmrtelného klasika, ale pár poznámek přece jen s pokorou učiním. Naposledy jsem Kytici četl ve školním věku, kdy o internetu vědělo jen pár zasvěcených (alespoň v ČSSR) a dnešní děti ve stejném věku již zápisky do čtenářských deníků skenují a posílají do Google učebny. Co jsem tím chtěl říct: svět se mění, Kytice zůstává.
Jednotlivé balady mám rozdělené přibližně na dvě poloviny. Tu první hltám zas a znova se zatajeným dechem, kdežto tu druhou konzumuju vlažně a bez valného nadšení. U první poloviny mám pocit, že verše samovolně tryskají do výšky jako gejzíry na Islandu, v druhé jen líně pobublávají a zvláštní skupinu tvoří těžkopádné Záhořovo lože a obrozenecká Věštkyně, které si dokážu úplně odpustit bez pocitu, že jsem o něco přišel.
Kytice patří k našemu základnímu kulturnímu dědictví a kdo nečetl Kytici, není Čech. Dobře, mohl ji taky poslouchat na Spotify nebo vidět na YouTube. Svět se mění, Kytice zůstává. Ale to jsem už asi říkal.
Provází mě od dětství, kdy jsem uměla polovinu zpaměti, přesto se k ní ráda vracím. Mrazivě krásné!
Sbírku těchto vesměs depresivních balad mám ráda, četla jsem ji už několikrát a určitě si ji přečtu zase, přesto ne všechny jsou na pět hvězdiček. Proto v celkovém hodnocení jednu ubírám.
Je zajímavé, že všichni hodnotí Kytici plným počtem hvězdiček, ale samotné básně už tak hodnoceny nejsou. Šest básní má modré hodnocení, zbytek (sedm) básní má červené hodnocení. To zkrátka nemůže být plný počet hvězd! Přečetl jsem všechny básně a troufám si říct, že né všechny básně si zaslouží plný počet hvězd. Snad jediná, která se zdá být na 87% je Vodník. Tahle báseň nemá v celé sbírce obdoby. Je přímo skvělá. Vždy při čtení si vybavuji vodníka od Josefa Lady, jak sedí na topole nad jezerem (ačkoliv u Lady sedí vodník na vrbě, ale to je detail). Zkrátka a dobře. Celá sbírka je taková průměrná. Jediná báseň, která mě nějak výrazněji zasáhla, u které jsem pocítil mráz, chlad a jistou formu emocí, byla Vodník. Ostatní proletěly kolem mě a nic nezanechaly. Možná jen to, že některé byly složitější na čtení a pochopení. A to by se dalo čekat, že básně z dob poloviny 19. století jsou jaksi zastaralé. Ovšem Karel Havlíček Borovský, který byl o 10 let mladší jak Erben, psal své básně daleko čtivější a srozumitelnější.
Krásné až mrazí. Místy hororové básně pana Erbena. Spojení s filmem nelze z hlavy u nasnímaných básní dostat a vždy jen domalují atmosféru při jejich čtení. Číst Kytici je opravdu zážitek.
Nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami. Klasika. A i když znám film, tak jsem byla překvapena, že součástí sbírky jsou i další příběhy, které jsem neznala. U příběhu Poklad mě mrazilo po celém těle a cítila jsem vše, co hlavní postava. Brrrr. Neskutečné, jak autor byl schopen zveršovat tak hluboká a smutná témata. U některých básní jsem měla problém pochopit, o co šlo, ale celkem mi pomohl dovětek na konci sbírky. Opravdu se mi to líbilo.
Jsem ráda, že mě výzva dovedla až k této sbírce K.J.Erbena. Po desítkách let jsem si připomněla krásné básně.
Erbenova Kytice se mi vryla pod kůži už jako holce. Milovala jsem ty básničky s nádechem hororu. A knihu miluju doteď. Pro mně něco neskutečného a oblíbeného až do dospělých let. Za mně jedno z nejlepších skvostů české literatury. Krása, nádhera.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Část díla
- Dceřina kletba 1857
- Holoubek 1860
- Kytice 1855
- Lilie 1855
- Poklad 1854
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Od první chvíle, kdy jsem tuhle sbírku básní četla na škole a učila jsem se tehdy Vodníka nazpaměť , ji miluju!