Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4584
4584
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Smutné kruté. a bohužel se takové případy stávají. Cácora byla chudinka, trpěla jsem s ní.
(SPOILER) Oproti Listopádu docela jízda. Musím říct, že jsem podezříval (nevlastního) otce, přestože je kniha přecpaná narážkami na skutečného viníka. Trochu nedotaženě na mě působí další osud Jakuba a vlastně i jeho bratra, protože z něj není sňato falešné obvinění. Babi je svině a snese srovnání i s panímámou Boučkovou z Kalibova zločinu (za mě nejotravnější ženská, jakou jsem v literatuře poznal). Ale jo, bavil jsem, šňupl jsem si knížku na jeden zátah.
Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední. Kniha se mě moc líbila. To byla jízda, nemohla jsem se dočkat,jak to s Cácorou nakonec dopadne.
První, co mě po přečtení této knihy napadlo, bylo: Hrozný. Nechutný.
Tím nemyslím, že by taková byla kniha sama o sobě, ale to, co se v ní děje.
Leckdo tvrdí, že paní Mornštajnová neumí psát, že její knihy jsou jak slohovka ze základní školy. Já s tím ale nesouhlasím, ano, je to psáno jednoduše, ale je to o malé holce, takže mi to nijak nevadilo. Příběh je psán prostě, ale lidsky, dobře se čte. Když se díváme na obraz, někdo také maluje realistické kresby a někdo jen patlá štětcem klikyháky... Stylů je spousta a záleží, co si z toho čtenář vezme a co očekává.
K příběhu samotnému: Už jen to, že nevíme jméno hlavní hrdinky, poukazuje na to, jak na ní nikomu doopravdy nezáleželo. Bezejmenná, bezvýznamná. Přítěž pro všechny okolo, bylo mi jí velmi líto. Rodina by měla být ten pomyslný bezpečný přístav, jistota, ale někdy je rodina i za trest. Matka alkoholička, slabá osoba, netečná, bez jakékoli empatie a citu, babička zapšklá, vyčítavá a taktéž citově chladná (ačkoli mi přišlo, že tam nějaké záblesky citu vůči "Cácoře" přece jen byly, asi jako u jediné osoby). No, o "lesu v domě" ani nemluvím, to je humus na entou.
Takže celkově jde o příběh, který nemá žádnou naději, optimismus, máme jasný příklad toho, jak by to v rodině probíhat nemělo a že by si někteří lidé opravdu neměli pořizovat děti, jen sdílíme s hlavní hrdinkou jedno velké zoufalství. Takže strašné, nicméně se jedná o velice silný příběh, napsaný jazykem rozluštitelným pro každého, takže hodnotím velmi kladně.
Přečteno za jeden den se slovy...tak to bylo hustý. Knížky jsem se po recenzích známých celkem bála, hlavně kvůli tématu. Byla to síla, ale knížka je to skvělá, i když téma strašný.
Hodně depresivní knížka. Celou dobu cítíte takový mrazivý běh po zádech. Rozhodně velmi čtivá kniha. Docela brzy mi bylo bohužel jasné, jakým směrem se bude děj vyvíjet, což byla trochu škoda.
Uff, tak tohle bylo hodně depresivní čtení, které budu ještě nějaký čas zpracovávat.
Hodně silný příběh plný bolesti.
Neřeknu nic než, že to bolelo. Přečteno za 3 dny. Nadmíru kvalitní čtení. Ale bolelo to hodně.
Tak kde začít. Asi tím, že nápad na knihu je opravdu skvělý. Dalo se z toho "vytřískat" hodně, ale jak to někdy bývá, provedení maličko pokulhává.
Kdybych nevěděla, o čem kniha je, protože se to řešilo v kauze (zmiňuji ji jen kvůli tomuto a dál ji do recenze vůbec zatahovat nechci), tak bych 80% příběhu nevěděla, čeho se to týká.
Autorka maličko neodhadla čas, kdy nám to, o co jde, odhalí. Další problém mám s postavami. Všechny byly vykresleny opravdu zvláštně. Čekala bych, že mi Cácora přiroste k srdci a ostatní mi budou pít krev, jak tomu v těchto knihách bývá, ale tady se efekt dostavil jen tak na 10%.
Zároveň chci ocenit, že nás autorka nešokovala scénami, které by tady mohly být. Téměř nic sem nedala. To je za mě určitě plus. Ale ta psychologie a emotivní stránka měla být vykreslena lépe. Mám knih na toto téma načtených dost a vím, že to jde. A po Haně jsem to od autorky i čekala. Ona to prostě umí!
Co knihu dost zachránilo, tak byl samotný konec. Ten bylo konečně pořádně objasňující a emotivní. Takhle jsem to čekala celou knihu a ne jen posledních 20 stran.
Nevím proč, ale českým spisovatelům se vyhýbám. Tahle kniha mě zaujala svojí obálkou a asi po 3 dnech jsem o ní slyšela v rádiu. Přečteno za půl dne. Nebylo to vůbec lehké čtení.
Paní Mornštajnová zase dokázala, źe je paní spisovatelka. Při čtení mi lezl mráz po zádech, ale dílo je skvěle napsané. Přemýšlím, kolik je takových cácor mezi námi a taky proč se babička s matkou chovaly tak jak se chovaly. A taky o ostatních postavách, které byly perfektně vykreslené. Mrazivé čtení, ale určitě doporučuji.
Přečetla jsem a z komentářů souhlasím s tím, že po dočtení mi není dobře. Napsané moc dobře, ale podruhé to číst nebudu nikdy.
Hodně dobrý psychologický román, který mě strhnul a bavil mě po celou dobu čtení, román nemá žádná hluchá místa. Pročítal jsem se dospíváním hlavní hrdinky a pořád jsem čekal kam to bude směrovat, kniha mě držela v neustálé zvědavosti a napětí jak to dopadne. S knihou jsem naprosto spokojen a mohu ji jenom doporučit !
Tuhle knihu jsem četla asi měsíc. Když to viděla známá, že ji čtu, tak jen prohlásila "Nečti to, nebude ti z toho dobře!" A já ji přesto přečetla a dobře mi není. Mnohokrát jsem ji chtěla odložit, protože příběh je tak skvěle vystavěn, vyprávění je tak věrohodné a procítěné, že se do situace úplně ponoříte a není vám dobře. Ale odložit nešla, les mě chytil a nešlo z něj odejít bez konce.
Silný a tragický příběh, který Mornštajnová vystavěla skvěle. Je bolestné si připustit, že takové věci se dějí a oběti velmi často nedostanou spravedlivé zadostiučinění.
Alena Mornštajnová má cit zasáhnout čtenářovo citlivá místa. Aspoň na mě všechny její příběhy tak působí.
Cácorka mi bude v hlavě znít ještě dlouho. Už od prvních stránek knihy bylo jasné, že její dětství není růžové. S přibývajícími stránkami, i jejím dospíváním, ji prostě nejde nelitovat. Asi nikoho nepřekvapí, že tento příběh nemůže mít dobrý konec.
O knize bylo již napsáno mnoho, a proto čtenáři, kterým se kniha dostala do ruky později, byli díky kauze ochuzeni o hlavní zápletku, prosákla totiž na svět s každým dalším zveřejněným příspěvkem. Z hlavního sdělení však mrazí, zvláště v případě, když si čtenář uvědomí, že ač může být příběh smyšlený, TOHLE se opravdu malým děvčátkům děje. A nesou si bohužel tohle utrpení s sebou celý život.
Tak tohle je síla. Přečteno během tří dnů, což svědčí o spádu a napětí. Kapitoly ubíhaly úplně samy. Kniha nechá v každém alespoň malý šrámek, jizvu pod okem, která bude připomínat, že z bludného kruhu lži a zla lze vystoupit právě jen tehdy, budeme-li konat a „moc mluvit".
Jelikož kvůli celé té kauze jsem mělo vyspoilerováno o co v knize jde a kdo je hlavní viník, neměla jsem z knihy takový požitek a moment překvapení. Ale i tak jsem ráda, že jsem se do knihy pustila.
Díky tomu, že celý příběh je psán z pohledu pouze jediné osoby, nemáme prostor nahlédnout do hlavy ostatním účastníkům a nedozvíme se tak jisté podrobnosti.
Temná, mrazivá atmosféra z knihy přímo sálá. Budete se modlit společně s Cácorkou, aby vše dobře dopadlo. Rodinné vztahy byly až fatální a chování rodinných příslušníků bylo opravdu na hlavu.
Co se týče té kauzy, tak já jsem na straně autorky. Četla jsem i různé příspěvky od ToyBox a v mnoha případech mi přišlo, že paní vidí věci, které tam ani nejsou a jen spíš hledá určitou podobnost. Je jasné, že ji celý příběh Les v domě připomněl onu hroznou minulost a otevřel staré rány. Je mi líto každého, kdo se v knize, byť jen maličko našel..
Hlavní hrdinky Cácorky mi bylo líto. Dětství má být tím nejlepším obdobím v životě a je hrozné, že někdo tak mladý zažívá tyto strašné věci.. Občas lidé zapomínali, že Cácorka byla jen obyčejná devítiletá holčička, která se snažila utéct před hádkami do svého vlastního světa. Do světa, který byl plný krásných knižních příběhů, které nahlas mohla vyprávět Monice. Mrzí mě, že neměla nikoho, kdo by ji pomohl. Dokonce ani pomalu neměla nikoho, kdo by ji věřil.. Věta, kterou řekla sociální pracovnice při svém odchodu, mě dostala..
Toto téma je hrozně těžké, ať už na čtení, tak i na psaní. A jsem velice ráda, že se autorka pustila do tak nepříjemného tématu.
Hodnocení: 3,5/5
Děkuju nakladatelství Host za poskytnutí knihy.
Alena Mornštajnová ve mně umí vyvolat vzpomínky. Kromě toho, že jsem taky byla malá holka, nemám s dětskými hrdinkami popsanými v Haně, Listopádu nebo Lesu v domě nic společného, a přece stačí nepatrná zmínka a vybavují se mi dávno zapomenuté předměty, situace nebo dobové kulisy.
V případě téhle knihy to vzhledem k tématu není důvod, proč se mi líbila. Cením si poctivosti, s níž autorka ke každému dílu přistupuje. A jejího vidění světa, v kterém je vždycky aspoň špetka naděje, i když se dobro a zlo prolínají. Příběh je vystavěný přesvědčivě, se smyslem pro detail a dávkování náznaků, které se postupně potvrzují, aby k nim zároveň pokaždé přibyl kousek nového zjištění.
Tísnivá atmosféra, z níž se vyprávění nevymaní ani na okamžik, je možná zároveň vysvětlením, proč se násilí a manipulaci tolik daří – stačí jen vytvořit podmínky, za kterých není nic jisté.
Zápletka mohla být základem pro detektivku, reportáž, psychologický rozbor. Ale takhle, v každodenním popisu souvislého řetězce ubližování a lží schovávaných pod povrchem, má pro mě mnohem větší přesah.