Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4323
4323
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že diskutovanou problematiku autorka v knize dokonale zpracovala a otevřela tak čtenářům širší obzor k objektivnějšímu posouzení podobných společenských a sociálních jevů.
Drsný příběh, úplně mi šel mráz po zádech. Knihu jsem přečetla prakticky jedním dechem.
Moje první kniha od autorky, hodnotím na 5 * a to i přes to ,že příběh je dost depresivní, postavy snad všechny záporné. To se mi nestalo, abych nesnášela téměř všechny , až na jednoho, nebudu spoilerovat. Každopádně mě kniha chytla svou temnotou, čtivostí i krásnou češtinou. Kdo čte detektivky nebo thrillery tak se asi bát nebude.
Musím říct, že babina mě iritovala asi nejvíc a cácora s tím lhaním byla na facku. Doporučuji, ale asi ne ve Vánočním čase.Jinak autorku si dávám na seznam.
Kniha je čtivá, autorka umí. Pocitově je kniha rozdělená na dvě části, kdy člověk neví, co se děje, a poté, co se vše vysvětlí. Zápletka knihy byla předem probírána v médiích, takže pro mě nebylo překvapením, co se stane. Ocenila jsem zakamuflování zneužívání pomocí postavy lesu. Všechny postavy v knize dokážou vyvolat silné emoce u čtenáře. Nejhůře vidím babičku a matky mi je líto. Kvůli jejímu špatnému vedení poté její dcera řeší nastalou situaci tak špatně a fatálně. V podstatě ještě ovlivní život dvou cizích kluků.
Kniha hodně řeší vnější dojem, zdůrazňuje, že pod povrch nevidíme. Celkově se mi kniha moc líbila a zanechala ve mě spoustu dojmů. Jenom mi chybělo vysvětlení, proč otec opustil své dva syny.
Opět mráz po zádech, vytřeštěné oči, slzy V očích...já nevím jak to paní Mornštajnová dělá, ale obdivuju fakt její mysl, která dokáže napsat takové příběhy...Ten konec byl nečekaný, aspoň pro mě, ale i s ním jsem spokojená, protože to podle mě dobře uzavřel. Co víc říct, prostě kniha, která stojí za to, dlouho o ní budete přemýšlet, možná vás i poznamená...No a já se jdu teď objímat se svojí dcerou, abych si po tak těžkém tématu dala trochu světla a duhy do duše .
Pro mne rozhodně nejlepší kniha autorky hned po legendární Haně. Příběh je sevřený, vztahy mezi postavami přehledné a dobře popsané, pointa překvapí, i když už čtenář nic nečeká. Co víc si přát. Knížka by se mi líbila zfilmovaná, na první pohled to nevypadá, ale je tam zápletka ve stylu Stephena Kinga.
Literárně skvělé, přečteno za jeden den. Obsahově tak těžké, že v hlavě to budu mít ještě dlouho.
Tohle ve mně bude ještě nějakou dobu doznívat. Tíživá atmosféra, nešťastné postavy a zoufalé situace si bohužel žádají zoufalá řešení. Skvěle zpracované téma, čtivé, ale popravdě jsem to chtěla co nejdřív dočíst a vrátit s zpátky do své reality. Vážím si svého zázemí o to víc.
A teď si půjdu přečíst něco o duhových jednorožcích, abych to vyvážila.
Nevím jestli dané téma je vůbec možné "správně" zpracovat. Téma o kterém se těžko čte, natož tak mluví. Ocenil bych na jaké postavy se kniha zaměřuje a samotný závěr. Kniha je opět čtivě napsaná, není příliš dlouhá a díky tomu se tížívý pocit při čtení příliš nevleče.
Příběh o tom, jak jedno úchylné hovado zničí životy mnoha lidi...dokonale napsáno, paní Morštajnová opět výtečná.
po předchozích knihách paní Mornštajnové zklamání, čekala jsem víc. Těžký příběh ale aspoň maličké světlo na konci tunelu by nebylo od věci...
(SPOILER) Děsivý, leč realistický román s ještě děsivější skutečností - nejčastějším místem zneužívání nejsou kroužky, církev, škola, ale nejbližší rodina! Uf! Hlavní hrdinku jsem se snažila pochopit, ale nedokázala jsem si k ní vytvořit vztah, cítila jsem pouze lítost a popravdě jsem jí zazlívala, jak se zachovala k Jakubovi. Celou dobu čtení jsem doufala, že promluví a něco se zlomí, ale nestalo se tak. Taky bych ráda věděla co se stalo s otčímem cácory. Knihu bych určitě doporučila.
(SPOILER)
Od začiatku tušíte, kam dej smeruje a ja tak sa na to nedokážete dostatočne pripraviť. Skvelo spracovaný pohľad na svet detskými očami a ako vplýva na vývoj dieťaťa alkoholizmus, hádky v rodine a zneužívanie.
V posledných rokoch sa mi hodne zmenilo vnímanie detí a vyvinula sa mi potreba ich chrániť. Pri predstave sexuálne zneužívaného malého dievčatka sa mi dvíhal žalúdok a mala som chuť vrieskať, čo je toto za svet, ľudia, ale hlavne, aká matka toto pripustí. Je príšerné, že sa takéto veci vo svete skutočne dejú, je potreba na to upozorňovať.
Nepustíte knihu z ruky, kým nebude za Vami posledná stránka, aj keď viete, že Vám každá strana spôsobí strašnú bolesť.
Z mého pohledu literárně nejslabší kniha autorky. Jedná se o velice těžké téma, které se autorka určitě snaží zpracovat poctivě, ale ve výsledku v člověku zbyde jen ten Cože, to snad ne!? pocit. A to mi přijde málo. Jako by posledními stranami autorka zahodila dobře stavěný příběh do nižší literatury.
Připojím se ke komentáři uživatele czewa, že narativ zlo plodí zlo, zde není na místě. To že se člověku něco zlého přihodí, z něj nedělá zlého člověka. Vyloženě mi také vadilo stereotypní postavení zlé a neschopné sociálky. To je, uznávám, pro mě osobní.
Jak už tu bylo v komentářích zmíněno, doufám, že paní Mornštajnová nespadne do spisovatelských rychlokvašek. Byla by to velká škoda.
Silné, ale hodně bezútěšné a depresivní čtení. Přesto se mi, ale Hana líbila více.
Nechápala jsem zpočátku název, ale alegorie je silná a kam se hrabe Jeníček s Mařenkou v temném lese. V knize nejsou vlastně žádné brutální scény ani výslovné násilí a přesto je to skutečný, nefalšovaný horor.
Je jisté, že prožitky z dětství ovlivňují celý náš další život a paní Mornštajnová ukázala i dominový efekt, se kterým jedno trauma poznamenává životů hned několik a přenáší se do dalších a dalších generací. Nesmírně smutné a depresivní. Po dočtení mi bylo úzko, ale jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Autorka zprostředkovala to temné prostředí tak věrohodně a vyvolala tak děsivé představy, že můj tlak předváděl gymnastickou sestavu. Opravdu skvěle zpracovaný děsuplný román. Není co dodat, naprosto se ztotožňuji s komentářem Mandlevest.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
No, komentář zkouším napsat už asi po desáté, jelikož se ve mně stále mísí spousta pocitů. Téma nepěkné, skrývající se, a přesto tak všudypřítomné. Ani vlastně nevím, jestli mě těší, že se mi kniha četla tak dobře. Byť jsou dnes ordinace psychologů a psychiatrů plné dívek s těmito traumaty, tak myslím, že se doba posunula, minimálně v roli "sociálky" a vnímavějšímu okolí. Celý ten příběh mi bohužel krásně zapadá do těch 90. let a přelomu století. Paní Mornštajnová píše fakt skvěle, měla jsem husí kůži, ale knihu nešlo odložit.