Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4584
4584
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Snad už vše bylo od čtenářů napsáno, jak klady i zápory. Jedno je jisté, že autorka napsala silný , emotivní příběh. Jak píše sama, žádné tajemství není nikdy pohřben tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Přečteno jedním dechem. Úplně jiný žánr než ostatní autoři. Smutný, ale možná i pravdivý. Je mi z něho tesklivo, co všechno se může stát.
Z tohoto příběhu mi nezůstal žádný hezký pocit. Tady snad ani nelze chválit kvalitu knihy, ikdyž čtivé, když ji zastiňuje tak nelidský osud patřící malé holčičce. Opravdu nelehké čtení.
(SPOILER) Neveselá kniha, která ve vás zanechá nepříjemnou pachuť. V rodině malé holčičky je toho tolik „divného“, že čtenáři unikne to podstatné, ta skutečná a nejhorší příčina všeho. A jakého tématu – dětského zneužívání – se knížka dotýká není nikde uvedené. „Zakamuflování“ skutečného viníka je opravdu mistrné, černým puntíkem pro knížku je tak jen podezření z plagiátorství.
Velmi čtivě napsané velmi bolestivé téma. Přečetla jsem jedním dechem i když mě tak moc zaskočil příběh.
No, co k této knize napsat. Určitě je čtivě napsaná, přečteno, jak se říká jedním dechem. Příběh velmi depresivní. Jak činy jednoho člověka dokázaly zničit spousty životů, ať už přímo, či nepřímo. Knihy paní Morštajnové mám moc ráda. Její knihy ve mně vždy vyvolají divoké emoce.
Drsný, mrazivý, depresivní román. Z knihy mám doteď husí kůži a za malou cácoru mi puká srdce. Netušila jsem, kolik strachu, smutku a zoufalství se vejde do jediné knihy...
Těžké, přetěžké čtení. Tahle rodina vážně nefunguje. Co funguje je autorčin um vykreslit příběh. Řemeslně dobře odvedená práce, ale brrr...silný kafe. Po tomhle jsem musel sáhnout po něčem lehčím. Svatební cesta do Jiljí a Zn.lepší život mě z deprese nakonec dostali. Jestli si od autorky dám další kus? Nevím. Ukáže čas.
Tak tohle bylo drsné. Kniha se četla dobře, ale obsahově těžce. Strašné, že se to děje kolem nás a my mnohdy ani netušíme, že se to děje.
Waaau...nemám slov. Tak strašně silný příběh. Nejdříve to vypadá, že to bude jen smutný příběh o holčičce, která to má doma těžké ale pak....prostě neuvěřitelné a přitom se takové věci fakt dějí :(
Výjimečná kniha, depresivní, nepochopitelné chování dospělých. Po přečtení recenzí jsem knihu stále odkládala, ale pak jsem ji přečetla na jeden zátah, nešla odložit.
Bohužel, po Listopadu přichází další, a podivnější příběh. Asi by bylo fajn srozumět čtenáře, že tato kniha není vhodná pro všechny. Chtěla jsem knihu darovat své matce ještě před přečtením, naštěstí jsem ji předběhla, a tak mám k ní v životní otázku, na kterou asi nechci znát odpověď. Nebudu se vracet a to ani ke knize. Od Listopadu už nejsou knihy rubínové ani smaragdové, bohužel, za mne ne
O této knize se hodně mluvilo, a tak jsem zhruba věděla, o co v ní jde. Ale že je az takhle kruty, jsem netušila. A.M. dokonalá popsala hnusný zločin a dění kolem něj. Tolik zvěrstva v jedné rodině, to je něco neskutecneho. O tomto příběhu budu dlouho premyslet. Kéž by ve skutečnosti takové rodiny vůbec neexistovaly.
Už čtvrt roku se odhodlávám k této knize něco napsat...
Četla jsem ji necelé dva dny. Se zatajeným dechem. Všechno ostatní bylo nepodstatné. Nic nebylo důležitější než tento mistrný příběh paní Mornštajnové.
Sotva spatřil světlo světa a zraky čtenářů, už byl haněn a napadán. Média mu věnovala velkou pozornost a spousta čtenářů této úžasné autorky bylo zklamáno, že se úplně zbytečně dozvěděli tajemství příběhu cácory dřív, než vůbec měli možnost přečíst si jeho první stránku. Pamatuji si, jak moc se mi nelíbilo, že té knize takhle všichni ubližují... A že si to asi všichni budou pamatovat.
Naštěstí je ta kniha tak dobrá, tak hutná, tak strhující a mistrnně napsaná, že nevěřím, že bude čtenáře, jehož nezasáhne a neuzná její neoddiskutovatelné kvality. Je to dílo, které nevím, zda překonává autorčinu předchozí tvorbu, ale rozhodně ji víc než brilatně doplňuje.
Kéž pro nás Alena Mornštajnová dál tvoří, píše, fantazíruje... Kéž ji to, co se stalo s Lesem v domě po jeho vydání, neodradí od dalších románů, neboť jestli tuto spisovatelku ztratíme kvůli ukřičeným novinovým článkům, budeme litovat.
Za mě snad silnější dílo než byla Hana.
Bolelo to. A když to bolí, tak to funguje.
Děkuji.
Smutný příběh plný bolesti. Kniha je propracovaná, výborně napsaná. Má takové poselství: čtenář na ni nezapomene!
Líbí se mi, že se autorka chopila jiného tématu než předchozích knihách. A zvládla to za mě bravurně. Příběh hlavní hrdinky mě vtáhnul a občas jsem měla chuť na dospělé kolem ní křičet. Ke konci, kdy už nešlo o ní, ale někoho blízkého, už zoufalství z knihy přímo tryskalo. Ne, není to veselé čtení. To ale čtenářskému požitku nebrání.
Přečteno jedním dechem, posledních asi sto stránek s husí kůží po celém těle a sevřeným žaludkem. Zhruba uprostřed knihy jsem si říkala, že už by se děj mohl posunout, ale ten závěr byl strhující. Moc se mi líbí, jak do sebe nakonec všechno zapadlo (obrazy lesa, truhlárny, psa, kamarádky Moniky, nic tam nebylo navíc). Ta lhostejnost vůči dítěti bude ve mně (jako matce malých dětí) rezonovat ještě velmi dlouho. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si myslím, že kniha ani nemohla skončit jinak.
BRILANTNÍ!
Tohle bude má nejkratší recenze, kterou jsme kdy napsala!
Vše co bych chtěla říct už bylo napsáno.
Uff, to bylo opravdu silné a jediné co po dočtení vím je, že hodně dlouho nechci číst něco tak srdce svírajícího.