Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4323
4323
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Kniha je smutná a temná. Čte se krásně a já ji přímo hltala.
Jen ten konec jsem si nepřála a dokonce jsem chvilku uvažovala nad tím, že uberu hvězdičku. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala, že jinak to skončit nemohlo.
Opět po dlouhé době se autorce podařilo napsat knihu, která vás zcela vtáhne do děje a vede k přemýšlení. Nejedná se o oddychové, prázdninové čtení. Téma je skvěle zpracováno.
Velice těžké téma, skvěle zpracované. Osobně jsem pochopila jednu věc - pokud vyrůstáte ve sračkách těžko se od vás může očekávat sebereflexe a třeba omluva jiným. Něco, co mi na hlavní hrdince velice vadilo, ale pochopila jsem, že je to díky tomu mnohem přesnější.
Kniha se četla dobře, tušila jsem kde bude problém ale doufala jsem v jiný konec.
U knihy jsem zaznamenala velkou vlnu emocí, ale odmítla jsem cokoli číst, dokud si knihu nepřečtu sama. Přiznám se, že jsem zklamaná. Tohle téma mi nesedlo, nějak jsem ho autorce nevěřila, děj byl předvídatelný, až moc depresivní bez jiskřičky naděje. K tomu mi připadalo, že ani literární styl není takový jako v předchozích knihách, které se čtou samy a krásně plynou. Takže já knihu k přečtení nedoporučuji a vím, že se k ní nikdy nevrátím. Všechny předchozí autorčiny knihy jsou o úroveň výš.
Je to hodně těžký téma, navíc pořád dost tabu, ale o to je asi důležitější, že taková kniha vznikla.
Navíc díky tomu, že ji napsala zrovna Mornštajnová, a byla okolo toho ta kauza s vykradeným námětem, rozhodně nezapadla.
Přímou úměrou jak je ten příběh otřesný, tím stejnou měrou i kniha čtivá. Rozhodně bych vypíchla s jakou citlivostí a vkusem jsou ty nejtemnější scény popsány.
Víc nemám co bych k tomu napsala. Že si mi to líbilo, se mi trochu příčí psát, ale rozhodně je to kniha, která ve mně ještě dlouho zůstane a kterou považuju za velmi povedenou.
Hrozné, jak dospělý dokáží ublížit dětem a zmanipulovat je. Hezky napsané...kulantně zabalené co se vlastně doma odehrávalo.
Toto je moje třetí kniha od autorky. Jako první jsem přečetla Hanu, která má navždy místo u mě v knihovně, protože mě opravdu dostala. Potom Listopád, ten byl malinko slabší, ale i tak síla a teď Les v domě.
V knize sledujeme dívku, které neříkají jinak než Cácora. Nechci vám toho o ději prozrazovat moc, protože mi přijde, že když nic nebudete vědět, o to silněji na čtenáře kniha zapůsobí. Cácora žije se svou babičkou, dědou, mámou a tátou. Bylo mi ji fakt líto, protože i když žila se svou rodinou v domě, tak neměla prakticky nikoho. Otec odešel, matka spíš byla než nebyla a babi s dědou taky neoplývali nějakým zájmem o svou vnučku, i když...
Kniha se četla opravdu těžko, ale zároveň lehce. Autorka píše opravdu čtivě, ale to téma... Teda uff.. celý příběh tak nějak hezky plynul a odhaloval nám postupně tajemství ukrytá v domě i v lese, o kterých se vám nezdálo ani v těch nejhorších snech.
Les v domě bych určitě doporučila všem, kteří si troufnou na opravdu tíživý příběh. Toto se autorce opravdu povedlo, nicméně u mě stále na prvním místě vede Hana.
(SPOILER)
Neskutečný příběh! Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Kdyby mě děti nechaly, přečtu ji na jeden zátah.
Děsivost děje podle mě podtrhuje pár momentů. Hlavní hrdinka nemá ráda své jméno, a my se jej až do konce nedozvíme. Spojení slyšené chůze nazývané “klap, klap, klap s více postavami. Náznak, kdo je největším zlem, ale napětí, než si to přečtete černé na bílém, až o několik stran dál. A naděje, že v dospělosti bude mít cácora konečně pokoj, ale to vše by se mohlo stát mladší sestře. Takže opět musí vést marný boj proti všem, kteří ji neuvěří stejně, jako když byla dítě.
Nejhorší pro mě jako matku bylo, jak někdo dokáže být tak lhostejný ke svému dítěti.
Kniha je nářez. Neskutečně jak lidé dokážou být zlí a bezcitny....prasarna...Nejhorší je ,že se něco podobného dělo, děje a bude dít...Z knihy mám deprese,zasáhla mě.
(SPOILER) Když čtu hodnocení, mám pocit, že jsem četla jinou knížku. Četla jsem to pod tlakem, na xkrát, protože se to nečetlo lehce, a nemyslím kvůli námětu. Ten byl bezesporu drsnej. Ale ono bylo dost jasné poměrně brzy, kdo je tam největší zlo. Možná být tam aspoň jedna postava, se kterou by šlo trochu sympatizovat..
Moc se mi do knihy nechtělo, ač jsem se mediální humbuk, který kolem knihy před časem nastal, snažila nevnímat, těch článků bylo požehnaně a síla médií, ač chceme nebo ne, umí názory lidí neuvěřitelně ovlivnit. Mám Alenu Mornštajnovou moc ráda, její knihy mě nikdy nezklamaly, naopak. A tak jsem měla o tento román trochu strach, že bude jiný, povrchnější, vypočítavý, psaný na efekt, ale....nemusela jsem se bát. Ten hluboce intimní příběh jedné nemilované holčičky zvané cácora mi bral dech od prvních stran. Prožívala jsem ho hluboce a niterně, použité metafory skvěle dokreslovaly křehkost i syrovost příběhu. Bylo to opravdu bolestné čtení, často bezútěšné. Po dočtení si budete klást otázky, budete přemýšlet kdo na všem nese největší vinu. Ale je třeba o tomto tématu psát, je třeba tyto knihy číst, to téma je více jak aktuální. Myslím na všechny cácorky, osamělé, zmatené, ponižované a hlavně doufající v něco, co by mělo být samozřejmostí, v lásku a pocit bezpečí. Tento příběh je těžké čtení, ale nebudete moci od něj odejít. Děkuji, paní Mornštajnová.
Kniha, která ukazuje, jak velkou moc mají dospělí lidé nad dětmi, které vychovávají. Tak velkou, že stačí málo a ovlivní a třeba i zničí celý jejich život.
Velmi dobře tady bylo vykresleno, jak se malé dítě chová a jak vnímá svět, když žije v takovém prostředí v jakém žila hlavní hrdinka. V knize nebyla snad jediná pozitivní věc. Při čtení je člověku úzko, ale i proto je kniha tak dobrá. Dají se zde najít chyby. Bylo by možné příběh odsoudit právě za všechnu tu hrůzu bez jediného světlého momentu. Mě ovšem autorka skvěle vtáhla a výborně se jí podařilo vykreslit atmosféru a udržet reálnost toho všeho. Navíc má celé tohle dílo velkou hloubku. Od této autorky to byla má první kniha a rozhodně jsem byla spokojená.
Troufám si říct, že kniha ve mě vyvolávala přesně to, co ve mne vyvolat měla. Cácory mi bylo od prvních stran velmi líto. Je nepochopená a hlavně nemilovaná a je tím velmi traumatizovaná. Naopak ostatní členi domácnosti mě zvedali ze židle. Hlavně tedy babička s matkou, ty jsme měla chuť obě nejen proplesknout, ale i je někam zavřít.
Kniha je napsána poměrně syrovně, pouze z pohledu Cácory. Může se tak zdát, že je emociálně plochá, nicméně přisuzovala jsem to k prožitému trauma. Cácora velmi málo mluví, bojí se všech a všeho, nikam nezapadá. A přesně to, jsem z celé knihy cítila.
Co mi na knize vadilo byl stále se opakující les a dlouhý úvod o plzácích. Nějak mi to tam nezapadalo, přišlo mi to jako snaha o poetično, které bohužel nezafungovalo.
Kniha je čtivá, nepřišla pro mě žádná hluchá místa. Paní Mornštajnová má nezaměnitelný styl. Dokáže psát z pohledu staré ženy, dospívající dívky, malé holky a pokaždé je to pro mě autentické. Na druhou stranu jsem hlavní postavu měla chuť fakt proplesknout. Její chladnokrevnost byla místy opravdu na pováženou. Byl to čistě její charakterový rys, nebo důsledek traumat, která musela prožít? Kolik mezi námi chodí takových cácor? Z pohledu statistiky zažila nějaký způsob zneužívání každá pátá žena. Rozhlédněte se ve třídě, po kanceláři. Je velmi pravděpodobné, že mezi vašimi spolužačkami a kolegyněmi jsou takové cácory, které si s sebou celý život nesou palčivé tajemství. Tolik k závažnosti tématu. Kniha mě bavila, i když jsem velmi brzy odhalila, kdo se skrývá za vůní lesa. Posledních několik vět mě rozsekalo. Nejdřív mi spadla čelist, potom mi vyhrkly slzy a nakonec jsem pevně objala svoje spící dítě a přísahala si, že udělám všechno pro to, abych ho před takovýma věcma ochránila.
Knížku asi nemám potřebu číst znova, ale bude ve mně rezonovat ještě dlouho.
Paní Mornštajnová psát umí, o tom žádná. Kniha je tedy rozhodně čtivá, ale to téma už je na mě too much. Rozhodně to není knížka po které "s chutí" sáhnu znovu, takže poputuje dál. A upřímně mi občas myšlení a jednání malé holky přijde trošku nerealistické. Za mě pořád nejlepší první tři autorčiny knihy.
Tahle knížka to je tedy mazec. Uf!
Ke konci knihy už člověk některé dílky skládačky dává dohromady a tuší nicméně úplný závěr je nakonec velkým zvratem.
Nějak se mi podařilo vyhnout se mediální smršti, která vydání knihy předcházela, takže jsem knihu četla bez veškerých očekávání, příběh mě tak vtáhl, že jsem nemohla od knihy odejít. Jak už zde bylo řečeno, téma je hrozné a o to důležitější je na něj poukazovat.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Silný příběh, čtivé jako vždy.