Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4323
4323
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Díky kauze kdy Toybox nařkla paní Mornstajnovou, že jí "ukradla" její příběh se mi popravdě do čtení moc nechtělo,i když jsem tušila, že kniha bude skvěle napsaná a příběh to bude bolestný. Nevím kde je pravda,ale jedno vím jistě příběhy kde dochází k sexuálnímu zneužívání nemají lehké začátky a mnohdy mají ten stejný vzorec ( rodina o tom ví, jsou zapškly, zlý a drží si od všech odstup).
Pro mě osobně bylo velmi smutné číst o tom jak se dítě cítí nechtěně a zbytečně, neboť o tom bylo i mé dětství.
Babičky jedovaté poznámky mi připomněli mojí vlastní rodinu a jejich zlé povahy, s hlavní hrdinkou jsem se mnohdy ztotožňovala a na konci jsem si i pobrečela.
Bylo to silné čtení.
Bylo to smutné.
Bylo to něco co si ponesu dlouho sebou.
Knihy od Aleny Mornštajnové se mi trochu vyhýbají. Už je to déle, co jsem četla Listopád, a to ještě v rámci knižní štafety. A pak jsem se vrhla, na Les v domě. Ke knize jsem se dostala vlastně díky balíčku od @svetknihy , a od té doby na mě čekala.
.
Kvůli sporu, který se okolo knihy vedl jsem s ní dlouho otálela. Ta medializace byla masivní a já moc nemám ráda čtení knih v době, kdy je okolo nich velké haló. Ale v srpnu už se nedalo jinak, zároveň jsem věděla, že se v @knihovna_v._stecha_slany chystá beseda s autorkou, na kterou jsem měla v plánu jít.
.
A víte co? Stejně jako mě nadchl Listopád, nadchla mě i autorky nejnovější kniha, Les v domě.
.
Hlavní postava to nemá lehké, vyrůstá v příšerném prostředí. Litovala jsem ji, a pak i fandila, když se postavila na vlastní nohy. Ale víc říct nemůžu, abych neprozradila hlavní myšlenku.
.
Autorka má úžasný styl psaní. Plyne lehce a za chvilinku Vás pohltí. A to se tady stalo a já knihu četla dva dny. Se zatajeným dechem až do konce...
.
... do konce, který mě dostal a který jsem vůbec nečekala. Jen si na to vzpomenu a musím se oklepat. Protože jak se blížil konec knihy, všechno začalo dávat děsivý smysl.
.
Les v domě je knihou, která není pro slabé povahy. Já vydržím příběhově hodně, ale ještě teď je mi z ní úzko a mám husí kůži. A taky, dokopala mě k tomu, abych si přečetla postupně ostatní knihy autorky, která rozhodně umí psát!
.
Za mě jedna z nejsilnějších knih letošního roku!
Velmi zajímavá kniha s myšlenkou, která se dennodenně jistě praktikuje v různých koutech světa. Vůbec jsem nevěděla, co od knihy čekat, neboť jsem nečetla "štítky knihy" na databázi knih, stejně tak mě minulo to, co se kolem knihy dělo dříve. Možná kdybych si předtím přečetla alespoň "štítky" u této knihy, byla bych trochu připravená a snažila se víc vnímat pozadí děje. Musím uznat, že p. Mornštajnová píše velmi nápaditě, čtivě a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Na druhou stranu mi přišlo, že se příběh velmi táhne a působí jednotvárně. Vůbec jsem nedokázala určit, zdali příběh bude mít vůbec nějaký zvrat (tehdy jsem netušila, co bude stěžejní téma knihy). Nicméně četba to byla velmi zajímavá a přínosná a nebála bych se dalších knih od této autorky.
Kniha mě zklamala. Působí na mě amatérsky, připadalo mi, že čtu slohovou práci k maturitě. První polovina příběhu unavuje neustálou negací (snaha vyvolat depresi) opakováním stále stejného a absencí jakéhokoli posunu děje.
Druhá polovina výrazně lepší, jen některé pasáže nepřirozené.
Závažná témata v knihách vyhledávám, předchozí knihy autorky mám přečtené, ale tohle na mě moc nezapůsobilo.
Jakože přečteno na dva zátahy.. . . nečekala jsem, že to bude "happy příběh". ., ale tohle? :-((((. . fakt masakr . . . :-(. .Co cením paní Mornštajnové, je to, že nejede formičky, jako jiní autoři a každá kniha je prostě originál!!! . ..Ještě teď se z knihy dostávám a bude mi dlouho pod kůží.. . Jinak malé doporučení: čtěte fakt pozorně, kvůli konci. . . .Takže, paní Morštajnová, zase klobouček!!!!! Krásná práce!!!!!!
Knížka je čtivá jako všechna autorčina díla.
Příběh smutný.
Bohužel jsem předem věděla o co půjde.
Tuhle knížku jsem přečetla velmi rychle. Smutné vyprávění jedné dívky, která jakoby byla všem na obtíž. Takový začarovaný kruh...
Od knihy se nedá odtrhnout, přečetla jsem ji v rekordním čase. Z příběhu až mrazí. Škoda jen, že díky médiím jsem dopředu věděla oč jde :-(
Kniha se čte velmi dobře, jako ostatně všechny knihy této autorky. Z médií jsem věděla téma knihy a dle recenzí jsem očekávala těžkou depresi, ale myslím, že knihu si může přečíst i slabší povaha. Silný příběh, který nutí k zamyšlení. Pro mě jako matku a babičku je nepředstavitelné, že se tohle může dít a v reálném životě i děje. Stále jsem čekala, že hlavní hrdinka aspoň v dospělosti sebere odvahu bojovat za spravedlnost, ale bohužel viníci zůstali nepotrestáni a oběti se nedočkali žádné satisfakce. To mě dost zklamalo.
Skoro na jeden zátah. Člověk se nedokáže od příběhu odtrhnout. Paní Mornštajnová je skvělá autorka, ač velmi náročných a těžkých témat. Tak nějak předpokládám, že humoristický román si od jen tak nepřečtu. Často mi nad stránkami bylo úzko, ale pořád otáčíte stránky dál a najednou je to ta poslední a zůstanete s pusou dokořán. Doporučuji si nechat na léto, protože k podzimu a zimě je to fakt hodně depresivní.
(SPOILER) No teda! To bylo ponuré od začátku do konce. Jako všechny knihy paní Mornštajnové i tato je velmi čtivá a člověk nemá chuť ji odložit, ale pořád jsem čekala alespoň kapičku naděje nebo zvratu, špetinku hrdinství nebo spravedlnosti, ale tohle je opravdu moc. Tolik beznaděje, krutosti a nevyřčených slov jsem snad ještě nikdy v jedné knize nečetla. Výborně napsané, ale jednou stačilo. Mé doporučení: hlavně to nečtěte, až na vás půjde podzimní nebo jakákoliv deprese!
Tak smutná a depresivní a přesto mě vtáhla do sebe tak, že bych jí přečetla na jeden zátah. Zlo, které je přehlížené, trestání nevinných. V této knize není opravdu nic pozitivního a přesto je těžké od ní odcházet.
Bohužel mi neušel mediální humbuk kolem knihy a díky spoileru v novinových článcích mě kniha už neměla čím překvapit. Největší kouzlo knih Aleny Mornštajnové je právě v něčem šokujícím, co totálně zamíchá dosud přečteným dějem. Nerada bych, aby hodnocení utrpělo tím, že jsem díky znalosti zápletky předem vlastně už jen čekala, kdy ten moment přijde. I přesto ale Les v domě řadím mezi díla autorky, které mohla ještě trochu víc vyšperkovat.
Strašně beznadějná, zoufalá a intenzivní knížka. Výborně napsaná. Jinak ale nepřináší nic nového a příběh je celkem o ničem. Je to fakt jen zmar a beznaděj. Vyhrocená až do extrému nakonec. Bylo mi z toho úzko, zvlášť, když si člověk uvědomí, že některé děti opravdu musí vyrůstat v podobných podmínkách.
Od autorky jsem četla Hanu a tu řadím mezi nejlepší knihy, které jsem přečetla. Když okolo knihy začal být velký humbuk, chtěla jsem vědět proč. A nechtěně jsem se dozvěděla, o čem kniha pojednává. Nějakou dobu jsem neměla nutkání si ji přečíst. Ale zvědavost přeci zvítězila.
Les jsem měla odjakživa spjatý s poklidem, relaxem a příjemnými procházkami. Po nějaký čas se na něj nebudu dívat stejnýma očima.
Kniha je hodně depresivní, ponurá s velmi citlivým tématem. Součástí knih je i umění vyvolat emoce. To tady rozhodně nechybí. U prarodičů to byl vztek, zloba a odpudivost, stejně jako u matky, ale u té nakonec vyšlo najevo, proč se chovala odcizeně ke své dceři. U hlavní hrdinky to byla na prvním místě lítost a postupem i nepochopení a trochu nedůvěra.
Autorčin styl psaní je srozumitelný, svižný a tak se to četlo dobře a rychle.
A nechybělo ani překvapivě šokující odhalení poslední kapitoly, které už tak dovršilo otevřený konec.
Tato kniha strhla na internetu poněkud bouřlivou debatu, ke mně se však naštěstí žádné spoilery před čtením nedostaly a jsem za to moc ráda, protože pokud bych o knize věděla něco více, rozhodně by na mě tolik nezapůsobila. Knihu jsem poslouchala v audioverzi, což mohu všem jen a jen doporučit. Až někdy do půlky knihy jsem byla z děje poněkud zmatená, nicméně ke konci jsem všemu začala pořádně rozumět. Konec byl pro mě poněkud překvapivý a tak trochu nepříjemný. Postavy mi přišly dobře napsané a ústřední téma, které se v knize řeší, bylo rozhodně znepokojivé a skvěle zvolené. Za mě tato kniha určitě ano!
Oproti předchozím knihám spíše zklamání. Jako ano čte se to dobře, ale na mě moc temné, deprimující, snad ještě horší než Hana, a to už je na mě moc. Jenže tohle je ze současnosti. Potřebujeme i pozitivnější knihy.
V prvé části jsem hlavní hrdinku litoval, v další nenáviděl a nakonec... ???
Samozřejmě výborně napsané.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Na novou knihu mojí oblíbené autorky jsem se těšila a hodně mě mrzela mediální kauza, která čtenáře (včetně mě) připravila o překvapení a bez obalu jim naservírovala hlavní zápletku celého příběhu.
Nevím, nakolik to ovlivnilo můj zážitek z knihy, ale musím napsat, že to bylo zklamání. Paní Mornštajnová umí psát mnohem lépe. Za mě její nejslabší kniha, byť se jedná o velmi závažné a důležité téma.