Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4594
4594
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
po předchozích knihách paní Mornštajnové zklamání, čekala jsem víc. Těžký příběh ale aspoň maličké světlo na konci tunelu by nebylo od věci...
(SPOILER) Děsivý, leč realistický román s ještě děsivější skutečností - nejčastějším místem zneužívání nejsou kroužky, církev, škola, ale nejbližší rodina! Uf! Hlavní hrdinku jsem se snažila pochopit, ale nedokázala jsem si k ní vytvořit vztah, cítila jsem pouze lítost a popravdě jsem jí zazlívala, jak se zachovala k Jakubovi. Celou dobu čtení jsem doufala, že promluví a něco se zlomí, ale nestalo se tak. Taky bych ráda věděla co se stalo s otčímem cácory. Knihu bych určitě doporučila.
(SPOILER)
Od začiatku tušíte, kam dej smeruje a ja tak sa na to nedokážete dostatočne pripraviť. Skvelo spracovaný pohľad na svet detskými očami a ako vplýva na vývoj dieťaťa alkoholizmus, hádky v rodine a zneužívanie.
V posledných rokoch sa mi hodne zmenilo vnímanie detí a vyvinula sa mi potreba ich chrániť. Pri predstave sexuálne zneužívaného malého dievčatka sa mi dvíhal žalúdok a mala som chuť vrieskať, čo je toto za svet, ľudia, ale hlavne, aká matka toto pripustí. Je príšerné, že sa takéto veci vo svete skutočne dejú, je potreba na to upozorňovať.
Nepustíte knihu z ruky, kým nebude za Vami posledná stránka, aj keď viete, že Vám každá strana spôsobí strašnú bolesť.
Z mého pohledu literárně nejslabší kniha autorky. Jedná se o velice těžké téma, které se autorka určitě snaží zpracovat poctivě, ale ve výsledku v člověku zbyde jen ten Cože, to snad ne!? pocit. A to mi přijde málo. Jako by posledními stranami autorka zahodila dobře stavěný příběh do nižší literatury.
Připojím se ke komentáři uživatele czewa, že narativ zlo plodí zlo, zde není na místě. To že se člověku něco zlého přihodí, z něj nedělá zlého člověka. Vyloženě mi také vadilo stereotypní postavení zlé a neschopné sociálky. To je, uznávám, pro mě osobní.
Jak už tu bylo v komentářích zmíněno, doufám, že paní Mornštajnová nespadne do spisovatelských rychlokvašek. Byla by to velká škoda.
Silné, ale hodně bezútěšné a depresivní čtení. Přesto se mi, ale Hana líbila více.
Nechápala jsem zpočátku název, ale alegorie je silná a kam se hrabe Jeníček s Mařenkou v temném lese. V knize nejsou vlastně žádné brutální scény ani výslovné násilí a přesto je to skutečný, nefalšovaný horor.
Je jisté, že prožitky z dětství ovlivňují celý náš další život a paní Mornštajnová ukázala i dominový efekt, se kterým jedno trauma poznamenává životů hned několik a přenáší se do dalších a dalších generací. Nesmírně smutné a depresivní. Po dočtení mi bylo úzko, ale jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Autorka zprostředkovala to temné prostředí tak věrohodně a vyvolala tak děsivé představy, že můj tlak předváděl gymnastickou sestavu. Opravdu skvěle zpracovaný děsuplný román. Není co dodat, naprosto se ztotožňuji s komentářem Mandlevest.
Kniha je smutná a temná. Čte se krásně a já ji přímo hltala.
Jen ten konec jsem si nepřála a dokonce jsem chvilku uvažovala nad tím, že uberu hvězdičku. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala, že jinak to skončit nemohlo.
Opět po dlouhé době se autorce podařilo napsat knihu, která vás zcela vtáhne do děje a vede k přemýšlení. Nejedná se o oddychové, prázdninové čtení. Téma je skvěle zpracováno.
Velice těžké téma, skvěle zpracované. Osobně jsem pochopila jednu věc - pokud vyrůstáte ve sračkách těžko se od vás může očekávat sebereflexe a třeba omluva jiným. Něco, co mi na hlavní hrdince velice vadilo, ale pochopila jsem, že je to díky tomu mnohem přesnější.
Kniha se četla dobře, tušila jsem kde bude problém ale doufala jsem v jiný konec.
U knihy jsem zaznamenala velkou vlnu emocí, ale odmítla jsem cokoli číst, dokud si knihu nepřečtu sama. Přiznám se, že jsem zklamaná. Tohle téma mi nesedlo, nějak jsem ho autorce nevěřila, děj byl předvídatelný, až moc depresivní bez jiskřičky naděje. K tomu mi připadalo, že ani literární styl není takový jako v předchozích knihách, které se čtou samy a krásně plynou. Takže já knihu k přečtení nedoporučuji a vím, že se k ní nikdy nevrátím. Všechny předchozí autorčiny knihy jsou o úroveň výš.
Je to hodně těžký téma, navíc pořád dost tabu, ale o to je asi důležitější, že taková kniha vznikla.
Navíc díky tomu, že ji napsala zrovna Mornštajnová, a byla okolo toho ta kauza s vykradeným námětem, rozhodně nezapadla.
Přímou úměrou jak je ten příběh otřesný, tím stejnou měrou i kniha čtivá. Rozhodně bych vypíchla s jakou citlivostí a vkusem jsou ty nejtemnější scény popsány.
Víc nemám co bych k tomu napsala. Že si mi to líbilo, se mi trochu příčí psát, ale rozhodně je to kniha, která ve mně ještě dlouho zůstane a kterou považuju za velmi povedenou.
Hrozné, jak dospělý dokáží ublížit dětem a zmanipulovat je. Hezky napsané...kulantně zabalené co se vlastně doma odehrávalo.
Toto je moje třetí kniha od autorky. Jako první jsem přečetla Hanu, která má navždy místo u mě v knihovně, protože mě opravdu dostala. Potom Listopád, ten byl malinko slabší, ale i tak síla a teď Les v domě.
V knize sledujeme dívku, které neříkají jinak než Cácora. Nechci vám toho o ději prozrazovat moc, protože mi přijde, že když nic nebudete vědět, o to silněji na čtenáře kniha zapůsobí. Cácora žije se svou babičkou, dědou, mámou a tátou. Bylo mi ji fakt líto, protože i když žila se svou rodinou v domě, tak neměla prakticky nikoho. Otec odešel, matka spíš byla než nebyla a babi s dědou taky neoplývali nějakým zájmem o svou vnučku, i když...
Kniha se četla opravdu těžko, ale zároveň lehce. Autorka píše opravdu čtivě, ale to téma... Teda uff.. celý příběh tak nějak hezky plynul a odhaloval nám postupně tajemství ukrytá v domě i v lese, o kterých se vám nezdálo ani v těch nejhorších snech.
Les v domě bych určitě doporučila všem, kteří si troufnou na opravdu tíživý příběh. Toto se autorce opravdu povedlo, nicméně u mě stále na prvním místě vede Hana.
(SPOILER)
Neskutečný příběh! Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Kdyby mě děti nechaly, přečtu ji na jeden zátah.
Děsivost děje podle mě podtrhuje pár momentů. Hlavní hrdinka nemá ráda své jméno, a my se jej až do konce nedozvíme. Spojení slyšené chůze nazývané “klap, klap, klap s více postavami. Náznak, kdo je největším zlem, ale napětí, než si to přečtete černé na bílém, až o několik stran dál. A naděje, že v dospělosti bude mít cácora konečně pokoj, ale to vše by se mohlo stát mladší sestře. Takže opět musí vést marný boj proti všem, kteří ji neuvěří stejně, jako když byla dítě.
Nejhorší pro mě jako matku bylo, jak někdo dokáže být tak lhostejný ke svému dítěti.
Kniha je nářez. Neskutečně jak lidé dokážou být zlí a bezcitny....prasarna...Nejhorší je ,že se něco podobného dělo, děje a bude dít...Z knihy mám deprese,zasáhla mě.
(SPOILER) Když čtu hodnocení, mám pocit, že jsem četla jinou knížku. Četla jsem to pod tlakem, na xkrát, protože se to nečetlo lehce, a nemyslím kvůli námětu. Ten byl bezesporu drsnej. Ale ono bylo dost jasné poměrně brzy, kdo je tam největší zlo. Možná být tam aspoň jedna postava, se kterou by šlo trochu sympatizovat..
Moc se mi do knihy nechtělo, ač jsem se mediální humbuk, který kolem knihy před časem nastal, snažila nevnímat, těch článků bylo požehnaně a síla médií, ač chceme nebo ne, umí názory lidí neuvěřitelně ovlivnit. Mám Alenu Mornštajnovou moc ráda, její knihy mě nikdy nezklamaly, naopak. A tak jsem měla o tento román trochu strach, že bude jiný, povrchnější, vypočítavý, psaný na efekt, ale....nemusela jsem se bát. Ten hluboce intimní příběh jedné nemilované holčičky zvané cácora mi bral dech od prvních stran. Prožívala jsem ho hluboce a niterně, použité metafory skvěle dokreslovaly křehkost i syrovost příběhu. Bylo to opravdu bolestné čtení, často bezútěšné. Po dočtení si budete klást otázky, budete přemýšlet kdo na všem nese největší vinu. Ale je třeba o tomto tématu psát, je třeba tyto knihy číst, to téma je více jak aktuální. Myslím na všechny cácorky, osamělé, zmatené, ponižované a hlavně doufající v něco, co by mělo být samozřejmostí, v lásku a pocit bezpečí. Tento příběh je těžké čtení, ale nebudete moci od něj odejít. Děkuji, paní Mornštajnová.
Příběh o tom, jak jedno úchylné hovado zničí životy mnoha lidi...dokonale napsáno, paní Morštajnová opět výtečná.