Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4595
4595
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Kniha se čte velmi dobře, ale toho smutku, co z ní jde, bylo na mě někdy příliš......
Pomoc! Po celou dobu, co jsem knížku četla, naštěstí ne dlouho, protože nešlo se odtrhnout. Pomoc! Ať už to skončí, ať už to proboha skončí, ať někdo něco udělá, ať to dočtu a ....prostě ať se něco stane, co to zastaví. Ach, jak dobře vím, proč děti neřeknou, že jim rodiče nebo blízcí ubližují. Jak se bojí, že je někdo vezme i těm rodičům, kteří na ně vlastně kašlou a jak strašně je přes to všechno mají rády a pořád doufají, věří, čekají na milé slovo, zastání, obrat, že přijdou domů a bude to dobré...a ono není. A ony pořád věří. A mezitím v nich něco okorává a kazí se. Nenávratně. To, co jiné děti mají, tyhle ne, cosi v nich zakrnělo a nevyvinulo se, občas se snaží žít, jako by to měly, ale je to jak hýbat pahýlem paže. Není, nejde. Knížka není primárně o pohlavním zneužití, i když to je kauzou celého děje, ale ignoraci, necitlivosti, nefungujících vztazích.
Štastný konec....vlastně jo. U Listopádu nepřišel, tady jsem se dočkala. Aspoň trochu, aspoň že tak! Díky za něj, díky za knihu. Díky za všechny děti, kterým třeba zprostředkovaně tahle kniha pomůže...že si jí přečte někdo, kdo může pomoct.
Kauza nekauza, je to výborně napsaná kniha a myslím si, že se v ní najde více čtenářek než jen Toy Box, která se touto kauzou více zviditelnila včetně literární redaktorky Evy Kíčové, které dosud znalo asi jen málo lidí. Aleně Mornštajnové fandím a nadále zůstane mojí oblíbenou spisovatelkou. Myslím si, že spisovatelka jejího formátu nemá potřebu od někoho opisovat, ale z něčeho čerpat inspiraci musí, jinak to ani nejde a dělají to tak všichni a holt osudy lidí jsou si někdy dost podobné...
Tolik smutku, odporu, nenávisti a dalších nehezkých pocitů ve mě už dlouho žádná knížka nevyvolala. ALE. To vše jen proto, že je to SAKRA dobře napsané a neskutečně to funguje. Je to nemilosrdné, kruté až ošklivé čtení, ale NIC co by se - bohužel - nemohlo stát a co se třeba hned u nás na vsi za plotem DĚJE. Podruhé to ASI už nikdy číst nebudu, ale před autorkou opravdu klobouk dolů. Napsat a vydat takovouto "krutě hnusně dobrou" knihu bylo velice statečné!
Řadila bych ji mezi nejlepší knihy tohoto roku. Ale není to žádné optimistické a lehké čtení, je to těžké a depresivní čtení o tom, v jaké rodině ještě může dítě přežívat a jak je těžké v dospělosti zapomenout na všechny hrůzy. O holčičce, které nikdo nepomohl, ani vlastním máma. Zlomené, zmatené, zmanipulované dítě bez vlastní vůle, které netuší, že vlastně odmítá pomoc. Drsný, mrazivý příběh, od kterého se neodtrhnete. Člověk pak jenom přemýšlí, jestli se něco podobného neděje i kolem něho.
Na novou knihu mojí oblíbené autorky jsem se těšila a hodně mě mrzela mediální kauza, která čtenáře (včetně mě) připravila o překvapení a bez obalu jim naservírovala hlavní zápletku celého příběhu.
Nevím, nakolik to ovlivnilo můj zážitek z knihy, ale musím napsat, že to bylo zklamání. Paní Mornštajnová umí psát mnohem lépe. Za mě její nejslabší kniha, byť se jedná o velmi závažné a důležité téma.
Díky kauze kdy Toybox nařkla paní Mornstajnovou, že jí "ukradla" její příběh se mi popravdě do čtení moc nechtělo,i když jsem tušila, že kniha bude skvěle napsaná a příběh to bude bolestný. Nevím kde je pravda,ale jedno vím jistě příběhy kde dochází k sexuálnímu zneužívání nemají lehké začátky a mnohdy mají ten stejný vzorec ( rodina o tom ví, jsou zapškly, zlý a drží si od všech odstup).
Pro mě osobně bylo velmi smutné číst o tom jak se dítě cítí nechtěně a zbytečně, neboť o tom bylo i mé dětství.
Babičky jedovaté poznámky mi připomněli mojí vlastní rodinu a jejich zlé povahy, s hlavní hrdinkou jsem se mnohdy ztotožňovala a na konci jsem si i pobrečela.
Bylo to silné čtení.
Bylo to smutné.
Bylo to něco co si ponesu dlouho sebou.
Knihy od Aleny Mornštajnové se mi trochu vyhýbají. Už je to déle, co jsem četla Listopád, a to ještě v rámci knižní štafety. A pak jsem se vrhla, na Les v domě. Ke knize jsem se dostala vlastně díky balíčku od @svetknihy , a od té doby na mě čekala.
.
Kvůli sporu, který se okolo knihy vedl jsem s ní dlouho otálela. Ta medializace byla masivní a já moc nemám ráda čtení knih v době, kdy je okolo nich velké haló. Ale v srpnu už se nedalo jinak, zároveň jsem věděla, že se v @knihovna_v._stecha_slany chystá beseda s autorkou, na kterou jsem měla v plánu jít.
.
A víte co? Stejně jako mě nadchl Listopád, nadchla mě i autorky nejnovější kniha, Les v domě.
.
Hlavní postava to nemá lehké, vyrůstá v příšerném prostředí. Litovala jsem ji, a pak i fandila, když se postavila na vlastní nohy. Ale víc říct nemůžu, abych neprozradila hlavní myšlenku.
.
Autorka má úžasný styl psaní. Plyne lehce a za chvilinku Vás pohltí. A to se tady stalo a já knihu četla dva dny. Se zatajeným dechem až do konce...
.
... do konce, který mě dostal a který jsem vůbec nečekala. Jen si na to vzpomenu a musím se oklepat. Protože jak se blížil konec knihy, všechno začalo dávat děsivý smysl.
.
Les v domě je knihou, která není pro slabé povahy. Já vydržím příběhově hodně, ale ještě teď je mi z ní úzko a mám husí kůži. A taky, dokopala mě k tomu, abych si přečetla postupně ostatní knihy autorky, která rozhodně umí psát!
.
Za mě jedna z nejsilnějších knih letošního roku!
Velmi zajímavá kniha s myšlenkou, která se dennodenně jistě praktikuje v různých koutech světa. Vůbec jsem nevěděla, co od knihy čekat, neboť jsem nečetla "štítky knihy" na databázi knih, stejně tak mě minulo to, co se kolem knihy dělo dříve. Možná kdybych si předtím přečetla alespoň "štítky" u této knihy, byla bych trochu připravená a snažila se víc vnímat pozadí děje. Musím uznat, že p. Mornštajnová píše velmi nápaditě, čtivě a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Na druhou stranu mi přišlo, že se příběh velmi táhne a působí jednotvárně. Vůbec jsem nedokázala určit, zdali příběh bude mít vůbec nějaký zvrat (tehdy jsem netušila, co bude stěžejní téma knihy). Nicméně četba to byla velmi zajímavá a přínosná a nebála bych se dalších knih od této autorky.
Kniha mě zklamala. Působí na mě amatérsky, připadalo mi, že čtu slohovou práci k maturitě. První polovina příběhu unavuje neustálou negací (snaha vyvolat depresi) opakováním stále stejného a absencí jakéhokoli posunu děje.
Druhá polovina výrazně lepší, jen některé pasáže nepřirozené.
Závažná témata v knihách vyhledávám, předchozí knihy autorky mám přečtené, ale tohle na mě moc nezapůsobilo.
Jakože přečteno na dva zátahy.. . . nečekala jsem, že to bude "happy příběh". ., ale tohle? :-((((. . fakt masakr . . . :-(. .Co cením paní Mornštajnové, je to, že nejede formičky, jako jiní autoři a každá kniha je prostě originál!!! . ..Ještě teď se z knihy dostávám a bude mi dlouho pod kůží.. . Jinak malé doporučení: čtěte fakt pozorně, kvůli konci. . . .Takže, paní Morštajnová, zase klobouček!!!!! Krásná práce!!!!!!
Knížka je čtivá jako všechna autorčina díla.
Příběh smutný.
Bohužel jsem předem věděla o co půjde.
Tuhle knížku jsem přečetla velmi rychle. Smutné vyprávění jedné dívky, která jakoby byla všem na obtíž. Takový začarovaný kruh...
Od knihy se nedá odtrhnout, přečetla jsem ji v rekordním čase. Z příběhu až mrazí. Škoda jen, že díky médiím jsem dopředu věděla oč jde :-(
Kniha se čte velmi dobře, jako ostatně všechny knihy této autorky. Z médií jsem věděla téma knihy a dle recenzí jsem očekávala těžkou depresi, ale myslím, že knihu si může přečíst i slabší povaha. Silný příběh, který nutí k zamyšlení. Pro mě jako matku a babičku je nepředstavitelné, že se tohle může dít a v reálném životě i děje. Stále jsem čekala, že hlavní hrdinka aspoň v dospělosti sebere odvahu bojovat za spravedlnost, ale bohužel viníci zůstali nepotrestáni a oběti se nedočkali žádné satisfakce. To mě dost zklamalo.
Skoro na jeden zátah. Člověk se nedokáže od příběhu odtrhnout. Paní Mornštajnová je skvělá autorka, ač velmi náročných a těžkých témat. Tak nějak předpokládám, že humoristický román si od jen tak nepřečtu. Často mi nad stránkami bylo úzko, ale pořád otáčíte stránky dál a najednou je to ta poslední a zůstanete s pusou dokořán. Doporučuji si nechat na léto, protože k podzimu a zimě je to fakt hodně depresivní.
(SPOILER) No teda! To bylo ponuré od začátku do konce. Jako všechny knihy paní Mornštajnové i tato je velmi čtivá a člověk nemá chuť ji odložit, ale pořád jsem čekala alespoň kapičku naděje nebo zvratu, špetinku hrdinství nebo spravedlnosti, ale tohle je opravdu moc. Tolik beznaděje, krutosti a nevyřčených slov jsem snad ještě nikdy v jedné knize nečetla. Výborně napsané, ale jednou stačilo. Mé doporučení: hlavně to nečtěte, až na vás půjde podzimní nebo jakákoliv deprese!
Tak smutná a depresivní a přesto mě vtáhla do sebe tak, že bych jí přečetla na jeden zátah. Zlo, které je přehlížené, trestání nevinných. V této knize není opravdu nic pozitivního a přesto je těžké od ní odcházet.
Po Haně už mě žádná kniha od této autorky tolik nezaujala... nevím, jestli bych si Les v dome přečetla, ale dostala jsem ho jako dárek.
Nakonec nelituji a autorčino uchopení tématu je z mého pohledu bravurní. Vykreslení postav, všechno to nevyřčené, co hnije a promítá se do chování jednotlivých postav. Je to takový marast, bahno, který se přenáší z generace na generaci.
Rozhodně nic veselého, už jen při představě, že se v tom najde Toy Box a Bůh ví, kolik dalších, v dětství zneužívaných, žen, které jsou poznamenané celý život.