Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4323
4323
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Nakoniec to bola celkom dobrá knižka, aj keď som jej dlho neveril. Číta sa dobre, o tom nie je pochýb, ale nejaké 3/4 knihy sa toho moc nedeje.
Teda aspoň sa zdá, že sa nič nedeje, ale autorka potom odkryje, o čo v tomto príbehu ide. Bola moja hlúposť, že som to ani netušil a pani Mornštajnová mi to musela na priamo povedať. Vďaka tomu kniha dostáva úplne iný ráz a po dočítaní všetky udalosti prežijete nanovo, ale tentokrát z úplne iného pohľadu. Zaujímavé, ale ako som povedal, väčšina knihy na mňa pôsobila ani nie, že som bol nedočkavý, čo sa bude diať ďalej, ale bol som nedočkavý, aby sa konečne niečo diať začalo.
Knihu ani nechci hodnotit, pro mě to byla depka. I když byla kniha psaná čtivě, nemohla jsem se dočkat, až ji dočtu.
Skvělá knížka, přečtená jedním dechem. Příběh byl velmi smutný a místy neuvěřitelný, co dospělí dokážou a jsou schopni napáchat na malé dětské dušičce. Ač vím , že v realitě takto vyrůstá spoustu dětí, pořád je to smutné uvědomění, že to musí zažívat od nejbližších a mnohdy od nejmilovanější lidí v rodině.
Autorka má opravdu neskutečný talent na styl psaní. Do teď nechápu, jak se obyčejnými slovy dá vystihnout tíživá beznadějná atmosféra, ze které není úniku, a která z počátku vypadá tak nevinně. Je to jako kdyby jste nečetli, ale sledovali film. A přitom kostra příběhu je tak jednoduchá, že by každý mohl říct, že to vydá tak na jednu kapitolu a pak už nebude o čem psát.
O knize jsem nevěděla nic, když jsem začala číst. O to víc mě překvapilo, když jsem se dostala do části o zneužívání s hoodně velkým věkovým rozdílem, což mě ještě víc znechutilo. Obecně toto téma opravdu nemám ráda, a chtěla jsem kvůli tomu knihu přestat číst, ovšem jak známe Alenu, ta vás už nepustí, aneb další moc jejího talentu. Potřebovala jsem vědět, jak to bude dál, takže i přes to jsem knihu dočetla.
A nakonec mě prostě jen strašně naštvala ta hlavní postava. Když už jsem si na konci myslela, že už nemá co ztratit, a tak si to konečně všichni vyříkají, tak ona udělá absolutně divnou a šílenou věc. A já prostě chtěla, aby si to konečně aspoň vyříkali.
Jedním dechem.. za jediný den, protože mě prostě nepustila. Knihu jsem otevřela nepoučená, nevěděla jsem o čem bude, nečetla jsem ani kauzy ani recenze ( tak to mám nejraději). Co jsem znala dopředu byly "jen" Hana ( úplně skvělá) a Hotýlek (dost marný). Až po dočtení a jedné noci jsem si přečetla pár recenzí a taky vše kolem "kauzy". Každý má právo na svůj názor, a tady je můj: Ta knížka je skvěle vyprávěná a až na úplný konec velmi realistická. Ze své praxe bohužel vím, kolik dětí vyrůstá v podobně pokroucené realitě, v podobném nepřátelském prostředí, kde se zlo dědí z generace na generaci. A zdaleka to nemusí být tak hrozně hrozné zlo, jako tady, dětskou duši pokroutí i méně. A ani OSPOD, ani policie, ani hodná paní psycholožka prostě nepomůže. Jako mnoho dalších čtenářů bych si sice také moc přála, aby to byla detektivka, kde je zlo po právu potrestáno, všechno se uspokojivě vysvetlí a nakonec všechno dobře dopadne, ale skutečný život je bohužel někde jinde.
A to jsem si myslela, že Hana byl mimořádně smutný příběh.
Naštěstí mne minul povyk, který kolem Lesu v domě byl po jeho vydání, ale tak trochu jsem tušila, jakým směrem se děj bude ubírat. Mnoho z příběhu jsem odhadla dopředu. S lítostí musím říct, že mě ale vlastně nic z toho nepřekvapilo. Bohužel v dnešní době kriminálních seriálů to není až tak neobvyklé, nebo snad šokující. Nicméně o to je to horší, děsivější. Takové hrůzy by nemělo zažít žádné dítě. Nikdo neví, co se děje u sousedů za zavřenými dveřmi.
Kniha se nečte snadno, přesto se nedá ani odložit, chcete prostě číst dál a doufáte, že třeba na konci bude líp. A ono ne...
(SPOILER) Vsechny knihy pani Mornstajnove jsou mimoradne ctive a tahle neni vyjimka. Nicmene si myslim, ze pani Mornstajnove vice jdou multigeneracni romany z davnejsi historie a tak nejak doufam, ze pristi knihy budou z te o neco davnejsi historie nez tahle. Nez jsem knihu stacila precist, tak vypukla cela afera ohledne pribehu, coz je skoda, protoze dej se vyzradil. Pockala jsem tedy par mesicu nez jsem se do knizky pustila, recenze byly vselijake, takze jsem od ni nic moc necekala a nebyt to kniha pani Mornstajnove, asi by me podle popisu nezaujala. Kazdopadne nakonec kniha predcila me ocekavani a precetla jsem ji za dva vecery. Musim se priznat, ze nevedet, o co se jedna predem, tak z naznaku v prvni casti knihy by mi to asi nedoslo. Co se autorce opravdu povedlo bylo vykresleni tizive atmosfery doma a postavy maminky a babicky a jak celou situaci vnimala hlavni hrdinka jako dite. Co uz se podle me tolik nepovedlo je jista nedokoncenost - nedozvime se, co se stalo s "tatinkem", doufala jsem, ze situace s Jakubem se vyresi (a cela tato linka byla zvlastni, opravdu by takto OSPOD jednal?), zaver mel asi sokovat, ale prisel mi moc na silu.
Bohužel kniha pro mě byla celkem zklamáním.
Do knihy jsem šla nevědomě. Abych si nic nevyspoilerovala.
A díky za to. Jinak by opravdu stála zaprd.
Nebylo jednoduché číst o složitém životě malé holky. A ještě ke všemu jejich pohledem. O to víc se mi to hůř četlo, protože se tohle děje i v reálném životě.
Ale ten moment, kdy vám autorka chce vyrazit dech u mě nepřišel. Tak nějak jsem si to spojila už na začátku a naopak mi vlastně vadilo, že to bylo tak protahovaný.
Takže ano, smutná kniha. Ale mě prostě nedokázala úplně pohltit. Od autorky jsem četla už lepší knihy. Tenhle příběh byl drsný, ale napsaný moc průhledně.
Už se mi dlouho nestalo, že bych knihu přečetla za jeden den. A právě dnes to bylo. Tak tohle byla opravdu síla. Paní autorce děkuji za skvělý čtenářský zážitek. I když téma bylo smutné,autorka se ho zhostila bravurně. Za mě 100% a doporučuji.
Opět skvěle napsaný, ale hrozný příběh. Četla jsem občas se zatajeným dechem a poslední stránky jsem se nachytala s pusou dokořán.
Autorka uměla vystavět tíživou atmosféru, děj je ponurý a temný, jednání postav je depresivní, bolavé. Ač se kniha četla dobře, ve výsledku mě příliš nenadchla. Děj postrádá spád, chybí mi rozpracování zápletek a dráždí mě i určitá nedotaženost (např. dějová linka s otcem, bratry), metafora lesa byla nadužívaná a do textu přidávaná na sílu. Naprosto nelogické mi přišly postupy OSPOD, potažmo odsouzení nevinného člověka, tomu prostě nevěřím, konec byl pak úplně mimo.
Jednoznačně zde vnímám pokus o šokování čtenáře, což se zadařilo, ovšem jednoduchý, popisný styl psaní nepřináší žádnou literární hodnotu, na kterou si u knihy potrpím.
I když odhlédnu od mediální kauzy, která zpochybňovala originalitu příběhu, tak stejně musím konstatovat, že to moc originální není. Ne ve smyslu, že by autorka příběh někde "odcizila", ale prostě mám pocit, že už jsem něco podobného četl mnohokrát. Jako by autorka prostě vzala čtenářsky žádané téma a rutinně (tj. řemeslně kvalitně) napsala knihu. Něco jako byste Danu Brownovi zadali: napiš něco o rodinných vztazích, ať se to dobře čte, a bude z toho bestseller. Takže kniha je velmi dobrá, ale nepřináší nic nového a za měsíc si ji nebudu pamatovat, proto tři hvězdy.
Bomba!! Příběh mě pohltil a nepustil. Velmi poutavě psáno, lidsky, tak opravdově, že se člověk lehce s knihou sžije. Nějakou dobu jistě mou mysl neopustí. Autorka po 3.přečtené knize se stává mojí oblíbenou.
Uzasne napsany pribeh. Stejne jako vsechny ostatni, ktere spisovatelka vydala. Chytne a nepusti. O hvezdicku mene davam jen pro ten silny pocit bezutesnosti, ktery me knihou provazel po celou dobu. Pani Mornstajnova je dokonaly spisovatel.
Strašně krásné, ale mrazivé a zároveň depresivní čtení. Několikrát během čtení jsem se přistihla, že mi je hrozně smutno. Nejradši bych tu malou holčičku vzala do náruče a řekla jí, že pokud všechno řekne, bude líp. Mně osobně kauza, která je spojována s touto knihou, minula. A tak jsem do posledních chvil netušila, jak velká odpornost se v tom domě odehrává.
Nečekaný, odporný, ale přesto vás to nutí dál číst.
Jedna z nejlepších knih, které jsem od Mornštajnové četla.
Velice silný příběh, který se mi asi jen tak z hlavy nedostane.
Kniha je sice složená téměř jen z negativních situací, slov a myšlenek, ale rozhodně stojí za to si ji přečíst.
Mornštajnová to prostě se slovy umí a její knihy jsou pro mě vždy must read, které bez přečtení anotace a recenzí ihned kupuji.
Kniha mě nebavila a několikrát jsem měla chuť jí odložit. Autorčin styl psaní mi nesedí, je těžkopádný a nic neříkající.
Z tejto knihy sa pomaly stáva kultová záležitosť. Skvele napínavý a skvele odporný román.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Komentář píšu s odstupem, protože ihned po přečtení bych toho schopná nebyla. Přečteno jedním dechem s pocitem hrůzy a zhnusení. Tušila jsem, kdo/co je Les a bohužel se to i potvrdilo. Pokaždé, když se od té doby ocitnu v lese, tak si nějakým způsobem na tuto knihu vzpomenu a doufám, že tyto pocity časem vymizí.