Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4323
4323
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Ano,jak píší ostatní čtenáři, srovnávám "Hana"s touto knihou.Zda se mi ,že další další kniha od autorky graduje směrem dolů.Dej,spíše psychodrama,graduje až ke konci .Do poloviny se to motalo v začarovaném kruhu.Jednu chvíli,jsem měla tendenci knihu odložit,ale něco mě ponoukalo,abych ji dočetla.Teprve až cca 50 stran do konce začalo o něčem být.Rozuzleni bylo nečekané aspoň pro mě.Takze slabší průměr.
Kniha může být pro některé čtenáře docela silné kafe, sama jsem se nad některými scénami musela pozastavit a popřemýšlet. Věřím, že nejeden z nás, si u tohoto příběhu uvědomí, že má vlastně šťastný život a pláče zcela zbytečně. Tím ale výčet pozitiv končí. Vím, že je spousta čtenářů nadšená, ale skutečně tleskají tomuto konkrétnímu příběhu nebo jen tomu, kdo ho napsal?
Zhruba 2/3 příběhu se neustále točí v kruhu, a příběh nijak negraduje. Kdykoliv jsem měla pocit, že se blížíme k zajímavé zápletce, bylo to velmi rychle zameteno pod koberec. Neustále se chodí kolem horké kaše a nikdo nic neřekne na přímo, na pořádně upřímná slova a nějaké informace si jako čtenář musíte počkat až na posledních 5 stran. Ty jsou dějově nabité k prasknutí, ale co ten zbytek? Zoufale nevyvážené.
Při zpětném ohlédnutí na celý příběh je konec přitažený za vlasy. Celou dobu je hlavní hrdinka nemastná, neslaná a věčně ukňouraná. Ano, kolikrát k tomu měla skutečně důvod, ale často kňučí (především v dospělosti) jen proto, že má pocit, že k tomu má nějaká velká práva. Najednou jí pak přeskočí, a rázem se všechno změní. Nejde o nějaké postupné uvědomění, ale spíše blesk z čistého nebe. Mám pocit, že autorce v příběhu začala chybět akce a zoufale ji tam potřebovala dát.
Hlavní postavy přesně pasující k celému „vibu“ příběhu, všechny jsou protivné, zakřiknuté a divné. Nedokázala jsem si k nim najít žádný vztah, ani u jedné mě nezajímal její osud. Bavila mě jedna jediná vedlejší postava hospodský, který se objeví ke konci knihy.
Očekávala jsem realističtější příběh, něco bolestivého ze života s šokujícím odhalením, co položí celou rodinu. Ale tady ve výsledku nacházím reality opravdu málo. Někteří jedinci tak asi opravdu žijí, ale pochybuji, že jejich život (ne)graduje tímto způsobem. Kniha byla čtivá, ale příběh mě neoslovil.
Hodnocení: 1,5/5
(SPOILER)
Příběh je vyprávěn z pohledu Cácory, od úplně malého dítěte po dospělou ženu. Málokdo vyrůstá v tak toxickém prostředí jako cácora, je tu babička, která ale spíš působí jako ježibaba, pak maminku, která ale mateřstvím neoplývá, dědu, který je hlavou rodiny a otce, který se ovšem moc nezdrží.
Největší prostor v knize dostává babička, která mi pila krev od začátku do konce, její názory, chování a nutnost Cácoru za každou cenu děsit a strašit mi dlouho zůstanou v paměti.
Navíc celou dobu jsem sdílela pocit hlavní hrdinky, že každého v rodině svou existencí obtěžuje.
Cácořina matka je jedna z postav, kterou jsem nepochopila, ač sama nejsem mámou, tak za své dítě bych bojovala, ať to stojí, co to stojí. Ona ne, ona je přesný opak milující mámy, a já i přestože jsem měla tušení, že Cácora není jedinou obětí lesa a možná i právě proto, tak jsem se do ní nedokázala vcítit ani na jednu jedinou vteřinu.
Všechny postavy se v knize chovaly skutečně podle hesla: „Co je v rodině, zůstane v rodině. To, že kvůli tomu zničí další rodinu, jim bylo naprosto ukradené, Cácory nevyjímaje. Neomlouvá jí ani to, že byla obětí, ti kluci si to rozhodně nezasloužili a co teprve jejich máma.
Závěr příběhu mě vyloženě naštval a přišel mi hodně přitažený za vlasy. Tady se přikláním k názoru, že autorka chtěla pouze šokovat.
Mojí nejoblíbenější knihou od A.Mornštajnové i nadále zůstává Hana!
Na tuhle knihu jsem četla už tolik recenzí, že jsem tu svou vyloženě odkládala. Myslím si, že už tu není nikdo, kdo by nevěděl, o čem kniha je, a přesto Vám nabídnu svůj pohled na knihu. Pokud jste knihu ještě nečetli, tak doporučuji tuto recenzi vynechat, obsahuje spoilery.
Bohužel už asi budu všechny knihy paní autorky srovnávat s Hanou, byla prostě moje první a byla úžasná. O to nižší bude mé hodnocení tohoto příběhu.
Kniha je od začátku do konce jedna velká beznaděj a deprese, žádná z postav není kladná a to včetně hlavní postavy. Ano, bylo mi jí líto a byla jsem naštvaná, že něco takového musí dítě zažívat, ale zároveň jsem se na ní hrozně zlobila. Zlo plodí zlo.
Nemůžu příběhu upřít čtivost, ale můj dojem je, že chtěla autorka především šokovat tématem. Četla jsem plno obsahově těžkých příběhů, ale tento mi zkrátka něčím vadil a celkovému dojmu nepřispělo ani prozrazení zápletky, díky medializované kauze.
-
Kauzu kolem inspirace/plagiátorství jsem zaznamenala, ale protože se tohle děje prakticky jak podle stejné osnovy a oběti často opakují velmi podobné příběhy, bohužel věřím, že ten "svůj" příběh v knize najde více obětí, než jen paní malířka... Je to strašné a nemělo by se to vůbec dít :(
-
Ještě musím zmínit zvolené písmo, nečetlo se mi moc dobře.
-
Edit: Po přečtení knihy Houbařka jsem ráda, že jsem hodnotila Les v domě takto nízko. Je vidět, že toto téma jde zkrátka zpracovat i lépe.
Při cestě na dovolenou jsem si zapomněla knihu. Proto jsem navštívila první knihkupectví a tam jsem našla toto. Okamžitě musela být moje, od paní M mám přečteno snad všechno. Nečetla jsem si ani popisek, o čem to má být a rovnou se na to vrhla. Strhující, mrazivé, překvapivé, drsné...jako máma se na to samo dívám asi jinýma očima. Četlo se to samo a byla to taková pecka, lepší než minulý Listopád.
Každopádně nějaká aféra, která se odehrála okolo paní M a TB šla absolutně mimo mě, proto jsem si knihu asi víc užila a neměla žádné předsudky.
Knížky paní Mornštajnové miluji a byla jsem si jistá, že tato bude opět peckovní jako ostatní. Ale u této poslední nějak nevím... Samozřejmě jsem zaznamenala onu kauzu uražené umělkyně, že se v případně AM jedná o plagiát a ukradení hlavní myšlenky, ale to mi ve čtení nové knížky vůbec nevadilo. Spíš jsem měla pocit, že v případě Lesu v domě čtu úplně jinou autorku. Určitě to bylo tím, že se celý děj odehrává v opravdu nedávné minulosti a hlavní hrdinka najednou mluví v ich formě. A hlavně jsem měla po celou dobu čtení pocit, že to bylo psané na sílu bez té pověstné lehkosti, se kterou paní Mornštajnová umí tak krásně kouzlit. Škoda no, doufám že další kniha bude zase z té vzdálenější historie :-)
Knihy od p. Mornštajnové mám moc ráda. Vždy napjatě čekám na další. Tato je podle mě nejslabší. Stylisticky i obsahově je psaná jakoby " na sílu". Mnohem více na mě zapůsobily Houbařka nebo Zahrada od jiných autorek se stejnou tématikou.
Po zkušenostech s předchozími knihami Aleny Mornštajnové jsem čekala mnohem víc. Nechybí tomu čtivost a hluboké téma, ale to je tak vše. Přišlo mi to nakonec vlastně hodně povrchní, takové jakoby.
A vadil mi narativ, že zlo plodí zlo. Nemyslím, že zneužívaní lidé jsou zlí, jsou v určitém smyslu postižení a jejich životy jsou pak mnohem složitější, dělají chyby, ale nejsou přece automaticky zlí.
Po této knize jsem přečetla ještě knihu Houbařka, která je dle mého názoru o mnoho lepším zpracováním tématu.
Bylo by mnohem lepší číst jí, aniž by člověk vůbec tušil, co je hlavním tématem Ta kauza knize tak strašně moc uškodila protože čtenáře pripravila o překvapení.
(SPOILER) Kniha byla taková, jak jsem po tom všem, co předcházelo a prozradilo se, tušila. Už považuji za únavné oponovat oné zamaskované umělkyni, která H. M. nařkla z krádeže tématu. Téma zneužívání dětí, stejně jako další témata dehonestující lidství, jako je jakékoliv násilí, je v umění přítomné, protože je přítomné v životě. A bohužel se stává více lidem, takže je trapné se zviditelňovat tvrzením , že mi někdo okopíroval můj kus života . Krutý příběh, podle mého soudu perfektně a citlivě popsaný. Obdivuji H. M., že do toho šla. Přeji jí, ať se nenechá otrávit závistivci, Závist bohužel provází slávu a úspěch, které ona má.
U knih paní Mornštajnové ani nečtu anotaci, prostě rovnou kupuji. A opět se potvrdilo, že jsem nesáhla vedle.
Čtení to není rozhodně veselé ani lehké, nedoporučuji lidem, kteří jsou nějak citliví na děti a podobná témata jim nedělají dobře. Celá kniha je protkaná smutkem, zoufalství, bezmocí a já se nemohu rozhodnout, která postava ve mně zanechala negativnější pocity, která byla zkažená nejvíce. Ubližovat je jedna věc, ale nechat ubližovat a úmyslně přehlížet, je věc druhá.
Připravte se na záplavu negativních emocí, rozhodně knihu ale doporučuji.
Uf!
Tak tohle bylo silný!
Cítím úzkost, nenávist a lítost.
Tuhle knihu dlouho nedostanu z hlavy...
Ač se v první půlce knihy téměř nic nedělo (i když vlastně dělo), tak jsem se ani u jedné stránky vůbec nenudila. Asi tak v půlce nastal zlom, překvapení, zvědavost, že zbytek knihy jsem četla jedním dechem. A když jsem si byla úplně u posledních stránek jistá, jak to skončí, skončilo to překvapivě a nečekaně úplně jinak. Hodně silná kniha a jestli byla někomu hlavní hrdinka nesympatická, možná by si měl knížku přečíst ještě jednou, aby pochopil, že rodinu, kterou máme, si prostě nevybíráme a že se pak mnohdy stává, že "sytý hladovému nevěří" . Ano - "můžu ti poradit, můžu tě vést, protože jsem taky člověk, akorát s jiným příběhem", tudíž odsuzovat někoho sice můžeme, ale jen jako pouzí teoretici. A taky "nikdy neříkej nikdy".
Syrove, svižné, skvělé! Jak se první půlka táhla (ale dobře navodila atmošku), tak druhá jela jako namydlený blesk. Chvílemi mi bylo opravdu úzko. Konec opravdu skvělý.
Cacoru bych nejradši praštila, nevdecny spratek, který jen lže. Zničí úplně život dvoum klukům.... Ale konec knihy mě překvapil. Nechápu proč se nesvěřila učitelce ve škole. Nevím, cacora je mi nesympaticka.
Autorku mám velmi ráda a nenechám si ujít žádný titul. Tento však byl pro mne trochu zklamáním. Nejen samotné téma, postavy, prostředí, ale vůbec příběh jako takový. Počkám si tedy na další a budu věřit v lepší linii.
P.Mornštajnova píše samé tragické příběhy a osobně jsem zvědavá,zda dojde aspoň v jednom titulu k happyendu ...
Když to srovnám s předchozími knihami autorky,jedná se pro mě o slabší kus. A nemůžu říct , že by to bylo nechutností tématu. Nedávno jsem četla Zahradu a takový neutěšený stav ve mně nevyvolala.Závěr Lesa mi způsobil až fyzickou nevolnost. Modlila jsem se,aby Terezka zůstala v děcáku. Že pod barákem něco prosakuje jsem tušila, ale tipovala jsem něco jiného. Tolik zničených životů kvůli strachu mluvit.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Byť jsem tu knihu četla už dýl, tak se mi neuložil koment. Tak ještě jednou a trochu s odstupem.
Moje kamarádky z té knihy nemohly spát a říkaly, že žádnou další Mornštajnovou si nekoupí. Snad proto, že mají doma děti, je ta kniha tak zasáhla.
Musím říct, že až tak to nehrotím. Za mne je autorka opravdu skvostný spisovatel. Co kniha to opravdu originál a perla.
Je jedno čí život popsala. Je jedno s kým se o příběh hádá. Myslím, že podstat toho příběhu se může vyprávět 100x jinak a pokaždé to bude strašné.
Strašné z pohledu holčičky, které nikdo nepomůže, ani vlastní máma. Ani máma, které ve stejné situaci vlastně taky nikdo nepomohl.
Zklamáním pro mne bylo, jak se všichni chovali a nakonec se tak chovala i holčička když vyrostla. Kamaráda, kterého to semlelo, no tak to byl jeden hodně černý point. Závěr druhý.
Člověk pak hodně přemýšlí, jak je ta společnost slepá a hloupá. Dá na první dojem a vůbec ani na chvilku nezaváhá nad tím, že pravda je možná úplně jinde a úplně jiná. Ta kniha se četla lehce a je v ní tolik poučení. Doporučuju všem. Mornštajnová není evidentně jenom Hana ;-) a to je dobře.