Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4595
4595
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Strašně beznadějná, zoufalá a intenzivní knížka. Výborně napsaná. Jinak ale nepřináší nic nového a příběh je celkem o ničem. Je to fakt jen zmar a beznaděj. Vyhrocená až do extrému nakonec. Bylo mi z toho úzko, zvlášť, když si člověk uvědomí, že některé děti opravdu musí vyrůstat v podobných podmínkách.
Od autorky jsem četla Hanu a tu řadím mezi nejlepší knihy, které jsem přečetla. Když okolo knihy začal být velký humbuk, chtěla jsem vědět proč. A nechtěně jsem se dozvěděla, o čem kniha pojednává. Nějakou dobu jsem neměla nutkání si ji přečíst. Ale zvědavost přeci zvítězila.
Les jsem měla odjakživa spjatý s poklidem, relaxem a příjemnými procházkami. Po nějaký čas se na něj nebudu dívat stejnýma očima.
Kniha je hodně depresivní, ponurá s velmi citlivým tématem. Součástí knih je i umění vyvolat emoce. To tady rozhodně nechybí. U prarodičů to byl vztek, zloba a odpudivost, stejně jako u matky, ale u té nakonec vyšlo najevo, proč se chovala odcizeně ke své dceři. U hlavní hrdinky to byla na prvním místě lítost a postupem i nepochopení a trochu nedůvěra.
Autorčin styl psaní je srozumitelný, svižný a tak se to četlo dobře a rychle.
A nechybělo ani překvapivě šokující odhalení poslední kapitoly, které už tak dovršilo otevřený konec.
Tato kniha strhla na internetu poněkud bouřlivou debatu, ke mně se však naštěstí žádné spoilery před čtením nedostaly a jsem za to moc ráda, protože pokud bych o knize věděla něco více, rozhodně by na mě tolik nezapůsobila. Knihu jsem poslouchala v audioverzi, což mohu všem jen a jen doporučit. Až někdy do půlky knihy jsem byla z děje poněkud zmatená, nicméně ke konci jsem všemu začala pořádně rozumět. Konec byl pro mě poněkud překvapivý a tak trochu nepříjemný. Postavy mi přišly dobře napsané a ústřední téma, které se v knize řeší, bylo rozhodně znepokojivé a skvěle zvolené. Za mě tato kniha určitě ano!
Oproti předchozím knihám spíše zklamání. Jako ano čte se to dobře, ale na mě moc temné, deprimující, snad ještě horší než Hana, a to už je na mě moc. Jenže tohle je ze současnosti. Potřebujeme i pozitivnější knihy.
V prvé části jsem hlavní hrdinku litoval, v další nenáviděl a nakonec... ???
Samozřejmě výborně napsané.
Opět skvěle napsaný příběh. Paní spisovatelka Mornštajnová prostě umí. Její knihy uvíznou nadlouho v hlavě.
(SPOILER)
Nečetlo se to vůbec dobře a mrzelo mě, že jsem někde omylem narazila na kauzu s toybox, takže jsem dopředu věděla, co je hlavní zápletkou.
Můj názor je takový, ze se tohle téma teď hodně otevírá a příběhy rozhodně nejsou stejné. Mám dojem, že si grafička chtěla trošku přihřát polévku..
Kniha byla temná a prostředí, ve kterém hlavní hrdinka žije, je deprese sama o sobě. A přestože jsem čekala, kdy “to přijde, naprosto mě to šokovalo.
Rozluštěni staré záhady na závěr bylo už jen poslední tečkou.
Zkrátka skvěle poskládané a vyeskalované. Jen se mi špatně chápalo odosobněná hlavní postava a začátek byl až příliš pomalý. Rozhodně to nikdy nebudu číst znovu a zdát se mi o lese bude ještě dlouho.
Hotýlek, Hana byly napsané s větší lehkostí, proto hodnotím nižším hodnocením.
Důležité téma nutící k zamyšlení. Ale upřímně, Hana a Tiché roky mi přišly lepší. Nicméně ke čtení rozhodně doporučuji, jen pozor, je to opravdu depka.
Několik let jsem se chystala na nějakou knihu od Aleny Mornštajnové a tak jsem letos sáhla po její nejnovější knize - Les v domě!
Musím říct, že u nás v knihovně jsou na ni rezervace snad až do roku 2025!
O knize jsem slyšela (letmo) - některé články a nadpisy člověk nepřešel bez povšimnutí - ale čtenářský zážitek mi to nijak neovlivnilo! Ba naopak - věděla jsem, jaké těžké téma se v knize řeší a možná je to třeba pro citlivější jedince lepší vědět předem :).
Musím se také přiznat, že jsem u knihy nakukovala na další strany :D a tak jsem během čtení ze strany 100 nalistovala třeba stranu 200, abych věděla, jak to teda bude!
Dysfunkční rodina, jedna vesnice, jedno tajemství. Nedůvěra, lži, pocity viny, studu, prázdnoty.
To, o čem dále kniha pojednává se můžeme dočíst v mnoha recenzích či článcích - to nechám na každém, ale ráda bych napsala pár pocitů a situací, které jsou v knize velmi zdařile zpravovány a popsány:
- lhaní - jak snadné je lhaní vzít za vlastní, když se s ním setkávám každý den, jak lež dokáže ovlivnit životy nevinných
- frustrace, nervozita, vztek
- pocit méněcennosti, zbytečnosti
- pocit nezdaru, obviňování všech kolem
- pocit samoty, prázdnoty
- pocit odcizení, nedůvěry
(SPOILER) U téhle knížky mě mrzí jen to, že jsem předem věděla, co se v domě děje. Nebýt toho, do chvíle, kdy se autorka rozhodla tajemství odhalit, bych na to nepřišla. Do posledních stránek jsem marně doufala aspoň v dodatečnou nápravu křivdy, která nevratně zkazila život rodině, která měla se zlem v domě jen pramálo společného, ta ale bohužel nepřišla. Závěr byl nečekaný, ale byla to asi poslední zoufalá možnost, která zbývala. Při čtení posledních řádků mi naskočila husí kůže. A svitla aspoň malá naděje na to, že i když viník už nebude potrestán, bude aspoň odhalen.
Čtenářský zážitek jsem měla předem zkažený tím, že jsem díky mediální kauze věděla, kdo je "vrah", takže asi nemohu soudit objektivně. Každopádně ve mně kniha nezanechala dobrý pocit, byla to jedna velká depka a mrzí mne, že jsem se do ní vůbec pustila.
Další skvělé dílo, které člověka pohltí, čte to jedním dechem a napjatě čeká, co bude dál. Je to hodně pochmurné, citlivé a těžké téma. Já tenhle styl mám ráda, takže mi to vůbec nevadilo. Hodně dlouho mi nedošlo, co se v domě děje, což asi byl záměr, takže až někdy ve 3/4 knihy mi to docvaklo. Bylo mi cácory dost líto, hodně jsem se do ní vžila, asi proto, že jsem zažívala sama podobné pocity v dětství. Určitě si to chci někdy přečíst znovu.
Uzasna kniha, ktera me pohltila a precetla jsem ji jednim dechem. Nicmene jedna se o uplne jiny styl nez jsem u autorky zvykla. Zasahlo me to, jelikoz jsem sama matka, takze pro matky uplne nedoporucuji :D
Kniha se mi líbila, ale u všech knih autorky se dostavil wau efekt, kdy jsem si řekla, to mi sedlo, tohle mělo pointu a velký smysl. Tady se to úplně nekonalo, vyprávění to bylo velmi silné, nervy drásající, ale něco tomu chybělo. Nelíbilo se mi přirovnání lesa jako hlavního nebezpečí (pro tu hrůzu, co se v baráku odehrávala se to nehodilo). Závěr byl trochu mimo, zvrat to sice byl, ale až moc skandální.
(SPOILER)
Knihu bych nedoporučovala novopečeným maminkám nebo citlivým duším.
Kniha mě pohltila a nemohla jsem se od ní odtrhnout. I přesto že jsem věděla, o co v knize půjde, jsem si nepřišla o nic ochuzená. Celou dobu jsem přemýšlela nad pár spolužačkami, které žili ve škaredém rodiném zázemí a uvažovala jsem, jestli jsme jako děti nepřehlidly kromě křiku i něco jiného. Kniha mě určitě zasáhla tak, jak to autorka ve svých knihách umí. Jediné co mi vrtá hlavou, je otázka, co se stalo s ala otcem hrdinky? Zmizel nebo byl zabit?
I přes KAUZU (květen 2023) a spoiler, který nutně přinesla, jsem si knihu "užil", tak jak se jen takové depresivní čtení užít dá. Postavy jsou do hloubky promyšlené a CÁCORA je zajímavá vypravěčka, která toho sice ve svém světě moc nezmůže, ale nás čtenáře dokáže za VODIT ZA NOS perfektně. Doteď musím přemýšlet o KONCI, jestli bylo zlo dostatečně potrestáno a jestli to vůbec byl autorčin záměr. Možná chtěla knihou spíš vytvořit realitu plnou ZMARU a deziluze...
Ať tak či tak, knížku do posledního šroubečku rozebírám ve 2. epizodě knižního PODCASTU Proč je to bestseller (viz Recenze). Budu moc rád za poslech a za váš názor: YouTube.com/@PJTBpodcast
Mám knihy paní Mornštajnové ráda, ale tahle mi nějak nesedla.
Asi tomu nepomohla ani medializace a téma plagiátorství, díky němuž už dopředu víte o co půjde...
Po přečtení mám i pocit, že děj a osudy postav byly takové nedotažené a konec uspěchaný. Že jsem byla jako čtenář o část příběhu ochuzená...
Každopádně jde ale o vážné téma o kterém se moc nemluví, ale rozhodně by se mluvit mělo...
Přez všechny diskuze jsem se do knížky zacetla. Hrůza, v čem musela hrdinka vyrůstat, je mi z toho uzko. Vůbec si neumím představit, ale bohužel i takovéto rodiny okolo nad jsou.
Bohužel mi neušel mediální humbuk kolem knihy a díky spoileru v novinových článcích mě kniha už neměla čím překvapit. Největší kouzlo knih Aleny Mornštajnové je právě v něčem šokujícím, co totálně zamíchá dosud přečteným dějem. Nerada bych, aby hodnocení utrpělo tím, že jsem díky znalosti zápletky předem vlastně už jen čekala, kdy ten moment přijde. I přesto ale Les v domě řadím mezi díla autorky, které mohla ještě trochu víc vyšperkovat.