Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4638
4638
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Další skvělé dílo, které člověka pohltí, čte to jedním dechem a napjatě čeká, co bude dál. Je to hodně pochmurné, citlivé a těžké téma. Já tenhle styl mám ráda, takže mi to vůbec nevadilo. Hodně dlouho mi nedošlo, co se v domě děje, což asi byl záměr, takže až někdy ve 3/4 knihy mi to docvaklo. Bylo mi cácory dost líto, hodně jsem se do ní vžila, asi proto, že jsem zažívala sama podobné pocity v dětství. Určitě si to chci někdy přečíst znovu.
Uzasna kniha, ktera me pohltila a precetla jsem ji jednim dechem. Nicmene jedna se o uplne jiny styl nez jsem u autorky zvykla. Zasahlo me to, jelikoz jsem sama matka, takze pro matky uplne nedoporucuji :D
Kniha se mi líbila, ale u všech knih autorky se dostavil wau efekt, kdy jsem si řekla, to mi sedlo, tohle mělo pointu a velký smysl. Tady se to úplně nekonalo, vyprávění to bylo velmi silné, nervy drásající, ale něco tomu chybělo. Nelíbilo se mi přirovnání lesa jako hlavního nebezpečí (pro tu hrůzu, co se v baráku odehrávala se to nehodilo). Závěr byl trochu mimo, zvrat to sice byl, ale až moc skandální.
(SPOILER)
Knihu bych nedoporučovala novopečeným maminkám nebo citlivým duším.
Kniha mě pohltila a nemohla jsem se od ní odtrhnout. I přesto že jsem věděla, o co v knize půjde, jsem si nepřišla o nic ochuzená. Celou dobu jsem přemýšlela nad pár spolužačkami, které žili ve škaredém rodiném zázemí a uvažovala jsem, jestli jsme jako děti nepřehlidly kromě křiku i něco jiného. Kniha mě určitě zasáhla tak, jak to autorka ve svých knihách umí. Jediné co mi vrtá hlavou, je otázka, co se stalo s ala otcem hrdinky? Zmizel nebo byl zabit?
I přes KAUZU (květen 2023) a spoiler, který nutně přinesla, jsem si knihu "užil", tak jak se jen takové depresivní čtení užít dá. Postavy jsou do hloubky promyšlené a CÁCORA je zajímavá vypravěčka, která toho sice ve svém světě moc nezmůže, ale nás čtenáře dokáže za VODIT ZA NOS perfektně. Doteď musím přemýšlet o KONCI, jestli bylo zlo dostatečně potrestáno a jestli to vůbec byl autorčin záměr. Možná chtěla knihou spíš vytvořit realitu plnou ZMARU a deziluze...
Ať tak či tak, knížku do posledního šroubečku rozebírám ve 2. epizodě knižního PODCASTU Proč je to bestseller (viz Recenze). Budu moc rád za poslech a za váš názor: YouTube.com/@PJTBpodcast
Mám knihy paní Mornštajnové ráda, ale tahle mi nějak nesedla.
Asi tomu nepomohla ani medializace a téma plagiátorství, díky němuž už dopředu víte o co půjde...
Po přečtení mám i pocit, že děj a osudy postav byly takové nedotažené a konec uspěchaný. Že jsem byla jako čtenář o část příběhu ochuzená...
Každopádně jde ale o vážné téma o kterém se moc nemluví, ale rozhodně by se mluvit mělo...
Přez všechny diskuze jsem se do knížky zacetla. Hrůza, v čem musela hrdinka vyrůstat, je mi z toho uzko. Vůbec si neumím představit, ale bohužel i takovéto rodiny okolo nad jsou.
Wow ... tak tahle kniha mě dostala ... abych se přiznala mám husí kůži ještě teď a to jsem knihu přečetla za včerejší den ... za začátku se příběh rozvíjel opravdu pozvolna ... ale jakmile došlo k tomu zásadnímu dějovému zvratu... nešlo se od knihy doslova odtrhnout ... děj se začal opravdu zrychlovat a dávala jsem si souvislosti ze začátku
knihy dohromady ... prakticky podobné osudy matky i dcery (až na to že jedna vše řeší alkoholem) ... a konec příběhu... jsem opravdu jen zírala jak se hlavní hrdinka dokázala vypořádat se svou minulosti a k tomu jedno odhalení, které za mě vyrazilo dech ... tahle kniha ve mě vyvolala jak vztek na matku hrdinky, která vše jen přehlíží (pak je vysvětleno proč) ale i divné chování prarodičů... ale I smutek a rozhořčení ... prostě je to za mě úžasná kniha od nejlepší české současné spisovatelky a to půlroční čekání v knihovně na tuto knihu opravdu stálo!!!!
(SPOILER)
Hodně zajímavá kniha. On autorky paní Aleny Mornštajnové jsem četla až na dve knihy všechny, které dosud vyšly. Musím říct, že je to mistryně v tom, jak zatáhnout čtenáře do děje. Tato kniha se točí okolo mladé díky, která to nemá v životě jednouché. Nezná svého otce, nemá kamarády, její mámu nezajímá a bydlí u babičky s dědou, které také nemá ráda. Má smyšlenou nejlepší kamarádku Moniku, která později v knize dostane mnohem větší význam. Je to velice silné téma. Spoiler.....
Dívka si prošla zneužíváním od dědy. Ostatní v domě to vědí a nic s tím nedělají. Dívce říkají cácora a obviňují ji před všemi, že si vymýšlí. Nedopatřením obviní svého nevlastního bratra z toho, že ji znásilnil, jelikož si to dospělí mysleli a ona se bála přiznat pravdu, že ji děda takto moc ubližuje. Konec knihy se motá okolo dívčiny plnoletosti. Nemá vztah, po maturitě stále pracuje v hospodě a jako účetní, je jen v práci a doma. Navštíví matku, která o ni stejně stále nejeví zájem a řekne ji, že má malou sestru. Když matku zavřou na advikačku, kvůli alkoholismu, tak se jí ozve sociální pracovnice, jestli chce do péče svou nevlastní malou sestru. Druhá možnost by byla, aby šla k babičce s dědou .. a čekal by ji stejný osud. Sociální pracovnice si ale myslí, že dívka a své minulosti lže, a tak navrhne péči malé holčičky prarodičům. To dívka nezvládne a zajede do své rodné vesnice po tolika letech, co se jí vyhnula díky práci v hospodě při střední škole a levnému podnájmu od hospodského. Dům zapálila. Našli ji v lese - babička, která ji sdělila, že děda je mrtví, zemřel v ohni v domě. Tímto kniha končí.
Za mě 2. nejsilnější kniha po Haně. Doporučuji! Skvělé na zamyšlení nad tím, co se i vedle Vás v domě může dít a přitom o tom nikdo neví, ....
(SPOILER)
Začala jsem ji číst i když jsem věděla, o co jde. Měla jsem trochu obavy, že mi popis toho skutečného děje nebude dělat dobře...
Ve skutečnosti nebyl, naštěstí, nijak barvitý.
Ve skutečnosti byl děj vlastně postavený na jedné "pravdolži" devítiletého děvčátka, co tušila nač se jí ptají, ale odpověděla podle své pravdy.
A tady je gró toho všeho. Zbytečně zničené životy dvou kluků a hlavně vlastní bezmoc cokoliv změnit při rozhodování sociálky komu svěří do péče malou Terezkou. A pak už byl jen krůček k tomu co provedla i za cenu vězení pro sebe a dětského domova pro Terezku..
Babi i matka by zasloužily, no nemám slov....
Těžká deprese a totální bezmoc namačkaná na 300 stran, to je tato knížka. Příběh Cácory mě pohltil od první strany, a jak se postupně rozvíjel, nutilo mě to číst dál a dál. Cácora jakožto nechtěné dítě rozhodně nemá šťastné dětství, ale postupně se ukazují náznaky daleko horších problémů, až se naplno dozvíme, o co jde (i když to dávno tušíme). Totálně dysfunkční rodina, kde se problém táhne napříč několika generacemi, které navždy poznamenal. Při čtení cítíte zlost, hnus, smutek i beznaděj, ale konec způsobí pocit alespoň malého zadostiučení.
Komentář jsem musela napsat s určitým časovým odstupem, knihu jsem v sobě nechala rezonovat a doznívat.
Tato knížka je skvělá. Obecně jsem velkou fanynkou Aleny Mornštajnové. Vždy, když mám tu čest, číst od ní novou knihu vím, že to bude perfektně pročtený čas. Tento příběh jsem do sebe vdechla během pár dnů. Velmi náročná témata, která Alena ve svých knihách otevírá jsou napsaná opravdu čtivou formou. Metafory a další literární prvky, které jsou zde používány, aby čtenáře vtáhly do děje jsou geniálně rozmisťovány, takže vůbec není těžké se do postav vžít. Proto jsou knihy tak čtivé a poutavé. Les v domě je jen dalším geniálním střípkem z tvorby této spisovatelky.
Tato kniha rozhodně stojí za Váš čas. Tok děje, zvraty a momenty překvapení, kterých v knize najdete opravdu mnoho pouze podtrhují, jak skvělá kniha opravdu je. Náročnost tohoto příběhu nemusí být ovšem pro každého. Pokud se však podíváte na celou jeho problematiku s určitým nadhledem a pokusíte se příběh vstřebat, určitě v něm najdete něco zajímavého a jistě poučného.
Klobouk dolů. Kniha byla skvěle a naprosto promyšleně napsaná. Nešlo se od ní odtrhnout.
Skvěle napsaná kniha, koneckonců jsem u Aleny Mornštajnové ani nic jiného nečekal. Pravdou je, že rozuzlení se nabízelo už v průběhu děje, takže alespoň u mě se šokový závěr nekonal. Vůbec to však nevadí a na kvalitě to neubírá. Ponurost a strach se stává ještě zrůdnějším, když je předkládán očima dítěte. Určitě stojí za přečtení.
Komentář píšu s odstupem, protože ihned po přečtení bych toho schopná nebyla. Přečteno jedním dechem s pocitem hrůzy a zhnusení. Tušila jsem, kdo/co je Les a bohužel se to i potvrdilo. Pokaždé, když se od té doby ocitnu v lese, tak si nějakým způsobem na tuto knihu vzpomenu a doufám, že tyto pocity časem vymizí.
Nakoniec to bola celkom dobrá knižka, aj keď som jej dlho neveril. Číta sa dobre, o tom nie je pochýb, ale nejaké 3/4 knihy sa toho moc nedeje.
Teda aspoň sa zdá, že sa nič nedeje, ale autorka potom odkryje, o čo v tomto príbehu ide. Bola moja hlúposť, že som to ani netušil a pani Mornštajnová mi to musela na priamo povedať. Vďaka tomu kniha dostáva úplne iný ráz a po dočítaní všetky udalosti prežijete nanovo, ale tentokrát z úplne iného pohľadu. Zaujímavé, ale ako som povedal, väčšina knihy na mňa pôsobila ani nie, že som bol nedočkavý, čo sa bude diať ďalej, ale bol som nedočkavý, aby sa konečne niečo diať začalo.
Knihu ani nechci hodnotit, pro mě to byla depka. I když byla kniha psaná čtivě, nemohla jsem se dočkat, až ji dočtu.
Skvělá knížka, přečtená jedním dechem. Příběh byl velmi smutný a místy neuvěřitelný, co dospělí dokážou a jsou schopni napáchat na malé dětské dušičce. Ač vím , že v realitě takto vyrůstá spoustu dětí, pořád je to smutné uvědomění, že to musí zažívat od nejbližších a mnohdy od nejmilovanější lidí v rodině.
Autorka má opravdu neskutečný talent na styl psaní. Do teď nechápu, jak se obyčejnými slovy dá vystihnout tíživá beznadějná atmosféra, ze které není úniku, a která z počátku vypadá tak nevinně. Je to jako kdyby jste nečetli, ale sledovali film. A přitom kostra příběhu je tak jednoduchá, že by každý mohl říct, že to vydá tak na jednu kapitolu a pak už nebude o čem psát.
O knize jsem nevěděla nic, když jsem začala číst. O to víc mě překvapilo, když jsem se dostala do části o zneužívání s hoodně velkým věkovým rozdílem, což mě ještě víc znechutilo. Obecně toto téma opravdu nemám ráda, a chtěla jsem kvůli tomu knihu přestat číst, ovšem jak známe Alenu, ta vás už nepustí, aneb další moc jejího talentu. Potřebovala jsem vědět, jak to bude dál, takže i přes to jsem knihu dočetla.
A nakonec mě prostě jen strašně naštvala ta hlavní postava. Když už jsem si na konci myslela, že už nemá co ztratit, a tak si to konečně všichni vyříkají, tak ona udělá absolutně divnou a šílenou věc. A já prostě chtěla, aby si to konečně aspoň vyříkali.
Čtenářský zážitek jsem měla předem zkažený tím, že jsem díky mediální kauze věděla, kdo je "vrah", takže asi nemohu soudit objektivně. Každopádně ve mně kniha nezanechala dobrý pocit, byla to jedna velká depka a mrzí mne, že jsem se do ní vůbec pustila.