Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4323
4323
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
K tomuto románu už asi nejde napsat nic, co by už napsáno nebylo... Vynikající dílo, které upoutá nejen příběhem, ale také i mistrným jazykem autorky, která dokáže jedinečným způsobem zachytit atmosféru místa a popsat pocity postav způsobem, který je (zejména v české literatuře) velmi ojedinělý. Knihu jsem nemohla odložit a přečetla jsem ji za jedno odpoledne. A přála jsem si, aby celý příběh skončil alespoň malinkým happyendem....
Krásný obal této knihy s velice emotivně mrazívým čtením, kdy čísla stránek jsou zvýrazněné, jako by vás vtahovaly, pokračuj, pokračuj číst. Tak, jako malou Cácoru vtahoval "Les" , ze kterého měla strach. Knihou nás provází dívenka Cácora od svého dětství až po dospělost. Nesmí se s nikým kamarádit, nic nikomu neříkat, mlčet. I když se o ní bude říkat, že je ulhaná. Vůbec se nedivím, že si vytvořila imaginární kamarádku Moniku. V devíti letech ji tato"výchova" dovede ke skutku, o kterém dospělý ví, jaké bude mít následky. Ale malá dívenka, která nemá zastání ani u vlastní matky? Mrzí mě, že ani později nenašla odvahu tuto křivdu napravit a svým skutkem ublížila nevinné rodině. Ale i tajemství, které čtenář už dávno uhádl, vychází na povrch a závěr odhalí vše. Je však docela uťatý, mohl by být více rozpracován, protože psychické následky a tïchá bolest budou Cácoru provázet celý život. Škoda.
Na závěrečnou otázku
"Ještě si myslíte, že můžu být šťastná? Povězte mi to.
Můj názor, oprostit se od této rodiny, matky, která mě neochránila a určitě nalezne štěstí a tím i relativní klid v dalším životě.
Opravdu smutný příběh plný beznaděje a zmaru. Je asi zbytečné psát slova, která zde již byla mnohokrát zmíněná - toxická rodina, ve které každý svoji citovou frustraci přenáší na dalšího člena rodiny... "když nemůžu být šťastná já, tak proč by měla být šťastná moje dcera...". Všichni před vším zavírají oči, nikdo nechce nic řešit, otevřít "pandořinu skříňku" a vymanit se z prostředí plného zla a hořkosti.
Tolikrát jsem během čtení měla chuť "cácoku" obejmout, dokázat jí, že není na světě zbytečně, a že si i ona zaslouží šťestí. Ujistit ji, že i ty špatné věci, které udělala, se dají napravit, že je možné se očistit.
Možná takové emoce v nás měl příběh vzbudit.
A bohužel, takové toxické rodiny a vztahy kolem nás jsou a mnohdy je těžké odhalit, kolik "cácor" kolem nás běhá.
Nevím, co dodat.. Knihu jsem přečetla asi za čtyři hodiny, protože jinak to nešlo. To je tak hrozně smutný a depresivní příběh, že nic podobného jsem dlouho nečetla.
Je mi z té knihy hodně uzko a asi ještě dlouho bude. Tyhle situace, které jsou zde popsané se bohužel dějí a o to je to horší.
Musím se přiznat, že negativní není jen příběh, ale vlastně i všechny postavy. To, jak se tam všichni zapletaji do lži, pretvarek, nikdo nemá tu odvahu říct pravdu na mě působili vyloženě zle. Je to skvělé napsané, ale stačilo jednou. Knihu už nikdy více číst nechci.
Prvních 200stran jsem uvažoval , zda je autorkou skutečně A.Mornštajnová . Nadmíru depresivní vyprávění, kdy nevíte , zda vypravěčkou je malá holka, nebo se jí někdo snaží napodobit , nebo co to vlastně má vše znamenat? .
Zbylých 100stran mne přesvědčilo , že celé to počáteční klopýtání a jakoby neumělé vyjadřování , mělo dějový smysl . Konec knihy naprosto strhující .
Hodnotím jen o maličko hůře nežli předchozí romány .
Ohromně depresivní kniha a jelikož se jedná o příběh, který se (třeba v jiném pojetí) děje velmi často ve světě, je kniha ještě depresivnejsi. Ne jednou mi ukápla slza a vlastně mě trošku naštval konec jelikož nevím jak vlastně hlavní hrdinka dopadla.
Prvních pár stránek jsem se nemohla nějak začít, ale pak... to vám byl fofr. Knihu jsem přečetla za dva večery a vlastně jsem se dvě noci málem ani nevyspala... Hlavní hrdinky mi bylo po celou dobu líto, její matku jsem nenáviděla a o babče jsem nevěděla co si mám myslet. Někdy mi přišlo, že něco jako soucit k tomu dítěti měla, jen si nevidela do h**y, ale pak kniha vzala náhlý spád, který mě vůbec do té doby nenapadl. Konečně jsem pochopila co myslela lesem a z babi mi bylo šoufl.
Velmi povedená kniha.
Ta kniha je instantní deprese. Četla jsem hodně knih s hodně tíživými tématy, ale tohle byla síla. Přečetla jsem ji v podstatě na jeden zátah, ale jen proto, abych to měla už rychle za sebou. Tam není jediná stránka, která vám dá trochu oddychu, aspoň záchvěv něčeho pozitivního.. Jen zlo, zmar a pomalu se stupňující pocit, že něco odporného se dere na povrch a vy to raději ani nechcete vědět. Což objektivně hodnoceno neznamená, že ta kniha je špatná. Ale za mě osobně - už nechci nic podobného číst a doufám, že se mi ten příběh brzy dostane z hlavy. O čemž teda dost pochybuji.
(SPOILER) Šílené, depresivní. Bylo mi té dívky nesmírně líto, prožívala jsem s ní tu beznaděj, že ji nejbližší "babi" a matka nepomohly, i když dobře věděly, co se děje. Je otřesné,že se tohle odehrává i doopravdy, za zavřenými dveřmi a že někdo dokáže páchat takové zlo na nevinných malých dětech. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, bylo to napínavé.
Velice realisticky a zároveň uměleckými prostředky vykreslené pocity a vnímání dívenky z toxické rodiny. Až děsivě jemná, křehká i mrazivá slova a metafory pro bolavé a těžko uchopitelné zlo. Její trnitá cesta ke zralosti.
Dusivá lež a přetvářka jako řešení...
Stejně jako marlowe a další jsem čekala špetku světla nebo naděje...
Jen se bojím, že realita je často přesně takto temně mrazivá, mlčení skoro nezdolné a možnosti pomoci obrovsky křehké...
Nechtěla jsem to číst!
A je dobré k tomu přečíst i realitu, bez toho, že bychom Mornštajnovou odsoudili: https://a2larm.cz/2019/03/leaving-neverland-ocima-toho-kdo-v-detstvi-prozil-sexualni-zneuziti/
Jen proto, abychom dokázali dětem naslouchat a měli odvahu je chránit !
A souzním i s výše uživatelkou czerwa - Houbařka je na toto téma vyšší kvalita!
5/4
A co jsme vlastně všichni čekali? Paní Mornštajnová prostě umí psát, umí podat informace tak, aby zaujala, to už předvedla nespočetněkrát v jiných dílech. Já si tuhle knihu užila, i když jsem konec čekala už od padesáté strany knihy. Hvězdičku srážím za to, že mi vlastně celý příběh nepřišel ničím originální. Na námět "nešťastné dětství" jsem četla už tolik knih, že jsem možná trochu zhýčkaná.
Námět dobrý, kniha se příjemně četla, ale ve výsledku mě moc nenadchla. Zatím nejslabší kniha, co jsem od autorky četla.
(SPOILER) Další kniha od paní Mornštajnové. Kniha byla velmi čtivá, ale ten příběh... To nebylo pěkné čtení. Nesnášela jsem všechny postavy které se v příběhu vyskytovali. Všichni zlí a necitelní. Babi která se starala jen o svou zahrádku ačkoliv věděla co se děje, matka která raději uteče a nechá svoje dítě na pospas zlu o kterém také věděla, vždyť ho i sama zažila! Cácora, také jsem na ní měla vztek, neřekla co se dělo, i když u tak malé holky je to pochopitelné. A ještě zničila život další rodině. Ten konec se mi moc nelíbil, doufala jsem v trochu lepší zakončení. Každopádně další skvělá kniha která stojí za přečtení.
Při čtení jsem si hodněkrát řekla: "no to snad ne".
Dala jsem na knihu záložku a na chvíli ji odložila a šla to rozdýchat, nicméně to je tak čtivé, že jsem se zase hned vrátila ke čtení.
Hodně hluboká knížka, plná emocí, příběh který pohltí a donutí knihu přečíst během pár hodin.
Čtení tohoto románu jsem si užila a neužila zároveň. Něco tak beznadějného a depresivního jsem snad ještě nečetla a čím dál jsem v příběhu postupovala, tím to bylo horší. Autorka však píše nesmírně čtivě a myslím si, že se jí touto knihou opravdu podařilo rozpoutat mnoho silných emocí.
Věděla jsem, že když ji vezmu do ruky tak ji neodložím a že ji přečtu během pár hodin. Věděla jsem, že i když se na první pohled zdá příběh jako úplně obyčejný, přijde něco, co mě zase posadí na zadek. Jo. Přesně tak to bylo. Tak to je u každé knihy AM. Akorát mi tam chybí kam se vlastně poděl ten nevlastní otec...?
(SPOILER)
Na knihu jsem se hrozně těšila, měla jsem ji koupenou už v předprodeji. Pak se objevila ta kauza, která mě zaujala a já tak věděla, o čem kniha je. Takže jsem na čtení nijak nechvátala.
Před pár týdny jsem ji dočetla a tak nějak přemýšlela, co o ní napsat.
Opět je to jiná Mornštajnová, stejně jako v Listopádu. Opět ožehavé téma.
Z vyprávění úplně čiší ta šeď, ta ponurost, zlo, bezmoc.
Zhnusení.
Všechno tohle na mě hrozně doléhalo, tím se mi to četlo špatně. Z náznaků bylo jasné, co se odehrává, i když význam neustále zmiňovaného lesa mi došel trochu později.
Co mě iritovalo byla cácora to slovo jako takové. A plzáci. Jako umocnilo to atmosféru, o tom žádná, ale mě to vždycky tak vyrušilo z té šedi
Příběh je tedy ponurý, vykreslený tak, že si všechno reálně představíte. Malou, zneužívanou holku (uff) v nefungující rodině, která, ještě navíc, o všem věděla a nijak nezasáhla (uf, uf, wtf?). A tahle malá holka hodí zneužívaní na někoho, komu tím naprosto pos*re život.
Dá se to pochopit? No jak se to vezme. Dá se to odčinit? A pokud ano, tak jak?
V týhle knížce snad není jediná sympatická postava. Fakt je to trýzeň. Smutný čtení.
Jako přečtěte si to, pokud jste to nečetli, a pokud máte rádi AM, ale já vás varovala :))
Knihu jsem dočetl před 4 dny a pořád mi rezonuje v hlavě, místy velmi nepříjemné čtení plné hnusu a beznaděje
Autorka umí napsat skvělý příběh. Ač je téma hodně mrazivé a temné, rozhodně stojí za přečtení. Je to depresivní příběh dívky beze jména a její dysfunkční rodiny. Knížka se čte jedním dechem a udivuje mě, jak autorka dokáže pouze náznakem a metaforou popsat zlo a zvrhlost. Příběh má pomalejší začátek, kdy se zdánlivě nic neděje, ale vy už tušíte, že zlo tam někde je.
Kéž by takové příběhy mohly být pouhou fikcí, ale kolik takových cácor je?
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Paní Alena je skvost české literatury. Ona to prostě s češtinou umí jak málokdo. Mám od ní přečtené všechno a vždycky překvapí. Co také velmi oceňuji, každá kniha je jiná, každý příběh jiný, jediné co je spojuje je neskutečný vypravěčský um autorky.
Konkrétně toto téma je tíživé, černé, zavrženíhodné, bohužel reálné. Je mi smutno, čím si musí někdo projít. Je mi smutno, že existují lidé, kteří vědí a nic neudělají.
Zasáhla mě moc a na dlouho.