Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4323
4323
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Lidé se mě často ptají, jaké jsem měla dětství. Už se ani nesnažím, se jim to vysvětlovat. Pokaždé slyším, každý za sebou něco máme. Ano, ale někteří lidé si toho z dětství nesou více, jiní méně. Po přečtení této knihy, vím, co jim budu říkat. Tohle je moje dětství.
Autorka umí neuvěřitelně vystihnout dětské myšlení a strachy. To, čím je dospělí zastrašují, aby mlčely.
Nemám slov. Přečteno se zatajeným dechem. Neuvěřitelně citlivé téma a depresivní čtení, přitom jsem si i přesto přála, ať nikdy nedospěju ke konci. Chtěla jsem, aby příběh pokračoval, chtěla jsem víc. Tohle z hlavy jen tak nedostanu.
Skvěle napsaný příběh, pro mě společně s Hanou nejlepší kniha autorky. I když je to mrazivé čtení, kniha se dá těžko odložit.
Další výborná kniha od - pro mne - nejlepší české spisovatelky. Příběh sám o sobě je děsivý, co ale oceňuji více je to, jak je napsaný. V knize nejsou žádné brutální scény, žádné explicitní násilí, přesto se temnota neslyšně plíží kolem a pohlcuje a stravuje protagonisty příběhu jak v hrůzném hororu. Závěr je už jenom třešnička na dortu, který Paní spisovatelka zvládá se suverenitou sobě vlastní.
Po dlouhé době jsem se rozhodla, že nějakou knihu nedočtu... Bylo tam tolik špatnosti a ponurosti, že se mi prostě už nechtělo pokračovat. I bez toho je všude kolem spousta negativních věcí, takže když si můžu vybrat, tak jsem si prostě vybrala nečíst dál...
(SPOILER)
Přečtena za pár hodin. Mornštajnová má zkrátka styl. Přiznám se, že první polovina knihy mi chvílemi přišla zbytečně zdlouhavá. Zato rozuzlení a samotné finále bylo bravurně vylíčeno. Samotný konec až mrazivý a temný.
Padla zde slova, že kniha není vhodná pro slabší povahy. To si úplně nemyslím, určitě existují daleko horší příběhy. Ač je v tomto případě pravda dost vlezlá, drala se mi pod kůži, vzteky jsem zadržovala slzy.
Smutný je fakt, že zneužívání dětí se stále děje. Že spousta dětí žije v takových pocitech jako hlavní hrdinka. Z toho je mi vážně úzko.
Je důležité rozlišit téma knihy a způsob, jakým byla napsána.
Zvolená koncepce je do jisté míry málo výmluvná. Dle mého názoru postrádá dusivější podtext, který by příběh dostal na úroveň, jenž mu rozsahem sděleného náleží.
Každý spisovatel má svoje omezené hranice, svoje hřiště, na kterém svoje příběhy rozehrává a nakonec předvádí čtenářské obci. Tím chci jen naznačit, že každý má své hřiště jinak zbarvené a veliké.
Závažné téma obalené v thrillerovém hávu. Pár konkrétních postav, některé schválně potlačené a tudíž více nápadné.
Několik skutečně povedených literárních zákoutí, kterými paní Mornštajnová knihu obohatila, aniž by na ně kladla důraz. Pozorný čtenář je objeví a obohatí si tak, jinak vcelku poklidně tvořený text.
Kniha je samozřejmě čtivá a psaná lehkým jazykem. Neskýtá odbočky a uličky, v kterých by se mohl čtenář ztratit.
Příběh rozruší každého člověka. Upozorňuje opět na život za zavřenými dveřmi a strach, jenž za nimi mnohdy panuje, o němž nikdo jiný nemá ponětí.
I přes výtky, které jsem napsal, je kniha potřebná a vlastně i chytře napsaná.
Je taková, jakým je život sám...
Škoda, že hlavní téma knihy bylo intenzivně propíráno v mediální smršti po jejím vydání, takže mi chyběl moment překvapení a vlastně jsem celou dobu jen čekala na to, kdy k jeho odhalení dojde. Přestože motiv traumat z dětství a následné ovlivnění životů hlavních postav se současnou českou prózou táhne jako červená nit (např. Símka, Srpny), patří podání Aleny Mornštajnové k tomu nejlepšímu, alespoň mě se její styl vnitřně dotýká nejvíce.
Autorku mám moc ráda, četla jsem všechny její knihy. Možná byla má očekávání vzhledem k reklamě a kauze předcházející vydání vyšší, nebo jsem jen očekávala poutavější zpracování daného tématu...tato kniha se mi líbila nejméně že všech autorčiných. Ale ve výsledku ji hodnotím kladně. V žádném případě se nejedná o brak.
Autorka knihy - Alena Mornštajnová - patří ke spisovatelkám, která si téma dané knihy vždycky nějak promyslí nebo prostuduje. To platí i o této knize, protože se v ní objevuje velmi silné téma. Noční můra každého rodiče a hlavně každé matky. O to méně pochopitelné je, když se to všechno děje s tichým souhlasem někoho, kdo má za vás bojovat. Z tématu této knihy je mi velmi smutno.
Tichá voda břehy mele ..
Tohle bylo silné téma až mi z toho bylo dost úzko. Přečetla jsem ji za dva večery a po přečtení jsem zůstala ležet jako paralyzovaná. Sama mám dvě děti a tohle bych nikdy nedopustila. Tohle by se nemělo dít a už vůbec ne dětem.
Mornštajnová je brilantní ! Smekám !
Po Haně už mě žádná kniha od této autorky tolik nezaujala... nevím, jestli bych si Les v dome přečetla, ale dostala jsem ho jako dárek.
Nakonec nelituji a autorčino uchopení tématu je z mého pohledu bravurní. Vykreslení postav, všechno to nevyřčené, co hnije a promítá se do chování jednotlivých postav. Je to takový marast, bahno, který se přenáší z generace na generaci.
Rozhodně nic veselého, už jen při představě, že se v tom najde Toy Box a Bůh ví, kolik dalších, v dětství zneužívaných, žen, které jsou poznamenané celý život.
Kniha se čte velmi dobře, ale toho smutku, co z ní jde, bylo na mě někdy příliš......
Pomoc! Po celou dobu, co jsem knížku četla, naštěstí ne dlouho, protože nešlo se odtrhnout. Pomoc! Ať už to skončí, ať už to proboha skončí, ať někdo něco udělá, ať to dočtu a ....prostě ať se něco stane, co to zastaví. Ach, jak dobře vím, proč děti neřeknou, že jim rodiče nebo blízcí ubližují. Jak se bojí, že je někdo vezme i těm rodičům, kteří na ně vlastně kašlou a jak strašně je přes to všechno mají rády a pořád doufají, věří, čekají na milé slovo, zastání, obrat, že přijdou domů a bude to dobré...a ono není. A ony pořád věří. A mezitím v nich něco okorává a kazí se. Nenávratně. To, co jiné děti mají, tyhle ne, cosi v nich zakrnělo a nevyvinulo se, občas se snaží žít, jako by to měly, ale je to jak hýbat pahýlem paže. Není, nejde. Knížka není primárně o pohlavním zneužití, i když to je kauzou celého děje, ale ignoraci, necitlivosti, nefungujících vztazích.
Štastný konec....vlastně jo. U Listopádu nepřišel, tady jsem se dočkala. Aspoň trochu, aspoň že tak! Díky za něj, díky za knihu. Díky za všechny děti, kterým třeba zprostředkovaně tahle kniha pomůže...že si jí přečte někdo, kdo může pomoct.
Kauza nekauza, je to výborně napsaná kniha a myslím si, že se v ní najde více čtenářek než jen Toy Box, která se touto kauzou více zviditelnila včetně literární redaktorky Evy Kíčové, které dosud znalo asi jen málo lidí. Aleně Mornštajnové fandím a nadále zůstane mojí oblíbenou spisovatelkou. Myslím si, že spisovatelka jejího formátu nemá potřebu od někoho opisovat, ale z něčeho čerpat inspiraci musí, jinak to ani nejde a dělají to tak všichni a holt osudy lidí jsou si někdy dost podobné...
Tolik smutku, odporu, nenávisti a dalších nehezkých pocitů ve mě už dlouho žádná knížka nevyvolala. ALE. To vše jen proto, že je to SAKRA dobře napsané a neskutečně to funguje. Je to nemilosrdné, kruté až ošklivé čtení, ale NIC co by se - bohužel - nemohlo stát a co se třeba hned u nás na vsi za plotem DĚJE. Podruhé to ASI už nikdy číst nebudu, ale před autorkou opravdu klobouk dolů. Napsat a vydat takovouto "krutě hnusně dobrou" knihu bylo velice statečné!
Řadila bych ji mezi nejlepší knihy tohoto roku. Ale není to žádné optimistické a lehké čtení, je to těžké a depresivní čtení o tom, v jaké rodině ještě může dítě přežívat a jak je těžké v dospělosti zapomenout na všechny hrůzy. O holčičce, které nikdo nepomohl, ani vlastním máma. Zlomené, zmatené, zmanipulované dítě bez vlastní vůle, které netuší, že vlastně odmítá pomoc. Drsný, mrazivý příběh, od kterého se neodtrhnete. Člověk pak jenom přemýšlí, jestli se něco podobného neděje i kolem něho.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Postavy pro mě byly krajně nesympatické, ale příběhu to dává na autenticitě... Rozhodování hlavní postavy jsem moc nepochopila, myslím si, že když je člověk dospělý, dokáže se zachovat racionálně a o minulých událostech dokáže přemýšlet jinak než dítě... Konec pro mne nebyl moc překvapivým, myslím, že jakmile se dozvíme, o čem vlastně celá ta kniha je, tak člověk na konci nemůže být ani překvapen... Kniha je však svým stylem čtivá, proto dávám celkem 4 hvězdy, čte se rychle a zanechala ve mne opravdu silný pocit znechucení....