Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4322
4322
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Konec mě překvapil vlastně. Ani nevím proč, ale bylo to po dlouhé době, co jsem klihu přečetla za jeden den.
Ano, hrdinka mi lezla na nervy někdy, ale kdo se jí diví.
Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka a její knihy patří mezi nejlepší současnou tvorbu. Les v domě není výjimkou, kniha je dobře napsaná a má spád. Její děj je ale strašlivý, nestává se mi, že by se mi chtělo z knihy zvracet, každá další stránka odhaluje čím dál hlubší temnotu a marast, ze kterého nejde vystoupit. Nejde o lehké čtení, slabším a citlivějším čtenářům důsledně nedoporučuji
Poprvé jsem po přečtení knížky brečela a bylo mi špatně z toho, že podobný osud může mít tolik dětí.. Rozhodně stojí za přečtení.
Alena Mornštajnová prostě umí. Psát o takhle těžkém tématu tak, že se zároveň děsíte přečíst další kousek, ale jednoduše vám to nedá a musíte pokračovat až do hořkého konce - tomu říkám spisovatelské nadání. Pomalý rozjezd, kdy se zdánlivě neděje nic, ale zároveň už to všechno bublá pod povrchem. Cácora jako hlavní postava si se čtenářem pěkně pohraje - budete cítit její volání o pomoc, budete cítit lítost i zlobu...
Uff...... Jak shrnout? Knížka se četla velice pěkně a strašně rychle. Jen ten obsah..... Úmyslně jsem přeskakovala titulky o sporu autorky, protože jsem nestála o to, abych se připravila o rozzuzlení. Příběh byl strašně silný, ničily mě myšlenkové pochody malé holčičky.... na můj vkus velice silný příběh, který se bohužel až příliš často realizuje v mnoha rodinách. Ale knihu jako takovou ráda doporučuji!!!
(SPOILER)
Ani nevím, kde začít. Kniha je napsaná perfektně, bez hluchých míst, bez krkolomných spojení, zkrátka skvělá práce velmi, velmi talentovaného autora. Jestli se mi líbila? To se asi říct nedá, protože příběh je popsaný s takovou opravdovostí a temnotou, že ve mně rezonuje ještě teď.
Bylo těžké se nevcítit do "cácory", i když jsem se celou dobu snažila držet odstup. Svůj příběh nám podává tak, jako bychom seděli vedle ní ve výslechové místnosti. Nevypráví přesné podrobnosti toho, co se v domě dělo, přesto je to naprosto jasné a tím možná děsivější, protože ve všech těch náznacích se skrývá neuvěřitelné množství zla, které si může čtenářova představivost dotvořit.
Zaujalo mě, že postava dědy se pohybuje pouze na okraji. Je takovým duchem, který proplouvá celou knihou, ale vlastně mu není věnována žádná pozornost, protože si ji prostě nezaslouží. Nezaslouží si, aby si ho někdo pamatoval jako hmatatelného člověka. Zato babi dostává hodně prostoru. Je vykreslená jako rozporuplná postava. Jako by se snažila o dívku pečovat, věnovat jí něco jako zvláštní druh lásky, ale je tak pokřivená a utopená ve zlu, že se její péče stává toxickou.
Na chvíli jsem i já byla na dívku naštvaná. Když mohla utnout tu řetězící se a nekonečnou temnotu, obětovala život nevinného kluka, protože si myslela, že kdyby řekla pravdu, povede to jen k dalšímu zlu. Mohla se zachránit, možná stačilo tak málo... Jenže to víme my, dospělí. Devítileté děvče chtělo jen konec.
Vážně úžasná kniha, ale nevím, jestli budu mít odvahu číst ji znovu.
Knihu jsem přečetla za odpoledne a večer, moje dcera dnes měla rok a půl, já pracuji jako učitelka/výchovná poradkyně. Přes slzy na zbytek komentáře nevidím, tohle myslím stačí.
Kniha Les v domě jsem měla už nějakou chvíli na polici v knihovničce a když jsem ji půjčila kamarádce, tak jsem se pak do ní také pustila. Téma příběhu mi žel bylo už nějakou dobu známo, protože se to veřejně řešilo a to byla škoda, už mě to tak nešokovalo a neproběhl u mě ten pocit překvapení a údivu, jak bych potřebovala.
Kniha mi přijde psaná jiným stylem a jakoby to nebyla Mornštajnová, jak ji už znám. Ale přesto jsem si ji s určitým napětím a ráda přečetla. Za mě 85 %.
Tato kniha ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Najednou začnou člověku do sebe zacvakávat ty drobné detaily, kterých si při prvním čtení nevšimnete.
Nevěnujete jim takovou pozornost.
Teď je vnímán jako takové volání o pomoc mezi řádky.
I když od poloviny knihy můžete tušit, co by mohlo být oním tajemstvím v této rodině, drsné odhalení před koncem knihy vás stejně rozdrtí.
Kéž by takové příběhy byly jen pouhou fikcí. Ale to vůbec nejděsivější na tom všem je, že nejsou!!!
1. Kauzu kolem knihy jsem nesledovala a nevěnovala jí větší pozornost. Stojím si za tím, že autorka jako je Alena Mornštajnová nemá něco takového za potřebí. A tak jsem unikla detailním spoilerům. I tak jsem ale zhruba věděla, do čeho jdu.
2. Samotnou knihu těžko hodnotit. Tak jen pár postřehů. Byla čtivá. AM umí psát. Téma bylo velmi temné, složité, těžko pochopitelné. Hlavní hrdinka mi všemi těmi svými lžemi lezla neskutečně na nervy, i když mi bylo jasné, že za to svým způsobem nemůže. Mohlo za to prostředí, ve kterém vyrůstala a to, že ze spousty věcí ještě jako dítě neměla rozum a bála se. A lež byla v danou chvíli jistější a bezpečnější. Ale to, že se následkům svých lží nedokázala postavit ani v dospělosti, to už mě vyloženě s*alo. Závěr těžko pochopitelný.
= Rozhodně stojí za přečtení. Už jen proto, abychom byli zase o chlup vděčnější a víc si vážili toho, co máme a v jakém prostředí jsme mohli vyrůstat (i když to třeba taky nebylo vždycky růžové...)
Nicméně, jak napsala jedna ze čtenářek "Dostala jsem kvalitní knihu, ale něco mi tam zkrátka chybělo.". Ono je to těžké, když se autorovi povede psát hned od začátku své kariéry vynikající knihy, čtenář pak tak nějak automaticky očekává, že i každá další bude stejně boží a skvělá. Ale tak to prostě nefunguje no :D
Knihu jsem měla zamluvenu v knihovně, vůbec jsem nevěděla, co mám očekávat,
žádná očekávání tedy nemohla být zklamána ani naplněna.
Líbí se mi, kdy zdánlivě nevýznamné věci do sebe nakonec pěkně zapadnou.
Líbí se mi, když musím číst mezi řádky.
Kniha se mi líbila celkově, jak byla pojata.
Líbil se mi snový jazyk vypravěčky.
Ovšem s tímto tématem psát "líbila se mi", zní jako hloupý vtip.
Kolik takových rodin asi je...?
Babička byla excelentně vykreslena, znám pár takových osob naživo a úplně je vidím.
A přesně slyším ty kecy. Cítím smrad staré čuby a lepím se od smůly. Dělá se mi špatně v autě. Motám se opilá a opět ( po 100 ) zamilovaná, je to konečně ten pravý, co se o nás postará? Co nás unese a budeme žít šťastně, jako v barevné voňavé pohádkové knížce.
Ale já mám to štěstí, že jsem jen čtenář, osoby příběhu si to odžily celé.
Bylo mi moc líto bráchů, jak to odnesli, aniž by vůbec mohli kluci pochopit, co že se to vůbec děje.
Miluju knihy Aleny Morstajnove a mám pocit, že každá další kniha je ještě lepší než ta předchozí. Veselé to není, naopak děsivě smutné...až beznadějně smutné. Smutný příběh napsaný jemnou rukou - pecka - rozhodně doporučuji!
Autorka je paní SPISOVATELKA. Je mistryní svého oboru, krásně čtivé, čeština výborná.... a tentokrát téma skutečně mrazivé. Ale je to příběh, který se klidně mohl stát... A o to je to mrazivější... děkuji
Musím říci, že mně se ta kniha moc nelíbila. Nebyla až tak chytlavá a čtivá. Moc vleklý děj a rozhodně mi to nepřišlo jako mrazivý román. Moc se mi ale líbil krásný český jazyk a že kniha neobsahovala jedinou chybu.
Mrzí mě, že jsem z médií věděla, jak kniha dopadne. I tak však byla napínavá, syrová a zoufale beznadějná. Ani nemám chuť se k tématu rozepisovat. Temné.
Povedená a poutavě napsaná kniha s velice silným a smutným příběhem.
Kniha byla zakoupena jako dárek pro tátu, ale nakonec jsem neodolala a musela jsem si ji přečíst také. Prvních pár stránek jsem se nemohla začíst a chvílemi jsem se v ději i ztrácela, ale s každou další přečtenou stránkou mi začalo docházet, o čem autorka vypráví a útržky děje do sebe začaly pomalu zapadat. Nakonec jsem knihu přečetla jedním dechem, ději jsem úplně propadla. Asi nedokážu popsat, jaké pocity se ve mně při čtení střídaly - smutek, úzkost, rozhořčení? Za mě určitě stojí za přečtení!
Je to silný a drsný příběh. Téma to není rozhodně jednoduché a je škoda, že díky mediálnímu poprasku od začátku víte o co tady jde. Ale rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Smutný, ale nesmírně čtivý příběh. Přiznávám, že téma mě odrazovalo, zprvu jsem váhala, zda se do knihy vůbec pouštět. A teď se zpětně docela stydím, co jsem to za pokrytce. Před nepříjemnými věcmi bychom neměli zavírat oči jen proto, že se nás zdánlivě netýkají: jinak nás jednou zabije vlastní sobectví a pohodlnost.