Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4322
4322
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Pro mne velmi silná kniha plná smutku a bolesti. Tolik pocitu úzkosti a bezmoci jsem při čtení už dlouho nezažila.
Pro mne jako pro matku dvou dětí bylo zcela nepřestavitelné, že se takto k dítěti může chovat vlastní matka, babička..... Mnohem horší než viník sám, je bezesporu vina těch žen, které jen přihlížely!!! Možná se mi to lehce řekne, protože mám to největší štěstí na světě a to je zázemí rodiny. Vždyť řešení by bylo tak jednoduché, odhodlat se a začít to řešit. Jenže to by nemohla být reputace rodiny postavena nad zájmy jedince. Aby si náhodou sousedka nemyslela, že.... šílené! Ještě šílenější je představa množství takovýchto dětí (nemusí se nutně jednat jen o zneužívání), které doplácejí celý svůj život na špatnou výchovu a opakují vzorce chování svých rodičů, chybných rozhodnutí (stačí si pustit kterýkoli díl Výměny manželek, kde to je patrné v přímém přenosu). Nakonec jsem čekala a tajně doufala, že alespoň hlavní hrdinka pochopila, že přeci jen dojde k rozhodnutí uvést věci na pravou míru, i přes komplikace s tím spojené. Ne. A ještě to vyřešila tím nejméně vhodným a nejhloupějším způsobem.
Z knihy Hana - AM jsem si na zadek nesedla na rozdíl od většiny. Teď se to ale paní AM povedlo!
Kniha popisuje dopady zneužívání na celou rodinu. Kdo je tady viníkem? Je jich tu určitě mnohem více než jen ten jeden jasný prapůvodní viník. Ani hlavní hrdinka není bez viny.
Celou dobu, co jsem četla, jsem cítila vztek a hořkost, nad tím, co se hlavní hrdince dělo. Odpor k "lesu", k ženám v rodině, které mohly, ale nic neudělaly. Člověka mrazí, když si pomyslí, kolik takových osudů je kolem a ani nevíme.
Drsné, pod kůži se zarývající čtení.
Dlouho ležela v knihovně. Záměrně jsem se vyhýbala mediálnímu poprasku. Neměla jsem tušení, do čeho jdu. A popravdě, kdybych to věděla, asi bych ji nečetla. Ne pro kvalitu, kniha jsem skvělá. Autorčin styl miluji. Její knihy mají vždy silný příběh. Jenom tohle už na mě bylo moc. Tolik deprese, tolik beznaděje a tolik zničených životů. A za vším tím je jeden jediný člověk. Nejhorší na tom všem je, že to vlastně není fikce. Kolik takových příběhů se odehrává a nikdo o nich neví. A nebo ještě hůř. Dostanou se na světlo a oběť je označena za viníka.
Nesuďme, dokud zcela jistě nevíme!
Po dlouhé době další přečtená kniha za krátkou dobu. Byla mi doporučená, že se moc pěkně čte. Na jednu stranu se to četlo opravdu dobře. Na druhou si čtenář nemůže nebo spíš nechce připouštět, že i takové věci se dějí. Bohužel.. Stojí za přečtení.
Knihu jsem přečetla rychle, protože: 1) je velmi čtivá, hezky napsaná, metafory se mi líbily, stejně tak vyprávění už dospělé cácory o době dětství 2) chtěla jsem mít tu hrůzu co nejrychleji za sebou! Příběh je hrůzyplný, snad žádná kladná postava, včetně té hlavní, je strašné pomyšlení, že se toto děje často i ve skutečném životě...
absolutně famózní kniha...téma není jednoduchá, ale to ani u jedné z knih této autorky. obzvláště druhá polovina knihy se nečte lehce, i když máte pořád pocit, že Vám to vykládá kamarádka, kterou jste neviděli 20 let u kávy.
Tohle bylo pro mě moc silné kafe. 2x jsem musela odložit, když vycházelo na povrch, v čem že je zakopaný pes. Tohle je příběh, který nechceš číst.
AM píše čtivě a bez dlouhých protahování, takže jsem knihu dočetla (a potěšil mě závěr)
Ale už ji nikdy do ruky nevezmu....
Román je napsaný velice čtivě. Tady ale nejspíš končí z mého pohledu vše pozitivní. Příběhu totiž chybí jakákoliv naděje a je to od začátku do konce naprostá tragédie a špatná rozhodnutí od všech postav. Románu tak chybí jakékoliv vyústění: motivace, poučení. Tedy něco co si z té knihy člověk odnese. Mám však pocit že tahle kniha žádné poselství nemá. Hlavně že lidi šokuje a dobře se čte, takže i prodává. Napadá mě to co říkala v sérii o Harrym Potterovi novinářka Rita Holoubková Hermioně Grangerové: ,, Denní Věštec tu není od toho aby říkal pravdu, ale aby se prodával ty hloupá"! A přesně o tomhle jsou knihy Aleny Mornštajnové. Pro mě je to málo. Máme kvalitnější autorky a autory. Prodejní čísla autorky mě však nepřekvapují. Nejprodávanější noviny (bulvár) také mají šokovat a ne poučovat, či říkat pravdu. Je to obrázek společnosti.
(SPOILER)
,,Tehdy jsem pochopila, že les může všechno. I když to na první pohled nebylo zřejmé, byl to on, kdo v domě vládl. Jeho vůně byla všudypřítomná a připomínala nám, že i když ho nevidíme, může se kdykoli odkudkoli vynořit a vzít si, co se mu zlíbí. Pochopila jsem, že všichni v domě vědí, co se děje.,,
Nevěřím, že by zde byl někdo, kdo neslyšel o nové knížce AM Les v domě. Ta kauza kolem a vášnivé debaty museli zaznamenat i knižní mudlové (rozuměj - ti, co nečtou). AM napsala knihu o zneužívání, avšak to v knize v podstatě není (díkybohu). Jde spíše o dominový efekt, co podobný zážitek může spustit.
Bezejmená cácora popisuje svůj život od šesti let až do dospělosti. Od dětství si přijde jako zbytečná, otravná holka, která ostatním jen ztěžuje život a o kterou nikde nestojí. Žije v domě u lesa s neurotickou babkou, dědkem, co má radši psa než lidi, labilní matkou a dočasným otcem, který ty tři zkrátka nevydýchá a rozhodne se celou rodinu opustit. Včetně cácory
Příběh naprosto ukázkově odhaluje nevyvratitelný fakt zlo plodí zlo. To, jak dění v domě zformuluje cácoru ve lhářku, která bez mrknutí oka nechá vzejít další zlo, je až neskutečně realistické a poučné. Nesnášela jsem celou tu toxickou rodinu, ale bohužel ani cácora mi nepřirostla k srdci, i když za její chování mohla výchova a prostředí, ve kterém vyrůstala, nedokázala jsem se k ní přiblížit.
Kniha je plná zcela nadbytečných metafor. Chápu připodobnění lesa, ale na začátku knihy je cpaný na sílu všude a ty další metafory jen narušují příběh. Stejně tak mi přišlo občas nelogické chování postav a okolí. Kniha je vysoce čtivá, avšak jako by to ani nepsala AM, ale šlo o prvotinu, kde jsou krkolomné, těžkopádné obraty.
Kdybych měla knihu připodobnit, pak k Zahradě mrtvých duší od Lukáše Bočka, jde de facto o totožné téma, ale Lukáš si dokázal s textem pohrát tak, aby se člověku vtiskl do paměti. To o této knize bohužel říct nemohu a z čeho jsem vyloženě rozladěná, pak z faktu, že autorka nevyužila svého dosahu a nevěnovala úvod či doslov obětem zneužívání a edukaci, která se přímo nabízela Hodnotím 2/5, spíše podprůměr. Holt ne vždy stačí těžké téma, ale stejně jako u koncentrační tematiky to láká ke zpracování, protože takové věci budí vášně. A to prodává
,,Neznámé zlo je vždycky děsivější než zlo, které už známe.,,
(SPOILER) Začnete číst a sbírat drobečky příběhu na pozadí, aby jste si mohli poskládat úplnou rodinnou mozaiku a čekáte, kdy to přijde..... a pak, pak se to snažíte zpracovat a číst dál, na konec, kde zůstanete s otevřenou pusou a smeknete klobouk před autorkou, která dokázala napsat příběh o jedné cácoře, tak že na něj nepůjde snadno zapomenout. Vyprávění o dívce, které Vás donutí se zamyslet a doufat, že děj se odehrál jen na stránkách knihy..... tento možná, ale kolik takových "cácor" je mezi námi?
Obecně vzato, pocit takový nijaký. Emoce taky ne. Prostě kniha která začíná být ke čtení až na 160 stránce měla šanci jenom kvůli popularitě. Ještěže jsem na ní byla zvědavá. Téma je těžké, zápletky nedotažené. Kdyby tak do té stošedesáté stránky bylo bývalo něco osvětleno dopředu, třeba otec, rodina Jakuba apod.
Napsáno čtivě, ale mohla být o třetinu kratší, jenže to by neutáhla ani paní Mornštajnová. Například strašně mi vadilo, že hlavní postava zůstala celou knihu bezejmenná, což taky dokazuje určitou vlastní odtažitost od tématu...takovou tu skrytou mezi řádky..a proto bych ji celkově zhodnotila asi jen na 70% ze sta.
Poslední stránky jsem si musela přečíst víckrát a nevěřila vlastním očím. Silný příběh se šokujícím koncem. Umím si představit, že se i stal v realitě a že hrdinku doslova poznamenal na celý život.
Poslední tři věty jsem si musela přečíst 2x, a s otevřenou pusou jsem knížku zavřela. Neuvěřitelně silný příběh, ale, bohužel leckde i reálný. Ten konec byl však naprosto šokující. Jako všechny její knihy se hezky čtou, a jedním dechem. Ráda bych si od ní přečetla i něco radostnějšího.
Přečetla jsem jedním dechem. Líbilo se mi, že postupně zjistím, proč se matka a babička takto chovaly k dceři a vnučce . Příběh je smutný, člověk si musí připustit, že i tohle se v rodinách děje.
Silný zážitek, přečteno během pár dnů. Několikrát jsem knihu musela odložit a sama pro sebe si říct: to snad ne, to není možné, to je strašné, proč a jak tohle může kdokoliv dopustit. Není to lehké čtení, ale stojí to za to. Kéž by se takové věci děly jen na stránkách knih.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Silná kniha. Přečteno za pár hodin. Nemohla jsem se odtrhnout. Nejprve jsem měla pocit, že se v ději ztrácím, než mi začalo postupně docházet, co se v knize odehrává nejprve na pozadí a pomalu, ale jistě prosakuje do popředí děje.
Smutný příběh. Plný chvil, kdy jsem se jednoduše ptala proč?
Nespravedlnost, lži, neštěstí, osočení z nepravdy, zneužívání. Jsou věci, které prostě děti nemají zažít.