Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4584
4584
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Mám takové rozporuplné pocity... Jak mám knihy od A.M. ráda, tak tady si vůbec nejsem jistá tím, co si vlastně mám myslet.
To byla ale odpornost, měla jsem strach, že to tak bude už od chvíle, kdy byla zmíněna obávala z lesa, že les je zlý.... Co pak jiného mohl znamenat les v domě... A že v tý knížce nebylo ani světýlko naděje, snad žádná pozitivní postava a ta odporná bába, matka... jéžiš.. tam je ale odporných postav.
Zatím je pro mne tato kniha na konci žebříčku knih, které jsem od A. M. četla. Daleko víc se mi líbila Houbařka od Hanišové, když už jsme u téhle hnus tématiky...
Ano, jde o depresivní čtení. Ano, příběh je plný zla. Myslíte si, že takový nemůže být skutečný život? Může. A právě tím by vás měla kniha oslovit. Minulost nezměníme, ale přítomnost změnit lze. Já Les v domě naopak považuji za jednu z nejlepších knih, které autorka napsala. Poučme se a chraňme nevinné děti.
Bohužel sdílím názor, že to patří k nejslabším kouskům autorky. Samozřejmě je kniha velmi čtivá a styl autorky se nezapře, ale příběh o zlu ve všech podobách, kdy vlastně není komu fandit je vcelku depresivní.
Za mě nejslabší kus autorky. Do 2/3 nuda, kdy jediné, co mi utkvělo v hlavě byli plzáci. Pak příběh nabral trochu rychlejší spád a vygradoval na závěr. Problém byl, že to byla jedna z mála knížek, kdy jsem nikomu nefandila. Naopak jsem si říkala, že je mi jedno, jak to vše skončí.
Troufám říct, že tato kniha v sobě nese to nejlepší z toho, co jsem od paní spisovatelky dosud četl a přidává i velmi kvalitní nadstavbu, která mě znovu totálně uzemnila.
To o čem mluvím, je samozřejmě dáno hlavně tím, že vše je vyprávěno jako retrospektiva z pohledu devítileté holky. Okamžitě vás pohltí její zranitelnost, důvěra, naivita, ale také rozhodnutí jejího okolí, které neslyší, nebo spíš slyšet nechce... Zároveň tady ale mluvíme také o, podle mého názoru, téměř mistrovsky vykreslené postavě, která přes všechno zmíněné není čtenáři představena pouze jako oběť ve vleku událostí... Spíše je to literární hrdinka z masa a kostí, která dělá také eticky sporná rozhodnutí a na čtenáři pak je aby nad ní vynesl rozsudek. A to všechno co jsem popsal, je jenom malá část spisovatelského mistrovství, které nám na tomto smutném a drásavém příběhu paní spisovatelka znovu ukázala.
Tak snad poprvé jsem si po přečtení nějaké knihy musela jako anestezii dát panáka i přesto, že alkohol prakticky nepiju. Což je od paní Mornštajnové opravdu úctyhodný výkon, všechna čest. Ten příběh je totiž jako lavina. Začne to nenápadným pohybem, který skoro nevnímáte. Po nějaké době přijde další, trochu větší. Ten nakonec spustí menší sesuv, který postupně nabírá na síle a vy si říkáte, kdy to přestane? Přece se to musí někde zastavit, ne? Místo toho je toho bordelu pořád víc a víc, řítí se dolů se stále větší silou a je to čím dál horší. A vy si uvědomíte, že nic není tak nechutné a hrozné, aby to nemohlo být ještě nechutnější a hroznější. Na závěrečnou otázku na konci by jistě spousta lidí odpověděla úplně jinak před přečtením a po přečtení. Byť pod vlivem, knihu bez váhání doporučuji. Jen podotýkám, že ani omylem nejde o jemné, oddechové čtení jako relax před spaním. Jestli už vás nudí všechny ty sofistikované rádobyšokantní thrillery, které jsou vlastně všechny na jedno brdo, uvěřitelné jsou asi jako reklama na prací prášek a chcete místo toho pořádný emoční náraz něčeho naprosto syrového, temného ale přitom až děsivě všedního, sáhněte po Lese v domě.
Četla jsem rychlostí světla.
Jak se říká: "Nic není černobílé."
V této knize však bílá chyběla.
U všech do jednoho.
Špatnost a sobeckost hýbe knihou.
Devítiletá dívka, která v knize nemá jméno, ale každý jí říká cácora je běžnou dívkou, která chodí do školy, hraje si a bydlí s maminkou, babičkou a dědou v jednom domku. Na první pohled nic neobyklého. Jenže, když sledujeme rodinu hlouběji, poznáváme, že je tato rodina prohnilá a falešná. Babička je zlá s diktátorským vedením domácnosti a lidí v ní. Cácoru nemá na první pohled ráda a nejde pro špatné slovo daleko. Máma se o dceru nestará a raději si žije vlastní život a děda? Děda chce mít od hádavých žen klid a tak mizí do lesa a nebo své dílny...a tak se cácora plácá ve svém dětství jak se dá...problémy a starosti se na ní jen hrnou a na jedno malé dítě je toho prostě moc. Nerozumí tomu, proč je maminka taková a babička ještě horší. Přesto svoji mámu chce, potřebuje a miluje. Navíc by ráda věděla, proč od nich odešel tatínek a proč ji ve škole dva spolužáci říkají ségro...cácorčin život se víc a víc zamotává, hrnou se na ní problémy a ona se svou imaginární kamarádkou Monikou debatuje nad tím, proč je její život takový. Jak cácora roste, ví, že tajemství, které skrývá její rodina jednou praskne a ta chvíle se nezadržitelně blíží. Tajemství, které rozloží celou rodinu a přivede do průšvihu i lidi okolo...
Autorka napsala opravdu bolestný příběh, který se může a určitě děje v jakékoli rodině. Jen to nikdo nevidí, protože je schované za zdmi domů a bytů. Při čtení mi bylo chvílemi opravdu úzko. Nejen z toho hlavního zlého, ale i z toho odmítání vlastního dítěte. Z nezájmu a odstrkování. Je to opravdu smutný příběh, který končí sice smutně, ale s jistou nadějí.
Tato kniha překonala i Hanu...
Kniha se dobře četla, dobrý děj a je poznat že už poznávám styl paní spisovatelky. Mám přečteny všechny její knihy a mám je doma na čestném místě. :-) Bohužel tato je nejslabší z nich děj dobrý ale takový nijaký od začátku si kniha držela 5 hvězd - bohužel konec je jako ve většině knih useknutý a porad si domysli si... Knihu přesto doporučuji a autorce moooc děkuji a budu se těšit na její případně další knihy. Bohužel aby moje hodnocení bylo i pro mě objektivní vůči jiným autorům českým tak 4 krásné hvězdičky :-) a velké poděkování...
Když vyšla nová kniha od mé oblíbené autorky, neváhala jsem a hned ji musela číst. Příště už ale nakouknu do anotace, než se do čtení pustím. Bylo zde vykresleno zlo ve všech jeho podobách, marnost, beznadějnost. Je to již v mém výběru několikátá kniha v řadě s tak těžkým tématem, ze které dlouho bude doznívat smutek.
To se mi stalo asi poprvé že mně spadla brada ještě i na poslední stránce. Nechci rozebírat téma ani postavy,jen vyseknout poklonu za skvělou knihu.
Kniha, ke které se znovu a znovu v myšlenkách vracíte, silný příběh, skvěle napsaný
Silný příběh, který vás zasáhne a stále musíte nad dějem přemýšlet. Za mě rozhodně pět hvězd.
Na nový román p.Mornštajnové jsem byla hodně zvědavá a určitě nejsem zklamaná. Četlo se to hodně těžce, zanechalo to ve mě spoustu hlubokých pocitů. Smutné, o to smutnější, že se takovéhle příběhy opravdu odehrávají. Moc mi bylo cácory líto.
Přečteno za jedno odpoledne. Příběh krutý. Ale celkový dojem z knihy je spíše průměrný, takové mazlavé a až moc vtíravé, nic překvapujícího.
Alena Morenštajnová je skvělá autora, její příběhy jsou silné a šokující a ke všemu se to mimořádně dobře čte. Les v domě není výjimkou v žádném ohledu.
Nevím, jak hodnotit. Po Haně, Hotýlku další z jejích knih a nemůžu říct, že sedám na zadek. Pořád jsem čekala to wow, kdy se to stane... U mě průměr. Bohužel.
Paní Mornštajnová píše skvěle. Knížku jsem přečetla jedním dechem a to jsem si jí chtěla šetřit. Akorát téma je dost smutné a depresivní. Pořád jsem doufala, že se vše v dobré obrátí ...