Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
3978
3978
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Přečetla jsem knihu také rychle - za 2 dny ... nejdříve jsem netušila o co jde, ale pak se to začalo ukazovat .. hnus .. nevím, vzhledem k tématu, zda se dá kniha doporučit ke čteni. 5*dávám, knížka je napsaná velmi dobře.
Pro mne lehké zklamání - taková spíš delší povídka, chyběla mi mnohovrstevnost, barevnost děje a jakási uvěřitelnost. Připadalo mi, že autorka si vzala silné téma, které nedokázala uvěřitelně a zajímavě zpracovat se správnou emoční hloubkou (podobně jsem to měla u Hany) - souhlasím třeba s komentářem Zary. Takže za mne - přečíst se to dá, ale asi jen jednou, protože "Mornštajnová"...
Autorcina schopnost psat ctivé příběhy je v tomto pripadě bohužel deklasovaná krecovitou snahou šokovat.
Je to prvoplánové, malo uvěřitelné, podbizejici se mainstreamovemu vkusu.
Není v tom sama, ale v jejím případě zbytečné a téměř laciné.
Během čtení mě napadalo tolik věcí, které jsem sem chtěla o knize napsat. Teď ale asi nenapíšu nic. Silné. Jako všechny ostatní příběhy od této autorky. Tohle se četlo velmi těžce, a asi to ještě dlouho nedostanu z hlavy.
Les v domě je drsný příběh jednoho dospívání.Rozmotává se pomalu a určitě nečekáte takový úder.Jen si tak vždy říkám,kde se to v lidech bere...Další skvělá kniha autorky.
Autorka rodinné tajemství rozplétá postupně s pořádnou dávkou syrovosti a celou knihu doprovází lež ve všech možných podobách. I když jsem velmi brzy pochopila, stejně ve mně kniha vzbuzovala tíseň, vztek a beznaděj. I tak ve mně po přečtení rezonuje pocit, že toto téma dokázala lépe zpracovat Viktorie Hanišová ve své knize.
(SPOILER)
Ach jo. Tohle se moc nepovedlo. Mornštajnové to podle mě nejvíc jde v rámci rodinných ság, co se táhnou minimálně přes půlku stoleti na pozadí dějin. Tyhle psycho/thrillero/dramata vážně ne. Vidět to bylo už u Tichých roků, kdy ještě jakž takž zvládla kombinaci rodinné drama na pozadí dějin 20. století, ale už tam to pro mě docela drhlo. Chápu, že autorka není stroj a chce psát i něco jiného než Hanu a Slepou mapu, jen mi přijde, že si tentokrát ukousla trochu moc velké sousto, protože popisovat většinu času život z pohledu cca 8leté/dospělé holky, fakt nezvládnou všichni. Četlo se to rychle, ale vlastně mi to celou dobu přišlo těžkopádný, pomalý, zbytečně roztahaný, popisy babčina hořekování 100x dokola nudný a zbytečný (víme, že je bezcitná nrcha, hrdinka nám to řekne už v první kapitole). Stáhnout to na cca 200 stran by dost pomohlo, děj by byl svižnější a hlava by tolik netrpěla. Pointu s "lesem" jsem tušila už někdy pred půlkou, a když se potvrdila, říkala jsem si, že ted se to konečně rozjede a....nic. Zbytek byl podobné bez "duše", tak nějak se to všechno probloumalo až do konce a zajímavý to pro mě začalo být až tak na posledních 20 stránkách (tam je toho spousta, co by mě zajímalo, jak to bylo dál - linka bratr, matka, Tereza, Blanka).
SPOILER - Co se týká hlavní, ehm, záhady a tajemství, tak mnohem líp to za mě zvládla Markéta Harasimová ve Smrtelném hříchu, i když to taky mělo hluchý místa, ale za mě to bylo uvěřitelnější a celkově to v dost bodech bylo Lesu v domě hodně podobný.
Pribeh, který se mi doslova vryl do kůže. Celou dobu jsem měla zatajený dech a doufala, že cácorka sebere odvahu. Za mě jednoznačně kniha roku. Smekám před paní Mornštajnovou.
Tak tohle bylo něco, ještě teď se z konce a vlastně celé knihy vzpamatovávám. Dlouho jsem nečetla příběh, který by mě tolik rozhodil, kolikrát jsem během čtení musela vstát a jít svoje děti jen tak obejmout a strašně, opravdu strašně jsem toužila udělat totéž i Cácoře. Nemám slov, takhle psát umí snad jen paní Mornštajnová, klobouk dolů.
Smekám pomyslný klobouk. Brilantní a naprosto skvěle napsané. Mornštajnová nezklamala a dostála své pověsti do posledního slova.
K ději nemám co říct, je to nepřenosná zkušenost, přečtěte si ji a uvidíte. Já ji budu dlouho vstřebávat a rozdýchávat.
Paní Mornštajnová opět nezklamala. Krásně napsaný, ale velice smutný, depresivní příběh, který chytne za srdce. Bude mi dlouho trvat, než mě pustí.
Audiokniha: Strhující vyprávění mladé dívky, příběh tak temný až běhá mráz po zádech. Opravdu smutné, skličující, a přesto bravurně napsané. Interpretace vynikající, skvěle s knihou ladila. Je tak smutné, když si člověk uvědomí, že to není příběh z minulosti. Ale děje se to tady a teď, možná jen o kousek vedle. Mějme oči otevřené
Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem četla. S napětím jsem očekávala až se objeví na pultech knihkupectví a nemohla jsem se dočkat až se do ní pustím. Ze zdejších komentářů jsem tušila nějaké nečekané rozuzlení příběhu, takže jsem pro jistotu moc nepročítala recenze, abych nenarazila na nějaký spoiler a teď jsem za to ráda, protože konec mi přímo vyrazil dech. Nečekala jsem takový závěr, ani jsem vlastně nevěděla co je hlavním tématem knihy, takže jsem byla docela překvapená. Paní Mornštajnová opět nezklamala, opět se jí podařilo vtáhnout čtenáře do děje na maximum, že zapomene při čtení na okolní svět. Tohle je jedna z těch knih, které mi budou ještě nějakou dobu ležet v hlavě. Mohu jedině doporučit.
Anotaci jsem nikdy nečetla a do knihy se pustila s jistotou, že se mi bude líbit tak, jako všechny autorčiny knihy. Les v domě tentokrát přináší úplně nové téma - již nic o životech lidí na pozadí války nebo socialismu, ale čistě příběh dívky, která prožívá velké trauma. A z pohledu dítěte vše vyznívá opravdu strašidelně.
Tím, jak se mě kniha dotkla, mi připomněla hned dvě knihy, které jsem četla. A to Vrány od paní Dvořákové a Děti jsou taky lidi od paní Staňkové. Spojuje je mnohé a podtrhují závažnost tématu, které kniha předkládá.
Příběh je velice čtivý a úderný. I přes bolavé téma řeknu, že se mi kniha velice líbila a přečíst ji, stejně jako Vrány, je podle mě skoro povinnost. Velké příběhy plné emocí nepotřebují tisíce stránek...
Pro mě nejhorší dílo autorky. Asi jsem už zvyklá číst ledacos, takže to ve mě nijak závratné pocity nevyvolává. Ano je to smutné, ale na světě se děje spousta zlých věcí.. Zde se mi bohužel nelíbil styl psaní, jedná velká deprese a nelíbil se mi ani konec, takže slabší hodnocení a ani bych nedoporučila dál. Škoda, čekala jsem více.
Ani nevím co napsat, abych dalším čtenářům nic neprozradila. Kniha se čte nesmírně snadno a zároveň nesmírně tězko. Snadno, protože věty jsou jednoduché, přizpůsobené vypravěčce příběhu a to od cca 6ti let do dospělosti a těžko, protože člověka až srdce bolí jak může nejbližší okoli zacházet s dítětem. Přiznám se, že se mi o tom i zdálo - pro mě asi nejhorší ten přístup paní matky. Brr. Na mě osobně měla kniha pozitivní vliv v tom smyslu, že si teď dávám více záležet na tom, abych byla milá na své potomky a dávala jim najevo přízeň. Knihu zařazuji do čtenářské výzvy kniha obsahující tajemství..a to tajemství je sakryš velké.
(SPOILER) Tak tohle je síla. Jsem ve 3/4 knihy a mam silne nutkání se k obsahu knihy vyjádřit. Momentálně citim hnus a nenávist. Respektive nejprve to byla lítost vůči hlavní hrdince, smutek nad tím, jak se dokážou ti nejbližší k sobě navzájem chovat. Hnus nad tím pomyšlením, že tohle se někde opravdu může dít. Nejhorší je, že tyto věci tak ovlivní výchovu, a to tak, že už od malička vytvarovává z malé smutné,osamocené, týrané holčičky bezcharakterní nešťastnou ulhanou osobu, která bez milosti zničí život všem okolo. Až dočtu možná svůj soud pozměním, úplně změním nebo utvrdim. Uvidíme........Tak dočteno. Tato kniha byla opravdu mazec. Hlavní hrdinka si na konci knihy svou reputaci trošičku napravila. Konec moc překvapivý nebyl, nějak jsem to celou dobu tušila. Zůstává rozum stát nad tím, jak může jeden zvrácený člověk s mlčícím srabským spolupachatelem zkazit tolik životů a nebýt za to potrestán.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
(SPOILER) Paní M. psát umí, ale uvítala bych, kdyby se odvážila ponořit trochu hlouběji, když už si vybrala tyto temné vody.
S hlavní hrdinkou jsem soucítila hned od začátku, i když jsem ještě neznala hlavní pointu. Jak hrozný musí být život člověka, který nikomu nestojí ani za to, aby mu říkali jeho jménem. To se nedozvíme ani od autorky a tak už navždycky zůstane jen tou holkou. Cácorou.
Edit 27.4.: Tak hlavní hrdinka už jméno má a je jím ToyBox. Ty detaily v příběhu jsou tak totožné s výpovědí této oběti zneužívání, že vyjádření autorky o tom, že se nikde neinspirovala vyznívají až trapně.