Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4592
4592
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Ať už jde o několikagenerační román nebo komornější rodinné drama, Alena Mornštajnová prostě nezklame a je skvělou vypravěčkou. Její knihy ve mě vždy rezonují i nějaký čas po přečtení. Les v domě je velice čtivá kniha a ihned jsem byla vtažena do děje. I když nejedná se zde o zrovna lehké téma. Příběh je to opravdu smutný a ze čtení na mě šlo úzko. Přesto, že asi od poloviny jsem tak nějak tušila, co za zlo se děje, na zážitku z knihy to nic neubralo a četlo se to jedním dechem. Určitě doporučuji a těším se na další literární počin.
Knihu jsem sice četl po mediální smršti a znal jsem tak pointu. To ale na hodnocení nic nemění. Pozorný čtenář na hlavní motiv knihy přijde celkem brzy. Spíš si kladu otázku: Napsala to opravdu ta samá Alena Mornštajnová, co vytvořila famózní Hanu nebo Slepou mapu? V novince sice zachytila závažné téma, ale literární kvalitou se svým předchozím románům vůbec nepřiblížila. Lineárně vyprávěný příběh je plochý, bez větší umělecké invence. Závěrečné řádky sice člověka ochromí, ale není to na Alenu Mornštajnovou málo?
Bravurně napsaná kniha se závažným tématem. Strašně mě mrzí a štve tahle kauza kolem knihy. Co se týče kauzy, stojím za autorkou a stát budu. Alena Mornštajnová je skvělá spisovatelka, nemá za potřebí někomu krást příběh. Už jenom proto, že napsala Hanu. Po osobním setkání můžu tvrdit, že je úžasná i jako člověk.
Celou knihu mi holčičky (cácory) bylo strašně líto. Už jenom z toho důvodu, že se nedozvíme její jméno. A celkově to měla strašně těžké. Rodinu měla s odpuštěním na úplné ho... Od AM jsem zatím četla pouze tři knihy (tuhle, Hanu a Tiché roky), ale vím, že se rozhodně chystám i na Hotýlek, Slepou mapu a Listopád. Doufám, že se v brzké době dočkáme dalšího jejího literárního skvostu.
Skvělá kniha, přečteno jedním dechem. Bohužel na mě ale na internetu ještě před začátkem četby vyskočila kauza ohledně knihy, takze jsem tušila jak to celé bude, ale i tak perfektní čtení!!
Dřív jsem četla hodně a ráda. Při studiu na VŠ jsem na to ale přestala mít čas a chuť, protože to poslední, co jsem ve svém volném čase chtěla dělat, bylo přelouskávat další a další stránky. Jak řekla moje spolužačka - projevila se u nás alergie na písmenka. Jestli jsem přečetla jednu knihu za rok, byl to úspěch. Proto pro mě bylo obrovským překvapením, že jsem Les v domě přečetla během několika hodin. Vlastně ani nevím proč, ale musela jsem číst dál a dál. I když první část knihy byla zdánlivě pomalejší, táhlejší. O to to pro mě bylo víc zvláštní. Je to první dílo, které jsem od autorky četla. Knížka se k nám domů dostala úplnou náhodou a nečekala jsem, že ve mně zanechá tak silný pocit. O kauze kolem knihy jsem se dozvěděla až po jejím přečtení a jsem ráda, že mi unikly články, které prozradily hlavní zápletku. Je to veliká škoda, kauza je zcela zbytečná a nefér vůči autorce. Snad se paní Mornštajnová brzy z těchto nepříjemností dostane a neodradí ji to od dalšího psaní. Byla by to veliká škoda. Jsem moc ráda, že si ke mně kniha našla cestu a i když to bylo těžké čtení, nemohla jsem se odtrhnout. To se mi už dlouho nestalo. Proto jsem si založila profil a napsala tento komentář. Protože pozitivně ohodnotit tuto knihu mi v současné situaci připadá jako moje čtenářská povinnost.
Krásně napsáno, knihu jsem hlatala a přečetla za 2 dny, silný příběh k zamyšlení. Překvapilo mně jak krásně se i toto těžké téma četlo. Děkuji za krásnou knihu.
(SPOILER)
Moje druhá zkušenost s Mornštajnovou, a byl to literární orgasmus. Nemyslím celou knihu, ale to zakončení... dlouho jsem u posledních vět knihy neměla pusu dokořán, a bylo mi jedno, že sedím v autobuse. První polovina knihy mi přišla utahaná, nepodstatná, nepřímost hlavní hrdinky nutí člověka fabulovat a domýšlet si, a v poslední třetině knihy to na nás vychrlí... Mimochodem krásná metafora s lesem, oceňuju, že to autorka vydržela až do konce a neztratila "nit". I přesto, že chvílemi byl děj předvídatelnější, stále to mělo hutnou atmosféru, bylo to napínavé, frustrující, nervy drásající. Já jsem na hlavní hrdinku křičela "ŘEKNI JIM TO, ŘEKNI JIM TO VŠECHNO! NEDUS TO!" Taková bezmoc, ta její odevzdanost, touha po tom se schovat... SPOILER: Kniha vám ani nedá uspokojivý konec, to mě asi mrzelo nejvíc. Ale ono to k happyendu ani dospět nemohlo... Od začátku do konce budete rodinu hlavní hrdinky NENÁVIDĚT, jak já bych je nakopala do těch jejich kyselých čumáků. Autorka se nevěnuje jen jednomu společenskému tabuizovanému problému. Je jich tam víc. Je to takovej řetězec, na jehož konci trpí nevinný.
Díky druhé polovině a postupnému přiznávání hlavní hrdinky by stálo za to knihu přečíst ještě jednou, protože některé ty "utahanosti" první části začnou dávat smysl. A všimnete si "nepodstatných" maličkostí. Bože, kéž bych to nepřečetla tak rychle... Moc se těším na paní Mornštajnovou na Světě knihy.
DOPORUČUJU, DOPORUČUJU, DOPORUČUJU!!!
Neuvěřitelně silná, mrazivá kniha. Mrzí mě, že kvůli probíhající kauze (která mi přijde trošku nesmyslná a přifouknutá) jsem věděla předem téma knihy, a přišla jsem tak o postupné odhalování, které má autorka mistrně zvládnuté.
Další skvělá kniha od pani A.M.
Ta prostě umí zaujmout čtenáře.
Téma hrozné a nejhorší na tom je, že toto se opravdu děje.
Kniha určitě stojí za přečtení.
Pet hvezd, samozrejme, ale ten pribeh je silenstvi. A fakt 'diky' vsem, co vyspoilovali dej, to se nedela!
Musím tomu dát plné hodnocení, už jen kvůli mnohým metaforám a že nechá čtenáři, aby si na začátku mohl domýšlet věci a nechá na něm, aby si utvořil názor. Přišlo mi to skvělé tím, že to zanechá ve vás dlouho dojem a tak to má u dobrého románu být, ne?
Měla jsem to štěstí, že jsem knihu četla dřív, než internet zavalily spoilery a aféra ohledně údajné krádeže myšlenky a příběhu, což je mi vcelku jedno a s kvalitou knihy a příběhu to podle mě nijak nesouvisí. Musím se přiznat, že po Listopádu asi nejslabší dílo autorky, což píši velmi nerada. Dokonce jsem si nechala knihu v myšlenkách uležet - dočetla jsem ji před týdnem - v naději, že až dozní to zklamání, zpětně se na knihu podívám jinak, ale nemohu si pomoci. Všeobecně rozprostřené pocity tíhy, smutku, temnoty, nádech thrilleru, stísněnost apod. se u mě zkrátka nedostavily. Nemůžu říct, že by se mnou emočně kniha nějak hnula. Styl, kterým byla kniha napsána se vymyká i autorčiným jiným knihám a mistrně vykonstruovaná souvětí, která se čtou stejně ladně, jako ptáci v letním ránu zpívají, jsem postrádala. Zůstává ve mě pocit zklamání, protože ta očekávání - jako čtenářka a obdivovatelka autorčina stylu - byla vyšší, než výsledek. Příběh nebyl ani propracovaný tak, jak autorka skutečně umí, některé postavy byly odbyté co do osobnostních charakteristik, až hloupé a působily slohovým stylem, namísto skutečného literárního umu. Knihu si samozřejmě schovám ke všem ostatním knihám autorky, ale znovu ji určitě číst nebudu a budu se těšit na další literární pokusy paní Mornštajnové, která svou kvalitou stále ční nad všemi ostatními českými "rádoby" literáty á la D. Landsman, mladá paní Krajčo a pod.
Druhá věc, která mi absolutně vadila je font, což bezesporu nemá vliv na kvalitu vyprávěného příběhu, ale oku to nelahodilo a bylo mi to i nepříjemné. Písmena byla zbytečně velká (pokud nebyla určena žákům 1. stupně ZŠ nebo dalekozrakým) a font číslování stran byl doslova zmrskáníhodný. Kniha by úplně v pohodě mohla být na méně stranách, čímž by nemusela být ani tak drahá. Knihy od mých oblíbených autorů si ze zásady kupuji nové a tahle investice byla nevratná a neodpovídala zážitku, který za své peníze očekávám. Nejen kvalitní příběh, ale i kvalitní zpracování ze strany vydavatelství. V tomto případě se nepovedlo ani jedno.
Jediná esteticky zajímavá věc je grafická úprava pevné vazby, která se skrývá pod obálkou.
Kniha je velmi smutně laděná ale přesto je příběh velmi zajímavý autorka je skvělá vypravěčka
Výborný.Dalo mi to přesně ten pocit,že to hrozně potřebuji přečíst,ale dělalo se mi z toho fyzicky špatně.
Další skvělá práce od Morštajnové. Silný příběh, dobře napsané postavy, znepokojivé a opakující se motivy a samozřejmě silné momenty, kdy vám to konečně celé docvakne. Jediné, s čím jsem měla problém, byla občasná rozvleklost a snad úplně poslední věta knihy, tam to bylo trochu na sílu.
Kniha se mi líbila,souhlasím se spodními komentáři,Při čtení vám běhá mráz po zádech ,neuveřitelné a jen těžko se popisuje co si musela malá holka prožívat za zavřenýma dveřma..
Pokud něco Alena Mornštajnová umí, tak psát o rodinných tragédiích. Některé z nich jsou banální, některé z nich mnohem významnější. Nejnovější dílo rozhodně řeší tu druhou skupinu. Běhá mi mráz po zádech při představě, jaké hrůzy se za zavřenými dveřmi mohou dít...s tichým souhlasem toho nejbližšího okolí.
Ačkoliv čtenář tuší, stále naivně doufá a věří, že se plete a vše je jinak, každá další strana jej utvrzuje o opaku.
Příběh nutí k zamyšlení nad tím, co děláme a říkáme, jak se chováme, co předáváme dál a poukazuje na naše slabosti a neschopnost. Je možné s tím něco dělat, změnit směr, vymanit se z tenat?
Vůně lesa, ač ji mám tak ráda, v tomto díle silně čpěla. Paní Mornštajnové patří poklona nejen za odvahu pustit se na tenký led, vybrala si velice těžké téma, ale i za, jako vždy, vynikající zpracování.
Závěrem si troufám tvrdit, že autorka jejího formátu nemá zapotřebí kohokoliv kopírovat.