Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
3985
3985
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Nejsou slova, nelze komentovat.. Nejde napsat, že čtení bylo skvělé. Bylo naprosto šílené. Smekám před paní spisovatelkou, jakým způsobem se s tímto tématem popasovala.. Myslím, že kdo knihu dočte, ztratí souvislé myšlenky a na dlouhé chvíle řeč..
NO od téhle autorky jsem ještě nezažila zklamání, tuhle novinku jsme zhltla za jediný den.
Trochu v pozadí historické pozadí a tohle je více společenský/rodinný román. Lehce mi připoměla knihu, kterou jsem nedávno četla také od české autorky, a to Kukačka od autorky Heřmánkového údolí.
Vyprávění malým dítětem, občas se mi povedlo i něco uhodnout, ale ty ryzí popisy jsem vlastně doufala, že tam už nebudou.
A je skvělá v jejím stylu psaní i podobně mířený konec, vlastně jako v předchozí knize Listopad.
Brrrr. Hluboce smekám. Autorka teda umí pořádně překvapit. To poslední sci-fi bylo vynikající, ale pořád dospělí hrdinové, kteří mají svůj osud přece jen ve svých rukách. Tady jsem nejprve myslel, že autorka propojuje svojí dospělou a dětskou tvorbu. Postupně mi ale tvrdly rysy a začalo mrazit v zádech. Tohle je podstatně černější než většina vychvalovaných thrillerů z anglo-americké scény. Jen nevím, co je pro vývoj osobnosti ve svém důsledku horší. Zda fyzické nebo psychické zneužívání.
Poutavé a napínavé čtení. Mnohdy v člověku vyvolá různé otázky a úvahy nebo nutí k zamyšlení. Největší rozčarování ovšem přichází v momentě, kdy se čtenář dozví, kdo to vlastně "Les" je.
Každopádně souhlasím, že kniha může navozovat deprese a úzkosti.
Fakt síla. Úplně mě mrazí v zádech. Skvělé a zároveň hrozné. Jinak nevím co ještě dodat. Kdo přečte pochopí.
Dočteno s husí kůží.
Často pro mě bylo hodně těžké pokračovat ve čtení. Ubíjela mě nespravedlnost a skutečnost, že nikdo nic neřekl! Proč?
Shodou okolností jsem před touto knihou četla Houbařku od Viktorie Hanišové, jejíž příběh se tomuto velice podobá. Z obou knih jsem měla po dočtení stejný pocit. Pocit bezmoci, pocit nespravedlnosti, chuť teleportovat se do knihy a všem říct, jak to bylo!
Opět velmi silný příběh k zamyšlení. Autorka rozhodně patří mezi elitu české literatury.
Nějak nechápu ty negativní komentáře. Pokud v nás čtenářích dokáže kniha vyvolat velkou vlnu emocí a stane se nám, že na ní třeba nemůžeme pár dní po dočtení přestat myslet, není to ono, o co jde nejen nám, ale i autorovi? Kolik jste asi přečetli knih, které jste odložili a druhý den už o nich téměř nevěděli. Ale za mě je skvělé, pokud o knize přemýšlíme či dokonce vášnivě diskutujeme. To za mě dělá pouze dobrá kniha. Ano, je to těžké až srdcervoucí téma. Bohužel to není žádné scifi, i takové a horší životní scénáře někteří prožili. Kdo to ale nezkousne číst, ať to odloží a nepokračuje a nebo to zkusí později. Zároveň není těžké si udělat obrázek předem, dle anotace či recenzí, že kniha pojednává o těžkém tématu, které třeba ani nezkousnete, a proto je pak někdy lepší se do čtení nepouštět. Taky jsem v příběhu některé pasáže nechápala nebo mi neseděly, ale kdo z nás může říct, źe chápe, co hlavní hrdinka prožívala? Proč se pro některé věci a činy rozhodla tak či naopak neudělala a neřekla nic? Asi málokdo si to umí reálně představit. Za mě pořád a nadále autorka s velkým A
Skvěle psané, Mornštajnova se nezapře.ale.velmi těžké téma, pustá deprese a bezmoc, příšerné mezilidské vztahy. Člověk samozřejmě nečeká v takovém příběhu dobrý konec. Ale temnota bez jediného záblesku existence dobrého člověka je až tak pesimistická, až snad působí poněkud neskutečně. Morální úpadek, zloba a sobeckost, lež a strach jsou tak útočící na čtenáře , až se obávám o budoucnost lidského rodu, jestli mám věřit, že Mornštajnová tak současný svět vnímá. Na tuto knihu asi nikdy nezapomenu, ale také ji určitě znovu neotevřu.
Kdyby se autorka nesnažila o to být tak záhadnou a kdyby to mírně nepřepálila v dialozích, které místy šustí papírem až hrůza, byla by to víc jak dobrá kniha. Takto ale úplně není a přitom příběh není vymyšlen vůbec špatně, jenom něco tam trčí vpáčené násilím. Právě v takových chvílích potom jde do kytek i samotný téma a je to jakási degradace námětu a celého poselství. Vyšúmí to v pouhou fikci. Je to čtivé, čte se to vyloženě jedním dechem ale přes všechny hrůzy to není kniha která by člověku vyrazila dech. Prostě méně je někdy více.
Čtení ani koupě nelituji, osobně jsem dostala to co jsem čekala... nečekala jsem totiž 5* titul, ani náhodou. Alena Mornštajnová má velký potenciál a psát umí, ale někdy je znát že vse v tématice prostě plácá.
Musím se přiznat, že knihy od paní Mornštajnové jsem měla dlouho na hromádce a díky Lesu v domě jsem začala.. Kniha byla skvělá, četla se sama, ale ta bezmoc co vás provází celý příběh.. Čeho jsou lidi schopní se dopustit na dětech a jen představa, že se tohle děje normálně.. Bylo to depresivní čtení, ale moc pěkné pokud se to dá takhle nazvat. Ovšem plný počet hvězdiček nedám, protože některé pasáže mi malinko neseděly..
Ale co bych tedy chtěla vypíchnout je metafora s lesem. Smekám!
Ufff, tak to budu vstřebávat dlouho. Cácora neměla jedinou spřízněnou duši a já si při čtení představovala, jak bych ji objala a řekla, že bude zase dobře. Ale nebylo...celým životem se jenom těžko protloukala a nesla si těžké břímě minulosti. Svým posledním činem chtěla ochránit, ale opět ublížila jen sama sobě.
Možná kdyby knížka měla aspoň šťastnější konec, zanechala by ve mně naději, takhle cítím jen smutek.
A ten název a pojetí lesa....tleskám
Knihu jsme si vybrala, protože je od mé na oblíbené autorky, která opětovně nezklamala a čtenáře vtáhne do děje. Ačkoliv je kniha plná smutku, depresí a negativních emocí, jedná se o mistrné zpracování náročného tématu i dnešní doby. Kniha se čte jedním dechem a můžu ji jen doporučit.
Čtivé, ale... Do dvou třetin mi to přišlo spíš jako dívčí román. Nic zvláštního, co by mě nadchlo. I zápletku jsem celkem brzy rozklíčovala. Ale přiznám, že úplný konec mě zaskočil a celkový dojem byl hodně zdrcující. Dokonce jsem se bála, že se nic nestane a vše bude pokračovat dál...
Ale za mě pořád vede kniha Hana, tu prozatím žádná další kniha nepředčila.
Je mi stydno, že tohle byla moje první kniha od autorky, ale musím souhlasit s pár čtenáři pode mnou, že k této knize se už nikdy nevratim, ne ze by to bylo špatně napsané, ale tohle tema se mi četlo strašně špatněPři čtení jsem cítila úplnou bezmoc Samozřejmě bravurně napsané, smekám !
Právě mám dočteno a trošku to vstřebávám......V první řadě bych nikdy nevěřila, že knize zrovna od Mornštajnové dám "jen" 3 hvězdy, ale nemůžu jinak. Pořád se tady bavíme o nadprůměrně kvalitní knize - je to dáno nebývalým spisovatelským talentem, který autorka má - ale po celou dobu jsem nemohla zbavit vtíravého pocitu, že tohle není "ta Alena, kterou tak miluji". Kniha je asi její nejdepresivnější, zpracovává totiž jedno z nejhorších možných témat, ale mě to k ní nesedí :-( Chvilkama jsem měla pocit, že to bylo psáno honem rychle na koleni, spousta věcí nebyla dovysvětlena, konec - ačkoliv tedy šokující - přišel tak, že ani člověk nevěděl. Nehledě na to, že kdyby byla kniha psána menším písmem a nebyl tak velké odrazy, vydá kniha tak na 120 stránek. I přes ono téma, kolem kterého se kniha točí, mě kniha nechala víceméně chladnou :-( ....už jsem jako slabší vnímala Listopád, ale po dočtení Lesu v domě považuji tuto za nejslabší. Rve mi to srdce to psát, protože Hana byla jedinou knihou, která mě rozbrečela a rozsekala takovým způsobem, že jsem dva dny nemyslela na nic jiného. Možná je ale chyba na mém přijímači, že až moc porovnám Alenu Mornštajnovou s Alenou Mornštajnovou.
Někdo má na rodinu štěstí, jiný zase ne. Tohle je příběh holčičky, která se bohužel již od útlého věku necítila mezi tou svou chtěná. Protože vyrůstat ve společnosti matky, která před svou zodpovědností utíká a nechává se zostuzovat svou vlastní matkou, není nic lehkého.
Dnes již dospělá žena, tehdy přezdívaná Cácora, se nám ve svém vyprávění svěřuje s událostmi, jenž se v průběhu jejího života odehrály a které by ustál jen málo kdo. Alena Mornštajnová si opět nevybrala zrovna nejlehčí téma, takže ani tentokrát nenarazíte na nic sluníčkového. Můžete se ovšem těšit na zpověď o jedné rodině, která se vám se svým tajemstvím vryje hluboko pod kůži.
Nebudu vám lhát, z celého děje na vás nepůjdou zrovna nejkrásnější myšlenky, ale jsem ráda, že se autorka rozhodla zpracovat takto složité a nepříjemné téma. Ať se nám to líbí, nebo ne, ač je jakkoliv nepochopitelné, děje se.
Osobně Les v domě hodnotím spíš kladně, než záporně. Přiměl mě přemýšlet a líbilo se mi vykreslení jednotlivých charakterů. Pár výtek k němu nicméně mám. Chvílemi mi přišel až moc natahovaný a být tak o trochu kratší, možná by na mě udělal malinko větší dojem. I přesto jej můžu doporučit.
Kniha během večera přečtená a byl to moc smutný příběh. Cácorky mi bylo moc líto a pořád jsem si říkala, že se to už musí zvrátit k lepšímu v jejím životě a v rodině.
Hrozně jsem se na tu knížku těšila. Nechci říct, že by mě zklamala, jen anotace byla taková nic neříkající, že jsem nevěděla, co od příběhu čekat. Každopádně mě to dost překvapilo. Četlo se to velmi dobře, ale tak nějak bez emocí? Knížka ve mě nedokázala,i přes závažnost činů, vyvolat nějakou silnější emoci. Byly knížky u kterých mi tekly slzy jako hrachy, stahovalo se mi hrdlo (třeba Hana), měla jsem slušnou knižní kocovinu, ale tady nic. Hlavní hrdinky mi bylo líto, ale tak nějak mi přišlo, že tím proplouvá nějak hodně lehce. Dalo by se z podobného příběhu vytěžit trochu víc.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Od autorky jsem četla kdysi Tiché roky, tato knížka se mi celkem líbila, takže bych i uvažovala o koupi její nové knížky - ALE. Narazila jsem na recenzi, ve které se píše, že je kostra příběhu pravděpodobně nepřiznaně převzatá (recenze je zveřejněná i tady v odkazech, podívejte se) a to mě dost znechutilo :-( Stejně tak mě znechutila i reakce nakladatelství Host na tuhle kauzu. Tuto knihu proto přenechám jiným, kterým to třeba nevadí.