Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4594
4594
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Ach jo....nic veselého....hlavní hrdinka mě dost překvapovala svými činy:-((
Četlo se mi výborně, ale děj byl moc smutný, většina činů literárních postav byla pro mne nepochopitelných...
Po dočtení knihy je mi moc smutno a úzko. Nejedná se o žádné oddychové čtení, z příběhu Cácory mě, coby mámě, bolí srdce Taková absence lásky, citu, soucitu, komunikace v rodině nevyplodí nikdy nic dobrého. Nedokážu pochopit její mámu, že nejen nezasáhla, ale ještě ji tam nechala. A to samé ta babička - věděla o své dceři! I o své vnučce!! Naštěstí se ke mně ten mediální humbuk ohledně kauzy spojované s touto knihou nedostal, takže musím ocenit autorčino postupné, temné odhalování motivu Lesa. Až po dočtení knihy jsem plně pochopila její název. Je to velmi smutné čtení, autorka zpracovává opravdu velmi závažné, bolestivé téma. Připomínalo mi to trochu knihy Vrány a Houbařka. Každopádně tato kniha rozhodně stojí za přečtení.
Opět dobře napsané. Příběh se čte snadno díky stylu, jakým je napsán, ale těžko kvůli tématu, který popisuje.
Abych si udělala vlastní obrázek, záměrně jsem se vyhýbala všem mediálním zmínkám o tomto titulu. Kromě knih pro děti jsem od autorky četla vše. Je jasné, že Hanu, Tiché roky nebo Slepou mapu půjde jen těžko překonat, ale mně osobně se Les v domě líbil. Po delší době to byla kniha, která je napsána čtivě, a pohltila mě. Oproti Listopádu, který mě třeba nebavil vůbec, je to podstatný rozdíl.
Nikomu svůj názor necpu, nerozporuji to, že to na ostatní čtenáře může působit prvoplánově, ale literatura nemusí být vždy duchaplná, filozofická či inovativní. Záleží spíše na tom, jak na koho působí, co v něm vyvolává. A ve mně toho vyvolala hodně...
Jak už tady dříve někdo psal, člověk se neubrání srovnání paní Mornštajnové s paní Mornštajnovou. První tři knihy autorka u mě asi už nepřekoná.
Na knížku jsem se moc těšila, autorku mám velmi oblíbenou a po přečtení poslední její knihy mi je hrozně smutno a mám smíšené pocity. Je to opět velmi silný příběh a knížka ve mně dlouho zůstane. Jen si říkám kolik "Cácorek" žije mezi námi a my o tom ani netušíme a tak jim nikdo nepomůžeme.... Mě čtyřnásobnou matku kniha velmi zasáhla a při čtení této knihy jsem chtěla nejradši "Cácorku" vytrhnout z příběhu, ochránit jí a dát jí spoustu mateřské lásky. Smutné a děsivé čtení. A určitě bych rozvinula o něco víc konec a tak jedna hvězdička u mého hodnocení schází. I tak tuto knihu doporučuji.
Ke knize jsem došla až po mediálním humbuku.
A mám k tomu jediné - je mi z toho strašně, ale strašně úzko.
Rozporuplné pocity. Vůbec jsem nepochopila, proč byla kniha napsána. Mám ráda temné knihy s těžkou tématikou, ale toto byl jen popis odporných dospělých a zničeného děcka, žádný přesah jsem nenašla. Konec, který mě třeba v Listopádu dostal do kolen, mi tady přišel prvoplánový a tak nějak rychle odbytý.
Navíc hlášky typu "zlo plodí zlo" nebo text na potahu knihu mi nepřijdou adekvátní k příběhu v knize. Hrdinka mi naopak na konci kniha přišla jako silná osobnost, která na úkor svého života upřednostnila záchranu někoho jiného.
Na knihu jsem se moc těšila, škoda.
Mé hodnocení není ovlivněno mediálním humbukem, i když jsem knihu četla vlastně hlavně kvůli tomu. Původné jsem byla rozhodnutá, že AM už číst nebudu, po Slepé Mapě a Haně, které byly výborné, mě Tiché roky nijak nepřesvědčily a Listopád už jsem záměrně vynechala. A asi to tak už zůstane. Les v domě mě v tom jen utvrdily.
Kniha přináší silný příběh, který asi každého nějak zasáhne. Ale to je tak vše. Vlastně si říkám, co bylo hlavním posláním knihy, proč by ji měl čtenář číst, co nám chtěla AM sdělit? Že zlo plodí zlo? Že věci nemusí být tak, jak se zdají? Jasně, to je obecně známá věc. Bylo něco nečekané nebo překvapivé? Ne. Obohatil mě Les v domě nějak? Ne. Byl to literární skvost? Ne. Přinesl nové téma? Ne. Otevřel diskuzi? Ano, ale jinou než zamýšlel ;-)
Vlastně to na mě celé působí hodně prvoplánově a nebýt toho humbuku kolem, knihu bych nečetla nebo odložila. Dost mi vadil tučný font, velké okraje a velkorysé mezery mezi odstavci. Jakoby bylo potřeba text natáhnout tak, aby z něho ta průměrně silná kniha vznikla.
Velmi silné a smutné čtení. Škoda kauzy kolem této knihy, kdy vlastně dopředu víme zápletku a jsme ochuzeni o moment překvapení, kdy vše do sebe začne zapadat.
Vyděšená, smutná, překvapená...asi to jsou moje dojmy. Těžké téma neuvěřitelně zpracované. Bolest kterou v sobě nesla cácora je tak přenositelná na čtenáře. Někde jsem četla zde v recenzích, že postavy jsou ploché nemám ten pocit. Naopak mě kolikrát sáhodlouhé popisy každé maličkosti ruší. Každou knihu od paní Mornštajnové mám ráda. Líbí se mi jejich jinakost.
Silné téma, těžké a smutné čtení.. Ve spojení se skvělou autorkou sázka na jistotu. Ale.. celé mi při přijde takové prvoplanové, nedotažené.. Doufám, že mě AM další knihou zbaví podezření, že by mohla začít sypat z rukávu tzv. rychlokvašky.
Toto bola silná kniha, smutná. Bola som hrozne naštvaná na matku, že nezasiahla. Aj keď je to asi ťažké, keď je v tom celý svoj život. Záver ma ale, ťažko to takto nazvať, ale potešil, že sa hlavná hrdinka nevzdala, že to aspoň takto skúsila.
Je to ťažké téma, ale stoji za to si knihu prečítať.
Dám 5*. Musím ale hodně spojit a hodně oželet. Kde je ta AM a její Hana nebo Tiché roky? Kde je ta čeština, ten slovosled to, co z jejích knížek sálalo? Tohle se s klidem může řadit mezi beletrii, ale takovou okrajovou, povrchní. Chybí mi ta hloubka, to všechno. Listopád jsem nečetla a teď nad tím hodně přemýšlím. Jestli nebude lepší si v hlavě AM nechat v lepších vzpomínkách. A už se ani nedivím, že jsem tady na bazaru tu knížku našla tak snad a levně. Téma silné. Zpracování zajímavé. Jen to prostě není ono.
Najnovšia kniha od pani Aleny. Prečítal som od nej všetko, pre dospelých. Myslím, že napísala aj niečo pre deti? Tým si nie som celkom istý, ale keď je to pravda, tie sa mi nechce čítať. Každopádne, toto bol velice smutný príbeh, napriek tomu si odo mňa vyslúžil plný počet hviezdičiek. Že som sa nedozvedel meno hlavnej hrdinky, to ma vôbec netrápi. Bola to Janotová, ale na mene predsa až tak nezáleží, no nie? No áno...
Po přečtení knihy mám smíšené pocity. Asi jako Dela111, s jejímž komemtářem plně souhlasím. Poslední dvě knihy od paní autorky jaksi postrádaji její krásnou čestinu. Nejde ani tak o děj knih, jako spíše o styl, který je pro paní autorku typický a tady mi prostě chybí.
Kniha obsahuje téma, které není radno podceňovat a zavírat před ním oči. Je zde podnět k zamyšlení, jaké mohou být následky pro celé okolí. Knihu doporučuji přečíst.
Dobře napsaná jednohubka na pár hodin četby. Konec se mi moc nelíbil a od paní Mornštajnové jsem četla o dost lepší knihy, proto jednu (a půl) hvězdu ubírám.
3 1/2 hvězdy.
Další mistrovské dílo paní M. Sama mám dvě dcery, takže jsem dočítala s obrovskou dávkou vzteku a beznaděje. Výborně napsáno, možná více stroze než jiné knihy autorky, ale k tomuto tématu to přesně sedlo.
Nenacházím slova..
Manžel se mě ptal: Co to proboha čteš?.. A proč to čteš?.. Tohle mě fakt rozsekalo, té malé cácorky mi bylo moc líto a v duchu jsem na ni křičela: Uteč! Řekni jim to!
Četla jsem všechny knihy AM, ale tahle je jiná, nevychází z ní naděje, ani v závěru. Patří na stejnou polici v knihovně jako Vrány, Soběstačný, Houbařka.
Nejhorší je, že tohle se v různých obměnách opravdu děje. Je mi z toho smutno.
Autorka knihu napsala skvěle!
Na tuhle knihu jsem se moc těšila. A to jsem asi neměla.
Silné téma, které autorka uchopila trochu jinak a možná proto je zde tolik rozporuplných hodnocení. Přečetla jsem ji za jeden den. Stále jsem čekala a čekala, že se něco stane. Stalo, ale až na konci. Není to špatná kniha, ale kvality Hany nebo Hotýlku nedosahuje.
(9. 5. 23 - 12 022 - 33)