Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
3999
3999
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Velice slabé. Téma samozřejmě silné, ale očividně to ne vždycky stačí. Odpad to není, četla jsem horší, ale skoro jsem to nedočetla. Nezanechalo to ve mně vůbec nic.
Je to čtivé, autorka to prostě umí. Téma bolestivé, nechceme si moc připouštět, že se takové věci dějí. Jenže dějí, nejen v knihách a ne tak málo, jak bychom si třeba mysleli. Ale - za mě tomu něco chybí, nemůžu si pomoct. Těsně před Lesem jsem četla autorčiny Tiché roky a ty se mnou rezonují daleko víc. Možná je to hlavní hrdinkou, která trpěla, ale sama nechává trpět i jiné. Skutečně nevím.
(SPOILER) Tohle je velice smutný příběh. Knihu jsem četla ani né dva dny. Paní spisovatelka to opravdu umí. Knihu jsem začala číst protože byla všude, každý ji četl, tak i já se musela přidat. Škoda, že to nedopadlo trochu lépe a "Cácora" neměla lepší život, to se dostávám k tomu, že nechápu že nedostala jméno. Líto mi bylo v příběhu i Jakuba. Ten na to vše doplatil a přitom nebyl vůbec důvod. Vůbec jsem nevedla oč v knize půjde. Bohužel ve čtvrtině mi byla kniha vyspoilerovaná,takže jsem nezažila ten "wtf" efekt. Ale určitě kdybych to nevěděla, netipla bych oč půjde. Stále u mě ale vítězí kniha Slepá mapa. 4,5*
Velmi čtivě napsaná kniha na poněkud děsivé téma. Neměla by chybět v žádné domácnosti, protože se od ní už neodtrhnete.
Kniha dlouho zůstane v hlavě, to téma bylo hrůzné. Tíseň jsem cítila během celého čtení. Co všechno můžou (ne)udělat dospělí? A jaký to má vliv na celý život?
Čtivě napsána, nejde odložit... Avšak jedbym slovem Brrr, to nechcete ani slyšet... Nepříjemné téma... Často se odehrává v našem okolí, zavíráme nevědomky před tím oči .... Podruhé bych si ji nechtěla přečíst....
Když jsem knihu natěšeně otevírala a začetla se do prvních stránek, tohle jsem v žádném případě nečekala. Tolik zoufalství a beznaděje v jedné knize. Surové a děsuplné téma, ale mistrovsky zpracováné. V momentě, kdy mi došlo, co je vlastně Les, mě obešel chlad. A ten konec.... Celou dobu jsem věřila, že cácoře svitne alespon trošinku naděje a světla do budoucna, ale tohle je prostě život a ten často nemívá štastné konce. Jen mě zamrazilo, při myšlence, kolik takových cácor je tam venku. Je hrozné, když bezmocné a zoufalé dítě nenalezne nikde zastání, pomoc. A už vůbec ne ve vlastní rodině. Pasáž, kdy děvčátko opouští maminka a s jakou láskou pak připravuje vánoční balíček pod stromeček, mě doslova rvala srdce z těla. Já.. dočetla jsem před malou chvílí a jsem totalně paralyzována, šokována, zděšena, ale štastná, že jsem si tohle mohla přečíst. Děkuji, paní Mornštajnová. Je to úžasná kniha... Musím pochválit i obal knihy, moc se mi líbil a myslím, že k tomu, co se píše uvnitř dokonale pasuje. Vzkaz těm, kteří váhají, zda se mají pustit do čtení. Neváhejte, tohle prostě musíte číst.
Paní Alena Mornštajnová je právem nejlepší českou spisovatelkou.
Les v domě je výjimečná kniha. Příběh není veselý, ale to jsem ani nečekala. Čtení bylo bolestné. Čekala jsem na konec, zdali přijde naděje na lepší zítřky. Nyní čekám na novou knihu této úžasné spisovatelky.
Čtení doporučuji, byť se jedná o nelehké téma.
Alenku M.mám hodně načtenou a její knihy jsou skvělé,zajímavé témata k zamyšlení,,krásná čestina,,moje oblíbená je Listopád.Nechápu že se její knihy pořád srovnávájí s Hanou,,ano je skvělá,ale napsala i jiné výborné knihy..ale Les v domě mě teda překvapil,to téma,vztahy v rodině,Les,smrad,uplně jsem měla husí kuži,,a poslední věta,mě teda dostala,,no jsem zvědavá o čem bude další kniha,,a určitě nejsem sama....
Přečteno za dva dny. Skvěle napsaný, ale drsný. Celým příběhem prostupuje zlost, sobeckost, zoufalství.A ten konec.....
Příběh který v člověku utkví na dlouho.
Bohužel věřím, že ve skutečnosti to opravdu takhle chodí. Dítě věří těm nejbližším, neví co je správné a co není, i když tuší, nemá se komu svěřit, dokonce se bojí promluvit, pod pohrůžkou dětského domova. Neví, že ve skutečnosti by mu tam bylo líp. Co má dělat? Zapadá do toho hnusu víc a víc. V takovém prostředí nemůže vyrůst někdo, kdo v dospělosti bude žít normální život.
Strašný příběh, ale skvěle napsaný.
Moje reakce na posledních pár desítek stran byla velmi vulgární, stejně jako po dočtení knihy.
Bylo to intenzivní, bylo to hrozný. Ale tak dobře napsaný!
Strašně silné téma. Autorka se ho zhostila s neuvěřitelným vhledem a s citlivostí i surovostí, kterou si zaslouží. Smekám.
Po přečtení knihy cítím zlost, zlost na hlavní postavu knihy a možná i na všechny ostatní. Knihu jsem četla jedním dechem a doufala jsem v daleko jiný vývoj.
Lituji, že jsem knihu četla až po prostudování současné kauzy AM o domnělém plagiátorství. Věděla jsem, o čem kniha je, a i to, jak skončí. To rozhodně ubralo na prožitku. Po přečtení tak cítím jen frustraci a naštvání na to, že v knize chybí jakákoli dobrá postava. Svět rozhodně není dokonalý, ale je to dobré místo k žití.
Spoiler
Cítím trochu odpor nechat si knížku v knihovně... Hluboce lituji, že Jakubově rodině se nedostalo rozhřešení.
...
A myslím si, že AM se plagiátorství nedopustila. Příběhů jako je tento je bohužel prokazatelně více, než bychom se mohli domnívat.
Les v domě, kniha, která pojímá závažné téma strašně nešťastně a neoriginálně. Z jakéhosi pro mě nepochopitelného důvodu se jedná u českých spisovatelek o poměrně častý motiv, většina ostatních ho ale zvládla podstatně lépe.
Je smutné, že události, které se v knize odehrály nejsou asi až tak ojedinělé, jak by si jeden myslel. Přesto je poměrně těžké soucítit s vypravěčkou, když ona sama žádný soucit nemá. Na druhou stranu asi nikdo neočekává, že by po prodělaných strastech měla být úplně v pořádku, a to bez jakékoli odborné pomoci. Příběh je protknutý zlem, beznadějí a ještě jednou zlem, a to je právě ten problém, všichni jsou krutí, sobečtí a zároveň jaksi hloupě naivní a díky tomu je celý příběh poměrně nerealistický a celkově je mi zatěžko mu uvěřit, .
Nejvíce mi na knize vadí špatné poselství. Jedním z ústředních motivů je falešné obvinění a zničení života tří lidí, dvou chlapců a jejich matky, což vrhá špatné světlo na vyšetřovatele, psychology a zejména oběti. O konci knihy se asi netřeba zmiňovat, byl zcela absurdní.
Tohle je úplně jiná Mornštajnová .... Příběh jsem přečetla jedním dechem, prostě nešlo přestat. Z celé knihy sálá zoufalství hlavní hrdinky, zhruba ve druhé polovině už jsem začala tušit, co se vlastně stalo, ale nechtělo se mi tomu věřit. Některé věci si člověk domyslel, ale nechtěl si připustit, že by to mohla být pravda. Na konci se hrdinka vypořádala se situací po svém, to jsem opravdu nečekala. Čekala bych ještě nějakou dohru s Jakubovou maminkou, ale i přesto jsem během nedělního odpoledne přečetla strhující dechberoucí příběh. Přečetla jsem všechny knihy od autorky, tohle je úplné jiné kafe a bravo !
Ehm, najprv som si vravela, že po všetkých mnou prečítaných severských thrilleroch a šialených hororoch s horami mŕtvych a tými najstrašnejšími a najúchylnejšími spôsobmi mučenia a smrti, aké rôzni autori dokázali vymyslieť, som už asi príliš otrlá na to, aby ma niečo takéto vzalo. Lenže potom mi došlo, že to, že ma tento vlastne hrozný príbeh nijako nezasiahol, nie je vinou mojej otrlosti. Predsa keď čítam niečo také, mala by som cítiť zlosť, ľútosť, mala by vo mne vrieť krv nad tou bezmocnosťou a nespravodlivosťou. Mala by som chcieť tomu dievčatku pomôcť, zachrániť ju. Malo by ma to aspoň rozrušiť, spôsobiť mi nepokojné sny, či čo ja viem, čo ešte. Prečo sa nič z toho nestalo?
Toto je prvá kniha od Mornštajnovej, ktorú som dočítala len preto, že je od nej. Používa nesmierne krásny jazyk. Ale keď ma v takom strašnom príbehu zaujme viac to, aké krásne sú v ňom prirovnania a slovné obraty, než to, čo sa v ňom deje, asi to nie je v poriadku. Keby táto kniha bola prvou, čo som od autorky prečítala (a prečítala som doteraz všetky), po ďaľších by som už asi nesiahla.
Neni les, jako les. Zatimco nektery je zality sluncem, tento les je temny, zly a zkazeny.
Pro me to bylo nahlednuti do detske mylsi a duse. Proc sou nektere deti zarazene, jakoby osamocene. Co muze byt za pricinou, ze se uzaviraji cim dal vic do sebe. Je zajimave a dulezite to, jak deti dokazi vnimat rozdilneji nez dospeli. Kniha vyvolava otazky, spoustu otazek. Coz je jen dobre.
Pustit se do takoveho pribehu, muselo dat velkou odvahu a Mornstajnova to zvladla skvele....
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Silný příběh na téma nelásky, slabosti a mlčení, kde na vše zlé doplácí především ti nejzranitelnější - děti. O rodině, kde je všechno už dlouho úplně špatně, a tak není divu, že z ní ani Cácora nemůže vyjít "zdravá". O dětských emocích a neúměrném tlaku, který nutně vede ke katastrofě. Kniha působí smutným a tísnivým dojmem, je čtivá tak, jak to autorka umí.
Podobně jako v Tichých rocích použila motiv, který se nepozorovaně vine celou knihou a až na konci si řeknete - aha?!? Teda, v ideálním případě by to tak mělo být. Mně kauza okolo Toybox tuhle katarzi vzala, protože jsem se bohužel nedokázala vyhnout očividným (a řekla bych, že záměrným) spolierům v jejích komentářích na sociálních sítích.
Každopádně "číst novou Mornštajnovou" pro mě i přesto byl požitek.