Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4595
4595
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od této autorky - nějak se mi do jejích knih nechtělo - a musím uznat, že jsem nečekala, že ji dokážu přečíst, ani, že mě do sebe její děj tak neuvěřitelně vtáhne...
Moje druhá kniha od AM. Téma těžké, uvěřitelné. Ten studenej přístup prarodičů, poté dcery je dft. pochopitelný.
Co je dle mě nejhorší : Když ti nejbližší působí vědomé zlo těm nejbližším. Jinak souhlasím s vladimír5170.
Tak tato kniha mne vůbec nepustila k žádné práci. Po obědě jsem otevřel a za odpoledne i přečetl. Ještěže pršelo. Je to velmi čtivé a nutí rychle dočíst, aby člověk věděl, jak to dopadne. Na závěr nechybělo ani "překvapení", takže za mne spokojenost. Slabším povahám však z důvodu neuvěřitelně nechutného chování několika hlavních postav nedoporučuji. Kvůli přímočarosti a v podstatě jednoduchému, nevětvenému ději, se čte lehce. Až tedy na ty okolnosti.... Řadím k nejlepším knihám Aleny Mornštajnové.
Les v domě je strašně zrádný. Je psaný s neskutečnou lehkostí až se zdá, že vám ho jen tak někdo šeptá dl ucha. A přitom v sobě nese tolik bolesti, až z toho jednomu puká srdce.
Stejně jako jiné knihy autorky, slupnuto během dvou večerů. Nicméně, tak trochu mám pocit, že čtu pořád to stejné, jen trochu v jiném kabátku. Škoda.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Musím říci, že téma mi k autorce naprosto nesedí, ale i tak byla kniha poutavá a čekala jsem, jak to dopadne. Závěr knihy mi sice přišel nedokončený, takový ne úplně uzavřený, ale nemyslím si, že by to byla špatná kniha. Od autorky mám raději jiné knihy, i tak má tato kniha čestné místo na poličce vedle ostatních.
To mě zasáhlo hodně do hloubky. Depresivní a temnej příběh. Je hrozné vyrůstat v takovémto prostředí, když ti, co by měli být nejblíž, zústavají nejdál. Výborně napsáno.
Kniha je tak skvěle napsaná, že mi bylo v některých chvílích doopravdy zle, klobouk dolů za tento literární počin.
Alena Mornštajnová se nebojí otvírat témata, která jsou stále ještě tabu a lidé se jim vyhýbají. A přitom je tak potřeba o nich mluvit. Poukazuje na stav naší společnosti, která ještě neumí pomoci obětem. V mnoha rodinách se dějí zlé věci, je to děsivé a ještě děsivější je ta bezmoc, bezvýchodnost situace.
Doufám a také i věřím, že autorka nebude nesmyslným pranýřováním odrazena od dalšího psaní. Těším se na další knihu.
Les v domě mě zasáhnul. Neuvěřitelně čtivá kniha, příšerně krutý ale fascinující příběh a nádherný styl psaní.
Nesouhlasím s komentáři o povrchnosti a scházející hloubce jak u postav tak u děje. Ano, je to temné, beznadějné a smutné, ale i tak někdo žije. Někteří jsou bohužel nuceni takové životy vést. Jako cácora.
Naštěstí jsem se stihla vyhnout spoilerům. Ke kauze se vůbec nebudu vyjadřovat. Nesleduju ji a přijde mi zcestná.
Paní Mornštajnová a její knížky pro mě nejsou nikdy zklamáním. Tato je však děsivě depresivní a musím říct, že mě nutila zvědavost, pokračovat dál. Jako člověk, který pracuje s dětmi jsem těžce nesla všechny zla, která byla v příběhu právě jim dělána. Smutné na tom je, že to právě není nestandardní a nejvíc cítím bezmoc. Jak právě těmto dětem pomoct, aby to nebyl začarovaný kruh a minulost se stále neopakovala...
Všechny knihy od paní Mornštajnové miluju. Zde mi ale nějak přišlo, že jel děj jen po povrchu a kde by to chtělo přidat, tam mi něco chybělo. Stejně jako konec byl trošku zklamání, depresivní...
Panebože tohle mne emočně rozsekalo na malé kousky. Přečteno za jedno odpoledne. Děkuji paní Mornštajnová píšete famózně.
Milá Cácoro věřím a doufám, že můžeš být šťastná jinak by tenhle svět stál za pendrek.
Úžasné, dramatické a... a naprosto fantastické. Tohle výtečné čtení jsem přelouskla během dvou dnů!
(SPOILER) Přečetla jsem si kvůli té kauze ohledně ukradeného námětu. Svoje dojmy si nechám pro sebe, stále platí, že žádný důkaz pro to není, i když nechápu, proč autorka ve starším rozhovoru uvedla, že ji pro napsání knihy inspiroval jeden příběh, který vyslechla a pak to zase popřela. Ale jako kniha mě to moc nezaujalo. Od začátku do konce je to celé prosycené strašnou beznadějí a to tak nějak samoúčelně. Poselství má být jaké, že zlo plodí zlo? Že oběti nikdy nikdo neuvěří? Nějak mi v tim chybělo něco navíc, já vím, že jde o brakovou autorku, ale prostě takové všudy přítomné zabednění, malost a hloupost jsou tu vykresleny nepravděpodobně a neuvěřitelně. Čekala jsem, že to se mnou otřese a bude mi zle, místo toho mi to přišlo podané jak poradna časopisu Květy.
(SPOILER)
Velice smutné, náročné a závažné téma, napsané opět čtivou formou.
Je až neuvěřitelné, že se něco takového může dítěti dít ve vlastní rodině a osoby, které by měly být pro dítě vzorem, jistotou a které by je mělo milovat nadevše, něco takového dopustí a ještě přihlíží. Ta bezmoc, vztek a smutek se mnou cloumala od první stránky. A je smutné, že se toto bohužel stále děje...
A jak už tady bylo několikrát řečeno, jednou přečíst stačilo
Velmi čtivě napsané, o tématu, který je děsivý nejen ve své fyzické podstatě, ale mnohem více ve své neřešitelnosti.
Na tuto knihu jsem se velice těšila , ale jsem mírně zklamaná . Četlo se to rychle , za dvě hodiny jsem měla zfouknuto . Netvrdím , že by bylo špatné téma nebo tomu nějak ublížila kauza, kterou jsem raději nesledovala, abych si nezkazila obrázek. Ale pro mě tomu něco chybělo, něco co předešlé knihy měly a já z nich byla unešená , nebo se také vloudila slzička. Ale tady nic. Nebylo to zkrátka úplně ono.
Alena Mornštajnová psát umí, o tom nás už přesvědčovat opravdu nemusí. Tato kniha je ale jiná než všechny doposud. Ať už zvoleným tématem, které je opravdu bolestivé tak i tím, jakým stylem je příběh vyprávěn.
Mně kniha sedla a to také svědčí o tom, že jsem ji přečetla během jednoho dne. Krátké kapitoly, které jsou ještě rozděleny pod takové podkapitolky přidávají na dynamičnosti příběhu a příběh - nejen stylem, kterým je napsaný - vám mizí pod rukama.
Nebýt spoileru, který se ke mně donesl ještě před čtením knihy, byla bych z knihy asi hodně špatná a dlouho bych přemýšlela nad příběhem. Takhle jsem věděla, co mám čekat a přepravila jsem se na to.
Jednu výtku k příběhu mám (abych nebyla jen trapně pozitivní) a to je to, že hlavní hrdinka "cácora" neměla ráda psa Belu (jsem milovním psů a doma mám jednoho, co se jmenuje Bella), takže se chápem :D
Já knihu doporučuji si přečíst. Nebudete litovat ani jedné minuty, kterou jste nad knihou strávili. Po dočtení budete odpočítávat dny, kdy vyjde nová kniha od Alena M.
Bohužel se neshodnu s většinou příspěvků zde na databázi. Pro mě byla kniha obrovským zklamáním.
Od A. M. jsem četla zatím vše a líbilo se mi to. Hanou jsem byla okouzlena. Tiché roky a Hotýlek byly výborné a velmi silné. Listopád jsem vnímala jako angažovanou a aktuální výpověď k tehdejší politické situaci.
Na Les v domě jsem se tedy moc těšila.
Téma je silné a bolestné, ale proč je takto povrchně zpracované? Kniha je velmi čtivá, ale celou dobu čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že je to celé psané na efekt a bez patřičné hloubky. Nákup další případné knihy od A.M. už si budu rozmýšlet, určitě to nebude tak automatické jako to bylo dosud.
Škoda.
To byla opět jízda. Tíživá atmosféra, lži, bolest, smutek, nepochopení. Neuvěřitelně napsaný příběh. Její knihy se nečtou. Její knihy se prožívají. Hltají. Všechny věci jdou stranou, dokud se nedostanete na konec knihy.
Nejhorší na tom je, že je takových rodin víc. Teď nemyslím jenom zneužívání. Ale jinak týrané členy rodiny, ať už fyzicky nebo psychicky. A vymanit se z toho nebo o tom s někým mluvit je asi to nejtěžší a světě. A možná to v sobě někdo uzamkne navždy. I když jsou chvíle, kdy pravda zas a znovu vyplouvá na povrch.
Cácory příběh mě strašně moc dojal. Malá holka, která se neuměla bránit. Byla tím jiná a neměla ani kamarádky. Nejlepší je nikde nevyčnívat. Dokázala jsem pochopit i chování matky, ale jen z části. Asi bych se snažila z jejich vlivu a domu vymanit. Ale dcerku bych se snažila chránit. Možná už jí jen nezbyla žádná síla. Koho jsem nechápala, byla babička. Snažila jsem se, ale nešlo mi to.
Chování lidí bylo velmi dobře vystižené. Školní psycholožka, policie, sociální pracovnicechtějí dítěti pomoci, ale ne vždy se to daří. Popisování dědy a lesa bylo dokonalé, nejdřív člověk nerozumí, aby se to na konci knihy nádherně spojilo.
Ale jinak teda masakr. Listopad mě maličko zklamal, ale tady jsem zase četla s otevřenou pusou. Dokonale napsaný, nic lichého, přesně vše zapadalo na své místo. Ale obsah opravdu tíživý, mrazivý, smutný. Knihu musí člověk vydýchat, ale je to neskutečně čtivý. Kláním se.
Alena Mornštajnová je vážně neskutečná! Totální emocionální horská dráha!
Otevřela opravdu těžké téma, příběh vás na začátku ,,vdechne, požvýká a vyplivne" na konci. Neuvěřitelně silný příběh, který vás nenechá v klidu. Tohle je má třetí kniha od autorky a s každou další knihou jsem čím dál víc v údivu, co tato žena dokáže přenést na papír. Její příběhy jsou poutavé, dechberoucí a to ani nemluvím o tom, jak vám stránky ubíhají po rukama. Fenomální! Děkuji za tuto knihu paní Mornštajnová, je to velmi silný příběh s obrovským přesahem.