Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4319
4319
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Paní Mornštajnová a její knížky pro mě nejsou nikdy zklamáním. Tato je však děsivě depresivní a musím říct, že mě nutila zvědavost, pokračovat dál. Jako člověk, který pracuje s dětmi jsem těžce nesla všechny zla, která byla v příběhu právě jim dělána. Smutné na tom je, že to právě není nestandardní a nejvíc cítím bezmoc. Jak právě těmto dětem pomoct, aby to nebyl začarovaný kruh a minulost se stále neopakovala...
Všechny knihy od paní Mornštajnové miluju. Zde mi ale nějak přišlo, že jel děj jen po povrchu a kde by to chtělo přidat, tam mi něco chybělo. Stejně jako konec byl trošku zklamání, depresivní...
Panebože tohle mne emočně rozsekalo na malé kousky. Přečteno za jedno odpoledne. Děkuji paní Mornštajnová píšete famózně.
Milá Cácoro věřím a doufám, že můžeš být šťastná jinak by tenhle svět stál za pendrek.
Úžasné, dramatické a... a naprosto fantastické. Tohle výtečné čtení jsem přelouskla během dvou dnů!
(SPOILER) Přečetla jsem si kvůli té kauze ohledně ukradeného námětu. Svoje dojmy si nechám pro sebe, stále platí, že žádný důkaz pro to není, i když nechápu, proč autorka ve starším rozhovoru uvedla, že ji pro napsání knihy inspiroval jeden příběh, který vyslechla a pak to zase popřela. Ale jako kniha mě to moc nezaujalo. Od začátku do konce je to celé prosycené strašnou beznadějí a to tak nějak samoúčelně. Poselství má být jaké, že zlo plodí zlo? Že oběti nikdy nikdo neuvěří? Nějak mi v tim chybělo něco navíc, já vím, že jde o brakovou autorku, ale prostě takové všudy přítomné zabednění, malost a hloupost jsou tu vykresleny nepravděpodobně a neuvěřitelně. Čekala jsem, že to se mnou otřese a bude mi zle, místo toho mi to přišlo podané jak poradna časopisu Květy.
(SPOILER)
Velice smutné, náročné a závažné téma, napsané opět čtivou formou.
Je až neuvěřitelné, že se něco takového může dítěti dít ve vlastní rodině a osoby, které by měly být pro dítě vzorem, jistotou a které by je mělo milovat nadevše, něco takového dopustí a ještě přihlíží. Ta bezmoc, vztek a smutek se mnou cloumala od první stránky. A je smutné, že se toto bohužel stále děje...
A jak už tady bylo několikrát řečeno, jednou přečíst stačilo
Velmi čtivě napsané, o tématu, který je děsivý nejen ve své fyzické podstatě, ale mnohem více ve své neřešitelnosti.
Na tuto knihu jsem se velice těšila , ale jsem mírně zklamaná . Četlo se to rychle , za dvě hodiny jsem měla zfouknuto . Netvrdím , že by bylo špatné téma nebo tomu nějak ublížila kauza, kterou jsem raději nesledovala, abych si nezkazila obrázek. Ale pro mě tomu něco chybělo, něco co předešlé knihy měly a já z nich byla unešená , nebo se také vloudila slzička. Ale tady nic. Nebylo to zkrátka úplně ono.
Alena Mornštajnová psát umí, o tom nás už přesvědčovat opravdu nemusí. Tato kniha je ale jiná než všechny doposud. Ať už zvoleným tématem, které je opravdu bolestivé tak i tím, jakým stylem je příběh vyprávěn.
Mně kniha sedla a to také svědčí o tom, že jsem ji přečetla během jednoho dne. Krátké kapitoly, které jsou ještě rozděleny pod takové podkapitolky přidávají na dynamičnosti příběhu a příběh - nejen stylem, kterým je napsaný - vám mizí pod rukama.
Nebýt spoileru, který se ke mně donesl ještě před čtením knihy, byla bych z knihy asi hodně špatná a dlouho bych přemýšlela nad příběhem. Takhle jsem věděla, co mám čekat a přepravila jsem se na to.
Jednu výtku k příběhu mám (abych nebyla jen trapně pozitivní) a to je to, že hlavní hrdinka "cácora" neměla ráda psa Belu (jsem milovním psů a doma mám jednoho, co se jmenuje Bella), takže se chápem :D
Já knihu doporučuji si přečíst. Nebudete litovat ani jedné minuty, kterou jste nad knihou strávili. Po dočtení budete odpočítávat dny, kdy vyjde nová kniha od Alena M.
Bohužel se neshodnu s většinou příspěvků zde na databázi. Pro mě byla kniha obrovským zklamáním.
Od A. M. jsem četla zatím vše a líbilo se mi to. Hanou jsem byla okouzlena. Tiché roky a Hotýlek byly výborné a velmi silné. Listopád jsem vnímala jako angažovanou a aktuální výpověď k tehdejší politické situaci.
Na Les v domě jsem se tedy moc těšila.
Téma je silné a bolestné, ale proč je takto povrchně zpracované? Kniha je velmi čtivá, ale celou dobu čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že je to celé psané na efekt a bez patřičné hloubky. Nákup další případné knihy od A.M. už si budu rozmýšlet, určitě to nebude tak automatické jako to bylo dosud.
Škoda.
To byla opět jízda. Tíživá atmosféra, lži, bolest, smutek, nepochopení. Neuvěřitelně napsaný příběh. Její knihy se nečtou. Její knihy se prožívají. Hltají. Všechny věci jdou stranou, dokud se nedostanete na konec knihy.
Nejhorší na tom je, že je takových rodin víc. Teď nemyslím jenom zneužívání. Ale jinak týrané členy rodiny, ať už fyzicky nebo psychicky. A vymanit se z toho nebo o tom s někým mluvit je asi to nejtěžší a světě. A možná to v sobě někdo uzamkne navždy. I když jsou chvíle, kdy pravda zas a znovu vyplouvá na povrch.
Cácory příběh mě strašně moc dojal. Malá holka, která se neuměla bránit. Byla tím jiná a neměla ani kamarádky. Nejlepší je nikde nevyčnívat. Dokázala jsem pochopit i chování matky, ale jen z části. Asi bych se snažila z jejich vlivu a domu vymanit. Ale dcerku bych se snažila chránit. Možná už jí jen nezbyla žádná síla. Koho jsem nechápala, byla babička. Snažila jsem se, ale nešlo mi to.
Chování lidí bylo velmi dobře vystižené. Školní psycholožka, policie, sociální pracovnicechtějí dítěti pomoci, ale ne vždy se to daří. Popisování dědy a lesa bylo dokonalé, nejdřív člověk nerozumí, aby se to na konci knihy nádherně spojilo.
Ale jinak teda masakr. Listopad mě maličko zklamal, ale tady jsem zase četla s otevřenou pusou. Dokonale napsaný, nic lichého, přesně vše zapadalo na své místo. Ale obsah opravdu tíživý, mrazivý, smutný. Knihu musí člověk vydýchat, ale je to neskutečně čtivý. Kláním se.
Těžká kniha ke čtení, smutná, depresivní, Cácory a její citové deprivace mi bylo strašně líto, ale i o takových věcech je nutné psát a číst je, protože se bohužel dějí ...
Přečteno jedním dechem, ale jednou stačilo ...
Plně souhlasím s komentářem mé oblíbené Šánky.
Možná půjdu ve svém komentáři tak trochu proti proudu, ale nejnovější román Aleny Mornštajnové mě příliš neoslovil. Autorka v něm nastoluje závažná témata, avšak při jejich zpracování pouze sklouzává po povrchu. Kniha sice zřejmě naplní své ambice stát se bestsellerem, ale náročnější čtenáři by ji mohli ledacos vytknout. Mně například vadila rozvláčnost, s jakou hlavní postava příběhu líčila vztahy v naprosto dysfunkční rodině. I když na druhé straně chápu, že autorka se tím snažila vykreslit tíživou a postupně houstnoucí atmosféru v domě, kde přebývalo zlo. Ony hrůzné události jsou v knize popsány až v samotném závěru, a to na několika stránkách. Ukvapený, dramatický a ne příliš věrohodný konec budiž vnímán jako snahu autorky o vyšperkování příběhu.
Alena Mornštajnová opět prokázala svou "řemeslnou zručnost", avšak Les v domě za jejím "majstrštykem" - románem Hana svou kvalitou značně pokulhává.
Já myslím, že ta kauza kolem námětu knize velmi uškodila. Pro mě tedy. Vadilo mi, že jsem celou dobu věděla.
Od začátku knihy člověk věděl, co se tam v tom domě vlastně děje. Škoda. Kdybych to netušila, třeba by moment překvapení úplně změnil pohled na knihu jako celek.
Myslím, že se jedná o nejslabší knihu autorky. To ovšem neznamená, že je vyloženě špatná. Téma mi zkrátka nesedlo, mám doma malou dceru a tohle bylo opravdu těžké čtení, děj jsem prakticky věděla, kvůli kauze, která otřásá sociálními sítěmi. A přišlo mi to takové ... nevím, neukončené?
Raději si znovu přečtu Hotýlek.
Náročná četba, kterou jsem musela na chvíli odložit..tolik zla a zmaru bylo na mě moc...pořád jsem říkala, že takhle špatný život nemůže být napořád a čekala až aspoň trochu vysvitne sluníčko a pořád nic...a závěrečná věta to celé uzavřela:-(
První zklamání od autorky. Kniha byla strašně jednoduchá, forma stejná jako u ostatních knížek. Samotný příběh jako bych již někde slyšel, nepřišel mi originální (a teď nemam na mysli tu šáhlou toybox..).
Nečetla jsem si anotaci, nečetla jsem ani komentáře, ale knihu napsala paní Mornštajnová, tak jsem se do ní pustila s jistotou, že to bude opět skvělé čtení.
A teď nevím, jak to popsat, jako krásná kniha? Citová devastace, šílený příběh, ale skvěle napsaný? Od prvních stránek na mě padala tíseň a temnota a také smutek, beznaděj, ta kniha bolí...
Kolik takových cácorek svět ukrývá...
Napsané krásně, přečtené rychle, ale jednou stačilo.
Byl to velmi těžký příběh. Bylo mi hlavní postavy velmi líto a furt jsem doufala v jiný konec.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Les v domě mě zasáhnul. Neuvěřitelně čtivá kniha, příšerně krutý ale fascinující příběh a nádherný styl psaní.
Nesouhlasím s komentáři o povrchnosti a scházející hloubce jak u postav tak u děje. Ano, je to temné, beznadějné a smutné, ale i tak někdo žije. Někteří jsou bohužel nuceni takové životy vést. Jako cácora.
Naštěstí jsem se stihla vyhnout spoilerům. Ke kauze se vůbec nebudu vyjadřovat. Nesleduju ji a přijde mi zcestná.