Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4595
4595
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Milá cácorko,
ano, teď už znám Tvůj příběh a nemyslím si, že můžeš být šťastná. Snad pak až čas zahojí ty největší a nejhlubší rány, pak pocítíš úlevu a v životě
se ti zableskne i první paprsek štěstí. To Ti přeji z celého srdce !
Nikdo z nás by nechtěl ani neměl mít les v domě. Je to smutný, silný, temný, drásavý příběh z pera Aleny Mornštajnové, skvěle napsaný...
(SPOILER) Jako jo, asi pekne tema. Zpracovani za me dost pokulhava. Vazne policie nekomu zkazi zivot jen na zaklade obvineni nekoho jineho a fotky v supliku? Vazne mama necha dceru v dome uchylaka, co ji zneuziva?! Nevim no
Kdybych věděla o jakém tématu bude kniha pojednávat, tak bych ji nevzala do ruky. Tyto témata snáším velmi špatně takže když jsem asi v půli příběhu začala tušit, co se skrývá pod rouškou tajemného lesa, už nebylo úniku. Tak jsem knihu tedy dočetla. Musím říct, že byť byla kniha napsána lehkým stylem jednoduchého vyprávění jednoho smutného životního osudu, tak obdivuji s jakou bravurností autorka dokázala do příběhu dostat celou "psychologickou" charakteristiku hlavní postavy. Velice kladně kvituji, jak moc se psychikou autorka zabývala, jak vykreslovala chování a jednotlivé činy hlavní postavy neboť to v mnohém objasňuje proč se oběti takovýchto činů leckdy chovají mimo veškeré chápání nás "nedotčených".
Myslím že příběh mnohým otevře oči. Pravda je vskutku někdy hluboko pod povrchem, aniž bychom to tušili. Z příběhu na mě dýchala neuvěřitelná úzkost při představě kolik takových pravd je kolem nás ..... kde stejně, jako v tomto příběhu nic netušíme, nevíme a jen si myslíme.
Spoiler je pouze na konci komentáře v závorce.
Kniha je dost jiná, než předchozí. Autorka sama to ostatně na jedné besedě zmiňovala s tím, že se jí tato kniha povedla napsat přesně podle jejích představ. Musím přiznat, že pro mě kniha neměla takové kouzlo jako předchozí díla paní Mornštajnové, rodinné ságy a osudy poznamenané dobou mi sedí více.
Nicméně, tato kniha je velmi dobře napsaná, opět velmi čtivá - to autorka umí. První asi polovinu jsem četla bez valného zájmu, když jsem měla čas. A pak přišel obrovský zvrat a já jsem se nemohla odtrhnout a četla jsem dlouho do noci, dokud jsem knihu nepřečetla.
Autorka si s nejrůznějšími odhaleními krásně pohrála, myslím, že krásně vykreslila obranné mechanismy týraného dítěte, kdy odosobnění a snaha o nevnímání problému jsou velmi časté postupy.
Na konci knihy už jsem si jen kladla otázku, kterou postavu viním nejvíce. Já osobně jsem toho názoru, že nejzápornější postavou celého dramatu byla babi (ale jsem si jistá, že je to mimořádně subjektivní a každý to bude vnímat jinak - SPOILER: Já jsem se takto rozhodla proto, že ona jediná z rodiny nebyla přímým účastníkem, věděla o všem, ale nezasáhla, což by určitě nebylo jednoduché z mnoha různých důvodů. Nejhorší na její postavě však bylo, že se rozhodla dovolit, aby do stejné situace v domě přišla i její nejmladší vnučka!).
Na Světě knihy, jsem si nemohla nechat ujít besedu s p. Mornštajnovou, kde se právě o této knize mluvilo. Čekala, jsem, že to nebude úplně příjemné téma a nic o čem doposud autorka psala. Ale...kniha se četla velmi lehce, na tak těžké téma, je to příběh, který není hezký a téma o kterém se ví, ale nemluví, ale vtáhne vás. Přečetla jsem knihu za dva večery, protože jsem nemohla uvěřit, čeho jsou někteří lidé schopni a samozřejmě mě zajímalo jak to celé dopadne. Je to kniha na zamyšlení i závěr vás nenechá klidnými. Musím říct, že se mi líbilo, že je kniha psaná takovým stylem, že jednotlivé postavy, jejich povahy, rysy...atd, jsou pro čtenáře tajemství, do posledních stránek, i samotný závěr knihy vás nechá tápat nad tím, jak to s cácorou dopadlo.
Od první stránky depresivní, to se paní Mornštajnové opravdu povedlo. Silné téma, silný příběh. Jinak to ani dopadnou nemohlo.
(SPOILER) Po Listopádu, který mi nesedl se nám vrací paní Mornštajnová s dalším příběhem a opět jsme v pochmurné náladě. Zajímavý námět a celkové zpracování se mi líbilo. Co jsem necenil, bylo postupné gradování příběhu, kdy, pro mě nepochopitelné, chování hlavní postavy, mi místy lezlo opravdu na nervy, ale snažil jsem se mít pro její jednání pochopení, vzhledem k příběhu. Celou knihu jsem naivně čekal nějaký alespoň trochu pozitivní konec a svým způsobem jsem ho dostal, ale ne takový, jaký bych čekal a vlastně jsem si říkal, že naše Cácora vlastně neměla moc šanci na "normální" život. U chování některých vedlejších postav mi vyloženě tekly nervy. Ale celkově na smutný příběh, hodnotím knihu kladně. Krátké kapitoly miluju a kniha čte se velice svižně. Určitě doporučuju přečíst.
Uf, přečtla jsem to za jeden den (byla jsem nemocná). Četla jsem od autorky všechny knihy a žádná mě nezklamala. Tuhle předcházely trochu ty spory, to neumím zhodnotit, ale kniha je skvělá, téma "hrozné". Bohužel se takové věci dějí.
V poslední době tolik diskutovaná, zatracovaná i obdivovaná. Besedu s paní Mornštajnovou jsem si na Světě knihy nemohla nechat ujít, autorka je milá a s chutí jsem si její novou knihu přečetla. Líbila se mi stejně jako ty předešlé. Smutné čtení. Ale asi u mě stále vítězí Tiché roky.
Čtivé to je, ale připadá mi, že jen díky tomu tématu. Literárně mi to přišlo úplně ploché - jedna dějová rovina, postavy by zasloužily mnohem více vykreslit, moc by mě zajímaly jejich historie a tak vůbec je ta knížka podle mě literárně nic moc.
Za mě opět jedna z knížek, nad kterými se přemýšlí ještě dlouho po přečtení. Téma moc smutné, ale bohužel věřím, že v mnoha rodinách se toto děje s tichým přihlížením ostatních členů rodiny. . Je to zvrhlé, zrůdné a každého, kdo tohle prožije, moc lituji. Je poznamenaný na celý život.
Knihy od této autorky mám moc ráda. Knihu jsem přečetla za dva dny, ale téma je to moc smutné. Chtělo se mně brečet a křičet. Tohle se někde děje za zavřenými dveřmi. Život je někdy krutý a smutný.
AUDIOKNIHA: Smutné čtení (poslouchání) bez naděje. Děti jsou křehké bytosti, které se prostě NEMŮŽOU bránit, i kdyby moc chtěly...a právě o to silněji a bolestivěji celý příběh vyznívá. Stupňování napětí s pozvolným odkrýváním hrozivých tajemství jsou klíčovými technikami A. Mornštajnové, které vždy čtenáře přikovají k jejím knihám, ač jsou témata temnější a temnější. Litárně - jako vždy - vynikající. Interpretace Ivany Uhlířové - skvělá.
Ke knížkám paní Mornštajnové se budu stále vracet. K téhle určitě ne. Ne proto jak je napsaná, za to dávám pět*. Číst znovu nebudu kvůli temnému a těžkému ději. Čím jsem starší, tím hůř takové věci snáším. To nic nemění na tom, že si velice cením, že autorka tohle téma použila.
Tato kniha vás vezme za srdce a donutí k přemýšlení. Je smutné, že právě děti jsou často vystavovány ze strany dospělých, a bohužel i těch nejbližších, zneužívání, a nemají možnost se bránit. Autorka už svými předcházejícími romány dokázala, že umí psát, a také to, že témata, která si vybírá, jsou společensky velmi naléhavá. Ocenila jsem poetický jazyk této výjimečné knihy i velmi dobrou psychologii jednotlivých postav. Strhující a zajímavý děj mě natolik zaujal, že jsem tento román přečetla prakticky za dva dny. Doporučuji k přečtení, protože větší otevřenost v komunikaci chybí nejen ve styku s dětmi, ale i mezi dospělými...
Nikdy nevíme co za zdmi se v rodinách děje,to ani netušili sousedé co malá Cácora zažívala.Je to dech beroucí a velice smutná kniha,která má mnoho otázek,proč se dotyční tak zachovali,jak nešťastnou duši mělí,že lhali... .Paní Morštajnová umí psát a za to veliký dík.
Babi považovala knihy za zbytečnost a čtení za ztrátu času a neváhala to říct nahlas.
"spoiler" Velice čtivá kniha, autorka zaujme hned od začátku a čekáte, jak to všechno dopadne. Pro mě docela škoda konce, čekala jsem něco víc. Navíc mi chybělo vysvětlení zmizeni "taty".
'Pobízení, napomínání, peskování, spěch a strach.' Výchova, která by měla být odstrašujícím příkladem pro všechny rodiče. Zlá babi, chybějící máma a strašidelný les. Všichni zahleděni do sebe, bez kousku soucitu a lásky. Od druhé půlky naprosto famózní, nemohla jsem knihu odložit z ruky a ten skvělý závěr! 95%