Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4595
4595
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Ať si každý o téhle knize říká co chce, ale podle mě tedy Alena Mornštajnová opět nezklamala.
Tahle kniha se zabývá závažným tématem, které je velice těžké a za mě je ale výborně zpracované. Autorka přesně vystihla, jak společnost k tomuto problému většinově přistupuje a jak oběti s tímto problémem žijí, jak se s ním vyrovnávají a dokonce nabídla různé verze tohoto vyrovnávání.
Navíc je příběh protkán dalšími motivy, které do něj skvěle zapadají.
Nejvíc se mi líbil hlavní motiv lesa, který prostupuje celou knihou.
Příběh také trochu poskytuje ponaučení z toho, když lidé budou tyto problémy přehlížet, krýt a zatajovat. Nikdy to prostě nic dobrého nepřinese.
Příběh je napsán úplně geniálně, styl psaní je hodně čtivý, popisy prožitků ale i prostředí krásně vystihují atmosféru a pomáhají se čtenáři do knihy vžít.
Postavy jsou také vykresleny skvěle. Jejich chování bylo autentické a ještě je protkáno spousty metafor. Hlavně do hlavní hrdinky jsem se dokázala naprosto vžít a příběh prožívat s ní.
Konec knihy mě trochu překvapil, ale nakonec se mi zdál velmi pochopitelný. Však zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A naopak jsem obdivovala odvahu hlavní postavy zamezit tomu, aby trpěl někdo další, když jí okolí odmítalo věřit, ve chvíli kdy se svěřila.
Podle mě je tahle kniha dalším skvělým dílem Aleny Mornštajnové, které skvěle zpracovává velmi těžké téma.
Strašně moc jsem se těšila na tuto knihu a přečetla jsem ji jedním dechem. Všechny knihy od A.M. jsou naprosto skvělé.
Většinou tu knihy nehodnotím, ale vzhledem k tomu, jaká se pak strhla mela udělám výjimku a je to čistá podpora spisovatelce. Sama jsem si prošla něčím podobným, a tak vím, že se tyhle věci bohužel dějí (a víme to všichni). Z tohoto důvodu naprosto nesouhlasím s tvrzením, že se autorka inspirovala u cizího příběhu.
Nepřestávejte psát. Máte milující čtenáře, kteří tomu stejně nevěří.
Několik knih této autorky jsem už přečetla (za mě nejslabší Listopád) a tak jsem byla dost zvědavána tuto už mediálně dost propíranou knihu. Ze zásady nečtu hodnocení knih před vlastním čtením. Chci si na knihu udělat vlastní názor.
A tak díky volnému odpoledni jsem četla a četla a večer dočetla. Skvěle napsaný těžký příběh se mi velmi dobře četl, hnala mě kupředu zvědavost, co se bude bude dít dál. A že se dělo, zvlášť závěr knihy. Já bych hodnotila klidně šesti hvězdičkami.
Smutek, tíha, beznaděj.... Příběh zneužívaného a manipulovaného dítěte, které nemá zastání a netroufá si říct o pomoc. A dle rodinné tradice samo dál ubližuje.... A když chce na prahu dospělosti zachránit malou, sotva poznanou sestru, nikdo mu nevěří.... A tak zvolí krajní možnost. Naprosto šílený příběh, bohužel ve své podstatě reálný. Odrovnal mě.
Hodně silné čtení vzbuzující mnoho emocí, lítost, soucit i vztek. Vzhledem k mediálnímu rozruchu kolem téhle knížky asi skoro každý čtenář alespoň trochu ví, o čem je. Ale i tak je to skoro šokující. V takové rodině by člověk nechtěl žít ani po přečtení prvních kapitol, kdy ještě není evidentní to nejhorší, co se tam děje. Tak mě napadlo, kde je příčina a následek. Jak by to všechno dopadlo, kdyby byla babi jiná? Mohla být jiná matka, když sama měla takové rodiče? Je to začarovaný kruh plný zoufalství.
Dost mě vzalo i to, jak "les" a to co, se dělo v domě, zasáhlo do života jiných lidí, hlavně Jakuba a taky Adama.
Závěr se mi líbil.
Je mi úplně jedno, jestli se autorka inspirovala nějakým konkrétním osudem. Ta knížka stojí za přečtení. Další poznámka v diskuzi.
Velmi silný námět knihy, který Vás donutí uvažovat nad tím, kolika osob se reálně denně týká. Napsané to bylo skvěle, čtenář se výborně vcítil do mysli a pocitů devítileté "cácory". Jen mi osobně vadil až příliš rychlý a zkratkovitý konec příběhu. Určitě se na tom dalo ještě stavět a zápletka se dala rozvinout ještě dál. Od dospělejší verze jsem čekala nějakou větší hloubku emocí a pocitů a proces vyrovnání se s minulostí.
Po Haně pro mě druhá nej od Aleny Mornštajnové, škoda těch spoilerů kvůli kauze s Toy Box, ale i když jsem věděla o čem bude, tak styl jak je napsaná vás chytne a nenechá od knihy odejít.
Matka, žena vašeho života, váš přístav naděje a bezpečí, útočiště před okolním světem, ta, kterou milujete, i když z její strany se stejného citu nedočkáte, vás vědomě přenechá predátorovi.
Já to zvládla, ty to taky zvládneš!
Jednoduchá logika, ale ne v tomto případě.
Těžké téma předložené čtenáři způsobem, který ve vás doznívá ještě hodnou chvíli.
Moje první setkání s autorčinou tvorbou provázelo velké nadšení - Hana. Samozřejmě jsem okamžitě jako většina, dohledávala a hltala již vydanou Slepou mapu, Hotýlek a v mezičase čekání na Tiché roky jsem si půjčila u vnoučka Strašidýlko Strášu :-). Úžasně čtivé příběhy celých rodin na pozadí historických událostí, z nichž většinu jsem pamatovala, mě zkrátka pohltily. U dystopického Listopádu jsem však váhala, zda tato cesta je autorčino "to pravé ořechové"...
Nyní jsem dočetla Les a s hodnocením hodně váhám. V příběhu občas zazní odkaz na pravdivé minulé události, ale samotný smutný a špinavým tajemstvím opředený životní příběh "cácory" mi už to nadšení, které jsem cítila u starších románů, zkrátka nepřinesl.
Asi by můj komentář vypadal jinak, pokud by mi chyběla dřívější starší zkušenost s autorčinou tvorbou, ale dnes opravdu musím napsat, že jsem trochu zklamaná...
Depka na odpoledne. Tentokrát mi ve stylu psaní paní Mornštajnové cosi chybělo a vlastně ani neumím konkrétně pojmenovat co. Téma bylo silné a těžké. S odstupem jednoho dne jsem zjistila, že nějak nemůžu rozdýchat hlavně Jakuba a Adama.
Všechny knihy paní Mornštajnové, včetně Listopadu, jsou pecka, ale tahle je pro mě bohužel zklamáním. Nezlehčuju určitě téma knihy, ale samotnou knihu hodnotím jako velmi slabou, několikrát jsem měla chuť ani jí nedočíst, ikdyž je napsaná čtivě. K malé cacoře jsem necítila vůbec žádnou lítost, spíš mě štvalo jak lhala, přemýšlela a tím dokázala ublížit nevinným. Špatně je v knize i to, že stačilo kývnout a byl odsouzen nevinný člověk, tomu nevěřím. Kniha jak je napsaná mi nesedla.
Neuvěřitelně dobře napsaný velmi těžký příběh malé cácorky. O takhle toxické rodině už jsem dlouho nečetl. Tam snad nebylo nic správně. Velice se mi líbila samotná metafora lesa (Klap, klap, klap.), to jak u cácorky fungovaly všechny obranné mechanismy, to že se za celou dobu nedozvíme, jak se hlavní hrdinka jmenuje jménem a celkové vykreslení jejího charakteru. Člověk jí absolutně rozumí proč, co a jak dělá, ale střelka mého morálního kompasu u toho létala do všech stran. A finále vás prostě dostane. Co v současnosti oceňuji nejvíce, že to je po dlouhé době kniha, kterou můžete rozebírat s lidmi ve svém okolí, protože ji teď čte každý :)
Kniha během večera přečtená. Nedalo se odtrhnout. Říkám si, kolik takových příběhů na světě asi je . . .
Jediné, co mě trochu zklamalo bylo pár nedotažených věcí. Například co se stalo s Jakubovým otcem.
Uhhh...
(...)
i přes silné téma, kterému se děj věnuje, je to takové lehké čtení. Lehké čtení, které ve Vás zanechá nelehký až znechucený pocit.
Skvěle napsané! Paní Mornštajnová nezklamala.
(SPOILER)
Mediální smršť, která provázela novou knihu Aleny Mornštajnové neminula snad nikoho z těch, kdo se zajímají o současnou literaturu. Nebudu tady polemizovat nad tím, komu uškodila nebo komu udělala reklamu, ale svůj názor na celou kauzu mám. Kdo si knížku přečetl nebo přečte, může si svůj úsudek udělat sám. Já jsem si přečetla i sporný článek, kterým se měla Mornštajnová údajně inspirovat a mám celkem jasno.
Co mě štve, že celá kauza vlastně prozradila pointu příběhu v knize.
Alenu Mornštajnovou mám jako autorku velice ráda. Nejen proto, že pochází z města, které je mi velice blízké a je kousek od mého bydliště. Mám ráda styl kterým píše, témata, kterými se zabývá a v neposlední řadě také to, že své knihy zasazuje do míst, která znám.
Les v domě jsem přečetla za dva dny. Jedním dechem. Nemohla jsem knížku odložit. Atmosféra, kterou dokáže autorka vykouzlit, vám nedovolí přestat číst. Nechci v žádném případě nijak zlehčovat problém zneužívání dětí, kterého se kniha dotkne. Ale během čtení mě mnohokrát napadlo, že dítě můžete zničit i mnoha jinými způsoby. Cácora, hrdinka knížky, jejíž jméno se nedozvíme, žije s prarodiči a matkou v dvougeneračním domě na kraji lesa. To, že ji zneužívá dědeček, už asi ví i ti, kteří knihu nečetli. Jenže stejně děsivé mi přijde to, že se cácora celý svůj život cítí nemilovaná, nechtěná. Nemá naprosto nikoho, o koho by se mohla opřít, ke komu by mohla patřit.
Bylo mi úzko z toho, v jakém prostředí můžou některé děti vyrůstat.
První kniha, kterou jsem od A. M. četla a mám z ní velmi rozporuplné pocity.
Čtivé, strohé a zároveň květnaté, přímo k věci. Líbí se mi autorčin styl. Chvílemi neuvěřitelné, stupidní, naivní, a z toho se nemůžete zbavit dojmu, že osud cácory se v minulosti otřel i o vás. Ať už přímo či z vyprávění - jedna paní povídala.
Život je boj. A cácor jsou na světě stovky. Tisíce. Bohužel s podobným údělem.
Kniha mi vůbec nepřijde drsná. Drsné je gró příběhu. Smutné. Šokující. A autorkou zajímavě zaobaleno, což jako čtenář oceňuji.
Jelikož to není můj oblíbený žánr, těžko hodnotit či doporučit.
Neurazí, neznudí ani nenadchne.
Špatný, špatný, velký špatný. Tohle prostě nechceš. Teda napsaný je to skvěle a o to je to vlastně ještě horší. Naštěstí mi do čtení lezla práce, takže jsem to měl dávkovaný po kouskách, i když na jeden zátah by knížka přečíst šla, ale...
...život sice neni peříčko a růžovej obláček, ale taky by to nemuselo bejt totální peklo a mizérie, což se tady děje a to hutně. Ono to neni moc hezký už od začátku, ale jak se postupem času odkrývá rodinné tajemství, až do úplnýho konce (i když čtenář už může něco tušit od začátku), ani mi nenapadá nějaký správný slovo. Beznaděj? Když už i ty lidi o který by se člověk měl v těžkejch chvílích v životě opřít selhávají, někteří dost brutálně...fakt nevim, ale když pominu hlavního strůjce všeho zla, tak nasranej jsem byl v tej knížce snad na všechny postavy, protože jak se řiká, že když se zlo tiše toleruje, tak je to, jako by ho člověk sám páchal.
Silný čtení.
Přečteno na jeden zátah. Knížka na těžké téma, které mi ještě hodně dlouho bude ležet v hlavě.