Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4319
4319
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Matka, žena vašeho života, váš přístav naděje a bezpečí, útočiště před okolním světem, ta, kterou milujete, i když z její strany se stejného citu nedočkáte, vás vědomě přenechá predátorovi.
Já to zvládla, ty to taky zvládneš!
Jednoduchá logika, ale ne v tomto případě.
Těžké téma předložené čtenáři způsobem, který ve vás doznívá ještě hodnou chvíli.
Moje první setkání s autorčinou tvorbou provázelo velké nadšení - Hana. Samozřejmě jsem okamžitě jako většina, dohledávala a hltala již vydanou Slepou mapu, Hotýlek a v mezičase čekání na Tiché roky jsem si půjčila u vnoučka Strašidýlko Strášu :-). Úžasně čtivé příběhy celých rodin na pozadí historických událostí, z nichž většinu jsem pamatovala, mě zkrátka pohltily. U dystopického Listopádu jsem však váhala, zda tato cesta je autorčino "to pravé ořechové"...
Nyní jsem dočetla Les a s hodnocením hodně váhám. V příběhu občas zazní odkaz na pravdivé minulé události, ale samotný smutný a špinavým tajemstvím opředený životní příběh "cácory" mi už to nadšení, které jsem cítila u starších románů, zkrátka nepřinesl.
Asi by můj komentář vypadal jinak, pokud by mi chyběla dřívější starší zkušenost s autorčinou tvorbou, ale dnes opravdu musím napsat, že jsem trochu zklamaná...
Depka na odpoledne. Tentokrát mi ve stylu psaní paní Mornštajnové cosi chybělo a vlastně ani neumím konkrétně pojmenovat co. Téma bylo silné a těžké. S odstupem jednoho dne jsem zjistila, že nějak nemůžu rozdýchat hlavně Jakuba a Adama.
Všechny knihy paní Mornštajnové, včetně Listopadu, jsou pecka, ale tahle je pro mě bohužel zklamáním. Nezlehčuju určitě téma knihy, ale samotnou knihu hodnotím jako velmi slabou, několikrát jsem měla chuť ani jí nedočíst, ikdyž je napsaná čtivě. K malé cacoře jsem necítila vůbec žádnou lítost, spíš mě štvalo jak lhala, přemýšlela a tím dokázala ublížit nevinným. Špatně je v knize i to, že stačilo kývnout a byl odsouzen nevinný člověk, tomu nevěřím. Kniha jak je napsaná mi nesedla.
Neuvěřitelně dobře napsaný velmi těžký příběh malé cácorky. O takhle toxické rodině už jsem dlouho nečetl. Tam snad nebylo nic správně. Velice se mi líbila samotná metafora lesa (Klap, klap, klap.), to jak u cácorky fungovaly všechny obranné mechanismy, to že se za celou dobu nedozvíme, jak se hlavní hrdinka jmenuje jménem a celkové vykreslení jejího charakteru. Člověk jí absolutně rozumí proč, co a jak dělá, ale střelka mého morálního kompasu u toho létala do všech stran. A finále vás prostě dostane. Co v současnosti oceňuji nejvíce, že to je po dlouhé době kniha, kterou můžete rozebírat s lidmi ve svém okolí, protože ji teď čte každý :)
Kniha během večera přečtená. Nedalo se odtrhnout. Říkám si, kolik takových příběhů na světě asi je . . .
Jediné, co mě trochu zklamalo bylo pár nedotažených věcí. Například co se stalo s Jakubovým otcem.
Uhhh...
(...)
i přes silné téma, kterému se děj věnuje, je to takové lehké čtení. Lehké čtení, které ve Vás zanechá nelehký až znechucený pocit.
Skvěle napsané! Paní Mornštajnová nezklamala.
(SPOILER)
Mediální smršť, která provázela novou knihu Aleny Mornštajnové neminula snad nikoho z těch, kdo se zajímají o současnou literaturu. Nebudu tady polemizovat nad tím, komu uškodila nebo komu udělala reklamu, ale svůj názor na celou kauzu mám. Kdo si knížku přečetl nebo přečte, může si svůj úsudek udělat sám. Já jsem si přečetla i sporný článek, kterým se měla Mornštajnová údajně inspirovat a mám celkem jasno.
Co mě štve, že celá kauza vlastně prozradila pointu příběhu v knize.
Alenu Mornštajnovou mám jako autorku velice ráda. Nejen proto, že pochází z města, které je mi velice blízké a je kousek od mého bydliště. Mám ráda styl kterým píše, témata, kterými se zabývá a v neposlední řadě také to, že své knihy zasazuje do míst, která znám.
Les v domě jsem přečetla za dva dny. Jedním dechem. Nemohla jsem knížku odložit. Atmosféra, kterou dokáže autorka vykouzlit, vám nedovolí přestat číst. Nechci v žádném případě nijak zlehčovat problém zneužívání dětí, kterého se kniha dotkne. Ale během čtení mě mnohokrát napadlo, že dítě můžete zničit i mnoha jinými způsoby. Cácora, hrdinka knížky, jejíž jméno se nedozvíme, žije s prarodiči a matkou v dvougeneračním domě na kraji lesa. To, že ji zneužívá dědeček, už asi ví i ti, kteří knihu nečetli. Jenže stejně děsivé mi přijde to, že se cácora celý svůj život cítí nemilovaná, nechtěná. Nemá naprosto nikoho, o koho by se mohla opřít, ke komu by mohla patřit.
Bylo mi úzko z toho, v jakém prostředí můžou některé děti vyrůstat.
První kniha, kterou jsem od A. M. četla a mám z ní velmi rozporuplné pocity.
Čtivé, strohé a zároveň květnaté, přímo k věci. Líbí se mi autorčin styl. Chvílemi neuvěřitelné, stupidní, naivní, a z toho se nemůžete zbavit dojmu, že osud cácory se v minulosti otřel i o vás. Ať už přímo či z vyprávění - jedna paní povídala.
Život je boj. A cácor jsou na světě stovky. Tisíce. Bohužel s podobným údělem.
Kniha mi vůbec nepřijde drsná. Drsné je gró příběhu. Smutné. Šokující. A autorkou zajímavě zaobaleno, což jako čtenář oceňuji.
Jelikož to není můj oblíbený žánr, těžko hodnotit či doporučit.
Neurazí, neznudí ani nenadchne.
Špatný, špatný, velký špatný. Tohle prostě nechceš. Teda napsaný je to skvěle a o to je to vlastně ještě horší. Naštěstí mi do čtení lezla práce, takže jsem to měl dávkovaný po kouskách, i když na jeden zátah by knížka přečíst šla, ale...
...život sice neni peříčko a růžovej obláček, ale taky by to nemuselo bejt totální peklo a mizérie, což se tady děje a to hutně. Ono to neni moc hezký už od začátku, ale jak se postupem času odkrývá rodinné tajemství, až do úplnýho konce (i když čtenář už může něco tušit od začátku), ani mi nenapadá nějaký správný slovo. Beznaděj? Když už i ty lidi o který by se člověk měl v těžkejch chvílích v životě opřít selhávají, někteří dost brutálně...fakt nevim, ale když pominu hlavního strůjce všeho zla, tak nasranej jsem byl v tej knížce snad na všechny postavy, protože jak se řiká, že když se zlo tiše toleruje, tak je to, jako by ho člověk sám páchal.
Silný čtení.
'Pobízení, napomínání, peskování, spěch a strach.' Výchova, která by měla být odstrašujícím příkladem pro všechny rodiče. Zlá babi, chybějící máma a strašidelný les. Všichni zahleděni do sebe, bez kousku soucitu a lásky. Od druhé půlky naprosto famózní, nemohla jsem knihu odložit z ruky a ten skvělý závěr! 95%
Milá cácorko,
ano, teď už znám Tvůj příběh a nemyslím si, že můžeš být šťastná. Snad pak až čas zahojí ty největší a nejhlubší rány, pak pocítíš úlevu a v životě
se ti zableskne i první paprsek štěstí. To Ti přeji z celého srdce !
Nikdo z nás by nechtěl ani neměl mít les v domě. Je to smutný, silný, temný, drásavý příběh z pera Aleny Mornštajnové, skvěle napsaný...
(SPOILER) Jako jo, asi pekne tema. Zpracovani za me dost pokulhava. Vazne policie nekomu zkazi zivot jen na zaklade obvineni nekoho jineho a fotky v supliku? Vazne mama necha dceru v dome uchylaka, co ji zneuziva?! Nevim no
Kdybych věděla o jakém tématu bude kniha pojednávat, tak bych ji nevzala do ruky. Tyto témata snáším velmi špatně takže když jsem asi v půli příběhu začala tušit, co se skrývá pod rouškou tajemného lesa, už nebylo úniku. Tak jsem knihu tedy dočetla. Musím říct, že byť byla kniha napsána lehkým stylem jednoduchého vyprávění jednoho smutného životního osudu, tak obdivuji s jakou bravurností autorka dokázala do příběhu dostat celou "psychologickou" charakteristiku hlavní postavy. Velice kladně kvituji, jak moc se psychikou autorka zabývala, jak vykreslovala chování a jednotlivé činy hlavní postavy neboť to v mnohém objasňuje proč se oběti takovýchto činů leckdy chovají mimo veškeré chápání nás "nedotčených".
Myslím že příběh mnohým otevře oči. Pravda je vskutku někdy hluboko pod povrchem, aniž bychom to tušili. Z příběhu na mě dýchala neuvěřitelná úzkost při představě kolik takových pravd je kolem nás ..... kde stejně, jako v tomto příběhu nic netušíme, nevíme a jen si myslíme.
Spoiler je pouze na konci komentáře v závorce.
Kniha je dost jiná, než předchozí. Autorka sama to ostatně na jedné besedě zmiňovala s tím, že se jí tato kniha povedla napsat přesně podle jejích představ. Musím přiznat, že pro mě kniha neměla takové kouzlo jako předchozí díla paní Mornštajnové, rodinné ságy a osudy poznamenané dobou mi sedí více.
Nicméně, tato kniha je velmi dobře napsaná, opět velmi čtivá - to autorka umí. První asi polovinu jsem četla bez valného zájmu, když jsem měla čas. A pak přišel obrovský zvrat a já jsem se nemohla odtrhnout a četla jsem dlouho do noci, dokud jsem knihu nepřečetla.
Autorka si s nejrůznějšími odhaleními krásně pohrála, myslím, že krásně vykreslila obranné mechanismy týraného dítěte, kdy odosobnění a snaha o nevnímání problému jsou velmi časté postupy.
Na konci knihy už jsem si jen kladla otázku, kterou postavu viním nejvíce. Já osobně jsem toho názoru, že nejzápornější postavou celého dramatu byla babi (ale jsem si jistá, že je to mimořádně subjektivní a každý to bude vnímat jinak - SPOILER: Já jsem se takto rozhodla proto, že ona jediná z rodiny nebyla přímým účastníkem, věděla o všem, ale nezasáhla, což by určitě nebylo jednoduché z mnoha různých důvodů. Nejhorší na její postavě však bylo, že se rozhodla dovolit, aby do stejné situace v domě přišla i její nejmladší vnučka!).
Na Světě knihy, jsem si nemohla nechat ujít besedu s p. Mornštajnovou, kde se právě o této knize mluvilo. Čekala, jsem, že to nebude úplně příjemné téma a nic o čem doposud autorka psala. Ale...kniha se četla velmi lehce, na tak těžké téma, je to příběh, který není hezký a téma o kterém se ví, ale nemluví, ale vtáhne vás. Přečetla jsem knihu za dva večery, protože jsem nemohla uvěřit, čeho jsou někteří lidé schopni a samozřejmě mě zajímalo jak to celé dopadne. Je to kniha na zamyšlení i závěr vás nenechá klidnými. Musím říct, že se mi líbilo, že je kniha psaná takovým stylem, že jednotlivé postavy, jejich povahy, rysy...atd, jsou pro čtenáře tajemství, do posledních stránek, i samotný závěr knihy vás nechá tápat nad tím, jak to s cácorou dopadlo.
Od první stránky depresivní, to se paní Mornštajnové opravdu povedlo. Silné téma, silný příběh. Jinak to ani dopadnou nemohlo.
(SPOILER) Po Listopádu, který mi nesedl se nám vrací paní Mornštajnová s dalším příběhem a opět jsme v pochmurné náladě. Zajímavý námět a celkové zpracování se mi líbilo. Co jsem necenil, bylo postupné gradování příběhu, kdy, pro mě nepochopitelné, chování hlavní postavy, mi místy lezlo opravdu na nervy, ale snažil jsem se mít pro její jednání pochopení, vzhledem k příběhu. Celou knihu jsem naivně čekal nějaký alespoň trochu pozitivní konec a svým způsobem jsem ho dostal, ale ne takový, jaký bych čekal a vlastně jsem si říkal, že naše Cácora vlastně neměla moc šanci na "normální" život. U chování některých vedlejších postav mi vyloženě tekly nervy. Ale celkově na smutný příběh, hodnotím knihu kladně. Krátké kapitoly miluju a kniha čte se velice svižně. Určitě doporučuju přečíst.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Po Haně pro mě druhá nej od Aleny Mornštajnové, škoda těch spoilerů kvůli kauze s Toy Box, ale i když jsem věděla o čem bude, tak styl jak je napsaná vás chytne a nenechá od knihy odejít.