Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4596
4596
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Jakmile vyjde nová kniha od mého oblíbeného autora, musím se okamžitě pustit do čtení.
Jinak to nebylo ani u knihy Les v domě.
Jak hodnotit knihu, aniž bych prozradila něco z děje? Tak u této knihy, to bude obzvlášť těžké.
Hlavní hrdinka Cácora, která vypráví svůj příběh, se vrací do dětství. Její dětství nebylo vůbec šťastné. Nikdy nezažila lásku, objetí, porozumění. Připadá si na světě omylem.
Žije v domě u lesa s matkou, která o ní nejeví zájem, alkohol je ji milejší, babičkou, které pořád něco vadí a dědou, který se všem straní.
Pak je tu les, který je temný, děsivý a který ukrývá tajemství, o kterém je zakázáno mluvit.
Les, který si jednoho dne pro Cácoru přijde.
Autorka napsala silný příběh plný emocí, beznaděje, nespravedlnosti, strachu, bezcitnosti a tísně. I když se do příběhu začtete již po pár stránkách, tak to není žádné lehké čtení.
Je těžké psát o tak silném tématu, autorka se toho nebála a napsala dech beroucí příběh, který Vám nedá spát ještě dlouho po dočtení.
Škoda jen toho otevřeného konce. Mám ráda uzavřené příběhy, kde nebudu mít v hlavě spoustu otázek.
Od autorky mám zatím nejraději Hanu a Les v domě je jen o pár stupinků níž.
(SPOILER)
Kdysi jsem od autorky četla všemi opěvovanou Hanu a po dočtení jsem frustrovaně obrátila oči v sloup, povzdychla si a knihu odložila do sekce Overrated (nadhodnocené).
Když jsem brala do ruky Les v domě, znovu jsem se sarkasticky uchechtla, prokřupla prsty, uvařila si šálek čaje a v zadní části mozku jsem si připravovala další detailní kritický komentář k této novotině.
Ale sarkastické poznámky, jízlivé poloúsměvy a vyčítání si toho, že jsem měla dát přednost jiným knihám se nakonec vůbec nedostavily.
V knize jsme hozeni do kruté reality malé cácory. Babička, která jí jasně dává najevo, že všem ztěžuje život, matka, která o ní nemá valný zájem a děda. Autorka zde opravdu bravurně vystihla dětské trauma, které ovlivnilo všechny kolem naší malé hrdinky. Líbila se mi ta surovost. Líbilo se mi to téma.
Spousta lidí si zde stěžuje, že všichni v knize byli zlí, protože prostě byli zlí, ale nemyslím si, že to je korektní cesta popisu daných postav. Všichni až na dědu měli vlastní trauma. Generační trauma.
Babička, kterou manžel trýznil a ona z něj měla strach. Možná měla strach, že jí opustí, že zůstane sama, že přijde o jistotu, o komfort každodenního života - její trauma v knize není tak vykreslené, ale v jistých sekvencích šlo vidět, že tam je. Její postava pro mě byla komplikovaná - v jisté momenty jsem viděla tvrdou lásku, kterou své vnučce dávala. V jiné jsem zase viděla spiklence lesa, který odmítal přijmout a řešit skutečnost toho, že manžel zneužívá malé holky. Mrzí mě, že jsme její trauma nemohli prozkoumat o něco víc, o něco hloub, ale na druhou stranu to chápu. Daná postava se až moc bála projevit slabost a tak se raději obrnila proti všem neduhům světa a svou bolest projevovala tím, že si jí vylévala na ostatních. Smutné, ale realistické.
Matka cácory, kterou otec zneužíval a na které si její vlastní matka vylívala zlost. Je tam vidět skvělý kontrast mezi ní a cácorou - cácora měla možnost utéct. Ona ne. Nikdy neutekla svým rodičům, jejich předsudkům, nikdy se nedostala pryč - a když ano, bylo pozdě, protože nakyslost prostředí, kde byla nucena strávit tolik let se na ní podepsala. Bolest utápěla na dně láhvě a z prokletého kruhu se nikdy nedostane.
Děda byl mohutný les, který ničil. Byla to definitivně nejzvrácenější a nejvíc antagonistická postava celé knihy. Šel z něj strach a nejistota, byl obklopen temnotou. Nemám k němu víc co dodat - někdy se lidé prostě rodí zlí. On byl jednoznačně zlý, protože byl zlý (jako jediná postava knihy!!!).
Cácora byla skvělá hrdinka. Skvělá tím, že působila tak reálně. Jako jediná se aktivně snažila uniknout svému strachu, lesu a na konci vidíme, že se jí to povedlo. Ohněm vše skončilo. Nespasila sebe, ale spasila svou malou sestru. Jako první se jí podařilo nebýt sobecká a postavit se proti lesu. Pevně věřím, že se jí ke konci podařilo zachránit i svého bratra - minimálně aspoň střípky z něj.
Konec knihy nebyl happy end, v jaký jsem mermomocí doufala a zoufala, ale i tak odcházím spokojená.
(A zvrat s Blankou jsem nečekala a koukala jsem na něj s otevřenou pusou - listovat zpět do prvních kapitol, momenty uvědomění, šok - pecka.)
Jednu hvězdu strhávám za celou kauzu s copyrightem, protože ohledně té jsem ještě stále trochu nesvá.
3,5
Já nevím, vyprávění z pohledu dětí není mým šálkem kávy, i když mám pocit, že každá pořádná autorka takovou knihu v portfoliu musí mít.
S hlavní hrdinkou jsem přes to všechno, co se jí dělo, nedokázala soucítit. Vztek na rodinu ano, soucit ale nikoliv.
Soucit jsem cítila k Jakubovi, neumím si představit, že by se takhle jedním šmahem dal zkazit život nevinnému dítěti.
I přes pro mě nezáživnou formu vyprávění je děj veden dobře, a nebýt idiotského rozhovoru na novinkách, který mi bez upozornění prozradil pointu, užila bych si závěrečný wau efekt mnohem více.
Po dočtení knihy se mi líbí pointa a originalita v názvu.
Po asi 50 stránkách jsem knihu odložila. Styl vypravování mi nevyhovoval a téma na mě byla teď dost silná káva... ale nedokázala jsem jí nechat ležet. Konec jsem dočítala se slzami v očích a těch pár posledních vět mě rozsekalo úplně. Uf.
Kniha se mi líbila, přečteno jedním dechem. Brala bych delší konec spolu s vysvětlením dalších okolností.
Stejně jako spoustu jiných čtenářů, i mě si Alena Mornštajnová získala knihou Hana, kterou považuji za naprostý skvost české literatury. Ačkoliv dosud nemám od autorky přečtené všechno, co napsala, po novince Les v domě jsem musela sáhnout okamžitě. A jsem opět nadšená.
Bylo to silné a mrazivé čtení, od samého začátku jsem cítila lítost a smutek nad těžkým a nespravedlivým osudem malé cácorky, která prožila dětství v nefunkční rodině. Takhle zpětně mě mrzí, že jsem vinou sociálních sítí měla vyzrazenou zápletku ještě před samotným čtením. Autorka dokázala do knihy vložit velmi citlivé a smutné téma tak jemně a nenásilně, že kdybych dopředu nevěděla, čím se kniha bude zabývat, pravděpodobně bych byla hodně překvapená.
Ještě bych chtěla zmínit, jak krásně a metaforicky byl v knize popsaný les, který představoval všechno zlé, co se hlavní hrdince dělo. I ve mně vyvolávaly popisy lesa pocity tísně, strachu a zoufalství, přesně jak to popisovala malá cácorka. To bylo naprosto perfektní.
Opět skvělá kniha. Přesně tak jak jsme od AM zvyklí. Smekám před paní autorkou. Styl a úroveň, jí může leckdo závidět. Mrazivý a temný zážitek.
Kniha mě opět nezklamala. Tuto autorku mám moc ráda.
Děj je smutný. Tušila jsem zápletku, ale teda konec mě posadil na zadek.
Během čtení smutného příběhu jsem si říkala, co bylo inspirací. Zda je to na základě skutečného příběhu. Nechápu tu hysterii okolo, vždyť těchto příběhů musí být nespočet, a každá oběť se v něčem může najít a uzurpovat si to osobně. Za mě je naopak dobře na toto téma poukázat. Knížka se čte jedním dechem, i když zanechává na duši těžký pocit, smutek a beznaděj. Připomnělo mi to knihu Nabarvené ptáče, protože pozitivních chvilek je tam taky pomálu a je s podivem, co dětská duše dokáže ještě vstřebat a vydržet.
PS: SPOILER cekala jsem jeste nejake vysvetleni nebo hrozivou pointu s tatinkem vypravecky, kdyz nahle opustil i jeho dva chlapce. Ze to bude mit nejaky duvod. Vykresleny byl jako dobry chlap.
Mrazivé, surové, tajemné - a nutkavé k dočtení. Autorka si opět zaslouží obdiv.
Hned na úvod vám řeknu, že je mi naprosto fuk všechno, co se kolem týhle knížky semlelo. A ano - máte pravdu, tenhle příběh se od těch předchozích liší. Nevadilo mi to.
Les v domě se mi líbil. Respektive to, co dělá knihu knihou a příběh příběhem. Nad tématem samotným už se rozplývat samozřejmě nemůžu. Autorka se tentokrát pustila do temnějších, hlubších vod. I tak ale zůstala míra čtivosti téměř nedotčená.
Cácory mi bylo líto (takže ano, knížka splnila jedno z mých dalších čtenářských kritérií vzbudit emoce, jakékoli). Jenže jsem se krom trochy soucitu neodhodlala vůbec k ničemu. A i když jsem jí chtěla snýst všechnu lásku světa, obejmout jinešlo to. Jak taky, když to byla holčička z knížky. Jenže.ne všechny holčičky jsou jenom z knížek
Názorů se ke mně dostalo opravdu hodně. A jestli se s nějakým můžu ztotožnit, pak s pocitem, že to bylo trochuodosobněný. Chyběla mi autenticita, důvěryhodnost. I ten konec mi přišel trošičku přitažený za vlasy.
Doporučuju? Jasně, že jo. Změna je přece život! A až se do hodnocení pustíte vy, mějte prosím na paměti, že není jednoduchý být oblíbenou českou autorku, vykročit z obvyklé tematické zóny, a pak jít ke čtenářům plných očekávání, se svou kůží na trh.
(SPOILER)
Kdo chce oddechové čtení, ať tuto knihu rozhodně přeskočí.
Jsem moc ráda, že jsem se před jejím přečtením cíleně vyhýbala jak všem recenzím, článkům o knize, rozhovorům s autorkou, tak i té "nešťastné" kauze s Toy Box (o které jsem mimochodem do této doby neměla ani ponětí), takže jsem k ní přistupovala opravdu "nepolíbená" a vůbec jsem netušila, o čem bude. Proto jsem si dostatečně mohla užít všechny momenty překvapení a knihu plně užít.
Těžké téma zneužívání, o kterém často blízké okolí ví, ale navenek jde lehce přehlédnout.
Bezejmenná hlavní hrdinka s pokřivenou povahou v důsledku traumat z dětství ukazuje, co dokáže způsobit jedna lež.
Antipatie jsem si vytvořila téměř ke všem postavám, samozřejmě jsem měla vztek hlavně na matku a babičku "té holky", absolutně nechápala jejich sobecký a nevšímavý postoj, ale sympatizovat nejde ani s hlavní hrdinkou. Snad jen v úseku dětství, kdy se její povaha vlivem situace a vztahů v rodině, kde vlastně nikdo nikoho neměl rád, formovala a navždy ji poznamenala.
Co mě na knize hodně zaujalo, bylo, jak se autorka vypořádala s tím zásadním a klíčovým tématem knihy - pracuje jen s náznaky, nepopisuje víc, než je nutné, všechno je víceméně skryto a co se vlastně děje nechává hlavně na představivosti čtenáře.
"Les v domě" - čeho je to metafora, se čtenář opravdu musí sám dovtípit.
Díky té své "nepolíbenosti" knihou jsem po celou dobu tak nějak tápala v tom, co se vlastně děje či neděje, nechávala se překvapovat a drsné odhalení na konci mě už pak jen dokonale uzemnilo.
No - po přečtení mi z toho všeho opravdu nebylo moc dobře.
I když je to poprvé, co autorce ubírám jednu hvězdičku - a to opravdu jen kvůli rozlišení od jejích ostatních knih, které mě přece jenom zaujaly o nepatrný chloupek víc (u jiného autora by bylo pět hvězdiček jasných), je to výborná kniha o věcech, před kterými je chyba zavírat oči.
Je vůbec ještě někdy možné opravit takhle rozbité děti?
(SPOILER) Když dva píšou o tomtéž, není to totéž. Obsahově blízké Houbařce, ale jádro pudla, v tomto případě samotné zlo, se objevuje až po půlce. A boj s ním až na úplném konci, navíc značně otevřeném. Skvělé je, že to, bohužel jako v samotném životě, není happy end, o to víc předkládá otázku těm ostatním, babi na prvním místě. Zlu se musí čelit. Nevím, o co přesně jde ve sporu s Toy Box, i když chápu jádro sporu, nejsem si jist, na čí straně je pravda. Takže asi v rámci vyrovnanosti, se začnu poohlížet i po tom komixu, abych se mohl rozhodnout, nebo aspoň vyvážit. Ale tahle kniha za čtení stojí - v první půli jazykem, v druhé samotným příběhem.
Těžké a ošklivé téma, které autorka dobře zpracovala. Že bych byla z knihy otřesná a musela si dávat pauzy nebo ještě po přečtení nad ní přemýšlet to určitě ne. Věřím,že nějaká pravdivá výpověď zneužíváné osoby by mě určitě dostala více.
Knihu jsem přečetla před pár dny. Často na ni myslím, musela jsem si dát pauzu, než jsem byla schopná napsat komentář. Téma knihy je opravdu velmi těžké, věřím, že se takové věci dějí a také se možná dějí někde blízko nás, jen o tom nemáme tušení. Ty děti se nám jen zdají zakřiknuté, divné... Ano, je to hrůza. Nemohu říct, že se mi kniha líbila. Bohužel. Možná je zde až moc neskutečně těžkého života jedné holčičky, skoro neúnosné. Chybělo mi zpracování nebo spíš vysvětlení, proč se lidé v rodině chovali tak bezohledně. V životě jsou vždy nějaké spouštěče zla, a to tady bylo odjakživa... A naděje na zlepšení? No, nevím. Možná jen pro někoho. Škoda.
LES V DOMĚ
Hodnocení Knihánkova: 4 hvězdy
Kniha mě moc a moc bavila! Těžké a smutné téma, ovšem zpracováno neuvěřitelně čtivou a chytlavou formou... Stojím na straně paní Mornštajnové, na 101 %! Velice povedené psychologické rodinné drama. Jsem zvědavá, co na knížku řekne moje babička:). Já jsem byla spokojená, i když hlavní hrdinka (ač oběť, ale..) mě v něčem fakt dost štvala (pejsci + chování se k jedné z postav)!
Více v mém povídání na YouTube, kanál Knihánkov - video Přečteno 3/2023. :-)
Jsou příběhy, které nemohou skončit šťastně. Jsou příběhy, které nemohou skončit dobře. Toto je jeden z nich... Nečte se komfortně, i když dlouho vypadá jen jako zpráva o rodině, ve které tvrdost zadusila lidskost - což ale bylo v průběhu minulých staletí u rodin, kde žilo několik generací pohromadě, kde narážely na sebe v malém prostoru hodnoty i předsudky starých a mladých a nakonec stejně dřina zvítězila nade vším, časté. (Zapomeňte na venkovské idyly. Málokdy je psal někdo, kdo by je dlouhodobě žil.) V tomto případě je příčina ve zneužívání, ve zlu v čisté podobě - a hlavně v jeho tolerování a napomáhání k jeho pokračování, ať už ze slabosti, pohodlnosti či neochoty. Závěrečné věty všechno posunují do neuvěřitelné a (pardon) komické polohy.