Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4319
4319
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Cácora a její pochmurný život od začátku. Moc jí přejete, aby byla šťastná, ale ona zažívá jedno trauma za druhým. Je smutné, že takových dětí určitě není málo. Je to krásně napsané, tak jak to paní Mornštajnová umí, dokáže jen tak mimochodem vás provést těmi nejhlubším emocemi, že si sáhnete až na dno. Ano, to čtení bolí, ale je velmi působivé.
Nezklamal, jen mě mrzí, že jsem dopředu věděla - autorka postavila knihu na postupném odhalování se závěrečnou gradací a o to nás veřejné debaty připravily. Téma závažné, ii kdyby M. opisovala, nevidím v tom problém. Námět někde vykoukne, ale autor ho musí uchopit a zpracovat. A to dělá M. sakra dobře. Nezdá se mi tato kniha nejslabší, zatím mê bavily všechny, a to nemohu říci o všech spisovatelích. Styl každého autora se vyvíjí, nebo stagnuje, a to tady nehrozí - snad. Vzdáleně mi kniha připomíná J. Picoultovou a její nepochopení hrdiny. I cácora je jiná, a proto jí ostatní nevěří - to mě nejvíc přinutila k zamyšlení. Doporučuji.
Čtení ve vás vyvolá neuvěřitelné pocity, je to silné, je to pobuřující, je to smutné. O to smutnější, že se to reálně děje.
(Audiokniha)
Strašné, strašné, strašné!!! Příšerné téma napsané se všemi možnými pocity, které ve vás kniha vyvolá. Vztek, úzkost, soucit, smutek, bezmoc.. A je mi úplně špatně z toho, že takové věci se dějí a ve většině případech platí, jak je v knize zmiňováno, co je v rodině, v rodině i zůstane..
Pro děti je domov nejbezpečnější místo, domov je milující, pečující, ochraňující.. domov je útočiště, kde se všechno vždy spraví.. a pak tu jsou takové případy, kdy je domov naprosté peklo, tohle by se nemělo dít, děti by toto neměly nikdy poznat.. jelikož jejich dušička, duševní zdraví je navždy zlomeno :-(
Ivana Uhlířová je naprosto bravurní, skvěle načteno!
Tato kniha vás nenechá spát a už od samého začátku budeme mít pocit, že je něco špatně. Hodně špatně. Někde v hloubi duše budete vědět, že to, co se dozvíte, ve vás zanechá hluboké stopy. Budete netrpělivě obracet stránky a odkrývat minulost a tajemství, která jsou temnější a hrozivější než kdejaký hluboký les.
Další výborná knížka od výborné paní spisovatelky, jen mi z toho bylo hodně moc úzko.....
Tak jak je kniha vynikající, tak příšerný je samotný příběh. Tohle by se nemělo dít, tohle by nemělo nikomu procházet...
Knihu jsem přečetla za pár hodin. Autorka vybrala těžké téma. Dívka, která ve svém životě prakticky nezažije kousek štěstí a lásky, pouze trápení, nepochopení a nepřijetí. Navíc to, že vlastně jedinkrát nepadlo Cácořino jméno, ještě jakoby zveličovalo její smutný osud, je to taková nešťastná bezejmenná holčička. Alena Mornštajnová má opravdu talent na psaní dokonalých knih, i když z jejich obsahu někdy mrazí.
Další kniha od autorky a další pecky. Styl paní Mornštajnové mi sedí, knížky se mi krásně čtou a stránky utíkají před očima.
Ale takhle knížka hodně bolela, jako máma (nejen) si nedovedu představit. Beznaděj, zoufalství a nepochopení malé holčičky, která bohužel neměla komu se svěřit, s kým problémy řešit.
Rodina/domov, místo kde se máme cítit nejlépe, v bezpečí, šťastní, spokojení a ne prožívat to, co prožívala Cácora. Totálně nechápu maminku nebo babičku, že tomuhle všemu dokázaly přihlížet. Doufala jsem, že se na Cácoru usměje trochu štěstí, když odejde... bohužel na téhle knížce nebylo snad vůbec nic pozitivního.
Hodně težké a emotivní.
Krásná kniha, děkuji paní Mornštajnové!! Námět šílený, ale uvěřitelné. Úžasně propracované postavy, člověka mrazí. Autorka se dokázala perfektně vcítit do cácory, ale i ostatní postavy jsou velmi plastické, matka se stejným stigmatem, babi, která ví..., děda se drží trošku stranou... Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Moc se mi líbila i rozvolněná grafika knihy. Opravdu není nic, co bych mohla vytknout.
Audiokniha :
Velmi silný a děsivý příběh. Kniha skvěle načtena, která díky poslechu ještě víc podtrhla ponurost příběhu. Kniha mě nutila číst (poslouchat) dál a dál, až nakonec přišlo i "překvapení". Kniha byla skvělá, ale u mě stále vede Hana.
Přečteno na jeden zátah. Knížka na těžké téma, které mi ještě hodně dlouho bude ležet v hlavě.
Ať si každý o téhle knize říká co chce, ale podle mě tedy Alena Mornštajnová opět nezklamala.
Tahle kniha se zabývá závažným tématem, které je velice těžké a za mě je ale výborně zpracované. Autorka přesně vystihla, jak společnost k tomuto problému většinově přistupuje a jak oběti s tímto problémem žijí, jak se s ním vyrovnávají a dokonce nabídla různé verze tohoto vyrovnávání.
Navíc je příběh protkán dalšími motivy, které do něj skvěle zapadají.
Nejvíc se mi líbil hlavní motiv lesa, který prostupuje celou knihou.
Příběh také trochu poskytuje ponaučení z toho, když lidé budou tyto problémy přehlížet, krýt a zatajovat. Nikdy to prostě nic dobrého nepřinese.
Příběh je napsán úplně geniálně, styl psaní je hodně čtivý, popisy prožitků ale i prostředí krásně vystihují atmosféru a pomáhají se čtenáři do knihy vžít.
Postavy jsou také vykresleny skvěle. Jejich chování bylo autentické a ještě je protkáno spousty metafor. Hlavně do hlavní hrdinky jsem se dokázala naprosto vžít a příběh prožívat s ní.
Konec knihy mě trochu překvapil, ale nakonec se mi zdál velmi pochopitelný. Však zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A naopak jsem obdivovala odvahu hlavní postavy zamezit tomu, aby trpěl někdo další, když jí okolí odmítalo věřit, ve chvíli kdy se svěřila.
Podle mě je tahle kniha dalším skvělým dílem Aleny Mornštajnové, které skvěle zpracovává velmi těžké téma.
Strašně moc jsem se těšila na tuto knihu a přečetla jsem ji jedním dechem. Všechny knihy od A.M. jsou naprosto skvělé.
Většinou tu knihy nehodnotím, ale vzhledem k tomu, jaká se pak strhla mela udělám výjimku a je to čistá podpora spisovatelce. Sama jsem si prošla něčím podobným, a tak vím, že se tyhle věci bohužel dějí (a víme to všichni). Z tohoto důvodu naprosto nesouhlasím s tvrzením, že se autorka inspirovala u cizího příběhu.
Nepřestávejte psát. Máte milující čtenáře, kteří tomu stejně nevěří.
Několik knih této autorky jsem už přečetla (za mě nejslabší Listopád) a tak jsem byla dost zvědavána tuto už mediálně dost propíranou knihu. Ze zásady nečtu hodnocení knih před vlastním čtením. Chci si na knihu udělat vlastní názor.
A tak díky volnému odpoledni jsem četla a četla a večer dočetla. Skvěle napsaný těžký příběh se mi velmi dobře četl, hnala mě kupředu zvědavost, co se bude bude dít dál. A že se dělo, zvlášť závěr knihy. Já bych hodnotila klidně šesti hvězdičkami.
Smutek, tíha, beznaděj.... Příběh zneužívaného a manipulovaného dítěte, které nemá zastání a netroufá si říct o pomoc. A dle rodinné tradice samo dál ubližuje.... A když chce na prahu dospělosti zachránit malou, sotva poznanou sestru, nikdo mu nevěří.... A tak zvolí krajní možnost. Naprosto šílený příběh, bohužel ve své podstatě reálný. Odrovnal mě.
Hodně silné čtení vzbuzující mnoho emocí, lítost, soucit i vztek. Vzhledem k mediálnímu rozruchu kolem téhle knížky asi skoro každý čtenář alespoň trochu ví, o čem je. Ale i tak je to skoro šokující. V takové rodině by člověk nechtěl žít ani po přečtení prvních kapitol, kdy ještě není evidentní to nejhorší, co se tam děje. Tak mě napadlo, kde je příčina a následek. Jak by to všechno dopadlo, kdyby byla babi jiná? Mohla být jiná matka, když sama měla takové rodiče? Je to začarovaný kruh plný zoufalství.
Dost mě vzalo i to, jak "les" a to co, se dělo v domě, zasáhlo do života jiných lidí, hlavně Jakuba a taky Adama.
Závěr se mi líbil.
Je mi úplně jedno, jestli se autorka inspirovala nějakým konkrétním osudem. Ta knížka stojí za přečtení. Další poznámka v diskuzi.
Velmi silný námět knihy, který Vás donutí uvažovat nad tím, kolika osob se reálně denně týká. Napsané to bylo skvěle, čtenář se výborně vcítil do mysli a pocitů devítileté "cácory". Jen mi osobně vadil až příliš rychlý a zkratkovitý konec příběhu. Určitě se na tom dalo ještě stavět a zápletka se dala rozvinout ještě dál. Od dospělejší verze jsem čekala nějakou větší hloubku emocí a pocitů a proces vyrovnání se s minulostí.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Kniha je rozhodně jiná než ostatní knihy autorky, už jen proto, že jsou psané z velké části z pohledu mladého děvčete, i tak jsem jí ale přečetla za jediný den. Je to temná, ale skvělá kniha.
//
Co se týče dění v posledních dnech:
Ani po značné snaze nevidím doslova žádnou souvislost s jiným příběhem, která je roztahávána v mediálních debatách. To by se v tom mohl vidět každý člověk s podobným traumatem.
Narážky na téma "zlo plodí zlo" jsem v knize také nikde nanašla.
Tak asi tak...