Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4319
4319
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Opět skvělá kniha. Přesně tak jak jsme od AM zvyklí. Smekám před paní autorkou. Styl a úroveň, jí může leckdo závidět. Mrazivý a temný zážitek.
Kniha mě opět nezklamala. Tuto autorku mám moc ráda.
Děj je smutný. Tušila jsem zápletku, ale teda konec mě posadil na zadek.
Během čtení smutného příběhu jsem si říkala, co bylo inspirací. Zda je to na základě skutečného příběhu. Nechápu tu hysterii okolo, vždyť těchto příběhů musí být nespočet, a každá oběť se v něčem může najít a uzurpovat si to osobně. Za mě je naopak dobře na toto téma poukázat. Knížka se čte jedním dechem, i když zanechává na duši těžký pocit, smutek a beznaděj. Připomnělo mi to knihu Nabarvené ptáče, protože pozitivních chvilek je tam taky pomálu a je s podivem, co dětská duše dokáže ještě vstřebat a vydržet.
PS: SPOILER cekala jsem jeste nejake vysvetleni nebo hrozivou pointu s tatinkem vypravecky, kdyz nahle opustil i jeho dva chlapce. Ze to bude mit nejaky duvod. Vykresleny byl jako dobry chlap.
Mrazivé, surové, tajemné - a nutkavé k dočtení. Autorka si opět zaslouží obdiv.
Hned na úvod vám řeknu, že je mi naprosto fuk všechno, co se kolem týhle knížky semlelo. A ano - máte pravdu, tenhle příběh se od těch předchozích liší. Nevadilo mi to.
Les v domě se mi líbil. Respektive to, co dělá knihu knihou a příběh příběhem. Nad tématem samotným už se rozplývat samozřejmě nemůžu. Autorka se tentokrát pustila do temnějších, hlubších vod. I tak ale zůstala míra čtivosti téměř nedotčená.
Cácory mi bylo líto (takže ano, knížka splnila jedno z mých dalších čtenářských kritérií vzbudit emoce, jakékoli). Jenže jsem se krom trochy soucitu neodhodlala vůbec k ničemu. A i když jsem jí chtěla snýst všechnu lásku světa, obejmout jinešlo to. Jak taky, když to byla holčička z knížky. Jenže.ne všechny holčičky jsou jenom z knížek
Názorů se ke mně dostalo opravdu hodně. A jestli se s nějakým můžu ztotožnit, pak s pocitem, že to bylo trochuodosobněný. Chyběla mi autenticita, důvěryhodnost. I ten konec mi přišel trošičku přitažený za vlasy.
Doporučuju? Jasně, že jo. Změna je přece život! A až se do hodnocení pustíte vy, mějte prosím na paměti, že není jednoduchý být oblíbenou českou autorku, vykročit z obvyklé tematické zóny, a pak jít ke čtenářům plných očekávání, se svou kůží na trh.
(SPOILER)
Kdo chce oddechové čtení, ať tuto knihu rozhodně přeskočí.
Jsem moc ráda, že jsem se před jejím přečtením cíleně vyhýbala jak všem recenzím, článkům o knize, rozhovorům s autorkou, tak i té "nešťastné" kauze s Toy Box (o které jsem mimochodem do této doby neměla ani ponětí), takže jsem k ní přistupovala opravdu "nepolíbená" a vůbec jsem netušila, o čem bude. Proto jsem si dostatečně mohla užít všechny momenty překvapení a knihu plně užít.
Těžké téma zneužívání, o kterém často blízké okolí ví, ale navenek jde lehce přehlédnout.
Bezejmenná hlavní hrdinka s pokřivenou povahou v důsledku traumat z dětství ukazuje, co dokáže způsobit jedna lež.
Antipatie jsem si vytvořila téměř ke všem postavám, samozřejmě jsem měla vztek hlavně na matku a babičku "té holky", absolutně nechápala jejich sobecký a nevšímavý postoj, ale sympatizovat nejde ani s hlavní hrdinkou. Snad jen v úseku dětství, kdy se její povaha vlivem situace a vztahů v rodině, kde vlastně nikdo nikoho neměl rád, formovala a navždy ji poznamenala.
Co mě na knize hodně zaujalo, bylo, jak se autorka vypořádala s tím zásadním a klíčovým tématem knihy - pracuje jen s náznaky, nepopisuje víc, než je nutné, všechno je víceméně skryto a co se vlastně děje nechává hlavně na představivosti čtenáře.
"Les v domě" - čeho je to metafora, se čtenář opravdu musí sám dovtípit.
Díky té své "nepolíbenosti" knihou jsem po celou dobu tak nějak tápala v tom, co se vlastně děje či neděje, nechávala se překvapovat a drsné odhalení na konci mě už pak jen dokonale uzemnilo.
No - po přečtení mi z toho všeho opravdu nebylo moc dobře.
I když je to poprvé, co autorce ubírám jednu hvězdičku - a to opravdu jen kvůli rozlišení od jejích ostatních knih, které mě přece jenom zaujaly o nepatrný chloupek víc (u jiného autora by bylo pět hvězdiček jasných), je to výborná kniha o věcech, před kterými je chyba zavírat oči.
Je vůbec ještě někdy možné opravit takhle rozbité děti?
(SPOILER) Když dva píšou o tomtéž, není to totéž. Obsahově blízké Houbařce, ale jádro pudla, v tomto případě samotné zlo, se objevuje až po půlce. A boj s ním až na úplném konci, navíc značně otevřeném. Skvělé je, že to, bohužel jako v samotném životě, není happy end, o to víc předkládá otázku těm ostatním, babi na prvním místě. Zlu se musí čelit. Nevím, o co přesně jde ve sporu s Toy Box, i když chápu jádro sporu, nejsem si jist, na čí straně je pravda. Takže asi v rámci vyrovnanosti, se začnu poohlížet i po tom komixu, abych se mohl rozhodnout, nebo aspoň vyvážit. Ale tahle kniha za čtení stojí - v první půli jazykem, v druhé samotným příběhem.
Těžké a ošklivé téma, které autorka dobře zpracovala. Že bych byla z knihy otřesná a musela si dávat pauzy nebo ještě po přečtení nad ní přemýšlet to určitě ne. Věřím,že nějaká pravdivá výpověď zneužíváné osoby by mě určitě dostala více.
Knihu jsem přečetla před pár dny. Často na ni myslím, musela jsem si dát pauzu, než jsem byla schopná napsat komentář. Téma knihy je opravdu velmi těžké, věřím, že se takové věci dějí a také se možná dějí někde blízko nás, jen o tom nemáme tušení. Ty děti se nám jen zdají zakřiknuté, divné... Ano, je to hrůza. Nemohu říct, že se mi kniha líbila. Bohužel. Možná je zde až moc neskutečně těžkého života jedné holčičky, skoro neúnosné. Chybělo mi zpracování nebo spíš vysvětlení, proč se lidé v rodině chovali tak bezohledně. V životě jsou vždy nějaké spouštěče zla, a to tady bylo odjakživa... A naděje na zlepšení? No, nevím. Možná jen pro někoho. Škoda.
LES V DOMĚ
Hodnocení Knihánkova: 4 hvězdy
Kniha mě moc a moc bavila! Těžké a smutné téma, ovšem zpracováno neuvěřitelně čtivou a chytlavou formou... Stojím na straně paní Mornštajnové, na 101 %! Velice povedené psychologické rodinné drama. Jsem zvědavá, co na knížku řekne moje babička:). Já jsem byla spokojená, i když hlavní hrdinka (ač oběť, ale..) mě v něčem fakt dost štvala (pejsci + chování se k jedné z postav)!
Více v mém povídání na YouTube, kanál Knihánkov - video Přečteno 3/2023. :-)
Tak tentokrat zacinam vetou :" Ufff..., konecne mam docteno ."
Ale zaroven hned musim pripsat, ze uz ted se nesmirne tesim, az se, snad jiz v brzske dobe, na pultech knihkupectvi objevi dalsi kniha me velmi oblibene autorky, a ja si ji
s nadsenim budu chtit poridit. Protoze pani Mornstajnova proste psat umi. No, ale at objasnim tu mou vetu zacinajici "Uff".
Vsechny predchozi knihy autorky jsem si uzivala, uzivala jsem si styl psani, proste jsem je nechtela docist moc rychle, tak jsem si je kouskovala, i kdyz jsem mela chut zhltnout je najednou. A to i presto, ze i predchozi knihy nejsou zrovna tematicky vesele.
Tato kniha, tento pribeh, proste toto tema bylo pro me mrazenim po zadech uz jen pri predstave, ze se neco takoveho nekde deje. Proste ta bezmoc a bolest na dusi. Nerada se poustim do tak bolestivych pribehu, a i kdyz jsem z anotace a recenzi na knihu tusila, co mohu ocekavat, tak jsem po celou dobu cteni mela to "uff" a "au. "
Opravdu jsem rada, ze mam cteni za sebou. Knihu jsem cetla v elektronicke podobe, a vsechny predchozi od pani Mornstajnove jsem musela mit i v papirove podobe, nektere se chystam precist jeste jednou, mozna i vickrat, kdo vi, ale o teto vim jiste, ze si ji v te papirove verzi porizovat urcite nebudu, protoze proste jednou stacilo. Podruhe by jsem to uz nezvladla.
Děsivě pravdivá kniha.
Hrozné téma, zpracované s velkou citlivostí a nadhledem. Je třeba, aby se o těchto věcech mluvilo a psalo co nejvíce, jinak se nic nezmění.
Čtivá, hodně sugestivní a emočně náročná kniha to byla. Téma tohodle románu asi nikoho neminulo, takže všichni víme, že to je neveselé čtení. Alena Mornštajnová umí psát velmi svižně, v náznacích a leccos si musí čtenář domyslet a odkrýt sám.
Jen jsem asi měla mnohem vyšší očekávání, román není krátký, takže by se určitě dalo trochu lépe rozpracovat více postav, dost věcí zůstalo tak nějak zbytečně nedořešených, reakce okolí, celé řešení té kauzy... V určitých místech mi to přišlo prostě lehce odbyté. A to se prostě u autorky těhle rozměrů jen těžko odpouští. Nechci být moc konkrétní, abych vám nezkazila úsudek a čtení...
A co se týče aktuální kauzy s Toybox... Četla jsem i její článek, určité prvky jsou shodné, ale že by se dalo mluvit o nějakém plagiátorství, tak to za mě ani omylem. Škoda, že vyjádření AM jsou taková kusá a trochu zmatená, vrhá to na celou její knihu zbytečně nelichotivé světlo.
Na rozdíl od některých předchozích komentářů nemohu říct, že by se mi děj někde táhl, byl nudný nebo jsem měla nutkání knihu odložit. Ne, četla jsem jedním dechem a přesto, že jsem z internetových diskuzí věděla, jaký bude asi závěr, přesto jsem nerada knihu odkládala. Ano, je depresivní, ano ukazuje na nespravedlnost světa, bezohlednost okolí, nezájem postavit se zlu. Zlu, které zničilo několik životů.
Po Listopádu, který mě příliš neoslovil, je Les v domě opravdová čtenářská lahůdka. A paní Mornštajnová, prosím nenechte se odradit humbukem, který kniha a jedna nejmenovaná osoba vyprovokovala, a pište dál! Čtenáři by byli o hodně ochuzeni. Děkuji za tuto knihu i za ty předchozí!
Celá kniha je velmi depresivní, první polovina knihy se neskutečně táhla, přesto, že se kniha četla velmi dobře. Konec velmi překvapivý. Moc doporučuji k přečtení. Jedna z nejlepších knih, které Alena Mornštajnová napsala
Vážně hodně depresivní knížka, které bych za normálních okolností dala pět hvězdiček, ale bohužel se nemohu přenést přes první polovinu celého příběhu. Začátek a prostředek se totiž neskutečně táhl, pořád to bylo o tom samém, až jsem si říkala, jestli vůbec má cenu číst dál. Mělo to cenu. A velkou. Konec už byl překvapující a dostatečně silný. Tolik emocí - pozitivních i negativních - jsem v sobě nepocítila už dlouho. Můžu jen rozhodně doporučit.
Příběh se odehrává v domečku u lesa, kde se setkáváme s holčičkou, které přezdívají cácora. Žije s maminkou, tatínkem, dědou a babičkou. Nikdo si jí příliš nevšímá. Jediná babička jí dává najíst, vozí ji do školy, ale neustále má připomínky k její mámě, která je rozlítaná a nedokáže dát dceři potřebnou pozornost.
Cácora vyrůstá v nevyhovujícím prostředí. Protlouká se statečně životem a pere se s nepřízní osudu. I přesto, že jí neustále někdo hází klacky pod, jde dál. Občas má ve svém životě přátele, které ovšem nedokáže přijmout. Její vztah k lidem je za ta léta skeptický.
Příběh jsem si i přes těžké téma oblíbila. Myšlenky hlavní hrdinky se autorce povedly bravurně a uvěřitelně vykreslit. Vše jsem tak mohla prožívat spolu s ní a doufat v lepší zítřky.
Jak to celé s cácorou dopadne? Dospěje někdy její matka? Jak se vyřeší záhady kolem lesa v domě?
Za mě se jedná o parádně zpracovaný psychologický román. Určitě ho všem vřele doporučuji. Konec mě naprosto odrovnal. Kniha pro mě nebyla předvídatelná.
(SPOILER) Uf, tak jak jsem za normálních okolností z knih od Aleny Mornštajnové nadšená, tak tato kniha mě až tak nenadchla, nemůžu říct, že se mi nelíbila, ale rozhodně to není jedna z těch knih, kterou bych každému doporučila. Téma bylo silné, líbilo se mi i přirovnání k lesu, konec jsem už zhltla, ale první polovina mi přišla tak nějak táhlá, měla jsem pocit, že je to pořád to samé dokola, babi zlá, děda věčně někde zalezlý, máma totální selhání, Bella smradlavá... vykreslení postav dobré, ale v podstatě jsme to "slyšeli" půlku knihy a já už si říkala, že to už přece víme, že od babi se nedá čekat nic dobrého a tak dál, namísto toho, bych třeba uvítala rozvinutí dějové linky s "tátou", kam nakonec odešel, jestli o tom třeba taky věděl, jak se kluci dozvěděli, že mají asi sestru apod.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Stejně jako spoustu jiných čtenářů, i mě si Alena Mornštajnová získala knihou Hana, kterou považuji za naprostý skvost české literatury. Ačkoliv dosud nemám od autorky přečtené všechno, co napsala, po novince Les v domě jsem musela sáhnout okamžitě. A jsem opět nadšená.
Bylo to silné a mrazivé čtení, od samého začátku jsem cítila lítost a smutek nad těžkým a nespravedlivým osudem malé cácorky, která prožila dětství v nefunkční rodině. Takhle zpětně mě mrzí, že jsem vinou sociálních sítí měla vyzrazenou zápletku ještě před samotným čtením. Autorka dokázala do knihy vložit velmi citlivé a smutné téma tak jemně a nenásilně, že kdybych dopředu nevěděla, čím se kniha bude zabývat, pravděpodobně bych byla hodně překvapená.
Ještě bych chtěla zmínit, jak krásně a metaforicky byl v knize popsaný les, který představoval všechno zlé, co se hlavní hrdince dělo. I ve mně vyvolávaly popisy lesa pocity tísně, strachu a zoufalství, přesně jak to popisovala malá cácorka. To bylo naprosto perfektní.