Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4638
4638
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Pěkně psaná a smutná. Smutná v tom, že je to realita. Jak tohle může udělat máma své dceři. Určitě kniha k zamyšlení. Co se může dít ve vašem okolí.
Bravurní zpracování silného a bolestivého příběhu. Mám ráda tuhle autorku, že se nebojí zabruslit do temných a tíživých témat, které se skutečně dějí. Napsáno takovým stylem, abychom pochopili vnitřní pocity a pochody malého dítěte a posléze mladé ženy, jenž se musí srovnat s neuvěřitelnou krutostí svých nejbližších. Líbí se mi způsob, jakým paní Mornštajnová vystihuje všechny situace, jak zachází do hloubky a chce, abychom jednání všech postav správně pochopili. To, jakým způsobem to podává, je zcela originální. Každá její kniha mi přinese neobyčejný čtenářský zážitek, na který se nedá zapomenout, ale Les v domě je tím nejlepším, co jsem vůbec dosud četla.
(SPOILER) Knihy Aleny Mornštajnové miluju, ale tohle je bohužel už druhá, co mě zklamala. Listopád mě vůbec neoslovil a o této popravdě nevím, co si myslet. Silné téma, nedávno propírané na veřejnosti, což knize uškodilo, protože bylo prozrazeno víc, než mělo být. Ale i způsob psaní, provedení mi přišlo nedotažené, nepropracované. Bylo mi hodně líto Jakuba, přišel ke svému osudu jako slepý k houslím, myslím si že ani zoufalá situace Cácory ji neopravňovala k tomu, co mu svou lží provedla. A proč ani potom, v dospělosti neřekla pravdu? Děly se jí strašné věci, to ano, ale ona provedla Jakubovi taky hroznou věc a ještě si ji patřičně zdůvodnila. A o konci raději ani nemluvím. Nevím, jestli bych knihu doporučila ke čtení. Já z ní cítím spíše negativní emoce.
Geniální, silné. Připravte se na jízdu plnou beznaděje i bezmocnosti.
Na Paní Spisovatelce se mi líbí zejména její jazyk. To jak používá češtinu. Úžasné. Čtenáře získává svými silnými příběhy. Nepotřebuje k tomu, narozdíl od jiných pisálků, prznit jazyk a zavděčovat se stylistickými a lingvistickými paskvily.
Příběh cácory byl pro mě podobným prožitkem jako Hana (knihy Hotýlek a Slepá Mapa mě tolik neoslovily). Nejednou jsem měla chuť skočit do knihy a vykřičet tam jak se věci mají; obejmout cácoru, zastat se jí,... Způsob, jakým paní Mornštajnová vtáhla do děje les a jak s ním pracovala - "epesní"!
Nu a závěrem - mít knihu s bezejmennou hlavní hrdinkou je poměrně originální:o)
Kniha je velmi dobre napsana a cte se jednim dechem. Dej smutny az depresivni. Zadny prijemny poctenicko..
Moje první kniha od autorky. Smutná a temná, ale čte se dobře. Sice není vhodná na dovolenou, ale ke čtení doporučuji.
No, co k tomu říct, to byla síla... Život ve lži,. mlčení, útrapách, boji. Silné téma.Na knížku budu myslet ještě dlouho.
Přečetl jsem si tu knížku jen proto, abych zjistil, jestli je opsaná z příběhu Toy Box. Žádný čtenářský extrazážitek to nebyl, ale opsaná není. Ten hon na autorku je vykonstruovaný a dost hnusný.
Bože, kolik takových příběhů se asi opakovaně odehrává. Velmi čtivě napsáno, ale velmi depresivní.
Kniha mě úplně dostala. Začátek trošku pomalejší ve snaze pochopit vztahy a souvislosti, styl psaní, ale bylo to velmi přínosné. Pak už děj přímo letí a čtenář nemůže odložit. Na jednu stranu hrůza, na straně druhé velmi překvapivý konec. Ale snad to tak bylo dobře, neboť události by se zcela jistě opakovaly.
V Lese v domě Mornštajnová vytvořila extrémně depresivní, stísněnou a osamělou atmosféru. To se jí opravdu povedlo. Kdybych knihu četla déle než dva dny, asi bych z toho měla depresi i já. Těžké téma, dobře napsáno. Škoda jen, že na knihu vrhá stín doprovodná kauza. Nebo možná dobře? Jinak by mě totiž vůbec nenapadlo si knihu přečíst, autorka mě normálně moc neoslovuje.
Zavalil mě kámen a čím rychleji jsem četla, abych se mohla nadechnout, tím víc mě tísnil a svíral. V té knize není jiskřička naděje. I když pro tu malou snad.
Paní spisovatelka opět nezklamala. Jak začnete číst, nemůžete přestat. Na příběh Cácory jen tak nezapomenu.
Tak nějak nevím co napsat. Knihu jsem dočetla ale celou dobu jsem čekala co se začne dít. Vývoj událostí se mi vůbec nelíbil. Spíš mě to celé děsně rozčilovalo. Ano, téma bylo opravdu těžké a smutné ale i tak se dalo zpracovat lépe.
Mám spoustu nezodpovezenych otázek a dle mého nedotazenych zapletek. Vše se tak nějak sebehlo ale nebylo nic pořádně vysvetleno a dotazeno. Co se stalo s otcem? Věděl, co se v domě děje? Víc bych rozvedla osud Jakuba, Adama a jejich matky.
Kdyby se mě někdo zeptal, zda si má knihu přečíst, tak bych řekla, že rozhodně ne. Nevím proč by někdo měl chtít tohle číst. Kdyby tam byl alespoň malý světlý konec, tak možná, ale tohle? Depka.. V dnešní době raději něco hezkého. Já vůbec netušila o čem kniha bude a kdybych tušila, tak si ji nekoupím.
A ve finále ten konec? Blbost.. Asi měl šokovat ale nepovedlo se.. Jsem zklamaná.. Myšlenka dobrá a provedení špatné..
Od paní Mornštajnové jsem ani méně nečekala. Opět velice silný příběh o rozeznani pravdy a lži, o lidských emocich a utrapach.
V životě jsem nečetla tak depresivní knihu. Mockrát jsem jí chtěla vzdát a odložit, ale vždycky jsem se k ní musela vrátit a pokračovat, i když četba byla pořád těžší. Kniha je psána v "ich formě", jako výpověď děvčátka, které se dějí hodně zlé věci. Má to určitě svůj cíl a své výhody, jen mi úplně neseděly ty hodně "dospělé" a promyšlené důvody jednání u malého šestiletého dítěte. Proto dávám bodík dolů. Na rozdíl od dalších čtenářů, které v komentářích pode mnou mrzelo, že ani na konci nebyla jiskřička optimismu a naděje, tak já bych naopak řekla, že ta jiskřička naděje tam přeci jen byla. Jít s pravdou ven a začít situaci nějak řešit sice Cácoru nepřiměl Jakub, ale dokázala to situace malé sestry. Řešení bylo sice hodně dramatické, ale "vřed se otevřel" a třeba alespoň ta akce, kterou kniha končí, mohla nastartovat pozitivní změny.
Uf
Dva večery , nedalo se přestat Doufám , že mediální smršť v negativním slova smyslu nenechá na paní Mornštajnové sebemenší skvrnu, protože kniha ač hrozně smutná , tak dokonale napsaná A protože mám přečtené všechny knihy -a všechny stejně dokonalé- už teď se hrooooozne těším na další .