Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4319
4319
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Knížky paní Mornštajnové mám moc ráda, na tuhle jsem byla obzvlášť zvědavá, když je kolem ní takový humbuk. Často čtu neveselou četbu, takže jsem nečekala nic, co neznám. Ale tohle bylo..nedokážu to ani popsat, mám z toho po přečtení úplně husí kůži, hlavně ten konec mě dostal.
Přesto, že nemám moc času na čtení, jsem knihu přelouskala za chvíli. Děj ubíhá, objeví se pár zvratů a propojení lesa a lesa mě zaujalo už po pár stranách.
Některé zvraty a zápletky jsem už předem očekávala, ale i tak byly doladěny do zajímavých, nečekaných detailů.
Osobně mě kniha příliš nebrala, ale je to nejvíce asi tím, že si nepotrpím na jednoduchý styl vyprávění. Celkově jsem zde postrádala větší literární hodnotu (v každé kapitole stále se opakující "les klap klap klap" ve mně dramatično skutečně nevyvolá). Bohužel jsem z toho necítila ani velké napětí, gradaci, žádné dramatické vyústění. Nejdřív se kniha hodně táhla, podle mě zde bylo dost nepodstatných informací, druhá polovina zas byla naopak velmi úsečná a mělo to až příliš rychlý spád. Chyběla mi zde psychologičnost postav, dějový zvrat a poodhalování událostí, které se ve skutečnosti staly. Spousta otázek zůstala nezodpovězena a ta nedořečenost mi na tom dost vadila. Možná mi celý dojem zkazila ta současná kauza kolem knihy a že jsem od začátku věděla, o co přesně půjde.
Kniha mě zaujala svým mediálním znetvořením, říkám si toto si musíš přečíst, a uvidíme. Pefektně popsán příběh malé "cácory", ani nevříte, že se toto může s ledovým klidem odehrávat.
Další z mrazivých knih,kdy člověk nevěří,že se vůbec toto může dít .Příběh v sobě skrývá velkou dávku deprese a beznaděje.Autorce se opravdu skvěle povedlo nám přiblížit příběh dívky a jejího temného tajemství.
Komentář k teto knize již píši podruhé ten první jsem si před časem omylem smazala.
Wauuu, totálně mě děj knihy pohltil. Perfektně napsaná kniha, která vás baví od začátku do konce. Zpracování skvělé, naprosto úžasně sepsané, ačkoliv mě z konce knihy bude po těle mrazit ještě hodně dlouho. Považuji za top knihu této autorky. Doporučuji.
Silné sousto, které bude doznívat ještě dlouho po dočtení. I když jsme díky "velké" kauze všichni dozvěděli o čem kniha má být, moc se jsem se na ni těšila. Paní Mornštajnovou obdivuji a každou její knihu hltám slovo po slově. Fandím jejímu dílu a těším se na další knihu.
Musim ubrat hvezdu za prvni pulku knihy, kterou jsem precetla rychle jenom proto, abych se dostala co nejdriv k nejakemu rozproudeni deje. Pak uz to opravdu nabralo spad a neslo se odtrhnout diky napinavemu vypraveni. Konec bych asi take vice rozvedla, i kdyz byl zase uderny s wow efektem. Pribeh je to opravdu smutny, jak uz jsme u autorky vlastne zvykli. (Velmi me tady pobavil komentar o tom, ze autorka nepise nic veseleho, coz jako neni dobre.) Celkove zase kvalitni dilko a budu se tesit na dalsi.
Rada se take vyjadrim ke kauze. Jsem na strane AM, protoze u pani "umelkyne", o ktere jsem nikdy neslysela, citim spise touhu po pozornosti, priziveni se na slavne autorce a mozna chce i vytriskat nejake penizky. Nedovedu si totiz predstavit, ze ta "dila", ktera jsem od ni (bohuzel) videla, by vydelavala majlant. Ale ja vytvarnemu umeni nerozumim, takze co ja vlastne vim, ze jo. A jeste bych dodala poznamku k mistnim ctenarum a ctenarkam. Kvuli vam uz nikdy nezabrousim na komentare, nez nejakou knihu prectu. Je tady vazne dost tupcu, co nejsou schopni pridat slovicko SPOILER a zkazi pak pomalu celou knihu. Hanba vam!
3,5* Zážitek s četby mi bohužel pokazila probíhající kauzu, protože všude vyskakovaly spoilery a já tak nedobrovolně věděla, co se v knize dozvím :-( Každopádně i tak na mě kniha od začátku působila velmi odpudivě a pesimisticky (= vyvolávala ten pocit), což mě na druhou stranu fascinovalo, protože i když jsem s četbou teprve začínala, už mi žádná postava v knize nebyla sympatická :-) Hlavní postava a vypravěčka je cácora, jen a prostě cácora, zcela chápu proč ji autorka nedala konkrétní jméno, ale zároveň mi to nedovolovalo si k ní vypěstoval rádoby vztah. A k žádné další postavě také ne, protože všechny jsou položeny do negativna a celou dobu mi bylo vlastně nepříjemné knížku číst, což je na jednu stranu dechberoucí, co paní autorka dokáže vytvořit pomocí slov, na ten pocit z knihy určitě nezapomenu při vyslovení jména knihy, ale zároveň to pro mě bylo až tak nepříjemné, že se mi knížka nečetla dobře, byla opravdu velmi depresivní a musím konstatovat, že mě neoslovila toliko jako předchozí autorčiny knihy, ba naopak, bohužel. Nemůžu tady na závěr tedy ani doporučit, ani nedoporučit, prostě nevím.
Kniha splnila má očekávání. Přikovala mě k sobě a nepustila. A nejde v závěru ani tak o ten obsah, ale o to, jak je to vše podáno. Může být milion příběhů, které budou na vlas stejné, ale když se zvolí špatná slova ve špatnou chvíli, je z toho jen kniha, ze které se vám zvedne žaludek. Ne nadarmo se říká, když dva dělají totéž, není to totéž. Paní autorka umí pracovat s naší krásnou češtinou, ale to nakonec dokazuje v každém svém díle. Já si ráda každou její další knížku přečtu a vím, že mě to zase něčím obohatí, než nějaký romantický přeslazený brak. Tato kniha je smutná, smutná, tak moc smutná. A jsem šťastná a hrdá na to, že moje dcera tohle nikdy v životě nebude muset řešit.
Jsou příběhy, které nemohou skončit šťastně. Jsou příběhy, které nemohou skončit dobře. Toto je jeden z nich... Nečte se komfortně, i když dlouho vypadá jen jako zpráva o rodině, ve které tvrdost zadusila lidskost - což ale bylo v průběhu minulých staletí u rodin, kde žilo několik generací pohromadě, kde narážely na sebe v malém prostoru hodnoty i předsudky starých a mladých a nakonec stejně dřina zvítězila nade vším, časté. (Zapomeňte na venkovské idyly. Málokdy je psal někdo, kdo by je dlouhodobě žil.) V tomto případě je příčina ve zneužívání, ve zlu v čisté podobě - a hlavně v jeho tolerování a napomáhání k jeho pokračování, ať už ze slabosti, pohodlnosti či neochoty. Závěrečné věty všechno posunují do neuvěřitelné a (pardon) komické polohy.
Jakmile vyjde nová kniha od mého oblíbeného autora, musím se okamžitě pustit do čtení.
Jinak to nebylo ani u knihy Les v domě.
Jak hodnotit knihu, aniž bych prozradila něco z děje? Tak u této knihy, to bude obzvlášť těžké.
Hlavní hrdinka Cácora, která vypráví svůj příběh, se vrací do dětství. Její dětství nebylo vůbec šťastné. Nikdy nezažila lásku, objetí, porozumění. Připadá si na světě omylem.
Žije v domě u lesa s matkou, která o ní nejeví zájem, alkohol je ji milejší, babičkou, které pořád něco vadí a dědou, který se všem straní.
Pak je tu les, který je temný, děsivý a který ukrývá tajemství, o kterém je zakázáno mluvit.
Les, který si jednoho dne pro Cácoru přijde.
Autorka napsala silný příběh plný emocí, beznaděje, nespravedlnosti, strachu, bezcitnosti a tísně. I když se do příběhu začtete již po pár stránkách, tak to není žádné lehké čtení.
Je těžké psát o tak silném tématu, autorka se toho nebála a napsala dech beroucí příběh, který Vám nedá spát ještě dlouho po dočtení.
Škoda jen toho otevřeného konce. Mám ráda uzavřené příběhy, kde nebudu mít v hlavě spoustu otázek.
Od autorky mám zatím nejraději Hanu a Les v domě je jen o pár stupinků níž.
(SPOILER)
Kdysi jsem od autorky četla všemi opěvovanou Hanu a po dočtení jsem frustrovaně obrátila oči v sloup, povzdychla si a knihu odložila do sekce Overrated (nadhodnocené).
Když jsem brala do ruky Les v domě, znovu jsem se sarkasticky uchechtla, prokřupla prsty, uvařila si šálek čaje a v zadní části mozku jsem si připravovala další detailní kritický komentář k této novotině.
Ale sarkastické poznámky, jízlivé poloúsměvy a vyčítání si toho, že jsem měla dát přednost jiným knihám se nakonec vůbec nedostavily.
V knize jsme hozeni do kruté reality malé cácory. Babička, která jí jasně dává najevo, že všem ztěžuje život, matka, která o ní nemá valný zájem a děda. Autorka zde opravdu bravurně vystihla dětské trauma, které ovlivnilo všechny kolem naší malé hrdinky. Líbila se mi ta surovost. Líbilo se mi to téma.
Spousta lidí si zde stěžuje, že všichni v knize byli zlí, protože prostě byli zlí, ale nemyslím si, že to je korektní cesta popisu daných postav. Všichni až na dědu měli vlastní trauma. Generační trauma.
Babička, kterou manžel trýznil a ona z něj měla strach. Možná měla strach, že jí opustí, že zůstane sama, že přijde o jistotu, o komfort každodenního života - její trauma v knize není tak vykreslené, ale v jistých sekvencích šlo vidět, že tam je. Její postava pro mě byla komplikovaná - v jisté momenty jsem viděla tvrdou lásku, kterou své vnučce dávala. V jiné jsem zase viděla spiklence lesa, který odmítal přijmout a řešit skutečnost toho, že manžel zneužívá malé holky. Mrzí mě, že jsme její trauma nemohli prozkoumat o něco víc, o něco hloub, ale na druhou stranu to chápu. Daná postava se až moc bála projevit slabost a tak se raději obrnila proti všem neduhům světa a svou bolest projevovala tím, že si jí vylévala na ostatních. Smutné, ale realistické.
Matka cácory, kterou otec zneužíval a na které si její vlastní matka vylívala zlost. Je tam vidět skvělý kontrast mezi ní a cácorou - cácora měla možnost utéct. Ona ne. Nikdy neutekla svým rodičům, jejich předsudkům, nikdy se nedostala pryč - a když ano, bylo pozdě, protože nakyslost prostředí, kde byla nucena strávit tolik let se na ní podepsala. Bolest utápěla na dně láhvě a z prokletého kruhu se nikdy nedostane.
Děda byl mohutný les, který ničil. Byla to definitivně nejzvrácenější a nejvíc antagonistická postava celé knihy. Šel z něj strach a nejistota, byl obklopen temnotou. Nemám k němu víc co dodat - někdy se lidé prostě rodí zlí. On byl jednoznačně zlý, protože byl zlý (jako jediná postava knihy!!!).
Cácora byla skvělá hrdinka. Skvělá tím, že působila tak reálně. Jako jediná se aktivně snažila uniknout svému strachu, lesu a na konci vidíme, že se jí to povedlo. Ohněm vše skončilo. Nespasila sebe, ale spasila svou malou sestru. Jako první se jí podařilo nebýt sobecká a postavit se proti lesu. Pevně věřím, že se jí ke konci podařilo zachránit i svého bratra - minimálně aspoň střípky z něj.
Konec knihy nebyl happy end, v jaký jsem mermomocí doufala a zoufala, ale i tak odcházím spokojená.
(A zvrat s Blankou jsem nečekala a koukala jsem na něj s otevřenou pusou - listovat zpět do prvních kapitol, momenty uvědomění, šok - pecka.)
Jednu hvězdu strhávám za celou kauzu s copyrightem, protože ohledně té jsem ještě stále trochu nesvá.
3,5
Já nevím, vyprávění z pohledu dětí není mým šálkem kávy, i když mám pocit, že každá pořádná autorka takovou knihu v portfoliu musí mít.
S hlavní hrdinkou jsem přes to všechno, co se jí dělo, nedokázala soucítit. Vztek na rodinu ano, soucit ale nikoliv.
Soucit jsem cítila k Jakubovi, neumím si představit, že by se takhle jedním šmahem dal zkazit život nevinnému dítěti.
I přes pro mě nezáživnou formu vyprávění je děj veden dobře, a nebýt idiotského rozhovoru na novinkách, který mi bez upozornění prozradil pointu, užila bych si závěrečný wau efekt mnohem více.
Po dočtení knihy se mi líbí pointa a originalita v názvu.
Po asi 50 stránkách jsem knihu odložila. Styl vypravování mi nevyhovoval a téma na mě byla teď dost silná káva... ale nedokázala jsem jí nechat ležet. Konec jsem dočítala se slzami v očích a těch pár posledních vět mě rozsekalo úplně. Uf.
Kniha se mi líbila, přečteno jedním dechem. Brala bych delší konec spolu s vysvětlením dalších okolností.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Hm.... Hada si nakonec vychová každý sám....