Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4598
4598
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Knihy paní spisovatelky Aleny Mornštajnové jsou velmi čtivé, poutavé a zároveň nutí čtenáře k zamyšlení. Téma knihy je tentokrát velmi smutné a depresivní. Chování obou dospělých žen, matky a babičky, je pro mě zcela nepochopitelné. Na příběh "Cácory" asi hned tak nezapomenu.
pro mě nejslabší kniha této autorky, nejslabší v tom směru, že i autorka spadla k tomu, že kniha je celá taková ufňukaná, chvíli to vypadá, že přijde zlom a vše se změní, ale ne. Chápu, že to rozhodně není lehké, ale přijde mi, že je to takové prázdné, bez naděje a rozuzlení.
Můj úplně první román tohohle druhu. Nejdřív jsem si přečetl recenze, pak se vydal do knihkupectví, přišel domů, zapálil aromalampu, uvařil hrnek kakaa, uvelebil se, začal číst a nepřestal jsem, dokud jsem nedočetl.
Příběh mrazivý a děsivý. Babička byla šílená, cácoru jsem litoval. Konec mě nechal sedět s otevřenou pusou dokořán. Budu se těšit na další knížku od autorky.
Příběh jiný než na jaký jsme od autorky zvyklí, ale za mne opět čtivé. Přečteno jedním dechem.
To, že má Alena Morštajnová skvělý dar psaní je bez pochyby jasné. Na tuhle knížku jsem se těšila, ale popravdě mě trošku zklamala. O tom, že se jedná o dobře zpracované silné téma není pochyb, ale vlastně jsem celou knížku čekala jestli přijde nějaký boom, nějaká zápletka, nějaké rozuzlení. Něco. A z konce jsem byla spíš zklamaná, přišel mi poměrně useknutý. Asi jsme očekávala, že bude víc popsaný a vysvětlený.
Mediální humbuk okolo této knížky mě úplně minul, takže jsem ji přečetla bez toho, aniž bych věděla o čem to je. Knihy A. Mornštajnové se mi moc líbí a ani tato mě nezklamala. Sice temné téma, v některých věcech jsem se s hlavní hrdinkou ztotožňovala (hlavně nechtěná v rodině), ale dle mě dobře zpracované.
Co všechno je schopen člověk udělat a říct, aby vůbec ve světě přežil. A tisíckrát vyřčená lež se změní na pravdu... Proč nad určitými věcmi zavíráme oči, i když jsou zjevné a necháme páchat zlo?
Další kniha z pera mé nejoblíbenější autorky, která mě po přečtení nenechá dlouho spát a ještě nějakou dobu mne bude nutit přemýšlet nad celým popsaným příběhem. Přečetla jsem ji takřka jedním dechem, od první stránky jsem byla vtažena do děje a už nebylo návratu. Některé okolnosti jsem trochu předvídala, ale stejně jsem na samotném konci zůstala sedět s otevřenými ústy. Paní Morštajnová opět nezklamala a zaslouží si všech pět hvězdiček...
Ať už inspirace na knihu přišla odkudkoli, čtení mi vyrazilo dech. Hodně depresivní, to ale u tohoto tématu asi nejde jinak. Smutné a smutné, přesto jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Za mě pět hvězd právem. :-)
Knihu jsem přečetla rychle, ale téma knihy je smutné. Jako matka jsem nedokázala pochopit chování matky. Určitě stojí za přečtení.
Knihu jsem nemohla odložit. Hltala jsem stránky a slova, jako by mi kniha měla utéct. Bylo mi tak hrozně líto malé cácorky.
A posledních pár vět knihy jsem musela rozdýchávat ještě pár dní po přečtení.
Další skvost z pera paní Mornštajnové a opět těžké téma. Ona prostě umí, kniha měla všechno a tak nějak jsem to vyústění bohužel i předpokládala...
Strana 208, nemuzu prestat cist, presto, ze je to strasne tezke tema, mam slzy v ocich, v dusi strach a vztek. Alena opet predvadi svuj obrovsky talent! Knizku si, ale na dovolenou neberte, obsahove je to peknej hnus chce to velkou psychohygienu. Nedovedu si predstavit, jak tezke to musi pro Alenu byt, s tak tezkymi tematy roky zit.
Neměla jsem tušení, co je obsahem knížky (kdybych věděla, asi se do ní ani nepustím). Síla! Byla jsem ráda, že téma bylo jen naznačeno (žádné podrobnosti, popisy a detaily).
Ale opět povedené, i když trochu jiné, dílo paní Mornštajnové.
Autorka si tentokrát ukousla velké sousto. Celé mi to připadá řemeslně odfláknuté. Konec knihy byl úplně mimo mísu, ve smyslu co by se tam ještě tak mohlo přidat, aby to víc šokovalo.
Docela by mě zajímalo hodnocení uživatelů, kdyby na knize nebyl štítek s autorčiným jménem.
Diskuze raději nečtu, ale když mi zvědavost po minulém komentáři nedala, nahlédla jsem tam a musím říct, že jsem to opravdu dělat neměla. Chápu, že si každý brání to své, ale nikdy nemůže být JEDINÝ, kdo vydá knihu s takovouto tématikou.
Ale zpátky ke knize...Byla srdcervoucí. A dokonale promyšlená. Většina dětí by se totiž měla ráda vracet domů, ale povětšinou to tak není. Autorka konečně otevřela další z témat, které jsou tak málo řešené.
Velice dobrá knížka stojící za přečtení, které ale docela ublížila veřejná diskuze, která prozradila hlavní téma knihy. Z knihy na mně dýchala deprese, beznaděj a smutek, ale osud hlavní hrdinky se mě nijak hluboce nedotkl, zkrátka mě to celé nijak hluboce nezasáhlo (na rozdíl od s podobným tématem pracující Zahrady), bylo to popsáno trochu ploše a odtažitě. Nicméně rozhodně jde o moc dobrou knihu.
Mrazivé, děsivé téma. Být NECHTĚNÁ a být neustále nechtěná a k tomu smutek, zoufalství, žít v pavučině lží, ze které nikdy nenašla cestu ven ....... Velmi temný příběh, ale opravdu skvěle napsaný.
O kauze jsem věděla jen z titulků, nic bližšího jsem vědět nechtěla. Na knížku jsem v naší malé knihovně čekala asi měsíc a za mnou je dalších 7 lidí, kteří na ni čekají a to ji má knihovna ve dvou exemplářích. V okresní na ni čeká dokonce 46 lidí!
Za mě - dobrá kniha, ale na Hanu nemá ani omylem.
Upřímně - do poloviny knihy jsem přemýšlela, v čem je ta hrůza (jak jsem psala, nečetla jsem o této kauze nic víc než titulky). Dočetla jsem ji za dvě hodiny.
Rychle vrátím do biblioboxu ,aby hned v pondělí mohla udělat radost dalšímu čekateli.
Nechci knihu srovnávat, ale vzpomněla jsem si na Vrány od Petry Dvořákové. Musím říct, že jsem chvíli byla v pokušení knihu odložit, protože takovou nálož beznaděje, smutku, bezmoci a naštvání jsem už dlouho necítila a nechtěla jsem vědět, co dalšího se v příběhu ještě "pokazí". Nakonec jsem sebrala odvahu a příběh dočetla.
Smutný je svou opravdovostí. Tím, že taková traumata zažívá tolik dětí a my jim neumíme pomoci, mnohdy to nevidíme a netušíme, že za jejich zlobivým či problémových chováním je nějaká bolest, která se takhle projevuje navenek.
Kéž by nás to aspoň trochu posunulo ke vnímání problémů ostatních, abychom jim mohli nabídnout nějakou pomoc, která by jim tu další cestu životem mohla alespoň trochu usnadnit.
K textu samotnému, nečetlo se mi to úplně dobře, chvílemi mi to přišlo trošku moc zkratkovité a málo "popisné", ale asi pro mě forma není tak důležitá, jako obsah.