Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537087/bmid_les-v-dome-6629102e75287.jpg
4
4595
4595
Mládí je někdy k nepřežití… Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví… Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat. „Z otrávené půdy nevyroste zdravý strom. A rodina, v níž chybí láska, porozumění a schopnost obětovat se pro druhého, nemůže zformovat člověka tak, aby pomohl udělat svět lepším místem pro všechny.“ – Alena Mornštajnová, autorka. „Les v domě je mrazivý, je výrazný a dramaticky bolestivý. A bez jediné pochyby mohu říct, že naprosto skvělý.“ - Tomáš Fojtík, medium.seznam.cz. „Opravdu skvěle napsané. Kniha vás chytí a nepustí. Ale není to jednoduché a veselé čtení. Autorka opravdu umí vtáhnout do děje, postupně rozplétat příběh a chytit čtenáře za srdce. A ten závěr, vyrazil mi dech.“ – databazeknih.cz... celý text
Přidat komentář
Příběh bez špetky naděje a dost mě překvapilo, že něco takového napsala zrovna paní Mornštajnová. Je to zase něco jiného než autorčiny předchozí knihy a já mohu říct, že se mi příběh líbil.
Odsýpání textu by autorka mohla vyučovat. A shyamalanovský 'čekání na pointu' mi tu sedělo, jakkoliv se můžu holedbat, že jsem to celý uhodnul docela brzo.
Přesto "jen" silnější tři.
Les v domě je až moc depka. Ne, že by se mi dělalo blivno. To, jak se hrdinka od první stránky topí v bahně, jak se kolem hemží jenom nechutný postavy (včetně jí samotný) a celejch tři sta stránek se ani na půl odstavce nezachytí stýbla, mě postupem času otupilo. A namísto katarze jsem se po dočtení nemoh zbavit pachuti drobnýho kalkulu.
TL;DR Za umění psát o těžkým tématu tak obdivuhodně lehkým perem posílám palce nahoru. Na to, o jakou šlo o emocionální bombu, jsem se ale oklepal až podezřele rychle.
Po precteni knihy ve me zustaly dost rozpacite emoce.
Kniha se cte dost snadno, je ctiva, ale vlastne nemam pocit, ze jsem cetla pribeh se zapletkou. Jedna se spis o popis pocitu male holky, ktera je dost zakriknuta, a to hlavne diky sve rodine, ktera prihlizi nestesti.
Bod navic za docela hezke rozuzleni, metaforu s lesem a zaverem.
Bod dolu za pribeh bez pribehu a taky za to, ze nejsem proste schopna s hlavni hrdinkou jakkoliv soucitit.
I já se zde musím přiklonit spíše k tomu, že kniha se mi nelíbila a to jsem četla od autorky skoro vše a byla jsem nadšená.
Bývala bych dala dvě hvězdičky, ale přidávám bod za to, že kniha se fakt četla sama a za metaforu s lesem.
Není to tím o čem kniha byla, to se bohužel stává i v reálném světě, ale spíš mi tam chybělo něco navíc, pro mě to bylo takové emočně ploché, je asi správný výraz.
(SPOILER)
Netušila jsem, jaké téma tato kniha má. Zkrátka vyšla nová kniha od paní Mornštajnové a já ji samozřejmě musela mít.
Už po přečtení pár stránek na mě dýchla velmi smutná atmosféra. Přečetla jsem jedním dechem a nešlo o lehké veselé čtení. Za mě skvělé dílo a chápu některé negativní ohlasy na toto téma ale bohužel..i toto se děje.. i to je realita a ano, je to hrozné.
Dědu nic neomlouvá, to je prostě špatně ale ta babi? Řekla bych že je stejný viník nebo možná ještě větší, protože tomu několik generací jen přihlížela..protože prostě věděla a chtěla dopustit aby to trvalo dál..
Časem asi zapomenu na detaily v knize, nebudu si pamatovat celý děj..ale ten pocit, který jsem měla po dočtení..ten si pamatovat budu hodně dlouho..
Je divné o takovémhle příběhu říct, že byl úžasný. Ale on byl. Byl úžasný a zároveň strašný. Po jeho přečtení jsem se opravdu cítila špatně, stísněně a úzkostně. A pokud tohle dokáže v člověku vyvolat kniha, tak je to skvělé. Znamená to totiž, že i tak obyčejný život jedné rodiny, jedné holčičky, která chodí do školy a není ničím zajímavá, může být bravurně napsaný, aby vás chytil za srdce.
Knihu vám opravdu doporučuji. Ale varuji vás. To, co se z toho vyklube, není nic příjemného. I když je to bohužel pravda, která se kolem nás děje a my ne vždy jsme schopni ji odhalit.
Kniha se četla pěkně. S každou další stránkou jsem chtěla vědět jak to dopadne. Vyprávění dospělé dívky o svém dětství, bylo smutné, místy až depresivní.
Takové dětství si nezaslouží žádné dítě.
Nebylo to špatné, ale u mě zatím vede Slepá mapa.
Už jak tu někdo uváděl, opravdu je tu cítit podobnost s romány Viktorie Hanišové, ale ta umí vykreslit psychologii svých postav přece jen o něco věrohodněji. Zde bylo té skepse opravdu moc a bohužel ani ten konec nevnesl do příběhu žádnou naději na zlepšení. Jinak nemám co vytknout, kniha byla neuvěřitelně čtivá a úplně mě pohltila.
Ano, četlo se to samo. A ano, nebyl to hezký příběh. Ale wau efekt se u mě nekonal.
Hlavní hrdince jsem držela palce, ale nějak jsem neočekávala, že by to mohlo skončit dobře. I když vlastně alespoň jedna duše na konci knížky našla svůj klid...
Tak tohle byla jízda.
Další knihu od mé oblíbené autorky jsem přečetla za pár večerů.
Děj mě vtáhnul a nepustil. Ikdyž je to naprosto odlišný žánr, než na jaký jsme u autorky zvyklí, nebo spíš než jaký bysme u autorky čekali.
Kniha je syrově drsná, to co se dělo malé holce (Cácoře), by se nemělo dít žádnému dítěti. Ta bezmoc byla úplně hmatatelná, kniha nutí k zamyšlení, co by - kdyby....a nutí čtenáře číst dál a dál.
A konec...ten mě překvapil.....nějakou dobu si tuto knihu budu pamatovat.
Nejhorší příběh, jaký jsem kdy četla!!!
Vůbec nechápu, co autorku vedlo k tomu, něco tak tragického, depresivního a hrozného o dítěti napsat.
Musím uznat, že kniha je čtivá a zanechává za sebou emoce. Ale mé emoce jsou zlost a vztek...a to rozhodně nejsou emoce, které po přečtení knihy vyhledávám.
Pevně doufám, že na podobnou knihu už nikdy nenarazím.
Další, skvěle napsaný, příběh od paní Mornštajnové!
Děj je čtivý, smutný až chvílemi depresivní, ale i tohle se bohužel v našem okolí může dít..
Téma knihy je těžké a temné. A hlavně velmi reálné. V knize mi ale chybí literatura, a to už jsem s podobným pocitem potýkala u Listopádu. Některé myšlenkové toky malého dítěte byly úplně nepřiléhavé, takto malé dítě v traumatizující situaci nepřemýšlí. Některé postavy byly skoro do počtu, protože byly pravděpodobně důležité pro nějaké jakoby náhody. No nevím. Téma je to svým způsobem krásné, protože je hluboké, temné a takové plné. Kniha Les v domě je bohužel taková košatější kazuistika nebo anamnéza. Ale co se v mých očích autorce moc povedlo, tak byla ta metafora s lesem. V každém případě nelze upřít snahu o otevření očí všem, kdo pochybují nebo nevidí, co se děje.
Na knižní událost tohoto roku jsem se nesmírně těšila. Ovšem očekávání jsem měla trochu jiné. Jak již psali někteří čtenáři, příběh se vyvíjel směrem, který jsme od paní Mornštajnové nečekali. Opravdu mi příběh připomněl tvorbu Viktorie Hanišové.
Hlavní hrdinky Cácory, která chudinka neměla štěstí vůbec na nic a na nikoho, mě bylo nesmírně líto. Závěr knihy mě dostal do kolen. Čtení je to velice těžké a asi ještě dlouho na to budu muset myslet. Ale přesně takto si představuji bravůrně napsanou knihu, která svého čtenáře pohltí, i když v tomto případě spíše do temnoty.
Po (pro mě nestravitelném a třech pokusech o pokračování v četbě) Listopádu, spisovatelka opět potvrzuje své čestné místo v tvorbě současníků. Čtení je to vskutku skvělé, i když neradostné. Vede čtenáře k zamýšlení a spouští množství emocí. Uvědomění si lecčehos, co se nám v nitru třeba jen mihne a pádí raděj pryč anebo je zapokličkováno, uvědomění si souvislostí. Těch kalných pramenů tvořících hluboké vody zrádných řek
... velmi čtivý příběh, ve kterém jsem postupně objevovala, o co jde, proč neříkat to či ono, s nikým se nebavit, všem se stranit. Drsné, negativní, v nejednu chvíli jsem si říkala, že ještě tohle dočíst, a pak další stránku, že se dozvím víc...
Šestá kniha autorky a další literární skvost. Bravo! A. Mornštajnová je za mě nejlepší českou spisovatelkou dnešní doby.
Fuj, až mi běhá mráz po zádech. Jakmile mi došlo, o co tady vlastně jde, bylo mi až zle, ale nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Ta bezmoc je mezi řádky hmatatelná. Kéž by se tohle nikdy žádnému dítěti opravdu nestalo...
Alena Mornštajnová nikdy nezklame. Opět výborně vykreslené postavy a jejich vztahy, komunikace-nekomunikace, raději zavřít oči a nevidět, co nechci, hlavně ať navenek vypadá všechno v pořádku, aby lidi neřekli. Strašně ráda bych věřila, že podobné příběhy se mohou dít jen v autorčině fantazii.
Další z těch knih, od které jsem měla problém se odtrhnout, ačkoli to bylo opět těžké téma.
Příběh neúplné rodiny a jejich vzájemných vztahů. Pro mě nepochopitelné, ale ne neuvěřitelné, bohužel.