Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537087/bmid_les-v-dome-6629102e75287.jpg
4
4595
4595
Mládí je někdy k nepřežití… Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví… Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat. „Z otrávené půdy nevyroste zdravý strom. A rodina, v níž chybí láska, porozumění a schopnost obětovat se pro druhého, nemůže zformovat člověka tak, aby pomohl udělat svět lepším místem pro všechny.“ – Alena Mornštajnová, autorka. „Les v domě je mrazivý, je výrazný a dramaticky bolestivý. A bez jediné pochyby mohu říct, že naprosto skvělý.“ - Tomáš Fojtík, medium.seznam.cz. „Opravdu skvěle napsané. Kniha vás chytí a nepustí. Ale není to jednoduché a veselé čtení. Autorka opravdu umí vtáhnout do děje, postupně rozplétat příběh a chytit čtenáře za srdce. A ten závěr, vyrazil mi dech.“ – databazeknih.cz... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Jak to jen... Anotaci ani celé haló než knížka vyšla, jsem nesledovala, nečetla, takže jsem ani nevěděla, do čeho jdu. Od autorky jsem četla všechno, nejvíc se mi asi líbila Hana a Hotýlek, zbytek knih si příliš nepamatuji - ano, jsou čtivé, ale...
A tak je to i s Lesem. Depresivní knížka, anotace moc neodpovídá, zničehonic, z jednoho odpoledne s kamarádkou najednou začnete tušit o co jde. Zlo plodí zlo. Konci se ani nedivím, jak bojovat proti takové síle lži?
Dědka bych pověsila za koule do průvanu. A bábu hned vedle něho, protože moc dobře věděla, co dělá a že to dělat nepřestane.
Jsem ráda, že jsem investovala jen do eknihy. Paní Mornštajnová, takhle depresivně (jak už někteří zmiňovali Listopád), už raději ne.
Nemám slov, zostala som s otvorenými ústami pozerať na čítačku a nechápem čo som prečítala.. Oprava chápem, ale ťažko spracovávam!
Do polky knihu som netušila o čo ide, ale pritom som bola nútená čítať stále ďalej a ďalej. Jednoduché rozprávanie malého dievčata o svojom živote, ktoré dokonalo uchvátilo čitateľa, lebo musí vedieť kam to speje.. a konečne.. v polke knihy to začalo zapadať... Klobúk dole pred autorkou a jej štýlom. Ako zdanlivo jednoduchým rozprávaním uchváti a nepustí až do konca.
Smíšené pocity, spíše však převládá zklamání. Les v domě vidím jako nejméně povedenou knihu Aleny Mornštajnové. Není to námětem, ten je v pořádku, přestože je v poslední době častý a vždy je to četba plná bolesti, smutku a tady také nekonečné beznaděje, je to zpracováním a celkovým vyzněním. Také nějak postrádám krásný literární styl autorky, ten tady chybí. Oceňuji jen, že příběh není jednoduchý, ukazuje jaké následky zanechají traumatizující události v dětství, jak to může změnit celý život. K nosnému námětu knihy se přidávají další témata k zamyšlení.
V tomto příběhu čtenář velmi rychle pochopí, co se tu děje a kdo je za co zodpovědný. Příběh je předvídatelný, mě nepřekvapily ani poslední věty. Závěr je tím nejméně povedeným na knize, něco tu chybí, něco vzhledem k povaze hlavní postavy a k předchozímu ději sem moc nesedne.
Přečtení nelituji, hodnotím však někde mezi 3 a 4*, ale blíže to má k průměru.
Podle mě je to jedna z jejích nejlepších knih. Jak už tomu bývá ,nic veselého s dobrým koncem nás nečeká ...pořád doufáte a ono ne ..selhání matky v tomto případě to nejhorší ...selhání matek ... A ještě ten konec ... To vás dostane ....
Přečteno jedním, zatajeným dechem.
Z toho příběhu až mrazí. Snadno se dostává pod kůži.
Nečekala jsem, že Les v domě/Lež v domě přinese tak temné a těžké téma.
Od začátku do konce bezmoc a trápení jedné holky, která nemá nikoho, kdo by ji měl skutečně rád, pomohl, zastal se. Napsáno velmi čtivě, povedená kniha, i když téma fakt těžké... Asi mi bude chvíli trvat, než to zpracuji...
Alena Mornštajnová je pro mne nej a bude vždy. I přes řadu negativních recenzí jsem se na Les v domě těšila a přečetla jsem ho během jednoho večera. Jako vždy si autorka vybrala těžké téma, o kterém se v naší společnosti nemluví a donutila tím čtenáře k zamyšlení. Já osobně jsem vždy pokládala les za sice trochu tajuplné, ale příjemné a hlavu čistící místo. Po přečtení této knihy to bude i symbol zrůdnosti lidství. Ponaučení je jasné - i sebelépe míněná lež je vždy horší než pravda, jelikož z malé lži se postupem času stane velká koule, která na sebe nabaluje další a další lži.
Mornštajnová umí:-), píše kultivovanou čtivou češtinou plnou krásných obrazných vyjádření a čte se hodně svižně (za večer hotovo).Knížka je temná, depresivní, pesimistická,smutná, logicky vystavěná, plná lží, křivd a nenávisti. Rozhodně to není pohodová a láskyplná oddychovka. Stačí jeden hnusák, který definitivně zničí životy všem kolem a není cesty zpět. Ano, nic není tak, jak na první pohled vypadá. Kdoví, kolik je takových rodin a co všechno se musí před okolím tajit.
Knížka mě vtáhla jako dlouho žádná a zhltla jsem ji během dvou dnů. Sice mi děj místy přišel překombinovaný, ale nic, co by me výrazně štvalo nebo rušilo.
Celé je to temné a depresivní. Snad ten závěr bych označila za lehce pozitivní.
Knížku jsem dočetla již včera a stále nevím, jak se k ní postavit. Bylo to smutné, kruté, depresivní. Byly zničeny tři životy a žádná naděje, pomoc, trest... Jsem ráda, že "cácora" zachránila aspoň ten poslední. Alena Mornštajnová vás knihou chytí a už nepustí, musíte číst dál a dál. Velmi silná kniha, ale podruhé ji číst už nebudu.
Les v domě.. pročítám recenze a koukám, jak kniha čtenáře rozděluje. Někteří píši, že je příliš prvoplánová a předvídatelná, taky že to není autorčin styl. Podle někoho je to 100x opakované téma, někoho zhnusila, někoho vystrašila. Já se řadím k té druhé půlce, kniha mne naprosto pohltila, nemohla jsem se od příběhu odpoutat. Nikdy nečtu recenze dopředu, takže jsem neměla tušení, jakým směrem se bude děj vyvíjet a skutečně jsem byla překvapená, jak se "les" vyvinul. Na konci jsem také měla naději, na kousek světla a kladného závěru, ale ve výsledku mi vůbec nevadilo, jak příběh dopadl a že se happy end nedostavil. Byla jsem překvapená a příběh ve mne bude dlouho rezonovat. Silná kniha, perfektně napsaná, pohlcující.
Rozporuplné pocity. Výborně zpracovaný román, čtivý, poutavý, taky dost krátký.
Nicméně téma nevěrohodné, krkolomně naroubované zápletky (jako třeba ti rádoby bratři), aby se mohl rozvinout děj. Chvílemi jsem spíš měla pocit, že to vymýšlela studentka. Já vím, že cílem bylo dojmout, já vím, že se tohle děje, ale kniha mě příliš neoslovila.
Mmch - faktická chyba - maminka se množiny ve škole prostě učit musela. Pokud tedy nenastoupila do první třídy v prvním roce života.
Tentokrát jsem to nečekala. Většina příběhů je hrozně průhledných a víš, co se stane. Já tady ne. Možná jsem doufala, že ne? Popravdě jsem se do ní pouštěla pomalu a opatrně, nechtěla jsem ji mít hned za sebou, těšila jsem se na to. Ale pak už to nešlo odložit.
Myslela jsem, že je to jen o nezájmu, špatných lidech a spoustě zlosti.
Bylo to strašné.
Bokem: nechápu vůbec, jak dokáže tak čtivě, úžasně napsat cca 300 stran takovýho hnusu. Od začátku do konce je to jen hnus a přesto mě to opět zasáhlo. Nechci říct, že se mi kniha líbila, protože vůbec! Ale chápeš, ne?
(SPOILER)
Tak tohle jsem od autorky nečekala. Opravdu to byl zcela jiný soudek, než jsme u ní zvyklí, na což také během nedávné besedy upozorňovala. Opět to však byl bravurně vystavěný čtivý příběh, který chytne a nepustí. A to vzhledem k tématu i dlouho po dočtení poslední stránky.
Knih s podobným tématem jsem zase tolik nepřečetla, takže na rozdíl od jiných čtenářů nemám pocit, že by jich bylo všude už tak nějak moc. I tohle je bohužel život některých, nelze před tím zavírat oči, ale naopak je třeba mít je na šťopkách vůči svému okolí.
Děkuji autorce za další skvělou knihu a úzkostné pocity.
Další kniha od paní spisovatelky. A zase úplně jiná.
Než se pustíte do čtení, ujistěte se, že máte dostačně dobrou náladu na zvládnutí negativních emocí, které ve vás příběh vyvolá. Těžké téma. Pocítíte lítost, beznaděj, bezmoc na tím, že se takové věci dějí. A bohužel nepocítíte žádnou naději pro hlavní hrdinku -
holčičku, které se říká Cácora......
Těšila jsem se na nový příběh od této autorky. Hanou a Slepou mapou nasadila vysokou laťku a myslela jsem si, že si ji udrží. Ze začátku jsem chtěla knihu odložit, ale po přečtení hodnocení jsem ji dala šanci. Asi jsem zklamaná. Jak již v komentáři bylo zmíněno toto téma je už tolikrát napsané a ničím jiným mě neupoutal. Hned se mi vybavily Vrána od autorky Dvořákové. Možná kdybych neměla načtené takové podobné příběhy, tak by mě to zasáhlo více. Doufám, že další novou knihou se vrátí do svých "psaných kolejí".
Les v domě je kniha, kterou nemůžete odložit (přečetla jsem ji za jedno odpoledne), kniha, při které jste neuvěřitelně napnutí a celou dobu si jen říkáte, ať není pravda to, co si myslíte, kniha, ze které vám je fyzicky špatně.
Autorku miluju a hodnotím plným počtem hvězd. Je to zas něco jiného než Hana nebo Tiché roky, ve kterých čtenář mohl najít ni nějakou naději, nebo Listopád, u kterého si říkáte, že i když to špatně dopadlo, tak to byla fikce. Tady jsem neviděla dobrého nic...
Vybroušený styl, žádná stylistická klišé (ne už tak obsahová), svižné, čtivé.
Netypická Mornštajnová, která dokáže nalézt naději i v dobách temna, zde, v místy předvídatelném příběhu, předestřela zničené životy, hnus, depresi a bezvýchodnost, jimiž prvoplánově zacílila na čtenářovo srdce. Pět hvězd tentokrát, bohužel, ne.
(Spoiler: ještěže se aspoň ta Blanička dostala domů)
(SPOILER) Já asi půjdu proti proudu. Ano, bylo to čtivé, zvládla jsem to přečíst za pár hodin (ona ta knížka taky není moc tlustá, kdyby byla vytištěná normálním písmem, je jí polovina), autorka má dar slova a patří k mým oblíbeným. Musím říct (napsat), že nic tak odporného jsem už dlouho (možná nikdy?) nečetla. Kniha nemá jediný světlý moment, je to jedna velká deprese a hnus. Což nemusí být špatně. Ale tady mi to celé přišlo tak nějak prvoplánové, s úmyslem šokovat a uvést čtenáře do deprese, za každou cenu. Nevím. Často čítám, že je kniha silná, ale mně přišla prostě jen hnusná.
Tentokrát to pro mě bylo opravdu hodně depresivní .