Lidová strava na Valašsku
Jaroslav Štika , Milena Habustová
Souhrnná publikace v úvodu seznamuje s osídlením a zúrodněním Valašska a jeho zemědělskou produkcí, zabývá se též vývojem lidové stravy, představuje všední i sváteční jídelníček Valachů a popisuje, jak se lidé museli stravovat ve zlých časech či za války. Nechybí příloha s recepty na mnohá tradiční valašská jídla a fotografie dobové i současné.... celý text
Přidat komentář
Dostalo se mi do rukou, podstatně novější a doplněné, vydaní z roku 2018, vydané Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Četla jsem poměrně dlouho, pomalinku a něco i opakovaně. Neustále jsem vzpomínala na svou babičku, její zvyky a kuchyni.
Život na Valašsku nebyl nikdy jednoduchý a té bídy, hladu a dřiny tady lidé užili vždy nejvíce. Po přečtení této knihy naprosto chápu svou babičku, která mi vždy radila, abych se vdala "z kopce", na bohatou Hanou ;-) (neposlechla jsem)
Naprosto skvělá, jedinečná a úžasná kniha, kterou bych chtěla mít ve své knihovně. Bohatá příloha ve formě receptů na tradiční jídla, je vítaným doplňkem. Jen mi bohužel chybí šporák či poctivá pec s ohništěm ;)
Tuhle kuchařku jsem dostala od mamky a hodně jsem se toho z ní naučila. Valašská kuchyně je víc svébytná než typicky česká kuchyně, která je velice ovlivněná Německem a Rakouskem. Je zdravější, vydatnější a dílem také vynalézavější.
Přesně takhle by se měly psát národopisné knihy. I když to vyšlo v roce 1980, není kniha nijak ideologicky zatížena, což je v etnografii té doby výjimkou. Vůbec v ní nejde o recepty, ale o pravdivá svědectví o tom, jak se na valašském venkově žilo donedávna. Toho autor docílil tím, že nechal promlouvat pamětníky, čtivý výklad je proložen citacemi v kurzívě. Všem vřele doporučuji, nedávno vyšlo druhé vydání. Nemám osobní vztah k Valašsku, ale je to jedna z mých nejoblíbenějších knih o životě na venkově.
Vychází hodně valašských kuchařek, ale tahle je jenom jedna, navíc s vyprávěním pamětníků a přesahem do etnografie v kultuře stolování, využívání surovin a způsobech vaření. No a navíc jsou v ní recepty od dědovy sestřenice Antonie Dančákové :)
Stálice mé sbírky. Ojedinělá kniha, recepty nejsou ani tak důležité jako svědectví doby a vzpomínání pamětníků. Kdo se chce něco dovědět a poučit víc než přístupnou formou, je to přesně ono.
Jedna z mých milovaných knih spojená s rodným krajem, historií, tradicemi. Úhelný kámen národopisného oddělení mé knihovny. Všeci my Valaši ty jídla známe a v nejednéj chalupě sa dodnes vařijú stěrky v mléce! A vůbec - nech žije Valašsko.