Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144660/bmid_lolita-omq-144660.jpg
4
3748
3748
Román Lolita začal Nabokov písať roku 1939 v Paríži a dokončil ho v oregonskom Ashlande na jar roku 1954. Jeho vydanie spôsobilo v prudérnych Spojených štátoch škandál, jeho šírenie bolo zakazované, rovnako ako obe filmové spracovania (1961 a 1998), a mnohí kritici o ňom hovorili ako o pornografii. Hlavnou postavou románu je spisovateľ Humbert Humbert, ktorý pricestuje z Európy do Spojených štátov, aby prednášal francúzsku literatúru. Nájde si ubytovanie u vdovy, matky dvanásťročnej Dolores, prezývanej Lo alebo Lolita. Humbert postupne prepadne kúzlu mladého dievčaťa.... celý text
Přidat komentář
Podle mě velmi čtivá klasika, která mě bavila od začátku az do konce.
Neoznačila bych ji za silný příběh, nicméně o to autorovi dle jeho slov ani nešlo.
Mimochodem ruská klasická literatura je obdivuhodná.
Pocitově: Tak nějak jsem se nemohla po celou dobu ubránit tomu, aby mi nebylo Humberta líto. Trpěl a z jeho strany to byla láska. Sice neschvalovaná, nezákonná svým způsobem zhýrale nechutná, ale pořád láska. On ji tak strašně moc miloval, že když si člověk odmyslel, že city, které popisoval, byly k dvanáctileté holčičce, tak to bylo opravdu silné...
Konečně! Dočteno a s klidným srdcem a vědomím, že mi nic neuteklo, mohu odložit. Bohužel mám dojem, že by mi nic nescházelo ani tehdy, kdybych se do knihy vůbec nepustila. Příběh byl pro mě natolik nestravitelný (dělal Humbert po odjezdu s Lolitou i něco jiného?) a postavy natolik nepochopitelné, že to nevyvážila ani Nabokovova vzdělanost či slovní hříčky a nezpochybnitelná poetičnost textu. Kdybych to měla zhodnotit, myslím, že je to dílo přeceňované. Nevadilo mi, že se postavy nechovaly podle mých představ nebo konvencí, vadilo mi, že na mě působily jako papírové figurky bez valné motivace (snad jako jediný se v tomto ohledu vyjímá povýšený a - nejen touhou - pološílený Humbert) a taky autorova manýristická láska k francouzštině a různým klasikům mi neskutečně pila krev, takže jsem mnohdy rezignovala na listování do poznámkového aparátu. Možná jsem něco přehlédla, a tak nedovedu ocenit kvalitu tohoto románu, nicméně pídit se po tom nebudu a znovu číst snad už také ne.
P.S. Mnohokrát jsem četla, že je lidem Humberta vlastně líto, protože Lolitu miloval a zločincem byla vlastně ona třináctiletá nymfička. S tím ale nemohu souhlasit. Jistě, Lolita byla zkažená, možná bezcitná (ačkoliv vztah s Dickem ji ukazuje jako poměrně spořádanou a snad i lehce citově angažovanou?) a nejspíš i vypočítavá, ovšem ji by snad mohl ospravedlnit její věk a mentální nezralost (obecně se přece ví, že fyzickému vývoji ten psychický v tempu prostě nestačí). Zato vypravěč příběhu, to je úplně jiný materiál! Ať si to klidně popisuje sebevzletnějšími slovy, ať si opisuje svoji křehotinku sebekrásnějšími metaforami (proč je plýtvat na nedospělou? Ale nechme to stranou...), stejně nezamaskuje, že ta jeho údajná LÁSKA není nic jiného než egoismus a chtíč. Nějak nechci přijmout tezi, že láska se projevuje lhaním, neustálým sledováním a vším tím tělesným pinožením iniciovaným především jednostranně (vzpomeňte si, jak často Lolita reagovala povzdechem: "Ach né, už zase?"). Humbert se nepochybně soužil a trpěl, nicméně lítosti se ode mě nedočká.
O téhle knížce jsem slyšel dost chvály. Bohužel mě nezaujala, četla se mi dost těžce. Tentokrát jsem jí nedočetl. Možná se k ní v budoucnu vrátím.
Lolita je nutností pro ty, co bazírují na detailech a vyhledávají neotřelé a komplikované slohy. Autor mne svým barvitým jazykem vtáhl do děje od první věty a asi osmdesát stran mne vůbec nechtěl pustit. :) Pak jsem Lolitu četla pět dní, ale nelituji jich. I když je to příběh vskutku odporný, skrývá mnohé... i kouzla.
Celá má recenze zde: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1710/lolita-vladimir-nabokov
Těším se i na filmové zpracování z roku 1997 s Jeremy Ironsem v hlavní roli.
Také si mohu odškrtnout další položku k maturitní četbě.
Do Lolity se praví knihomolové nutit nemusejí...
Lolitu jsem napoprvé přečetla narychlo kvůli maturitní četbě a tehdy mě moc nezaujala. Mnoho souvislostí mi také uniklo a autorův sloh mi přišel zbytečně komplikovaný. Po letech jsem to zkusila znovu a teď je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Příběh je plný drobných detailů, které mohou i nemusí něco znamenat. Začíst se do Lolity je ponoření do hlubších vod.
Četla jsem v rámci referátu na gymplu, včetně shlédnutí stejnojmenného filmu. Začátek knihy mě totálně odrovnal- ten popis manželky jako lachtana mě bude pronásledovat asi už do smrti. Příběh se poté ale rozjel a bylo to celkem zajímavé, čekala jsem, kdy jim na to někdo přijde :D . Nejsem sice úplný puritán co se erotiky v knihách týče, ale tento v podstatě pedofilní vztah pro mě bylo velice těžké překousnout.
Knihu jsem si půjčovala ve svých třinácti letech z knihovny pro dospělé přes žádanku z dětské knihovny. Koukali na mě blbě, já věděla proč, ale stálo to za to. "El, ó, el, í, té, á." Je to takové zasněné koukání přes okenní tabulku.
Do Lolity jsem se naprosto zamilovala. Byla to láska na první pohled, na poslední pohled, na každý a kterýkoli pohled.
Zhruba jsem věděla, o co půjde, ale příběh mě tak neuvěřitelně okouzlil, jako to už dlouho nedokázala žádná knížka.
Lolita je úžasná kniha a 4 hvězdičky dávám čistě proto, že jsem místy měla problém s narážkami na jiné autory/díla a taky s francouzskými slovíčky, kterými je kniha protkána, a po polovině už jsem opravdu nesnášela neustálé otáčení stránek na vysvětlivky. Nicméně bez té francouzštiny by to naprosto ztratilo kouzlo a plno slov mi utkvělo v paměti doteď.
Vím, že se ke knize ještě vrátím, a ne jednou. Doporučuji!
Upravuji komentář. Nevydržela jsem to a knihu jsem s vypětím sil dočetla. Ale st jně se na mém hodnocení nic nezměnilo. Ukradla mi hodně dnů, kdy bych bývala četla něco jiného...
V polovině jsem se rozhodla knihu odložit. Marně přemýšlím, jestli jsem někdy nějakou nedočetla. Je velmi pravděpodobné, že Lolita je první. Asi nedokážu ocenit tu kvalitu psaného textu. Četlo se mi to hodně těžce. A po celou dobu jsem nedokázala knihu přestat vnímat jinak, než jen jako zpověď pedofila. Nebylo mi u toho dobře. Možná jsem moc velký puritán, možná nejsem takový znalec knih, abych tuto konkrétní docenila. Každopádně jsem si po odložení pustila film a pokud je děj shodný s knihou, tak jsem ráda, že jsem si ušetřila pár týdnů nucení se do čtení. Za mě fakt ne :-/
Lahodná potecha pre oči, šťavnatá pastva pre dušu, srdcovečka pre srdce ... Humbertovo odzbrojujúce rozprávanie znamená ešte viac. Lolita by vôbec nemala byť zaznávaná alebo zavrhovaná – neviem a radšej ani nepátram, či to tak je (snáď už nie), no isto si nezaslúži krátkozraké odsúdenie založené na našou spoločnosťou neakceptovanom intímnom vzťahu chlapa v strednom veku s nedospelým dievčaťom. Nechcem tvrdiť, že o to nejde – ale skutočne nejde. Veď priamo v knihe i medzi riadkami je toľko iného ... toľko krásy ... ja som okamžite prepadla čaru Humbertových slastí i strastí (hoci nymfičky nie sú nič pre mňa). Lolita je metaforou aj synonymom spaľujúcej, všeobjímajúcej, zúfalej, utrápenej, blúdivej, rozpoltenej, šialenej, zmätenej, plnej, zmyslovej lásky se vším všudy, ktorá nie je tak sterilná, romantická, dokonalá a vzletná, ako v ódach pejú niektorí zamilovaní básnici. Inak povedané, verím na mnohé podoby lásky, aj tie jemné poetické, ale táto sa svojou silou, presvedčivosťou, sladko závratnou nerovnosťou a neuchopiteľnosťou asi najviac približuje mojej predstave ozajstnej lásky. Takej, ktorej sa obete prinášajú a ktorá si svoje obete berie.
Čítala som pôžitkársky a najpomalšie ako to šlo. Vďaka Vladimirovi N. za neopakovateľný zážitok. Mňam. :-) Moje hodnotenie ... nojo ... a ako sa tu dáva desať hviezdičiek?
Je to několik let, kdy jsem viděla film. Humberta tam hrál tuším Jeremy Irons a já, ačkoliv děj se časem proměnil ve velmi zamženou vzpomínku, vím, že jsem filmovému Humbertovi svým způsobem fandila, aby mohl být se svou láskou. Po dočtení vím, že tyto pocity ve mě vyvolal s největší pravděpodobností jen a pouze herecký výkon zmíněného Ironse, protože knižní Humbert mi byl leccos jen ne sympatický. Vlastně pro mě bylo opravdu těžké pohlížet na něj nějak jinak než jen jako na majetnického úchyláka, co zcela vědomě totálně zničil život malé holce.
Příběh je to nicméně velmi zajímavý, vztah Humberta k Lo perfektně popsaný a Lolitiny pocity celkem dobře nastíněné.
Dílo dobré, promyšlené, všecko je kvalitní, ale od jistého bodu tě to začne, slušně řečeno otravovat, nejsi na to zvyklý, na všecky ty květnaté obrazy, souvzažnosti, odkazy a přesahy, na všecka ta Pitínského Ptení (Proces ve Zlíně), francouzšinu... prostě, už jsi zlenivěl a přistoupil na povrchní čtení, rychlé obrazy, zkratky - tady nic takového není, jen pořádná porce chytrého umění, literatury. Nabokova může číst zase jen Nabokov, napsal lit. vědec Jamek na konci knihy, asi má pravdu. Mě se to četlo těžko, přirovnali bych to ke čtení se zaťatými zuby, podobně jako u knihy Zaslepení Eliase Canettiho. Ale narozdíl od Zaslepeni, se to zas kdesi zlomilo, a já jak zavislák, zhltal knihu dokonce.
Dost kontroverzní kniha, kdy se i film celkem povedl. Pomohla mi, abych trochu víc pochopila tyto lidi. Orientaci, ani věkové zaměření si nevybíráme, nicméně to není omluva. Aktér se ze začátku sice snažil nepoškodit ,,dětskou křehkou psychiku" dívky, jakmile však byla překonána překážka v podobě matky, jakékoliv zábrany opadly. Člověk vždycky moc rád podlehne svým tužbám. Lo sice měla zkušenosti, ale on jí izolací a zneužíváním zničil život. Jeho samotného zas nedostatek citu Lolity k němu týral, stejně jako její nevěra a opovržení. Ale stejně by mu dál stačilo ji milovat po svém. Člověk jej za chvíli chápe, lituje a sympatizuje s ním. V knize mi vadily sáhodlouhé popisy americké krajiny, daly by se dost zkrátit. Příběh mě zas tak nešokoval, samotný název napovídá, o čem kniha bude.
V každém případě je skvěle napsaná a přirostla mi k srdci.
Velmi zajímavá kniha. Lolita mě od začátku bavila. Jen ke konci se děj příliš táhl a bylo naznačováno, jak to celé skončí. Nicméně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Děj byl originální a poutavý. Vyhovoval mi autorův styl psaní i mírně ironické pojetí.
No, nevím, na knihu jsem byla docela zvědavá, ale ačkoliv hodnotím jako přečteno, po půlce jsem ji musela odložit. Nějak mě to nebavilo, nelíbil se mi způsob, jakým byla psaná a asi jsem v ní neobjevila tu patřičnou hloubku.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 1993 | Smích ve tmě |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
Koukám, že reakce na Lolitu jsou extrémní na obě strany - buď ji milujete nebo nenávidíte. Já se přikláním spíš do druhé skupiny. Na začátku mě Lolita fakt bavila. Humbertova nadrženost, nymfička koketa, jazyk, vyprávění, dokonce i spád.
A pak se vydaj na svoji s odpuštěním prosouloženou cestu a moje nadšení opadlo jak...vzrušení.
Lolita mi přišla jako vypočítavej a rozmazlenej spratek, kterej moc rychle přišel na to, že za roztažení nohou si může s Humbertem dělat, co se jí zlíbí. Bylo to zdlouhavý a přišlo mi to celý na jedno brdo.
Konec s Quiltym a Lolitou asi nutnej, ale pro mě nezajímavej.
Dočetla jsem to s velkým sebezapřením, to, jak dlouho mi tu knížka ležela v rozečtených, nechť mluví za vše.
Kamarádka mi řekla, že první a poslední strana je z Lolity ta hlavní esence. A já musím souhlasit. Z těchhle dvou stran na mě příběh Humberta promluvil asi nejsilněji.