Lolita
Vladimir Nabokov
Román Lolita začal Nabokov písať roku 1939 v Paríži a dokončil ho v oregonskom Ashlande na jar roku 1954. Jeho vydanie spôsobilo v prudérnych Spojených štátoch škandál, jeho šírenie bolo zakazované, rovnako ako obe filmové spracovania (1961 a 1998), a mnohí kritici o ňom hovorili ako o pornografii. Vladimír Nabokov o tom napísal: "Isté kompozičné postupy z úvodu Lolity (napríklad Humbertov denník) vnukli podaktorým z jej prvých čitateľov mylnú predstavu, že pôjde o obscénnu knihu. Očakávali narastajúcu sériu erotických výjavov, keď prestali, prestali čítať aj oni a cítili sa zunovaní a oklamaní. " Hlavnou postavou románu je spisovateľ Humbert Humbert, ktorý pricestuje z Európy do Spojených štátov, aby prednášal francúzsku literatúru. Nájde si ubytovanie u vdovy, matky dvanásťročnej Dolores, prezývanej Lo alebo Lolita. Humbert postupne prepadne kúzlu mladého dievčaťa. ..... celý text
Přidat komentář
Doplnila jsem si jednu mezeru ve vzdělání, Lolita patřila mezi knížky které jsem měla dlouho v pořadníku. A určitě stojí za přečtení, "O čem to je" je celkem známo, ale děj a příběh tady určitě není nejpodstatnější. Důležitější je jazyk, pohled do nitra hlavního hrdiny. To nemá chybu. Je zajímavé zamyslet se nad tím, co se asi odehrává v hlavě člověka s nějakou společensky neakceptovatelnou úchylkou. Hvězdičky dávám čistě podle toho, jak na mě dílo působí. Jelikož mám ve zvyku hodnotit knížky v rámci žánru a na LITERATURU mám vyšší nároky než třeba na YA, dávám tak 85% .
Lolita je trochu složitější na jak na čtení díky odborným výrazům a francouzštině (to, že je vzadu v knize slovník jsem zjistila až skoro u konce), tak na přemýšlení. Člověk se do příběhu tak vžije, že už pak sám začne přemýšlet jako pedofil a ani mu to nepřijde divné. Rozhodně nelituju, že jsem Lolitu četla.
Kniha je všechno, jen ne nudná. Nejde v ní rozhodně o žádnou životní pravdu (proboha!), ale pouze o sobeckou, ač pravdivou zpověď pedofila, který nenapravitelně zprznil, spoutal a zotročil jednu duši a její dospívání, a kterému je totálně u prd..., co jeho otrokyně prožívá nebo jak se cítí.V celém románu není jediná úvaha onoho "milujícího blouda" nad nad duševním stavem odjakživa zcela osamělé osůbky,která s snaží čelit bezvýchodné situaci svým dětským, osobitým způsobem - t.j. vytěžit, co s dá., Démona, jenž dokonce v jedné pasáži zvažuje možnost oplodnit svou nymfičku (bože,jak ty děti rychle rostou...) a zajistit si tak pokračovatelku svých choutek....Přesto dávám nejvyšší hodnocení za styl, příběh, ironii, lehké pohrdání a skvělé metafory, díky kterým nás autor ušetřil nehutných popisů obscénních pasáží.
P.S. V žádném případě si nemyslím, že něco takového by měl zažít každý/á z nás a jednou v životě "být tou Lolitou"...to snad může napsat jen ignorant nebo někdo,kdo ještě nemá děti.
Lolita je nejspíš nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy četla. Dalo by se to říci o kterékoli knize, protože krásy je všude plno. Užíváme-li ale slova Krása v původním významu, pak by šlo přesně o Lolitu. Protože Lolita je jenom jedna. Ano, první část před prvním dotekem je zcela jiná než pokračování (ke kterému se podle mého ovšem naprosto nehodí slovo "nudné"), ale tohle je život. Lolitu beru jako velkou pravdu, kterou bychom si měli všichni v životě jednou prožít. Ne "alespoň jednou", ale "právě jednou". A to bez ohledu na věk, pohlaví, cokoli. O to tady podle mě vůbec nejde. Nymfičky jsou sice dívky ohraničené věkem, nicméně Touha nás plní a vysává v každém věku a je proto jedno, jestli si Lolitu prožijeme v dětství, dospívání, nebo dospělosti. Kdo by netoužil být jednou v životě pro někoho Lolitou? Inspirací, múzou, středobodem vesmíru. Kdo by netoužil být jednou v životě Humbertem? Inspirovaným, uchváceným, okouzleným. Proto se nestydím říci, že já chci, že to obojí chci, bez ohledu na věk a bez ohledu na pokračování nebo konec. Proto vidím Lolitu jako výjimečnou knihu, která nás má taktéž inspirovat a kde by si měl každý najít to své. Já si to našla a s každým dalším čtením nacházím stále víc.
Právě jsem ji začala číst a jsem naprosto ponořena do děje. Je to složitější čtení ( francouzské výrazy, těžká slova, odborné názvy atd.), ale velmi se mi to líbí. Autor dokáže krásné popsat každou situaci či osobu a tak není těžké se vžít do knihy. Doporučuji :)
Nesporně zajímavé, zpracováním rozporuplné. Samozřejmě, je to Nabokov, a tak se slova kritiky těžko chápou. Mistrovský začátek knihy střídá slabá střední část, ve které se prakticky (až na pár vyjímek) nic neděje. Závěr je naopak působivý, ale možná příliš drsný a nerealistický. Možná má kniha vysvětlit konání takových lidí, jakým byl Humbert. Ale mně přijde až nechutné, jak právě on smýšlí o bytosti malé Dolores. Nepochopitelné, místy až odporné. Láska. Jeho láska je zvrácená a mrzká.
V podstatě se jedná o skvost literatury. Podle jiných a podle těch, kteří literatuře rozumí. Ale myslím, že pro čtenáře, který si chce knihu vychutnat a prožít příběh spolu s hrdiny, je tato kniha těžko uchopitelná a stravitelná. Kamenujte mne, ale já si za tímto tvrzením musím stát.
Co napsat... Neni to uplne snadne cteni. Spousta pozornost odvadejicich a az moc detailnich popisu a nazvu ulic, mest, motelu... Samotny pribeh je zajimavy a poutavy. Konec dojemny. Navsteva Humberta u Lo a jejich posledni setkani, bylo mi ho v tu chvili taaak lito, kdyz ji nabizel tech par kroku k jejich staremu autu. Mistrne popsana hloubka jeho citu k ni.
Ne kazdy se knihou prokouse a kniha ho zaujme, ale ja jsem rada, ze jsem Lolitu precetla.
Opravdu zajímavé čtení. Do knihy jsem šla jen s mírným tušením co čekat a byla jsem dost překvapena. Příběh mi už od začátku přišel dobrý, popisy byly skvělé a hrdina mi přirostl k srdci. O to víc mě děsilo, že jsem při jeho popisech pocitů soucítila a zároveň se ho děsila. Humbert vědět o své slabost a nijak ji nepotlačoval, část života se o to pokusil, ale nakonec ho Lo přemohla. Bylo to hnusné, vše co dělal a jak o tom uvažoval, ale zároveň krásné a hodně k zamyšlení. Hrdina mě i přes to stále bavil a soucítila jsem s ním a fandila mu a skoro ho i litovala, hlavně ke konci. Knihu jsem četla s vytřeštěnýma očima a stále bylo čemu se divit. A někdy(hlavně jedné části) jsem byla hodně překvapena. Dílo je velmi originální, plné nečekaných zvratů a je skvěle napsané. Místy mě nudily dlouhé popisy a to hlavně cestování, které vlastně nikam nevedlo a já se vždy těšila až se začne zase něco dít a Humbert popíše nějaký děj spojený s Lo. Oba hrdinové byli děsiví Lo i Humbert a já jim to celou dobu žrala. Děsivé, hrozné, ale velmi povedené dílo, které je psychologicky velmi propracované. Jsem za něj ráda, nabízí pohled na tuto problematiku z jiného pohledu a i když by se to nemělo dít -o ni oba se prostě našli, Knihu vřele doporučuji, ale jen pro silnější povahy se silnou tolerancí.
Zajímavé, že je toto dílo zařazeno do povinné četby. Ale tak jako zase proč ne? Přeci jen je to literární pastva. Obraty, přirovnání atd. navíc okořeněno příběhem zoufalství. Dokonalé znázornění jak se dá výhrou i prohrát.
nestává se moc často že by se mi film líbil víc než kniha ale v tomhle případě to tak bylo, ale i přes to ve mě něco zanechala a mám jí ráda. Mohla být trošku míň rozsáhlá a zajímavější...A strašně zbožňuju citáty z této knihy !
Přečteno v rámci povinné četby, poněvadž toto téma prostě je zajímavé a navíc kniha je známá, stejně jako film (neviděl jsem). Ale musím říct, že jsem svého rozhodnutí litoval - asi to nebylo dobou, ale spíše autorem, avšak příběh zbytečně natahovaný, na mnoha místech nudný, pasáže o ničem a ten naprosto a doslova absurdní závěr jsem už vůbec nepobral. A všudypřítomné francouzské fráze, jejichž význam jsem musel hledat na zadních listech knihy, kde jsem měl věčně založený prst - no, to bych, přátelé, vraždil! Za ten zbytek - odvážné téma a zajímavé dějové zvraty, pak dávám dvě hvězdičky.
Lolita se čte nesmírně dobře, je skvěle napsaná, téma je ovšem dosti nevšední a přesně to může čtenáře odradit. Dalším problémem je to, že někde v polovině až dvou třetinách knihy se čtenář opravdu může poněkud ztrácet a možná i nudit. Problém může mít taky s tím, že je kniha psána jako zpověď pedofila, tváří se dokonce jako autentický záznam (byť samozřejmě všichni dobře vědí, že to je součást literární formy) ovšem Nabokov sám pedofilem nebyl a jeho chycení tématu je tudíž vlastně nevěrohodné. To se samozřejmě běžně děje. Autor detektivek také většinou není kriminální komisař. Na druhou stranu, přesně s tím může čtenář možná trochu zápasit a klást si otázku, proč tedy knihu číst. Co mu dává? Čím ho obohatí? Nabokov sám mluvil o tom, že ho bavilo představovat si, jak může fungovat mozek takového "zvráceného" člověka a že ho to téma zaujalo. V tomhle se ovšem čtenář a autor poněkud míjejí. Autor příběh vytváří, čtenář jej prožívá.
Nesmírně silné a sugestivní je samozřejmě líčení krajiny, prostředí benzínových pump, hotelů, motelů a lidí. I samotný popis Humbertovy vášně a následného útěku je strhující. Je to zkrátka velká literatura a Nabokov vskutku patří k nejlepším spisovatelům dvacátého století. To všeho je ovšem tak nějak nesnadno polapitelné. Člověk se musí k té velké literatuře doslova pročíst oněmi "vzpomínkami pedofila", samozřejmě nesmírně cudně líčených. Rozhodně nejde o knihovnu ani v náznaku červenou ;o)
Lolitu jsem dostala jako povinnou četbu a téma mě ihned zarazilo. Obsah už tak ne. Nymfa má hned několik významů, proto mi přišlo označení "nymfičky" dost radikální. Ale nadruhou stranu, dívky se vskutku chovaly jinak, než jsem běžně zvyklá. Všeobečně psychické vnímání dospívajících dívek pro mě byla celkem nálož a mnohdy mi přišlo, že by Humbert spíše přál aby to tak bylo a ne že to tak je. Způsob popisování jeho reality a vnitřního vesmíru ke kterému se zpočátku upínal...prostě a jednoduše jsme mohli vklouznout do mysli pedofila.. Kniha je celkově pěkně napsaná, pestrá slovní zásoba, metafory a popisky. Kniha mohla být kratší, protože jsem se v několika částech nudila. To co Humbert vůči Lolitě cítil mi přišlo stejně zvrácené jako krásné, přesto jsem nemohla přestat myslet na morální kodex, co je s tímto ve velké rozepři. Je hodně myšlenek a pocitů, která tato kniha dokáže vyvolat. Čte se to samo, myslím že určitě není na škodu si to přečíst.
Lolita mě velmi zklamala, poněvadž obsahuje velké množství pasáží, které mě neskutečně nudily.
"Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše."
"Změna prostředí je tradiční blud, na nějž spoléhají lásky a plíce odsouzené k zániku."
El-ó-el-í-té-á. Kniha mě uchvátila hned po první stránce. Velice se mi líbil styl, jakým je psána, protože jsem se musela opravdu soustředit. Nicméně přiznávám, že si spousta věcí uniklo, takže se v budoucnu k této knize rozhodně s chutí vrátím.
Ideální kniha do horkého léta, někam k bazénu. Lízátko v puse nutností! A právě proto, že jsem ji četla v chladném lednu, tak mě velice vnitřně hřála. Respektive mě hřála Humbertova láska k Lole. Ačkoliv je dle našich měřítek zvrácená. Ale Lolita si s ním přece pohrávala, koledovala si o to.
Tahle kniha má barvu zapadajícího slunce a vůni letních podvečerů.
A doporučení? S tím bych byla opatrná, protože většina lidí reagovala slovy: "To je to o tom pedofilovi žejo?" To je strašný."
Ne, bylo to líbezné.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna
Autorovy další knížky
2007 | Lolita |
1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
2008 | Čaroděj |
2001 | Pnin |
2015 | Ada aneb Žár |
Lolita mi vůbec nesedla. První polovinou jsem se protrápil, druhou jsem nějak doklepal. Snad příště na druhé počtení...