Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
866
866
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Zdá se, že na dospělost není recept. Je mi skoro o čtyřicet víc než Martě a některé pocity s ní sdílím. Paní Soukupová mě vždycky rozerve…
Musela jsem si doplnit tuto knihu do "portfolia" přečtených knih z pera Petry Soukupové, protože bych ráda brzy sáhla po novém dílu Marta děti nechce. A trochu jsem se s tím prala, bohužel.
Nebojovala jsem ani tak se svižností nebo čtivostí, ty jsou u Petry Soukupové vždycky náramné, ale to téma, no... už ty autorčiny "depky" a exkurze do nefunkčních rodin a životů moc nedávám :D Přistihla jsem se, že se její knihy snažím přečíst vždy velmi rychle, abych se těm rodinným hádkám a soužení nevystavovala moc dlouho, protože ty knihy na mě hrozně moc působí a já jsem pak protivná doma na partnera :D Když nad tím tak ale přemýšlím, není to důkaz o tom, že autorka píše prostě skvěle? ;-) Určitě ji nezavrhuji! :)
Z počátku mi trvalo, než jsme si zvykla na styl deníkového vyprávění, na občas chybějící slovesa a formu celkově. Když jsem si ale zvykla, příběhu jsem naprosto propadla. Byla jsem Martou! Všechny stavy, trápení, nálady, bolesti jsem prožívala s ní. Akorát mi přišlo, že autorka nechala Martu "trápit" příliš dlouho a dalo by se to zkrátit.
Celou dobu jsem Martě fandila, aby se ze všeho dostala a bylo jí dobře. Paní Soukupová tento příběh napsala bravurně, doporučuji k přečtení.
Jsem zvědavá na další příběh s Martou, který si rozhodně přečtu.
Před "novou Martou" jsem si dala re-reading a musím říct, že na mě tenhle příběh zapůsobil ještě víc jak před lety.
Autorce se podařilo fakt skvěle popsat depresivní stavy.
Bylo to super. Škoda že jsem knihu nečetla třeba před patnácti lety, ale i tak jsem se skvěle přenesla do těchhle časů a zavzpomínala si. Ze začátku mi moc nešlo si zvyknout na styl vyprávění, ale po pár stranách úplně v pohodě. A vlastně jsem i čekala jiný děj, byla jsem ráda, že se to nakonec začalo ubírat úplně jinam. Pobavilo mě, že v TV dávají pořád to samý :-D Knihu určitě doporučuju.
Deníkový styl psaní byl pro mě náročný - ve větách často chyběla slovesa a věty byly kostrbaté. Asi i proto mi kniha přišla vleklá a dlouhá.
Téma mi přišlo fajn, ale zpracování mě neoslovilo.
Po knize jsem šáhla kvůli autorce, ale tento styl psaní mě moc neoslovil. Na jednu stranu jsem byla zvědavá, jak to dopadne, ale občas mi to přišlo zdlouhavé. Přitom toho hlavní hrdinka za ten rok zažila docela dost.
(SPOILER) Sáhla jsem po starší knize milované autorky a opět mě moc bavila. Příběh rodiny z pohledu 19leté holky mě jako rodiče velmi zajímal. Jak se z VŠ studentky rázem stane lůzr. Jak to vnímá ona i všichni kolem. Jak se (ne)snaží situaci změnit. Super! Trochu mi vadilo, že se závěr točil hlavně kolem psa, ale i tak skvělé čtení. Petře Soukupové nejde jinak než 5 hvězd.
Napsané to je skvěle, paní Soukupová prostě umí. Z textu, někdy suchého, vyběhne vtip, že se i přes tu beznaděj začnu smát.
Ovšem jinak je deníček Marty i na mladou holku dost depresivní. Můžeme hledat chyby ve výchově, v přístupu rodičů i jejím, kdy se při svém prvním problému složí, možná jsem čekala jiný konec, kdy se slečně něco přehodí v hlavě, ale nic. Marnost a čekání, že se všechno samo nějak vyřeší.
Malinká jiskřička naděje by se určitě hodila.
(SPOILER) Knihu jsem četla kvůli autorce, líbí se mi její způsob vyprávění. Jakoby prostě obyčejně vyprávěla o obyčejných lidech. Oceňuji formu deníku, kdy celý text působil velmi autenticky. Opět to bylo v určitém směru náročné na čtení, protože hlavní hrdinka byla, jak to jen popsat, iritující. A jako bonus beru, že jsem ji mohla zařadit do čtenářské výzvy...nejprve jsem nemohla najít vhodnou kategorii, ale nakonec kniha splnila dvě témata z minulého roku, a to autora, který nosí brýle a hlavní hrdina alkoholik...
Kniha mi byla v mnohém velmi blízká, dokázala jsem se vcítit do hlavní postavy. Hvězdičky ubírám za plytkost příběhu a jeho unylost. Soukupová umí, ale tato knížka byla za mě slabší.
Specifický styl psaní (úsporný, až heslovitý), který mi velmi vyhovuje. Při každém čtení se stanu závislou, takže teď, po dočtení, si úplně neumím představit jak čtu něco jiného. Autorce zazlívám snad jen, že nenechala děj plynout jiným směrem. Podstatou knih Petry Soukupové je popis úplně běžných záležitostí, běžných problémů, rodinných konstelací, které by vám mohly připadat banální, nebo nezajímavé. Ale jsou podány tak, že s jejími hrdiny žijete a přemýšlíte.
Kniha se mi líbila, forma vyprávění stručná, minimalistická... Vtáhla mne do děje, chtěla jsem se pořád dovědět jak ta holčina dopadne. Skončilo to překvapivě pozitivně což oceňuju hvězdičkou navíc:)
(SPOILER) Dle anotace jsem neměla velká očekávání. Několik let o tuto knihu můj pohled zavadil pokaždé když jsem šla do knihovny a vždy jsem dala přednost jiným knihám. No a když jsem se do ní konečně pustila, byla jsem příjemně překvapena. Pohlcujicí styl autorčina psaní ani zde nechyběl. Nad surovým popisem nešťastné mladé duše mi srdce plakalo. Marta je spíš taková antihrdinka, telátko a lůzr. Pořád se ale vkládá do mé hlavy a já nad ní přemýšlím. Lidé jsou různí, každý vnímá životní eskapády jinak. Jestli to umí někdo naservirovat tak, že se třeba ani vzdáleně neztotožníte s postavou (jejím chovaním,myšlením,reakcemi)ale přesto cítíte jakési porozumění a pochopení je to právě paní Soukupová.
Tato kniha je za mě bohužel jedno velké zklamání. Autorčiny ostatní knihy zbožňuju, ale tato je napsaná naprosto jiným stylem. Jedná se o jednu z jejích starších knih a musím říct, že se to na ní opravdu podepsalo. Kniha je napsána velmi sečně a hovorově formou deníku hlavní postavy, která si mě vůbec nezískala. Marta je za mě typickou mladou dívkou, která se vůbec nechová zodpovědně a přišla mi velmi průhledná. Děj mě bohužel také nezaujal a celkově jsem si čtení zkrátka a jednoduše neužila. Nemohu říct, že by to byla vyloženě strašná kniha, měla pár světlých pasáží a zajímavých aspektů, ale bohužel jich bylo jako šafránu. Tohle za mě bohužel ne.
Vyprávění o jednom velkém životním sešupu a těžké cestě z něj. Jak málo stačí, aby se z nadějné studentky stala prakticky troska. Tohle Soukupová fakt umí. Celé to podtrhuje velmi úsporné vyjadřování hlavní hrdinky, které dává celému příběhu velmi autentickou atmosféru.
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Na začátku všechno v pořádku a jedna "chyba" změní celý pohled na svět a hlavně na svůj život..jako rodiče mě nejvíc děsila beznaděj v komunikaci a snaha pomoc své dceři....