Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
894
894
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha mi už několik let ležela v knihovně a čekala. Začala jsem ji číst ve správné době a vůbec nelituji. Výborné postřehy mladé dívky, která má dost problémů sama se sebou i s celým okolním světem. Jak napsala Kopretinka784. Marty mi chvíli bylo líto, často byla na facku, ale pořád je to něčí milovaná dcera a sestra. Jak jí pomoci? Forma deníku byla dobrá volba a obdivuji Petru Soukupovou, jak se umí vžít do role mladé nevyrovnané dívky.
Konečně jsem v seznamu Dnes přidané knihy objevila něco v češtině a dostupného v místní knihovně. Ani jsem nečetla anotaci nebo komentáře a pustila se hned do čtení. Forma deníku mě překvapila, ale vůbec mi nevadila a příběhu vůbec neuškodila. Ani obrázky, upřesňující některé zápisy v deníku.
Jak už bylo v komentářích napsáno, chvíli mi bylo Marty líto, chvíli jsem se o ni bála, někdy by zasloužila.... . Chápala jsem i nelehkou situaci rodičů. Pomoct jí, ale jak? A přikazujte něco dospělému potomkovi. Skvěle napsaný příběh. A že nekončil happy endem - vše zalité sluncem - nový přítel, přijetí na školu,...? To by aspoň za mně tomu příběhu uškodilo. Tak jak to dopadlo, mně stačilo. A pak, šťastný konec si každý představujeme jinak.
Trochu netypicky dnes publikuji recenzi rovnou na dvě knihy, ale myslím si, že v tomto případě si to můžu dovolit - jedná se totiž o dvě knihy jedné autorky, jež na sebe volně navazují a pojí je hlavní hrdinka Marta. Ano, řeč je o dvou knížkách, které obletěly Instagram - Marta v roce vetřelce a Marta děti nechce.
Petra Soukupová zde ve stylu sobě vlastním opět dokázala naprosto realisticky popsat osudy hlavní hrdinky a osob jí blízkých. Já fakt nevím, jak to autorka dělá, ale já naprosto VŽDY najdu ohromné množství pojítek buď s mým vlastním životem, nebo alespoň životy mých blízkých. A nejinak tomu bylo “v Martách.
Jak už jsem zmínila, obě knihy mají stejnou hlavní hrdinku - v prvním díle je Martě devatenáct let, v tom druhém přes třicet. V obou řeší svá osobní dramata, v prvním díle formou deníkových zápisků, ve druhém formou klasických vyprávěcích kapitol z pohledu Marty samotné a rovněž jejích nejbližších. Dějově knihy nejsou nijak extra nabité, jak jsme u Soukupové zvyklí, o to více se však soustředí na psychologii postav, která je zde opět bravurní.
Pokud bych měla knihy porovnat, mým oblíbencem je díl první. To, co hrdinka zažívá, a to, s jakou surovostí je to popsáno, mi častokrát bralo dech. Z knihy jsem byla doslova nadšená. Druhý díl byl možná trochu víc dějově založený, Marta totiž absolvuje pěší pouť do Santiaga a u toho retrospektivně hodnotí svůj život a vztahy. Určitě je lepší mít načten i první díl, pomůže vám to pochopit spoustu věcí a uvědomit si, jaký posun hrdinka za ta léta udělala (anebo neudělala?…).
Oba díly mě bavily moc, opět jsem si potvrdila, že Soukupovou já prostě můžu, miluju její práci s postavami a pokaždé mám pocit, že vychází z mých zkušeností.
Kniha se mi četla moc dobře, bavil mě deníkový styl psaní i zkrácené věty bez sloves, skvěle to korespondovalo s přemýšlením Marty.
Nová kniha Petry Soukupovej prevalcovala túto zimu české bookstagramy (aspoň teda tie, ktoré sledujem ja). Nuž, a novú knihu Marta děti nechce (2024) by som zo svojej podstaty nemohla prečítať bez toho, aby som si dala aj prvý diel Marta v roce vetřelce (2011).
Martu spoznávame čerstvo po maturite, chystá sa na výšku a silno sa zamilovala. Idylka? Ani nie, následne sa jej všetko dogabe, a práve o tom je jej príbeh v prvej knihe.
Ja som nad touto postavou veľa točila očami, a počas čítania som voči nej prechovávala menej než vlažné pocity. Slaboška, nevýrazná, vezie sa na pohodlnej vlne, priam submisívna. Až potom som si uvedomila, že v rôznych životných situáciách, ktoré Marta zažije, bol už snáď každý z nás... A zrazu sa mi to celé "poľudštilo".
V prvej časti ma veľmi bavili aj ilustrácie a celkovo vykreslené rodinné vzťahy. Knihu z roku 2011 som milovala čítať aj kvôli popkultúrnym referenciám- čo bolo in, čo sme sledovali v TV, aké filmy či songy sa hrali. Totálny návrat do mojich študentských čias.
Mít či nemít děti? A kdy? A s kým? Za jakých podmínek a okolností? Otázek je v tomhle případě až až a řekla bych, že dokonalá a správná odpověď neexistuje. Možná proto je mateřství pořád tak velký téma. Takže se není co divit, že si ho pro svůj román vybrala i jedna z mých opravdu oblíbených českých autorek.
Musím říct, že i na druhé přečtení mě tenhle příběh dostal i když se těžko reflektuje čím konkrétně.
Možná příběhem, možná tématem, dost možná způsobem a stylem jakým je napsaný... Určitě tímhle vším dohromady nehledě na to, že aktuálně téma děti a mateřství vnímám zas jinak, než před lety.
I když, jedno zůstalo. Můj komplikovaný vztah k hlavní hrdince. Vlastně pořád nedokážu říct, jestli mi byla sympatická nebo ne. Byly okamžiky, kdy jsem jí opravdu rozumněla a chápala její obavy, strach, rozpoložení i rozhodnutí, ale pak byly pasáže a situace, kdy pro mě bylo těžký rozklíčovat jestli mě svým běsněním sere, jestli s ní soucítím nebo co vlastně.
Nicméně i tahle polarita je v pořádku, řekla bych. I nejlepší kámoš vás občas sere, i když ho máte rádi a ste tu pro něj, když potřebuje, tak proč byste takový vztah nemohli mít k literární postavě?
Opět skvěle napsaná kniha, Soukupová je prostě sázka na jistotu. Martiny depresivní i jiné stavy popsala tak skvěle, že je čtenář prožívá s ní. Děsil mě přístup jejích rodičů a to hlavně tím, jak moc je podle mě reálný a v českých rodinách běžný.
Ráda bych si přečetla deník z každého dalšího Martou prožitého dne, naštvalo mě, že už kniha končí, chci víc.
Na začátku všechno v pořádku a jedna "chyba" změní celý pohled na svět a hlavně na svůj život..jako rodiče mě nejvíc děsila beznaděj v komunikaci a snaha pomoc své dceři....
Zdá se, že na dospělost není recept. Je mi skoro o čtyřicet víc než Martě a některé pocity s ní sdílím. Paní Soukupová mě vždycky rozerve…
Musela jsem si doplnit tuto knihu do "portfolia" přečtených knih z pera Petry Soukupové, protože bych ráda brzy sáhla po novém dílu Marta děti nechce. A trochu jsem se s tím prala, bohužel.
Nebojovala jsem ani tak se svižností nebo čtivostí, ty jsou u Petry Soukupové vždycky náramné, ale to téma, no... už ty autorčiny "depky" a exkurze do nefunkčních rodin a životů moc nedávám :D Přistihla jsem se, že se její knihy snažím přečíst vždy velmi rychle, abych se těm rodinným hádkám a soužení nevystavovala moc dlouho, protože ty knihy na mě hrozně moc působí a já jsem pak protivná doma na partnera :D Když nad tím tak ale přemýšlím, není to důkaz o tom, že autorka píše prostě skvěle? ;-) Určitě ji nezavrhuji! :)
Z počátku mi trvalo, než jsme si zvykla na styl deníkového vyprávění, na občas chybějící slovesa a formu celkově. Když jsem si ale zvykla, příběhu jsem naprosto propadla. Byla jsem Martou! Všechny stavy, trápení, nálady, bolesti jsem prožívala s ní. Akorát mi přišlo, že autorka nechala Martu "trápit" příliš dlouho a dalo by se to zkrátit.
Celou dobu jsem Martě fandila, aby se ze všeho dostala a bylo jí dobře. Paní Soukupová tento příběh napsala bravurně, doporučuji k přečtení.
Jsem zvědavá na další příběh s Martou, který si rozhodně přečtu.
Před "novou Martou" jsem si dala re-reading a musím říct, že na mě tenhle příběh zapůsobil ještě víc jak před lety.
Autorce se podařilo fakt skvěle popsat depresivní stavy.
Bylo to super. Škoda že jsem knihu nečetla třeba před patnácti lety, ale i tak jsem se skvěle přenesla do těchhle časů a zavzpomínala si. Ze začátku mi moc nešlo si zvyknout na styl vyprávění, ale po pár stranách úplně v pohodě. A vlastně jsem i čekala jiný děj, byla jsem ráda, že se to nakonec začalo ubírat úplně jinam. Pobavilo mě, že v TV dávají pořád to samý :-D Knihu určitě doporučuju.
Deníkový styl psaní byl pro mě náročný - ve větách často chyběla slovesa a věty byly kostrbaté. Asi i proto mi kniha přišla vleklá a dlouhá.
Téma mi přišlo fajn, ale zpracování mě neoslovilo.
Po knize jsem šáhla kvůli autorce, ale tento styl psaní mě moc neoslovil. Na jednu stranu jsem byla zvědavá, jak to dopadne, ale občas mi to přišlo zdlouhavé. Přitom toho hlavní hrdinka za ten rok zažila docela dost.
(SPOILER) Sáhla jsem po starší knize milované autorky a opět mě moc bavila. Příběh rodiny z pohledu 19leté holky mě jako rodiče velmi zajímal. Jak se z VŠ studentky rázem stane lůzr. Jak to vnímá ona i všichni kolem. Jak se (ne)snaží situaci změnit. Super! Trochu mi vadilo, že se závěr točil hlavně kolem psa, ale i tak skvělé čtení. Petře Soukupové nejde jinak než 5 hvězd.
Napsané to je skvěle, paní Soukupová prostě umí. Z textu, někdy suchého, vyběhne vtip, že se i přes tu beznaděj začnu smát.
Ovšem jinak je deníček Marty i na mladou holku dost depresivní. Můžeme hledat chyby ve výchově, v přístupu rodičů i jejím, kdy se při svém prvním problému složí, možná jsem čekala jiný konec, kdy se slečně něco přehodí v hlavě, ale nic. Marnost a čekání, že se všechno samo nějak vyřeší.
Malinká jiskřička naděje by se určitě hodila.
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
První přečtená kniha od Petry Soukupové, a musím říct, že se mi to docela líbilo. Pouštím se rovnou do volného pokračování, Marta děti nechce.