Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
853
853
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Sáhl jsem po knize náhodou na chalupě, kdo ví jak se tam vůbec dostala. Bylo mi jasný, že nejsem cílovka, ale forma deníkových záznamů dělá knihu většinou čtivější. Až do půlky "docela dobrý", ale postupem času, kdy nastává fascinující plíživá destrukce života aktérky, jsem byl zcela pohlcen. Hustá kniha tvl.
Názory na tuto knihu jsou dost rozporuplné, jak jsem zjistila. Souhlasím se Zrzkou1 - pokud ve čtenáři postava vyvolá jakékoliv emoce, ať už pozitivní či negativní, je to dobře napsaná postava a není tedy nutné snižovat hodnocení knihy kvůli tomuto. Já Soukupovou můžu, ten její zkratkovitý a úderný styl mi sedí, stejně jako témata, která si vybírá. S Martou se sice ztotožnit úplně nedokážu, ale v některých věcech jí rozumím. I já byla v nadočekávání z "vejšky", a pak přišla studená sprcha. No, ale to je snad jediné, co s ní mám společného. Díkybohu. :-) A když se rozhlédnu kolem sebe, vidím třeba i několik takových Mart, což je smutná pravda a Soukupová to skvěle zbeletrizovala. ****1/2
Nic, Marta, zajímavý. Ale vlastně asi dobrý. Pořád trochu stejný, no. Soukupová, skvělý, vždycky. Jiný, rychlý, dobrý. Přečetla za 3 dny, v kuse skoro. Jen spala a četla a jinak nic. Dobrá knížka, když se to povede, je to stejně nejvíc. Takže jo.
Marta? Noční můra každého rodiče. Domluvy, zákazy a výhrůžky rodičů vystřídá jejich naprostá beznaděj. Ne vždy dítě vyrůstá v to, kým chceme aby bylo... a přijmout to je někdy velmi obtížné. Podle mě Marta hnila zaživa a pokud by příběh pokračoval, nemám iluze o jeho dobrém konci.
Na styl psaní jsem si musela pár stránek zvykat, ale knihu hodnotím kladně. Hodně jsem se u ní zamýšlela. Někdy se zde prolínaly mé vzpomínky z mládí.
Sice už mi dávno není devatenáct, ale pořád si pamatuji, jak člověka umí vystresovat škola, očekávání rodiny, náhlá zodpovědnost za vlastní život a vůbec všechno. Marta v roce vetřelce byla poslední knihou od Petry Soukupové, kterou jsem nečetla a poměrně dlouho jsem se jí vyhýbala, je ale výborná. Pořád nechápu, jak někdo může hodnotit knihu na základě toho, jaké rozhodnutí udělala hlavní postava, nebo jak byla nesympatická. Pokud mám ambivalentní vztah k postavě, nebo mě přímo štve, vnímám to spíše jako kvalitu zpracování. A v tomto případě byl život Marty vylíčen opravdu neuvěřitelně sugestivně. Navíc, a to je důležité, dílo upozorňuje na problematiku psychických problémů mladých lidí, které má jejich okolí často tendenci zlehčovat.
V každém zdejším komentáři jsem našla kousek toho, jak bych knihu okomentovala i já. Někdy mi bylo Marty líto, někdy jsem na ni měla vztek. S tím chlapem byla teda dost naivní. I když ona spíš tušila, ale nechtěla to vědět.
Takový rok, jaký prožívala Marta, jsem nezažila já ani naše dcera. Naštěstí. A doufám, že ho nezažijí ani naše vnučky.
Dávám 3*. Námět se mi docela zamlouval, styl moc ne. Kritizovat nechci, nejsem cílovou skupinou. Martě bylo devatenáct a určitě pro tuto věkovou skupinu je kniha přínosem.
Velmi silný příběh, občas mi ztuhla krev v žilách. Deníkové zápisky a styl vyjadřování mi ovšem nebyly příliš sympatické.
Deník zachycující jeden nepovedený rok v životě Marty. Nevím, jak bych soucítila s hlavní postavou, kdybych knihu četla v době, kdy mi bylo 15 - 25, ale teď mi místy přišla "napřesdržku" a chvílemi mi jí bylo líto. V každém případě autorka vytvořila hodně živou postavu. Každý student jistě zažil stav, kdy se nemůže přinutit jít do školy, kdy ho to tam zoufale nebaví a každé dítě má někdy pocit, že chce z té své rodiny utéct.... jenom to prostě zvládnou líp než Marta
Soukupová jako vždy skvělá, i když Marta mě bavila ze všech jejích knih nejméně. Možná to bylo tématem a možná je u této knihy dost podstatná cílová skupina. Konec trochu utopený a téma za mě trochu nedotažené. Jazyk "Soukupová styl" tradičně výborný.
Ne moc optimistická kniha o jednom roku devatenáctileté Marty, která má jít na vysokou školu a náhle otěhotnění. Kniha je psaná jako deník.. Je skvělé že v knize byly jednoduché kresby, které skvěle doplnovaly deníkové záznamy.
Marta prožívá ve svém devatenáctiletém životě dost nepříjemné turbulence a i když to čtení není zrovna nejveselejší, zvlášť třeba pro někoho, kdo si prochází něčím podobným, musím přiznat pět hvězdiček.. Za styl, přesvědčivost, občas ujetý humor..
Tato kniha mne velmi zasáhla příběhem, který jsem zčásti prožívala také. Má pro mne tudíž osobní přesah.
Moje první knížka od autorky, četla se dobře. Bezbřehá beznaděj. V jednom okamžiku autorka příběh utla a byl konec. Je jasné, že i následujících xx stran (kdyby byly) by se neslo ve stejném duchu. Zvláštní, marnost nad marnost.
... špatná rozhodnutí, naivita, láska, krize, vzpoura, zklamání, útěk
.
„Taková hezká a chytrá holka to byla a jak si zkazila život“ je věta, kterou každý z nás slyšel nebo zaslechl několikrát. Když se vám převrátí život naruby a tak, jak jste si ani v nejšílenějších snech nepředstavovali, tak je tato věta jen lehkým odrazem skutečnosti. Rozhodnutí, do kterých vás ostatní donutili a neměli jste sílu odporovat. Rozhodnutí, které z vás udělalo trosku...
Ač mi už není -náct, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Obecně mám ráda knihy "deníkového" typu, tady mě děj pohltil, vždycky už jsem si přála, aby konečně nastal obrat k lepšímu a ono ne, ona se vždycky ještě potopila o trochu hlouběji. Nevím ale, jestli bych knihu stejně vnímala o deset let dřív, nebo bych to brala jen jako povrchní příběh.
Veselé čtení to není, to je pravda. Ale kniha je to skvělá a hodně jsem o příběhu přemýšlela.
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Asi od 50. strany jsem se začetla, naladila na styl knihy a už to fičelo, knihu jsem přečetla jedním dechem, jak mě vtáhla. Marty mi bylo dost líto. Myslím, že v 19 nikdo moc není adeptem na Miss/missáka Sympatie, člověk se tak nějak hledá a na jalové rozhodnutí má nárok. To, že večery v obýváku s rodiči jsou vlastně celkem fajn zjistí člověk až později, v 19 je prostě být s kamarády nejvíc a láska? Tak přes tu nejede vlak! Takže ani nejde mít Martě nic za zlé. Musím říct, že odrazový můstek k dospělosti měla pěkne ztrouchnivělý a zažila si dost těžkého, jedna perla za druhou, tak nějak jsem ji po celou dobu čtení fandila, aby to dala.
Skvělé, chytlavé, o Martě jsem přemýšlela, i když jsem nečetla, nejradši bych o ní četla dál, mrzelo mě, když jsem dočetla, ale zároveň jsem asi i ráda, protože mi z toho všeho bylo tak nějak smutno