Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
812
812
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Moc nenadchnout. Možná protože chlap/moc starej/nekouřím/moc nepiju. K moři o moc lepší.
Pozn.: nadužívání slova moc svědčí, že ani s tou češtinou to u mě nebude taková sláva.
Petra Soukupová mě opět nezklamala. Ze začátku mi knížka připomínala můj první semestr na vysoké (večírky, hospody, flákání, nuda ve škole, dohánění všeho na poslední chvíli, naštěstí bez nechtěného těhotenství), ve druhé půlce už jsem nechápala, jak může být hlavní hrdinka tak nezodpovědná, ale přesto jsem s ní soucítila.
Kniha se velmi rychle čte. Styl psaní Petry Soukupové je tak jiný a přitom tak normální běžnému člověku, že jsem se chvílemi přistihla, že sama k sobě v duchu mluvím stejným stylem jako si Marta píše svůj deník.
Jak ráda bych zase zítra otevřela Martin deník a začetla se.. Knížka skoro o ničem a přesto mě tak hrozně baví ten styl psaní, Petra Soukupová prostě best
Kniha se mi velmi špatně četla, ačkoliv knihu-deník ''psala'' dívka ve stejném věku jako já. Knihu jsem napoprvé dočetla s několika pauzami zhruba do půlky a ne a ne se začít. Napodruhé jsem knihu začala číst od začátku. Znova byly problémy se začíst ale dočetla jsem ji, jelikož jsem jí měla vybranou k maturitě. Znova už si ji určitě nepřečtu.
Toto mi nejvíce připomínalo nějakou TV inscenaci z osmdesátých s Andrlovou a Čenským. Chtěl jsem poznat autorku ale sáhl jsem napoprvé asi dost vedle... Finální martyrium (nebo snad happy end???) s psíkem tomuto deníku jen nasadilo korunu nudy.
(Na přebalu jsem si teď přečetl, že autorka se podílí na seriálu Ulice - aha!)
Deník dvacetiletý holky. Zpočátku jsem si říkala: "Hm... tak to už asi není nic pro mě". Styl vyprávění , úsečné věty... přemýšlela jsem, zda pokračovat. Pokračovala. A rozhodně nelituji. Ten okleštěný, úsečný styl, který mi zpočátku vadil, způsobil, že najednou nastoupíte do rychlíku událostí a prostě fičíte. Myslela jsem, že ani tematicky se mi knížka nijak nemuže dotknout. Ale. Najednou jsem zjistila, že sice prožívám příběh s Martou, ale stejně tak (možná i víc) příběh jejích rodičů. Říkejte si, co chcete, ale jakmile se vám jednou narodí dítě (a i když je to ještě mrně) vnímáte tyhle věci prostě jinak... Občas mi bylo opravdu úzko. Tak takhle nějak to mám s Martou. Souhlasím s jedním z kometářů, že je naprosto zřejmé, kam konec knihy směřuje...
A ještě poslední věc - za mě - geniální kresbičky, ty mě fakt bavily :-). Čtyři hvězdy komplet.
Tuhle knížku mám moc ráda! Celou dobu čtení chci Martu někam popostrčit nebo proplesknout, ale ona úspěšně odolává. Je to nesmírně čtivý příběh.
Kniha vlastně mapuje rok událostí, které prožívá devatenáctiletá slečna, a které jí navždy změní život. Po vztah na letní brigádě a vetřelce, až na znovu zakotvení v životě. Román je psán v deníkové podobě a některé pasáže mi opravdu daly zabrat, kdy se příběh z mého pohledu vůbec nikam nehýbal a hrdinka dělala tytéž stejné věci pořád dokola, ale pak jsem si uvědomila, že kdyby to autorka psala jiným stylem a jazykem, tak mě možná příběh Marty tolik nedojme a nevžiji se do její situace.
Bohužel tohle byla moje první kniha od Petry Soukupové a tak mě nadlouho od této autorky odradila. Přišla mi nekonečná, přešlapující na místě, nějak jsem se nedokázala na tu hlaví hrdinku napojit, neměla jsem ani chuť ji pochopit. Řekla bych, že tak trochu zbytečná kniha, ale mohlo to být také tím, že sje ji četla už trochu starší a téma možná nebylo pro mě.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetla. Nesympatická protagonistka, nijak výrazně zajímavý děj, absence sloves a přemnožené infinitivy vůbec nepomohly. Marta byla moje první kniha od této autorky a popravdě, po této zkušenosti si nejsem úplně jistá, jestli chci tvorbu Petry Soukupové zkoumat nějak důkladněji.
A přitom to vypadalo tak nadějně...
Vlastně se to dobře četlo. Zajímavá sonda do duše puberťačky. A zajímavý konec, kdy se vlastně vše vrátí do starých kolejí.
Plus spousta tipů, co číst :)
Knížka se mi nelíbila, ale přečetla jsem jí. Chci podporovat mladé autorky a jsem ráda, že je máme, ale velice často jsou hlavní hrdinky nesympatické osoby, které neumí žít a životem se podivně "mlátí", nemají pořádný cíl, mají podivné vztahy v rodině, každý problém řeší alkoholem - sama si ráda dám skleničku, ale nikdy ne na vyřešení problému. Dle mě, nejslabší knížka Petry Soukupové. Pořád jsem na něco čekala, ale nedočkala jsem se.
Musela jsem si zvykat na kratke vety (nekdy jen vykriky bez sloves),ale pak me pribeh bavil. Casto jsem měla chuť Martu proplesknout, ale byl to zajimavy pohled do duse mlade holky, protoze sama jsem v jejim veku byla jina...
Příjemný relax a návrat do mládí, občas vtipné a hrdinka občas na pár facek, ale když nečekáte literární skvost a navyknete si na nezvyklý sloh, tak si ty Martiny životní kotrmece můžete užívat.
Kniha mě zklamala, nelíbil se mi styl - deník psaní paní autorky, přitom kniha Pod sněhem od autorky byla fajn.
Velmi těžká knížka.
Hlavní hrdinka mi byla krajně nesympatická ta hluboká propast, beznaděj a další . . .
Nemůžu Vám přijít na jiný výraz pro to vyprávění, než: Prostě přesné. A neúprosně uvěřitelné. Malý spoiler: Ještě, že pak nastoupí ten pejsek.
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Přesně nevím, jak se vyjádřit k této knize.
Marta mi připadala dost hloupá, nezkušená a naivní.
Autorka používala velice zajímavý jazyk, ale já ve svých devatenácti letech rozhodně nepíšu do deníku věty typu "přemýšlet a zůstat v posteli". Je to divně formulované, ale přesto se do knihy dá snadno začíst.
První část knihy beru za jedničku, ale ta druhá část, kdy Marta odjíždí pracovat do Plzně a poté hledá po různu práci, už mi nepřijde zajímavá - stejně tak ukončení knihy. Nic zajímavého. Žádná pointa, žádné pokračování. Marta prostě zůstane taková jaká je... ačkoliv si spoustu věcí uvědomuje, nikdy si neuvědomí to nejdůležitější.
__________________________________________________________________________________________________
10.3.2017
Teď je mi 25 let a tuhle knihu čtu pravidelně každý rok snad už 6 let. Životní zkušenosti a získání dalších znalostí mě zase přivádí k jinému hodnocení knihy. Marta prostě byla jednou z těch dívek, které v té době procházely obdobím, kdy se chtěly vymanit ze závislosti na rodičích, ale příliš se jí to nedařilo. Je pravda, že spoustu problémů si způsobila ve velké míře sama, ale teď se zamýšlím i nad rolemi rodičů, kteří tu výchovu Marty taky dobře nezvládali v tu chvíli - nebyli jí dostatečnými partnery už dřív a Marta si k nim nenacházela cestu... Pak Marta měla deprese a šlo to s ní z kopce. Škoda, že se to asi točilo a točí dokolečka... jednou jsi nahoře, podruhé jsi dole...