Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
853
853
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Pro mě po Zmizet a K moři třetí Soukupové kniha, laťka je bohužel ukrutně vysoko, i tak ale velmi silný zážitek, to prázdno se dalo krájet. Paradoxně velmi napínavé - strach, že ji sežere Nicota, jestli ji Sebastien nezachrání - kulminuje ve vedru o prázných prázdninách .... a já měl třeba dost podobný přechod z gymplu (kde ti program vymyslí jiní) na VŠ (kde jsi najednou pánem svého času).
Trošku mi trvalo, než jsem se do knížky začetla, zato pak... jen stěží jsem ji odkládala večer před spaním. Jen mě trošku mrzí ten konec...zůstalo to otevřené, že bych klidně ještě četla dál.
Neříkám, že jsem se nic nedozvěděla, ano, jak žijí mladí hrdinové její knihy, vztah rodičů a dětí, dobrá . Celkově mne zklamala tou neskutečnou prázdnotou. . Ale jinak mi kniha nedala nic, co bych si z ní odnesla do života. Působilo to na mne celé dost depresívně.
Musela jsem se nutit, abych to dočetla. Půlka knihy je jenom popis toho, co Marta jedla, pila, co četla a na co koukala. A přesně jak napsal knihožrout...proklamovaný řetězec dramatických událostí je jen zbožné přání tvůrce anotace...
Velmi uvěřitelný monolog průměrné mladé holky, která neví, co chce a má sklony k depresím. Přečetla jsem jedním dechem a s velkou radostí ze čtení. Petra Soukupová píše lehce, svěže, vtipně. Marta není zas až tak chytrá a ani její příběh není nijak výjimečný, kniha ale výjimečně chytrá je.
Mimochodem je to i jedna z mála opravdu současných knih, která se velmi střízlivě staví k novým technologiím (chat, sociální síť, torrenty), tj. bere je jako běžné "nástroje" všedního dne, ne jako "démony, které nám kradou skutečná přátelství" a podobné pseudofilozofické bláboly.
Rozhodně jsem proti zařazení do "Románů pro ženy" - sakra, to, že to napsala žena o ženě, neznamená, že je to nějaká přiblblá červená knihovna!
S Martou jsem prožívala a sdílela, i když nejsem v jejím věku a neprožívám nic podobného. Líbil se mi ten nový telegrafický styl, dává to knize velkou autentičnost a dynamiku ... člověk tuší rozumem, co dělá právě špatně, co se jak vyvine a nevyvine, ale to prožívání je druhá strana mince, to sdílení je hrozně cenné. Taky jsem se hrozně bála, že to skončí nějakým happy-endem, to bych šla asi blinkat, záměr přesně ročního deníkového záznamu je moc šikovnej. Taky jsem ocenila malůvky - zabránilo se tím zdlouhavým a dramatičnost podkopávajícím popisům a vysvětlováním. Je to moc hezky "hořkosladké", jak už tak u mládí bývá. Trošku mi vadilo, že na to, jak byla Marta chytrá holka, v deníku nepopisovala další "duchovní" prožitky, které při svém intelektu stravovat musela - co ji nadchlo na knize nebo seriálu anebo proč se jí něco nelíbilo. Rodinka vyvedená skvěle a realisticky. Román pro ženy ... kdo to takhle škatulkuje?
Já bych strašně chtěla dát 4* a více, ale bohužel: také mám pocit, že po Zmizet a K moři je tohle zatím "do třetice to ne-nejlepší"...nejdřív jsem se lekla stylem - vyjadřování hrdinky ve formě deníku nemusí nutně znamenat, že skládá do svého deníku věty, které jsou pro mne nonsensy...Na druhou stranu, nikdy, když jsem v knize četla popis toho, jak je někomu špatně od žaludku, mi špatně nebylo a při téhle knize mi blbě bylo a ještě jsem začala mít pocit, že jsem také těhotná...
a celej ten vetřeleckej rok Marty by mohl být odpudivým příkladem pro ty, co si myslí, že jejich problém je ten největší na celém světě
Tak tahle knížka mě dostala, ač už dávno nejsem náctka. Líbil se mi její zvláštní, skoro až telegrafický úsečný styl.
Čím je kolem Soukupové větší humbuk, tím stojí její knihy za míň. Ono je asi těžké stát se etablovanou autorkou už před třicétkou, kdy toho navíc není asi ani moc odžito. Kdosi kdysi tohle vytýkal Petře Hůlový, že by si měla jít něco odžít, že už nemá o čem psát. No tak tohle je v bledě modrým. Proklamovaný řetězec dramatických událostí je jen zbožné přání tvůrce anotace, Kniha bez dalšího vlivu na můj život.
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Přečetla jsem jak K moři, tak Zmizet, i Martu. Abych řekla pravdu, tak mám pocit, že kvalita jde ale s počtem děl bohužel dolů. K moři se mi líbilo nejvíce, ke Zmizet už jsem měla výhrady a z Marty v roce Vetřelce jsem byla poměrně znechucená. Nejen, že se to velmi špatně četlo, i když chápu, že heslovité zápisky teenagerky vyrůstající v době ICQ a Facebooku mělo své autorské opodstatnění, ale zároveň mám pocit, že se Soukupové už nepodařilo vcítit do hrdinky, jako například v případě velmi realisticky vykresleného vztahu odcizených sourozenců v novele K moři. Navíc nejsem tak stará, 24 let, a svoje devatenáctý léta si pamatuji velmi dobře, každopádně ale pochybuji, že by někdo mohl přemýšlet podobně jako Marta, obzvlášť pokud se chce profilovat jako budoucí bohemista (vystudovala jsem stejný obor a mohu říct, že lidé vybírající si tohle studium by s Martou asi nesdíleli její myšlení). Navíc připadá mi až přehnané, že by stihla během roku otěhotnět se ženáčem, k tomu potratit a následně ujíždět na alkoholu, utéct do zaplivané hospody a skončit na antidepresivech. To by bylo na jednu inteligentní holku, která chce studovat literaturu, fakt krapet moc.