Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
816
816
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Originální pohled ze života studentky, která to nemá v životě a sama v sobě vyřešené. Doporučuji ;)
Jedinečný styl psaní mě u knihu udržel, příběh ani v jedné části nenudil, snad jen konec byl jiný než jsem čekala... aspoň překvapil :).
Skvělá kniha. Přečetla jsem ji rychlostí světla. Sloh se mi líbil moc, jinak by to v tomhle věku, který mi není zase tak vzdálený, nešlo. Taky mi přišlo zajímavé to, že začínala odněkud a končila někde, že v podstatě nic nebylo načaté od začátku a nic nebylo tak úplně dokončené.
Pokud si člověk zvykne, respektive smíří se se stylem psaní autorky tak se od knížky neodtrhne. Teda tak to bylo v mém případě. Příběh je velmi poutavý a zajímavý. Jen jsem měla opravdu nervy na hlavní postavu :D Ale o tom to je :)
Mĕ se knížka moc líbila, přečetla jsem ji na jedno otevření. Taková oddechovka . Jen hlavní hrdince bych nejradši dala pár facek :-)
Konečně nějaká změna ve psaní knížek - jako čerstvý vítr. Doufám, že bude pokračování :)
Souhlasím se všemi, co měli problém se začíst. Jakmile si ale člověk zvykne na ten styl, už se nedá od knihy odejít. A mě navíc upoutaly odkazy na další knihy - z těch dvaceti mám již více jak polovinu za sebou a tedy - jedna kniha lepší jak druhá!!!!
trochu jinak napsaný dívčí příběh se všemi pochybnostmi, zvraty, pády atd,... styl psaní se mi naopak zamlouval, knihu jsem téměř neodložila.
trvalo mi než jsem se do knížky ponořila. Původně jsem jí chtěla i odložit.
Nakonec jsem dočetla, byla jsem zvědavá jak to dopadne.
Přišlo mi to trošku někdy až nereálné,depresivní
Tvorbu Soukupové miluju, stejně i jako její nevšední styl, ale musím přiznat, že jako její velká "fanynka" asi nemůžu být úplně objektivní. Příběh je strašně čtivý, já jsem byla přesně cílová skupina, druhý rok na VŠ a ve stejných letech jako Marta. Kniha má svoje silný i slabý momenty, ale její konec mi přišel přesně v autorčině stylu. Píše prostě o životě, o tom, jak věci bývají, jak jsou dneska mezilidský vztahy strašně komplikovaný. Tu Martinu prázdnotu zažil snad každej člověk jednou v životě, kdy nevíme co se sebou, všechno nám je jedno, všechno jde prostě do kytek. Soukupová to nádherně vystihla, ale taky musím přiznat, že se mi z její tvorby líbila asi nejméně.
Zajímavě psaná kniha. Příběh, který se mohl opravdu stát. Zapůjčila jsem knihu kamarádkám, nevšem se líbila, ale já mám styl Petry Soukupové ráda
Jestli jsem "Zmizet" hodnotila na 5*, musím ubrat. Není to ono. Četla jsem ty dvě knížky hned po sobě a favorit je jasný. Deníková forma, osobnost hlavní hrdinky i příběh samotný to všechno je o level jinde. Jak už tu v komentářích napsala oolinkaa, asi nejsem správná cílová skupina. I tak je ale Petra Soukupová autorka o kterou se hodlám zajímat.:-)
kniha je super! po prvních pár stranách jsem měla pocit, že čtu románek pro dívky, ale po dalších pár stranách se všechno zvrtne a vše je jinak (tak jak v životě), proto jsem knížku přehltla za pár hodin a chtěla jsem číst dál a dál a dál :) zkrátka po dlouhé době knížka, kterou jsem potřebovala přečíst najednou! :)
Knihu jsem začala číst s chutí, na doporučení, líbil se mi i design i komiksové ilustrace. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na ten styl psaní. Napomáhá to ale rychlému čtení. Většinou čtu hodně pomalu, ale tohle jsem zhltla rychle, četla jsem celou noc, dokud jsem nebyla na konci. Pak se mi zdály sny přesně ve stylu Martina deníku. Dost obskurní. Nechci kritizovat konec, byť jsem čekala nějaký závratnější obrat. Krásně se ukazuje podvědomá závislost na rychlých happyendech, deus ex machina.
Líbí se mi, že autorka prostřednictvím tak osobního stylu hovoří o tabu dnešní doby. Například vliv představ rodičů na život a kariéru jejich dětí - to je něco, o čem se mluví hodně málo, přitom to často bývá příčinou psychických problémů "obětí". Nebo taky neschopnost najít smysl vlastního konání. (Od všech se předpokládá, že mají nějakou svoji vizi, ale zajímalo by mě, kolik procent lidí to jenom předstírá.) Taky jsem se jednu dobu potácela tak divně ve vzduchoprázdnu a při popisu Martina prožívání nicoty mi bylo těžko, je to strašně sugestivní a autentické, nevím, co bych dělala, kdyby příběh končil někdy v březnu.
Nejsem si jistá, jestli to budu chtít číst někdy znova, ale přiznám se, že kniha mě dostala.
Přečetla jsem jak K moři, tak Zmizet, i Martu. Abych řekla pravdu, tak mám pocit, že kvalita jde ale s počtem děl bohužel dolů. K moři se mi líbilo nejvíce, ke Zmizet už jsem měla výhrady a z Marty v roce Vetřelce jsem byla poměrně znechucená. Nejen, že se to velmi špatně četlo, i když chápu, že heslovité zápisky teenagerky vyrůstající v době ICQ a Facebooku mělo své autorské opodstatnění, ale zároveň mám pocit, že se Soukupové už nepodařilo vcítit do hrdinky, jako například v případě velmi realisticky vykresleného vztahu odcizených sourozenců v novele K moři. Navíc nejsem tak stará, 24 let, a svoje devatenáctý léta si pamatuji velmi dobře, každopádně ale pochybuji, že by někdo mohl přemýšlet podobně jako Marta, obzvlášť pokud se chce profilovat jako budoucí bohemista (vystudovala jsem stejný obor a mohu říct, že lidé vybírající si tohle studium by s Martou asi nesdíleli její myšlení). Navíc připadá mi až přehnané, že by stihla během roku otěhotnět se ženáčem, k tomu potratit a následně ujíždět na alkoholu, utéct do zaplivané hospody a skončit na antidepresivech. To by bylo na jednu inteligentní holku, která chce studovat literaturu, fakt krapet moc.
Pro mě po Zmizet a K moři třetí Soukupové kniha, laťka je bohužel ukrutně vysoko, i tak ale velmi silný zážitek, to prázdno se dalo krájet. Paradoxně velmi napínavé - strach, že ji sežere Nicota, jestli ji Sebastien nezachrání - kulminuje ve vedru o prázných prázdninách .... a já měl třeba dost podobný přechod z gymplu (kde ti program vymyslí jiní) na VŠ (kde jsi najednou pánem svého času).
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Mám osobitý styl Petry Soukupové opravdu moc ráda a ikdyž jsem její novelu K moři a sbírku povídek Zmizet četla již před delší dobou, pořád to ve mě hodně zůstalo... Marta je podle mě vedle předchozích knížek asi nejslabší, přesto se mi velmi líbila a mohu ji vřele doporučit hlavně mladým lidem, kteří stejně jako Marta ještě nemají v životě úplně jasno.
Velmi strohý styl a krátké věty (často třeba i bez sloves) mi ze začátku úplně nevyhovaly, ale pak jsem se do ročního deníkového zápisu devatenáctileté Marty opravdu začetla a doslova jsem se nemohla odtrhnout. Ale jak tady již bylo řečeno, není to příjemné čtení a toho pocitu beznaděje a prázdnosti se ještě dlouho nezbavíte.