Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
815
815
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Kdyby mě Marta tak neštvala, mohlo to být 5 hvězd.
Deníkový žánr nevyhledávám, ale tohle bylo jiné díky všem možným osudovým zvratům.
Mimochodem jak vydržela psát ten deník?
Knihu jsem četla k maturitě a nemohu rict ze by me nebavila. Zajimavy pribeh. Jedine minus je otevreny konec ktery me u knih vylozene depta :)
První kniha, co jsem od Soukupové, co jsem četla. Ač je rozsáhlá, přečetla jsem ji za 2 cesty vlakem a úplně mě chytla a pohltila, ten styl psaní a rychlý spád s rychlými obraty, zároveň strasti studentky bohemistky (studuji totéž, co hlavní hrdinka, tak mi i toto bylo dost blízké)...
Za mě 100 %.
Možná hlavně díky stylu psaní mne kniha nadchla, samotný děj možná nic nebovyklého, ale kniha měla spád. Ne že by se k ní člověk v myšlenkách ještě vracel, ale zajímavá sonda do duše devatenáctileté dívčiny...
Marta a její strasti plynně navázaly na předchozí přečtenou knihu (Zapomeň, řeko, téci Věry Stiborové). Nechápejte mě zle, oceňuju svěží deníkovou formu, břitký jazyk a nevšední komentáře. Palec hore rovněž dávám za to, jak se autorka snažila zachytit ten nesnadný přechod do světa dospěláků... Ale jsem dívka z vesnice s třemi křížky na krku (pomalu, ale jistě), které, ačkoli v letech hlavní hrdinky též kalila, chlastala, blila a zevlila, momentálně celé téma nesedlo.
P.S. Ve škole jsem se jenom posmívala tomu, čemu akademici říkají "ženské psaní". Už se nesměju. Jsem v zajetí textů ženských autorek a jak po smilování prahnu po literatuře psané chlapem!
Zatím nejrozsáhlejší a nejucelenější z próz Petry Soukupové. Opět je rámováno jejím tématem rozkladu mezilidských vztahů, tempo knihy je opět hodně svižné a čtivé. Marta je relativně obyčejnou postavou ze současnosti, jakých kolem nás může být nepočítaně. Narozdíl od ostatních knih Petry Soukupové jsem s hlavní hrdinkou neměla takový soucit a občas měla spíš chuť ji proplesknout a říct, ať se konečně vzpamatuje.
Čekala jsem oddechovou četbu, ale kniha mě celkem polorozsekala. Na jednu stranu
mi Marta hrozně lezla na nervy (tím, jak četla rychle a stihla dvě knížky denně- opravdu?), ale na druhou jsem ji chápala (začíná zkouškové, taky bych nejradši nedělala nic, ale vím, že to nejde). Taky mám chuť začít psát deník, ačkoliv vím, že by mi to vydrželo tak týden.
Martin vnitřní svět je bolavý, ale o to autentičtější. Ne každý zvládne přestup ze střední na vysokou, kde už to je opravdu jenom a jenom na vás (i když ta možnosti flákání je tak lákavá a do jisté míry i neškodná). Marta se během chvilky dostala z neškodného dívčího zamilování do pořádného průseru a neví, kudy kam. Myslím, že většina se v této postavě pozná, i když si to ze začátku nebude chtít přiznat...
Čtete a pořád máte pocit, že je to takový obyčejný dívčí románek. Knihu přečtete a víte, že o ní musíte ještě chvíli přemýšlet. Možná ve vás zůstane trochu depky, možná trochu naděje.
A bože, i já jsem se v Martě poznávala! Takže vypínám počítač (a zavírám knihu) a fakt už jdu dnes konečně něco dělat :-)
Tohle mi docela sedlo, i když prostřední část byla fakt hnusně depresivní. Jak malinko stačí, aby se všechno pokazilo a člověk měl pocit, že už nic nemá cenu. Chvílemi jsem s Martu sympatizovala, v něčem se i viděla, ale samozřejmě mě i dost vytáčela (chlast, lenivost, přístup k rodičům). Oceňuji obrazovou stránku knihy, ta je super, čte se to taky dobře, i když je to napsané až moc jednoduše, člověk má zas ale pocit, že čte něčí deník. Konec milej, což je dobře.
Jednoduše strhující knížka. Vše od Petry Soukupové stojí za přečtení, Marta v roce vetřelce je ale počin, který je mi z několika soukromých důvodů velmi blízký.
Styl psaní Petry je nezaměnitelný, u první její knížky mi chvilku trvalo, než jsem si na něj zvykla, ale pak se to čte samo. Příběh těhotné Marty se starším mužem jsem zhtla na dovolené snad během jednoho či dvou dnů a kresby, které příběh doprovázejí (např. nákres bytu) jen vtahují více do děje, ačkoli příběh dostatečně vtahuje sám o sobě.
Knihu jsem ohodnotila velmi kladně, protože má něco do sebe. Nejspíš to nebude originální téma nebo složitý příběh, ale jistě autorčin originální styl vyprávění. Takový redukovaný na holé věty či jen výkřiky, přesto čtivý a svižný. K tomu všemu jsem byla zhruba ve stejném věku jako hrdinka, když jsem knihu četla, a navíc na vysoké. Jako mnoho čtenářek jsem se mohla vcítit do role Marty (až na to těhotenství).
jak to tak sleduju, tak všichni jsme se po dobu čtení stali Martou...a tak by to mělo být! přečteno jedním dechem...ta knížka je vážně dobře napsaná..
Výborná kniha. Nesúhlasím, že Soukopová išla s úrovňou dolu. Keď som to čítal, bol som s Martou v tých sračkách po krk. Veľmi dobré.
Styl psaní mě nejprve vadil, ale když jsem si zvykla, musela jsem knihu přečíst najednou. Četla jsem do 4 hod. do rána.
Překvapení! Ta knížka je fakt dobrá! Chápu, že je to asi naprosto holčičí počteníčko, ale především kvůli naprostému ztotožnění se s hlavní hrdinkou mě ta knížka vtáhla a ano! Doporučuju ji
Normy života jsou dané a člověk po nich jede jako po kolejích, ale občas vykolejí a zůstane stát. Prožívá v obyčejnosti a každodennosti své malé i velké tragédie a doufá, že dojde někam, kde bude vědět, kým chce být i bez těch blbých kolejí, které někdo položil na cestu. Bolí to, ale stojí to za to.
Marta hledá sebe sama, své postoje a názory, bez pádů by nevěděla vůbec nic. Pije kafe ze Starbucks, čte a doufá, že přijde něco nového. S tím čekáním a chlastáním je protivná všem, včetně čtenáře, ale popasovat se s dospělostí je přeci jen velké sousto pro každého.
Zpočátku zajímavé čtení, zhruba do první třetiny se u Marty pořád něco děje, pak se ovšem cosi zlomí a z knihy se stává depresivní natahovaná slátanina. Marta se pak jeví jako naprosto neperspektivní jedinec a tento dojem jen umocňuje fakt, že Marta má obě ručičky úplně nalevo a ani nejeví ochotu něco dělat, kromě toho, že pije všechno co je v kapalném skupenství. No, za mě teda tři hvězdy, ale že bych to musela číst dvakrát...
Mám osobitý styl Petry Soukupové opravdu moc ráda a ikdyž jsem její novelu K moři a sbírku povídek Zmizet četla již před delší dobou, pořád to ve mě hodně zůstalo... Marta je podle mě vedle předchozích knížek asi nejslabší, přesto se mi velmi líbila a mohu ji vřele doporučit hlavně mladým lidem, kteří stejně jako Marta ještě nemají v životě úplně jasno.
Velmi strohý styl a krátké věty (často třeba i bez sloves) mi ze začátku úplně nevyhovaly, ale pak jsem se do ročního deníkového zápisu devatenáctileté Marty opravdu začetla a doslova jsem se nemohla odtrhnout. Ale jak tady již bylo řečeno, není to příjemné čtení a toho pocitu beznaděje a prázdnosti se ještě dlouho nezbavíte.
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Zezačátku mi trochu vadil autorčin styl, ale pak jsem si zvykla a četlo se to hodně rychle. Fajn obrázky. Občas ze čtení trochu depka...že pořád jen čtu a měla bych jít konečně něco dělat. Asi jako Marta. Ale jen trochu.