Médeia
Eurípidés ze Salamíny
Antická tragédie inspirovaná závěrečnou částí mýtu o Argonautech, jejíž hlavní hrdinka ze žárlivosti, nenávisti a touhy po pomstě zavraždí vlastní děti.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2023 , Městská knihovna (Praha)Originální název:
Μήδεια, -431
více info...
Přidat komentář
Trošku hůř se čte ale jinak je to velice zajímavý příběh, který není černobílý. Tak nějak nevíme co je správné, co je dobro a co zlo.
Prokousávat se starořečtinou je pro velmi trpělivé povahy. Ale když už tomu díte čas, tak vám to váš mozek automaticky začne překládat do běžného jazyka. Je to velmi silný příběh, s rozporuplným nejednoznačným vnímáním hlavní hrdinky Médeii. Médeia byla velmi chytrá a věděla jak člověka potrestat tak aby ho to co nejvíc zranilo. Dopustila se strašných věcí, i tak jí ale nemůžete úplně nenávidět , protože víte, že jí k tomu dohnala zrada člověka kterého milovala. Na druhou stranu, kdyby se měl každý takhle pomstít za nevěru svého manžela....
Jedná se o jeden z prvních psychologických rozborů duše zhrzeného a zlomeného člověka, potažmo ženy matky. Nadčasové drama, které neurazí, ale často ani nenadchne.
Antická dramata a starší květnatý jazyk mám moc ráda, jen konkrétně Medeia mi nějak nesedla. Asi nemohu vytknout víc než nerealistickou hlavní hrdinku, ale už taková výtka stačí. A sbor žen by se mohl vyskytovat míň, na to že neplní žádnou dějovou funkci, ho tam bylo dost. Ale to je opravdu drobnost.
Za mě je třeba Sofokles lepší....
Velmi jednoduchý příběh, málo stránek (k maturitě ideální), bez zbytečných odboček od děje, s jasnou pointou. Jediné, co mi nevyhovovalo je zastaralý jazyk, což je ale u této knížky samozřejmost.
Přestože jsem knihu měla v povinné četbě, přečetla bych si ji dobrovolně klidně znovu. Děj si snadno zapamatujete (i když se jmény je to už trochu horší). Přestože je kniha lehce morbidní, prosazuje jasnou myšlenku postavení žen ve společnosti a ve vztazích.
Za mě krásná kniha do maturitního seznamu.
Překvapilo mě, jak je slavné dílo krátké, ale rozhodně mne zaujalo. Líbí se mi námět i nakouknutí do citů zklamané a rozezlené ženy. Kniha není černo-bílá, nevidíme dobro a zlo a jednu správnou pravdu.
Zradila a byla zrazena.
Poutavý děj, kdy stále nevíte, na čí máte být straně. Pro mě jedno z nejzajímavějších dramat.
Díky svým nářkům a rovněž nářkům sboru, který ji doprovází, působí Médeia jako ubohá oběť. Čtenář s ní soucítí, a to i ve chvíli, kdy plánuje vraždu nevinných lidí. Čím dál více ale tato hysterická žena, která si nenechá nic vysvětlit, leze člověku víc a víc na nervy. Mnoho sporů by se dalo hned utišit, ale její vznětlivá povaha k tomu nedává žádný prostor. Je tedy v podstatě nemožné, aby příběh dopadl jinak, i kdyby se ostatní postavy snažily sebevíc. Psychologie této postavy je velmi slušně propracovaná a zhouba, která z ní nevyhnutelně pramení, je hodně sžíravá. Autorovi se také musí nechat, že na popisech některých detailů, např. smrti nevěsty, si dal velice hezky záležet.
Kniha se mi líbila ... byla to jedna z knih, které jsem si již tolikrát chtěla přečíst, ale nebyl na to čas ... je to skvělá klasika, která se čte jedním dechem ... je tam vidět spád .. a to se mi líbilo ...
Nejdříve jsem měla problém s přivyknutí na jazyk díla. Jakmile jsem si ale zvykla, dílo se četlo samo. Na povinnou četbu moc nejsem, ale Médeia se mi četla celkem dobře. Po pěti minutách rvaní se s jazykovými prostředky jsem se do toho zakousla a ani nevím jak :D
Euripidés byl mistr řeckého dramatu, na rozdíl od Sofokla se nebál satiricky poukázat na lidské nedostatky, díky čemuž byl méně oblíben. Krásným příkladem je Médea, která je nasycená žárlivostí, touhou po pomstě, krutostí, lehkovážností a nevděkem.
Překvapilo mne, jak je to slavné dílko krátké. Ztvárnění emocí je jako vždy u antiky malinko přepjaté. Právě proto ji tak ráda čtu. Velmi doporučuji.
Autorovy další knížky
2010 | Médeia |
1978 | Trójanky a jiné tragédie |
1976 | Řecká dramata |
1988 | Héraklés a jiné tragédie |
2009 | Ifigenie v Aulidě |
Sice to nebylo tak úplně o tom, co jsem čekala, ale bavilo mě to. :)