Medveďovce
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380069/bmid_medvedovce-wkm-380069.jpg
4
2328
2328
Medveďovce série
1. díl >
Štyridsiatnik Peter Andersson sa po skončení profesionálnej hokejovej kariéry v Kanade vracia do rodných Medveďoviec, malého mesta s veľkými snami, kde je len zima, tma a nezamestnanosť. Má v úmysle postaviť na nohy svoj materský klub, zložený z miestnych juniorov. Spolu s ním prichádza jeho manželka Mira, zmietajúca sa medzi túžbou po kariére úspešnej advokátky a pokojným životom manželky a matky v mestečku uprostred lesov, kde líšky dávajú dobrú noc. A napokon ich dve deti, dvanásťročný hokejový center Leo a o tri roky staršia Maya, ktorá miluje gitaru a nenávidí hokej. Mestečko bojuje o prežitie a budúce úspechy hokejového tímu mu majú prinavrátiť hrdosť a zašlú slávu. Na HC Medveďovce tak padá obrovské bremeno zodpovednosti. Aký význam má jeden jediný zápas pre upadajúce mestečko? V Medveďovciach obrovský, ten úplne najväčší. Preverí silu priateľstva a odhalí všeličo dovtedy skrývané a zatajované. Okrem iného aj to, čo sme schopní vykonať v záujme úspechu a ako ďaleko vieme zájsť, keď chránime svoje deti.... celý text
Přidat komentář
Moje teprve druhá kniha od tohoto autora, ale určitě ne poslední. Když jsem se v anotaci dozvěděla, že se jedná převážně o hokejové prostředí, zajásala jsem, protože jsem velký hokejový fanda, ale když jsem v rámci čtení cítila ten obří přesah, který knížka má, tak jsem byla doslova nadšená. I ten hokej je tam skvěle popsaný, vše do sebe krásně zapadá, nic není v knize navíc. Kniha je parádně vystavěná, má výborně vypracované jednotlivé postavy, nemám co vytknout. Výborné glosy, slogany, moudra, poznámky jednotlivých postav - skvělé. Za mě můžu jen a jen doporučit a já jsem knížku určitě nečetla naposledy.
Musím přiznat, že o knize jsem slyšela samá superlativa, a tak jsem měla velká očekávání, která se ale nesetkala s realitou. Téma je to důležité, kniha o vztazích, o tom, co je schopna společnost tolerovat, ale upřímně, dost jsem se knihou trápila, nevím, zda to bylo stylem psaní nebo rytmem příběhu, každopádně budu váhat, než sáhnu po další knize od tohoto autora.
Nejdřív jsem od knihy čekala něco jiného, než o čem pak byla. Nevadilo mi to, ale chvílemi jsem měla pocit, že čtu spíš knihu pro adolescenty než pro dospělé. Je to druhá kniha od tohoto autora, a stále se nějak nedokážu naladit na "rytmus" jeho knih. Mám doma ještě pokračování Medvědína, tak uvidíme.
Kniha o vztazích mezi lidmi, o vzájemné toleranci - to že se děj odehrává většinou na ledě není podstatné. Moc pěkné, místy smutné čtení.
Tohle není kniha o hokeji, kdepak, to je kniha o lidech.... a perfektně napsaná. Nejvíce jsem si užila první půlku, než se "to" stalo. Miluji totiž poznávání jednotlivých postav skrze autorův rukopis.
Čekala jsem oslavnou odu na sport ( podle věnování ) a zatím je to sonda do života lidí z jednoho malého městečka na severu. Občas mi nevyhovoval autorův styl vyprávění. Rychle změny mezi postavami příběhu, opakování myšlenek a někdy jsem měla pocit “ mlácení prázdné slámy “.
Příběh je zajímavý a s dobrým koncem.
Medveďovce, mesto a jeho prostredie, obyvateľov posadnutých hokejom, nepísané pravidlá vzájomného spolužitia autor opísal perfektne. Dokonca aj čítanie o hokeji bolo zaujímavé a to akým spôsobom prepojil autor tento šport so sebahodnotou medveďovčanov malo svoje čaro. Hviezdičku dole ale dávam za to, že dej síce gradoval po moment okolo ktorého sa točí celá kniha, no potom nejako "odflákol" samotných aktérov incidentu a v príbehu ich spomínal na môj vkus veľmi málo. Správanie Mayi nebolo absolútne uveriteľné, lebo takto sa 15 ročné traumatizované dievča nespráva, na druhej strane to ako spoločnosť nahliadala na obeť a na páchateľa popísal úplne perfektne.
Po Ovem veliké zklamání. V příběhu se v podstatě nic nedělo, nuda a šeď, neustále dokola rozebíraný hokej, opravdu velmi nudné... Věty jako "neznamená to nic, jen celý život" apod. a podobné úvahy následků děje ještě předtím, než se vlastně stal... Příběh dost přitažený za vlasy, vesměs všechny postavy ujeté. Každá nudná chvilka popsána z několika úhlů pohledu se stávala ještě více nudnou. Chvilinku to začalo být zajímavé, když už se konečně příběh odebral k zápletce, která každému musela být jasná hned ze začátku knihy. Myslela jsem, že už to tedy konečně nabere spád - a nic. Zase jen nuda. Ach jo, ani se mi nechce věřit, že to napsal stejný spisovatel, který stvořil Oveho...
Kniha mě velmi zaujala, četla se mi dobře a já opravdu chtěla vědět, jak to celé skončí. Na medvědínské jsem myslela v každé volné chvíli, i když jsem zrovna nečetla.
Závěr knihy mě ovšem trochu zklamal. Po takové tísni a válce najednou střih, půl strany a konec, jako by to autor potřeboval už mít hotové...
„Na světě není nic drobnějšího než vaše dítě na nemocniční posteli.“
Kdo neskáče není Medvěd! A zůstat v Medvědíně stranou zájmu o to, jak banda kluků či chlapů honí se zahnutým klackem po ledě gumovou briketu, to je jako neexistovat. Protože upadající městečko jinak nemá, nač by jeho obyvatelé mohli být hrdí: hokej je pro ně pýchou, alfou a omegou, námětem k rozhovorům v hospodách, na ulicích, doma i v práci, je fanatickou láskou a také důvodem, proč zuřivě nenávidět. Od prominentních boháčů po nejchudší spodinu v pajzlech, všechny dokáže spojit vášeň pro hru. Vítězství je to jediné, na čem záleží a hokejisté jsou uctívaná polobožstva, včetně těch nedospělých, vycházejících hvězd. Nic a nikdo jim nesmí stát v cestě k úspěchu.
Do Medvědína jsem zavítala coby nezaujatý pozorovatel, sport už je pro mě nějakou dobu na vedlejší koleji, zvláště jeho sledování. Postupně jsem však atmosféře městečka a četným osudům jeho obyvatel podlehla. Backman dokázal do příběhu s relativně všední zápletkou napasovat množství událostí k zamyšlení a spoustu moudra, téměř se zvládnul vyhnout černobílosti. Akorát nezapřel levicové smýšlení, kdy chudí mají vlastně bez výjimky zlatá srdce, zatímco bohatství zákonitě křiví charakter. Za tohle a neuspokojivý závěr strhávám astru, jinak jsem si návštěvu odlehlého města ve švédských lesích a emoce na ledě i mimo něj užila více než dobře. 75-80%
Hokej je pro mnoho lidí v Medvědíně celý jejich život.
Hokej pro mnohé z nich představuje budoucnost a naději v lepší zítřky, přesto se najdou lidé, kteří před hokejem a tím vším, co pro ně znamenal a znamená, upřednostní vlastní rodinu, vlastní smysl pro spravedlnost i za vysokou cenu, kterou za svůj postoj zaplatí.
Skvěle vykreslena mentalita lidí, jak jsme lehce manipulativní, jak dokážeme pořádat "hon na čarodějnice" jen proto, že se nám to hodí.
Sport je mi celkem ukradený, zvlášť, když se sleduje pasivně u telky, ale na hokej se dívat můžu. Má napětí, rychlost, spád, energii, emoce. Stejně tahle knížka, která je o lásce k hokeji a také o lidských charakterech, které se odkrývají právě za vypjatých situací (nechci spoilovat). Je také o nekonečné rodičovské lásce a potřebě chránit svá mláďata i za cenu vlastního sebezničení a morálního selhání. Kdybych si měla vybrat nejmorálnější postavu z celého příběhu, pak by to byla Ramona. Na nočním stolku už mi leží druhý díl. Potřebuju nutně vědět, jak to bude dál.
Této knize jsem se dlouho vyhýbala, protože jsem si myslela, ze mě téma hokeje nebude bavit. Spletla jsem se a dokonce knihu považuji za jednu z nejlepších od Backmana. U této knížky jsem totiž cítila vše dohromady - smutek, radost, vztek, nadšení, pohoršení. Byla to emocionální jízda, kterou zkrátka miluju. Miluju.
Úžasná kniha. Brečela jsem, smála se a nebyla jsem občas daleko od toho abych knihou mrštila o zeď. Sice jsem zrovna k hokeji neměla zrovna blízko, ale tahle kniha mi řekla, že by to nemuselo být špatné.
Jakoby úplně nejsem sportovní typ a ani fanouškovský typ, asi proto čtu místo toho knihy. Takže teď vím o sportovních sektářích prakticky všechno. A navíc jsem se na knihu nachytala, poněvadž jsem si před čtením pořádně neprohlídla, kdo že ji to vlastně napsal a zrovna s tímto autorem kamarádka nejsem.
Rozjezd byl dost pomalej. V Medvědíne není totiž nikdo, kdo by neměl nějaký svůj psychický problém a autor nám každého sáhodlouze s jejich těžkostmi popisuje mezi broušením bruslí.
Od půlky ale sešup. Autor si dost pohrál i s psychologií postav - do Benjiho jsem se upřímně zabouchla i já a jeho dějová linka mě bavila nejvíc.
Jsem ráda, že jsem tu první polovinu nevzdala a ten druhý díl si překvapivě přečtu taky.
F.Backaman si mě získal knihou Úzkosti a jejich lidé a i přestože Medvědín je poměrně příběhově jiný, tak je naprosto perfektní. Prostě jsem si ten jeho styl zamilovala - je tak jednoduchý, až si člověk říká, že takhle taky dokáže napsat knihu... A pak je ale tak hluboký, že si člověk říká, že takhle by to nedokázal nikdy napsat. Musím říct, že příběh mě pohltil už hned od začátku, postavy velmi propracované. Za mě skvělý! ️
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Začátek byl pro mě zmatečný , ale pak se to rozjelo a nabralo obrátky.. velmi silný námět a pěkne řešení ...